Ojedinělý bojovník z jihu Itálie. Někdejší Zemanův klub Cagliari si díky Maldinimu říká o respekt

Sicílie, tedy největší italský ostrov, nedodal svého účastníka do Serie A už deset sezon. S nostalgií se vzpomíná především na ročník 2006/07, kdy se mezi elitou vyhřívaly Palermo, Catania i Messina. Na Sardinii, neboli druhém největším italském ostrově, je situace jiná. Tamní Cagliari Calcio patří v tomto století k tradičním týmům, které nastupují v nejvyšší soutěži. Uplynulé týdny přinesly fanouškům spoustu radosti, protože se podařilo v tabulce díky kvalitním výkonům vyšplhat nebývale vysoko. První facka ale může všechno změnit.

Klubová vitrína Cagliari nemůže konkurovat těm, kterými se pyšní konkurenti z velkých měst na pevnině. Nachází se v ní totiž jediná významná trofej, kterou je pohár za vítězství v Serii A v ročníku 1969/70. Sezonu předtím se povedlo dosáhnout na pozici vicemistra a v rámci Coppa Italia bylo lepší jenom AS Řím. Od té doby představovala nejlepší umístění čtvrtá příčka, na kterou se podařilo vyšplhat už v roce 1972.

Červenomodrý dres v minulosti oblékali velcí hráči, ke kterým se rozhodně řadí Enzo Francescoli, Diego Godín, Maurizio Isla, Mauro Esposito, Gianfranco Zola či Gigi Riva. Dodnes se vzpomíná na Patricka M’Bomu, který během svého působení na Sardinii předváděl natolik kvalitní výkony, že mu dopomohly k tomu, aby se stal africkým fotbalistou roku. Skvělou formu tehdy potvrzoval i na reprezentační úrovni, když s Kamerunem vyhrál jak kontinentální šampionát, tak olympijský turnaj v Sydney (také na úkor českého výběru).

Aktuální kádr představuje o poznání širší mezinárodní směsici, než tenkrát při zisku jediného titulu, kdy byl jediným krajánkem Brazilec Nené. V defenzivě má nejzvučnější jméno kolumbijský účastník dvou mistrovství světa Yerry Mina. V záložní řadě diriguje spoluhráče kapitán Alessandro Deiola. V útoku zůstává za očekáváním M’Bala Nzola, který například během svého hostování v Lens (tehdy ještě patřil Fiorentině) ukázal, že dovede být nesmírně platným členem kádru.

Největší míra zodpovědnosti za střílení branek v této sezoně zatím připadá Danielu Maldinimu. Syn slavného otce Paola a vnuk neméně slavného dědy Cesareho se po sedmi hracích dnech se čtyřmi trefami (ve stejném počtu po sobě jdoucích duelů) na kontě pohybuje v tabulce kanonýrů v závěsu za Valerou, Malenem a Raimondem. Pětadvacetiletý fotbalista, který na Sardinii od léta hostuje nikoli z AC Milán, nýbrž z Atalanty, zvládnul to, co před ním dokázal v dresu ostrovního celku pouze Joao Pedro.

Zmíněný brazilský šutér drží rekord se sérií, které dosáhnul mezi říjnem a listopadem 2020 a během které skóroval v pěti zápasech v řadě. Maldini junior přitom musel ve střelecky úspěšném období řešit i nefotbalové starosti, jelikož byl v září, shodou okolností přesně na den 62 roků poté, kdy jeho současný zaměstnavatel sehrál debutový mač v nejvyšší soutěži, v Miláně účastníkem nehody, při které překročil povolený limit alkoholu v krvi.

Paradoxní je, že navzdory výborné sportovní formě jej kouč Fabio Pisacane pokaždé stáhnul z hrací plochy před finálním hvizdem. O zbylé dvě ze šesti vstřelených branek Cagliari se postarali Alessandro Romano a Paul Mendy, který na sebe na jaře v duelu s Atalantou upoutal pozornost, když jako devatenáctiletý zaznamenal během osmi minut dvě premiérové trefy v nejvyšší soutěži.

Na tu první potřeboval 15 sekund. To znamená, že v celé historii Serie A nacházíme pouze deset rychlejších střelců. I pro něj až do duelu s Monzou platilo, že ani v jednom z úvodních šesti kol kvůli střídání nedohrál.

Šest branek pochopitelně není žádná velká hitparáda. V tabulce v současnosti figurují jenom dva celky, které jsou na tom z tohoto úhlu pohledu ještě hůř - konkrétně jde o sedmnáctý Janov (5) a devatenáctou Parmu (4). Přesto Rossoblú počítají 13 bodů, což po 6. kole ještě stačilo na senzační čtvrtou příčku, na které Gli Isolani, jak se klubu taky přezdívá, stanuli naposledy od 12. do 15. kola sezony 2019/20, ve které v konečném zúčtování nakonec brali 13. místo.

V tomto tisíciletí chybělo Cagliari mezi elitou jen v šesti případech. Letos se konečně po deseti selháních za sebou zadařilo po výhře 1:0 nad Parmou prolomit prokletí úvodního střetnutí ročníku. Díky tomu, v kombinaci s květnovými zápasy, Červenomodří připisovali čtvrté soutěžní vítězství v řadě. O týden později však na Sardinii dorazil mistrovský Inter a odjel s výhrou 1:0, přičemž tam neinkasoval počtvrté v řadě.

Pisacaneho skvadra odpověděla nejtěsnějším možným vítězstvím nad Lecce, po kterém následovaly tři body z Bergama a z Udinese. Příznivce na stadionu Unipol Domus, kteří by v budoucnu měli putovat do nové arény, kde by se mohlo hrát i EURO 2032, maximálně potěšila také remíza s Juventusem, jelikož pomohla při třetím klání vylepšit domácí statistiku na čtyři body z dosavadních devíti dostupných.

Zatímco ve francouzské lize se hráči i trenéři mančaftů z pevniny vždycky shodovali, že každá cesta na pro Sardinii sousední Korsiku, ať už do Bastie či do Ajaccia, je vždycky nesmírně náročná, ze stadionu v Cagliari se nedaří vytvořit nedobytnou tvrz. Lepší výsledky se dosud vozily ze hřišť soupeřů. Existovala dokonce reálná možnost poskočit ve venkovní statistice na druhou pozici. Stačilo k tomu jediné: přehrát Monzu, které před vzájemným kláním patřila až 18. příčka.

Až do pondělí 19. října byla pro klub, ve kterém zanechaly českou stopu kromě Zdeňka Zemana také Jakub Jankto a Josef Hušbauer, jedinou kaňkou překvapivě brzká konečná v rámci Coppa Italia, kterou kvůli pozdní trefě Samuele Mulatteriho připravil druholigový Hellas Verona. Na zásah jeho spoluhráče Abdoua Harrouiho totiž dokázal odpovědět jenom Paul Mendy.

Partie v Monze, kterou na stadionu v rámci 7. kola sledovalo 11 tisícovek diváků, ovšem předčila všechna špatná očekávání. Kdyby se povedlo proměnit alespoň jednu ze tří velkých úvodních šancí, mohlo to všechno dopadnout jinak. Místo toho fotbalisté lombardského celku předvedli čtyři rychlé akce, které protivníkova defenziva naprosto nezachytila. A to ještě mohla děkovat, že Andrea Colpani cílil jenom do tyče.

Velmi těžký duel pro brankáře Eliu Caprileho, který od otevíracího kola sezony 2025/26 nechyběl ještě ani minutu. Přitom v předchozích šesti hracích dnech tahal balon ze své sítě pouze třikrát. Žádný jiný z účastníků Serie A neměl lepší defenzivu, stejně na tom bylo akorát římské AS! Cagliari hraje velmi disciplinovaně. Jedinou červenou kartu obdržel trenér za potyčku s Lucianem Spallettim po finálním hvizdu utkání s Juventusem.

"Když prohrajete tímto způsobem, nechce se vám o zápase ani mluvit. Omlouvám se všem fanouškům. Přijelo nás jich podpořit 1 400 a zklamali jsme je. Musíme být pozornější, jinak jsme zranitelní. Věřím, že na hřiště už o víkendu přineseme tu kvalitu, jakou jsme se prezentovali v předchozích týdnech," prohlásil po porážce 0:4 čtyřicetiletý kouč.

Jestli jeho družina ukáže velkou mentální sílu a Vitíkovu Boloňu, po níž dojde na konfrontaci s oběma římskými kluby, porazí, bude určitě moct dál doufat v kvalitní celkové umístění. Mix hráčů je natolik dobře vyvážený, že se Cagliari stále může klidně stát nejpříjemnějším překvapením této sezony.

Tabulka

Tým

Z

V

R

P

S

B

1

Inter Milán

7

6

1

0

21 : 9

19

2

SS Lazio

7

6

1

0

14 : 4

19

3

AS Řím

7

5

2

0

16 : 3

17

4

AC Milán

7

4

3

0

14 : 7

15

5

Como 1907

7

4

2

1

12 : 7

14

6

Frosinone Calcio

7

4

1

2

13 : 9

13

7

Cagliari Calcio

7

4

1

2

6 : 7

13

8

Juventus FC

7

3

2

2

9 : 8

11

9

SSC Neapol

7

3

1

3

10 : 7

10

10

Turín FC

7

3

1

3

10 : 9

10

11

Atalanta Bergamo

7

3

0

4

10 : 11

9

12

US Lecce

7

3

0

4

9 : 12

9

13

US Sassuolo

7

2

2

3

12 : 14

8

14

AC Monza

7

2

1

4

13 : 15

7

15

Bologna FC

7

1

2

4

6 : 10

5

16

Udinese Calcio

7

1

1

5

9 : 16

4

17

Janov CFC

7

1

1

5

5 : 13

4

18

ACF Fiorentina

7

1

1

5

8 : 17

4

19

Parma Calcio

7

1

1

5

4 : 13

4

20

Venezia FC

7

1

0

6

6 : 16

3