Odchovanci ve Španělsku: Baskická identita, hvězdná La Masia či exportní materiál Realu

LaLiga má za sebou první tři kola, do kterých v celkovém součtu zasáhlo 389 hráčů. Hned 252 z nich fotbalově vyrostlo na španělských trávnících. Přístup k mládeži se však mezi jednotlivými celky propastně liší. Zatímco pro Barcelonu či Valencii jsou odchovanci základním stavebním kamenem a v Baskicku zase ztělesněním identity, pro Real Madrid představují spíše exportní materiál. Existují i extrémní případy jako Rayo Vallecano, které zatím nevyužilo jediného odchovance. Jak to mezi španělskou smetánkou vypadá?

Pod pojmem odchovanec si většinou představíme mladého fotbalistu, který se z přípravek probojoval až do hlavního týmu svého milovaného klubu. Realita je, alespoň podle definice UEFA, trochu jiná. Odchovancem či 'club-trained' hráčem se rozumí ten, kdo byl mezi svými 15 až 21 lety alespoň tři sezony nebo 36 měsíců zaregistrován jako hráč daného celku.

Právě kvůli tomuto pravidlu tak Federico Valverde oficiálně není odchovancem Realu Madrid, i když do klubu přišel již v roce 2016 ve svých 18 letech a prošel rezervním týmem. Sezonu 17/18 však strávil na hostování v A Coruni a tudíž podmínku nemohl splnit.

Možná překvapivě v LaLize neexistuje pravidlo o počtu odchovanců v kádru, avšak i přesto jsou velmi důležitým "artiklem". Kvůli přísným pravidlům Financial Fair Play (FFP) jsou odchovanci častokrát záchranou pro klubové finance, jelikož se 100 % z jejich přestupové částky počítá jako čistý zisk, což výrazně pomáhá týmům ve splnění podmínek FFP.

Příkladem je nedávný přestup dvacetiletého Pabla Garcii, který fotbalově vyrostl v akademii Betisu. Ten ho však ke konci přestupového období musel prodat do Santanderu, aby mohl zaregistrovat staronovou posilu v podobě Daniho Ceballose.

Když se ve španělském prostředí řekne slovo akademie, vybaví se především ty dvě nejznámější - madridská La Fábrica a barcelonská La Masia. I přesto, že obě akademie produkují obrovský počet fotbalistů, to v A-týmech obou celků vypadá jinak. Zatímco Barcelona na své odchovance sází a pravidelně se objevují v její základní jedenáctce, Real Madrid jde jiným směrem a odchovanci mají do hlavního týmu mnohem těžší cestu.

Volbu zahraniční trasy dokazuje fakt, že do letošní sezony zatím v dresu Bílého baletu nezasáhl ani jeden odchovanec. Do této kolonky se totiž nemůže řadit ani Álvaro Carreras, který sice akademií v mládí prošel, avšak před svým brzkým odchodem do Manchesteru United nedokázal časovou kvótu naplnit. Na druhou stranu je však La Fábrica největším exportérem v celé LaLize, jelikož do prvních tří utkání letošní sezony zasáhlo hned 21 fotbalistů, kteří fotbalově v madridském velkoklubu vyrostli.

Za zmínku stojí například španělský reprezentant Marcos Llorente hrající v barvách rivala z Atlétika, střelec Getafe Borja Mayoral nebo kapitán Alavésu Antonio Blanco. Los Blancos tak ve své akademii mají obrovský stroj na zisk, který jim každoročně pomáhá s plněním přísných pravidel FFP.

Jen díky chytrým klauzulím a velkým procentům z dalších prodejů jejich bývalých hráčů získal Real v létě přes 125 milionů eur.

Naopak Barcelona má k vlastní mládeži úplně rozdílný přístup. V prvních třech kolech se v dresu Blaugranas představilo šest odchovanců, což se na první pohled nemusí zdát jako tolik, ale všichni si minimálně jednou zahráli v základní sestavě. Konkrétně se jednalo o Paua Cubarsího (19), Xaviho Esparta (19), Marca Bernala (19), Fermína Lópeze (23), Gaviho (22) a hvězdného Lamina Yamala (19).

Další dva fotbalisté, kteří akademií prošli, pak status odchovance nemají, jelikož oba v šestnácti letech odešli do zahraničí - Dani Olmo do Dinama Záhřeb a Eric García do Manchesteru City.

Sázka na odchovance má v Barceloně dlouhodobou tradici, avšak v posledních letech byly důvodem také problémy s financemi, které bránily současnému mistrovi registrovat nové posily. Právě díky tomu se pro mladé tváře uvolnilo místo v hlavním týmu a spousta z nich svou šanci plně využila.

Třetí španělský velkoklub Atlético balancuje někde uprostřed. V aktuální sezoně nastoupilo již 15 odchovanců Rojiblancos, z nichž šest obléklo právě červeno-bílý dres. Tyto čísla jsou však lehce matoucí. Zatímco do prvního ligového utkání naskočilo v základní sestavě hned pět produktů akademie, v dalších dvou od začátku hráli vždy jen dva. Trenér Diego Simeone totiž dlouhodobě spoléhá na osvědčené fotbalisty a mladíci si většinou svou šanci musí vybojovat z lavičky.

Ve Španělsku není region, kde by hrálo více odchovanců než právě v Baskicku. Za tímto přístupem stojí tzv. politika Cantera, která je založena na tom, že za baskické celky mohou nastupovat pouze hráči z historického regionu Baskicka, do kterého se kromě baskického autonomního společenství počítají i části Navarry a francouzské Lapurdie a Soule.

Tuto politiku Real Sociedad sice již před několika desetiletími opustil a podepisuje i zahraniční hráče, avšak stále má silně zakořeněný pozitivní přístup k odchovancům. Zato celek z Bilbaa tuto politiku dodnes drží a na San Mamés tak v dresu domácích nemůže nastoupil hráč, který se v Baskicku nenarodil nebo zde fotbalově nevyrostl.

Právě díky tomuto kritériu je Athletic Club celkem s nejvyšším počtem odchovanců, jelikož v prvních třech kolech nastoupilo v červeno-bílém dresu již 13 různých fotbalistů, kteří fotbalově vyrostli v akademii Lezama. Zároveň toto pravidlo dělá z celku z Bilbaa baskického "predátora", jelikož kvůli omezení může nakupovat pouze od svých sousedů a těží tak z práce okolních akademií.

Jak již bylo řečeno, Real Sociedad striktní politiku opustil, avšak i přesto se v jeho dresu letos představilo již devět vychovaných hráčů. Tuto kostru, která obsahuje například čerstvého mistra světa Mikela Oyarzabala nebo defenzivní stálici Igora Zubeldiu, pak celek ze San Sebastiánu doplňuje nákupy ze zahraničí, čímž vzniká skvělý balanc. To pak ilustruje nedávný úspěch v Copa del Rey, který Real Sociedad ovládl po finálovém vítězství nad Atlétikem.

Další velmi důležitá továrna na talenty se nachází na východním pobřeží Španělska, konkrétně ve valencijském společenství. Zde se v rozmezí 70 kilometrů nachází tři kluby, které pravidelně produkují ligové fotbalisty. Jen v prvních třech kolech nastoupilo dohromady 35 fotbalistů vychovaných ve Valencii, Levante nebo nedalekém Villarrealu.

První z těchto jmenovaných klubů, Valencia, v prvních třech kolech využila pět odchovanců a dalších osm nastoupilo v jiných barvách. V případě Netopýrů však tolik nejde o koncepci, jako o nutnost. Od roku 2014, kdy Blanquinegros převzal singapurský podnikatel Peter Lim, to s Los Che jde z kopce, především kvůli nedostatečným investicím do klubu.

Netopýři tak v posledních letech místo boje o evropské poháry bojují spíše o umístění v klidném středu tabulky. Zároveň se však díky nedostatečným investicím do kádru otevřelo místo pro odchovance, čehož využili například Javi Guerra (23) nebo Jesus Vasquez (23), kteří se rychle zařadili mezi stálice v kádru.

Ve stejném městě sídlí i Levante, které možná překvapivě vyprodukovalo hned 11 ligových fotbalistů, kteří letos již nastoupili, čímž překonalo například Betis (6), Sevillu (10) nebo Espanyol (10). V dresu Los Azulgranas se pak představili zatím čtyři hráči, z nichž vyčnívá Marc Santos. Teprve patnáctiletý odchovanec v 64. minutě naskočil do prvního kola proti Espanyolu a stal se tak nejmladším debutantem v historii klubu.

Dalším mladým fotbalistou, který od útlého věku obléká dres Levante, je Paco Cortes (19), který si svůj debut odbyl již v sezoně 2023/24. Akademie Levante také vyslala několik skvělých fotbalistů po ligovém Španělsku - za městského rivala nastupuje záložník Pepelu (28), v barvách Bílého baletu se začíná prosazovat Carlos Espí (21) a čerstvým mistrem světa je obránce Atlétika Madrid Marc Pubill (23).

Ve vývoji talentů nezaostává ani Žlutá ponorka z Villarrealu, která vyprodukovala 11 fotbalistů, kteří letos zatím naskočili do LaLigy. Za zmínku stojí současný kapitán a dlouholetý kanonýr Gerard Moreno nebo mistr světa Álex Baena, jenž druhou sezonu obléká dres Los Colchoneros.

Rayo Vallecano je známé svou silnou lokální identitou spjatou s dělnickou čtvrtí na jihovýchodě Madridu. Fanoušci místní Rayo vnímají nejen jako klub, ale také jako komunitu. Avšak i přesto tento celek, který v loňské sezoně dokráčel až do finále Evropské konferenční ligy, kde podlehl londýnskému Crystal Palace, v prvních třech kolech LaLigy jako jediný nevyužil ani jednoho odchovance.

Důvod může být prostý. V Madridu je obrovská konkurence a mladí fotbalisté v útlém věku raději zamíří do akademií Realu nebo Atlétika, kterým akademie skromnějšího Raya nemůže konkurovat.

Rozdílní přístup vůči odchovancům můžeme vidět i u nováčků španělské nejvyšší soutěže - andaluské Málagy a galicijského Deportiva A Coruňa. Zatímco celek z jihu sází především na své odchovance, A Coruňa ve snaze mezi španělskou elitou přežít spíše pragmatičtěji nakupuje a mezi využitými hráči má pouze tři odchovance.

Jak již bylo řečeno, Málaga, která ještě v sezoně 2023/24 hrála jen třetí nejvyšší soutěž, po postupu nadále sází na produkty své akademie, což dokazuje tím, že v prvních třech kolech bylo z 19 využitých hráčů hned devět jimi vychovaných. Zároveň však Los Boquerones do sezony vstupují s vůbec nejméně hodnotným kádrem v celé LaLize - kolem 55 milionů eur.

Druhý nováček ze severozápadu je opačný případ, jelikož byl na přestupovém trhu velmi aktivní a výsledkem je, že se mezi využitými hráči zatím dokázali prosadit pouze tři odchovanci. Celková hodnota kádru je zároveň více než dvakrát vyšší než zmíněná Málaga, jelikož galicijský klub atakuje hodnotu 116 milionu eur.

Která strategie byla správná se dozvíme až v květnu, kdy se rozhodne, které celky se mezi španělskou elitou zachrání a které o místo mezi smetánkou přijdou. Jisté však je, že odchovanci jsou nedílnou součástí španělského ligového fotbalu, ať už svým přínosem pro domovské celky, nebo svou administrativní a finanční hodnotou.