Nejtěžší soupeři? Terry, Silva či Vidič, vzpomíná Van Persie. Nejvíc se naučil v Arsenalu

Robin van Persie (43) nikdy nebyl tím, kdo by na sebe poutal pozornost mimo hřiště. Svou genialitu zkrátka prokazoval na trávníku. A to hlavně v Nizozemsku i v Anglii, kde se zapsal do dějin jako jeden z nejlepších útočníků své generace. Nyní se vydal na trenérskou dráhu a objevuje fotbal z úplně jiné perspektivy. V exkluzivním rozhovoru pro Livesport Zprávy promluvil mimo jiné o vnímání fotbalu jako umění, vyrovnávání se se zraněními nebo o klíčových momentech kariéry.

S někdejším fenomenálním kanonýrem jsme se setkali na mezinárodním cyklistickém festivalu Sea Otter Europe ve španělské Gironě, kam dorazil v roli globálního ambasadora značky elektrokol ENGWE.

Girona navíc leží jen pár kilometrů od barcelonského Camp Nou, místa jednoho z nejkontroverznějších momentů jeho kariéry, kdy byl vyloučen v Lize mistrů za pokračování v akci po hvizdu rozhodčího. "Bylo to neuvěřitelné. Bylo tam sto tisíc lidí a já přes ně ten hvizd vážně neslyšel," zavzpomínal.

Záhy už s námi uvolněně hovořil o fotbale, kariéře a lekcích, které ho na jeho cestě zformovaly.

Jaké fotbalové přístupy dnes preferujete?

"Ve fotbale mě baví velmi odlišné pojetí hry. Jako hráč jsem měl vizi spojenou s určitými principy, zatímco zkušenosti z lavičky mě naučily dívat se na hru ze širší perspektivy. Dnes dokážu ocenit jak tým, který umí bleskově udeřit z protiútoku, tak i mužstvo schopné dominovat hře díky držení míče a postupné kombinaci."

Kdysi jste prohlásil, že "fotbal může být umění". Jaké byly ty nejkrásnější góly vaší kariéry, které byste za umělecká díla skutečně označil?

"Samozřejmě gól proti Španělsku hlavou. Na klubové úrovni to pak byly voleje proti Charltonu za Arsenal a proti Aston Ville v dresu Manchesteru United. Pro mě ale vlastně nejsou nejdůležitější samotné tyto momenty. Spíše ty, které k nim směřovaly. Všichni vidí, co se stane na hřišti. Většina lidí vnímá jen ty hezké chvilky, ale pro mě je důležitější tvrdá práce, ta dřina, to, co děláte, když se nikdo nedívá. A to je pro mě důležitější než jeden konkrétní gól."

Když už mluvíme o chvílích, které lidé nevidí: Jak jste se vyrovnával se zraněními?

"Život není jen o hezkých momentech, pro jejich dosažení musíte hodně vytrpět, a toho si moc vážím. Těžké chvíle ve vás zanechají stopu a nevyhnutelně vás otestují. K překonání určitých období potřebujete sílu, trpělivost a především schopnost odrazit se ode dna bez toho, abyste to vzdali. Tyto momenty považuji za nesmírně důležité, důležitější než trofeje, které jsem vyhrál, a stejně tak vzpomínky na lidi, kteří tam pro mě v těch momentech byli."

"Toho si opravdu cením, protože je snadné mít kolem sebe lidi, když jste na vrcholu a když se vám daří. Všichni vám tak nějak fandí. Ale kdo tu s vámi je, když prožíváte těžké časy? Kdo pak zůstane loajální?"

Kdo byl soupeř, kterého jste obzvlášť obdivoval a respektoval?

"Nejtěžšími soupeři byli John Terry, Thiago Silva, Rio Ferdinand a Nemanja Vidič."

Od kterého hráče jste se toho naučil nejvíce?

"Vlastně jsem se učil od celého týmu Arsenalu, když jsem dorazil do Londýna. Zkrátka od celého kádru. Byl jsem mladý, oni starší a lepší. Takže to pro mě bylo fakt skvělé místo k růstu."

Příchod do Premier League byl tedy tak trochu jako jít na vysokou školu?

"Když jsem přišel do Arsenalu, myslel jsem si o sobě, že jsem ve své zemi nejlepší, ale vlastně jsem byl jen talentovaný mladík, který musel všechno teprve dokázat."

A vy jste to dokázal...

"S postupem let jsem se naučil, jaké je mé místo ve fotbale. Z působení v Anglii jsem pochopil: 'Hele, zadrž, vždyť tady jsou mnohem lepší hráči.' Musel jsem být otevřený, musel jsem se učit, musel jsem sklopit hlavu a být pokorný."

Lekce, která vás krok za krokem dovedla k zisku ocenění pro Hráče roku 2012.

"Byla to obrovská pocta, ale musím přiznat, že osobně nemám osobní trofeje úplně v lásce, protože nejsou odrazem objektivních faktů. Jsou to názory lidí, záleží na tom, co se komu líbí. Pokud vám z jakéhokoli důvodu závidí, hlas vám nedají. Existuje mnoho různých důvodů, proč to můžete vyhrát, nebo nevyhrát."

Jak se dosahuje plného potenciálu?

"Vše začíná každodenní disciplínou, nastavením mysli a ochotou se neustále zlepšovat. Abyste dosáhli cíle, musíte být ochotni pro to obětovat vše, krok za krokem. Pravdou je, že abyste se dlouhodobě udrželi na vrcholu, musíte žít s nudou, oběťmi, konzistencí a s minimem rozptýlení."

Zdá se, že fotbal se dnes hraje v neuvěřitelné rychlosti.

"Ve srovnání s dobou před pár lety se zdá, že fotbal shodil kůži a změnil podobu. V minulosti měla větší váhu technická kvalita a schopnost číst hru, zatímco dnes hraje stále důležitější roli fyzická stránka a rychlost. Je to evoluce, která v jistém smyslu také odráží společnost, ve které žijeme - máme stále méně času se zastavit a zdá se, že všechno se musí dít rychleji."

A co tedy zůstalo ze "starého" fotbalu?

"Co se mě týče, samotné fotbalové aspekty by měly vždy zůstat těmi nejdůležitějšími. Pokud totiž vyběhnete o vteřinu dřív a stihnete to včas, a už jste dopředu viděli, kde jsou soupeři a kde vaši hráči, a dáte perfektní přihrávku, tak i když jste přímo nesprintovali, měli jste obrovský vliv na hru a udělali jste rozdíl."