Modrič oslaví v úterý čtyřicátiny. Je největší legendou chorvatského fotbalu?

Subtilní rodák z přímořského Zadaru Luka Modrič je podle odborníků největší hvězda, jakou kdy Chorvatsko dalo fotbalovému světu. Dlouholetá vůdčí osobnost madridského Realu má kontě mimo jiné šest triumfů v Lize mistrů nebo čtyři tituly španělského mistra, s národním týmem vybojoval stříbro a bronz na mistrovství světa. Jeden z nejkomplexnějších záložníků na světě, který 9. září oslaví čtyřicetiny, získal i mnoho individuálních ocenění včetně prestižního Zlatého míče.

Na letošním MS klubů došel Modrič s "Bílým baletem" do semifinále, bylo to ale jeho rozloučení s madridským velkoklubem po 13 letech. V nejúspěšnějším týmu španělské historie se z nadějné posily vypracoval mezi největší opory a počet trofejí, které mu pomohl získat, se zastavil na čísle 28. To z drobného chorvatského hráče dělá vůbec nejúspěšnějšího fotbalistu v historii Realu. Letos v létě zamířil s manželkou a třemi dětmi blíže své vlasti do AC Milán, který chce vylepšit osmé místo z uplynulého ročníku italské nejvyšší soutěže.

Už dvě dekády "válí" Luka Modrič také v chorvatské reprezentaci, za kterou odehrál 188 zápasů a dal 28 branek. V dresu "vatrenich" nejvíce zazářil na světovém šampionátu v Rusku 2018, kdy jako kapitán dovedl tým až do finále. V něm sice Chorvaté nestačili na Francii a jasně prohráli 2:4, Modričovi ale jeho výkon vynesl vedle stříbrné medaile i nominaci od All Stars týmu a ocenění pro nejlepšího hráče turnaje. V roce 2018 také získal Zlatý míč, když po letech narušil dominanci Lionela Messiho a Cristiana Ronalda, vyhrál i ankety FIFA o nejlepšího hráče světa a UEFA o nejlepšího fotbalistu v Evropě.

O čtyři roky později v Kataru se Luka Modrič střetl s Messim na světovém šampionátu přímo na trávníku. Semifinálový souboj tehdy ovládli Argentinci a na chorvatský tým zbyl zápas o třetí místo s překvapení turnaje Marokem, které v play off vyřadilo Španělsko a Portugalsko, než padlo s Francií. Chorvaté v čele s Modričem se nakonec po čtyřech letech opět radovali z medaile, tentokrát bronzové. Hru národního týmu tvoří Modrič i dnes, o jeho umění se v kvalifikaci na MS 2026 mohli v červnu přesvědčit i čeští reprezentanti, kteří výběru Chorvatska podlehli 1:5.

Modričova cesta mezi nejlepší fotbalisty 21. století nebyla jednoduchá, do života kluka z malé vesnice (narodil se v chudé rodině žijící v podhůří Velebitu), který se teprve chystal do první třídy, totiž zasáhla občanská válka v někdejší Jugoslávii. Rodina sice žila prakticky na dohled Zadaru, ale v částí Chorvatska, na kterou si činili nárok srbští separatisté. A když střelami z jejich automatických pušek přišel koncem roku 1991 o život Lukův děda (po němž mimochodem dostal jméno), zařadila se rodina Modričova mezi desetitisíce uprchlíků před boji.

Ubytování dostali se v zadarském hotelu a v hotelových pokojích nakonec Modrič strávil velkou část dětství. Na podzim 1992 začal chodit do školy v situaci, která měla daleko k normálnosti. "Většinou jsme se učili, někdy ale jen hodinu, jindy dvě nebo tři, podle toho, jak kolem dopadaly granáty. Občas byla škola zavřená pár dní... A když se v roce 1993 dělostřelecké útoky ustaly, začali jsme chodit i cvičit ven," vzpomínala Modričova první učitelka Maja Grbičová. Pohybu ale měl malý Luka i tak dost, a to díky fotbalovému míči, který proháněl s dětmi dalších uprchlíků před hotelem.

"Byl malé vyplašené dítě, ale rychle jsem si všiml, že má míč doslova přilepený k noze. Nebyl ale příliš vysoký a navíc drobný, říkali jsme si, jestli vůbec vyroste," popsal Modričovy začátky jeho první trenér ze zadarské fotbalové školy Davorin Matoševič. Lukův talent byl ale nepřehlédnutelný, stejně jako odhodlání malého uprchlíka před válkou i celé rodiny dát fotbalu všechno. Když si Modričovi nemohli dovolit koupit pořádné fotbalové chrániče, vyrobil mu je otec Stipe ze zbytků dřevotřísky a kartonu.

Už v žákovských kategoriích ukazoval Luka Modrič kromě skvělého citu pro míč i velký přehled o dění na hřišti. "Vždycky byl nejmenší, ale dokázal se vyhnout fyzickému kontaktu se soupeřem. Uměl se včas zbavit míče, přihrát spoluhráči, měl skvělou kopací techniku... Netrénoval více než ostatní, ale v hlavě měl jen sport a touhu po vítězství," popsal Modričovy fotbalové začátky jeho spoluhráč ze zadarského mládežnického týmu Danilo Paunovič. "Dokázal se vyhýbat faulům od soupeřů, jako by měl oči i vzadu," vyprávěl Modričův další trenér z mládí Tomislav Bašič.

Přes veškeré nadání ale trvalo poměrně dlouho, než se Modrič z fotbalově provinčního Zadaru vydal na cestu do světa velkého fotbalu. Dalmácie, kam patří i Zadar, většinou fandí Hajduku Split, kam ve 14 letech vedly i další Modričovy kroky. Splitští trenéři ho ale považovali za nedostatečně fyzicky disponovaného a přestože za Hajduk odehrál několik zápasů včetně soustředění v Itálii, nakonec se musel vrátit do Zadaru. Šéf zadarské mládeže Bašič poté napsal Zdravku Mamičovi, jednomu z nejvyšších šéfů záhřebského Dinama. Ten dal překvapivě na jeho doporučení, a tak se šestnáctiletý Luka stěhoval do Záhřebu.

S Dinamem získal dva dorostenecké tituly, po přestupu mezi dospělé ale ze Záhřebu nejprve putoval na hostování do Bosny, aby se "otrkal" v mostarském klubu Zrinjski. Další sezónu strávil už v chorvatské nejvyšší soutěži, ale zapůjčený v Interu Zaprešić. Do prvního týmu Dinama se prosadil až v sezoně 2005/2006, rychle se ale zařadil mezi opory týmu, kterému pomohl ke třem titulům chorvatského mistra a také vítězstvím v domácím poháru v letech 2007 a 2008. Svými výkony přitáhl pozornost z ciziny, ucházely se o něj přední anglické kluby včetně Arsenalu, Chelsea či Manchesteru City.

Po zisku třetího domácího titulu nakonec zamířil do Tottenhamu Hotspur, který za něj dal pro klub tehdy rekordních 16,5 milionu liber. S tímto týmem však marně čekal na velký úspěch a v roce 2011 usiloval o odchod do rivala Chelsea, ale marně. O rok později už si však Luka Modrić odchod z Tottenhamu vyvzdoroval. V létě 2012 za něj Real Madrid zaplatil kolem 30 milionů liber - a rozhodně neprodělal. Šikovný a všestranný záložník poté pomohl "Bílému baletu" k zisku prakticky všech klubových trofejí, které se dají ve fotbalovém světě získat.