Konec nakopávaných míčů. Trenér Frťala z Teplic nenápadně udělal kombinační tým

Teplice prošly v aktuálním ročníku Chance Ligy v porovnání s posledními dvěma sezonami zajímavou změnou herního stylu. Z týmu, který byl v podstatě výlučně zaměřený na "kick and rush fotbal", se stal výběr, který se snaží držet míč, hrát po zemi s krátkými přihrávkami, hledat spoluhráče mezi řadami a tímto způsobem kombinovat. Společně s Olomoucí prošli Skláři nejdrastičtější proměnou ze všech ligových účastníků.

Severočeši hráli v prvním ligovém kole s přímočarými Bohemians a v druhém kole proti Liberci, který byl po prvním poločase oslabený o dva hráče, nicméně nárůst přihrávek na zápas oproti minulému ligovému ročníku je impozantní - Teplice si jich v průměru vymění v této sezoně 433, zatímco v té předchozí to bylo pouhých 297 na zápas. 

Rozdíl 136 přihrávek je v lize druhý nejvyšší po Sigmě Olomouc (150), která se zvedla z 361 na 511 přihrávek na zápas. Ruku v ruce s tímto fenoménem jde také hra na krátko a přesnost - Teplice oproti minulé sezoně (19,9 %) extrémně snížily poměr dlouhých míčů (10,6 %), kdy větší změnu zaregistrovala opět jen Sigma (z 18,6 % na 9 %).

V přesnosti hry Teplice zaznamenaly dokonce nejvyšší nárůst v celé lize - z 69,9 % na 85,2 % (85,7 % přesnost přihrávek ze hry). Nejen, že svěřenci Zdenka Frťaly omezili hru na dlouhou vzdálenost, ale také výrazně snížili poměr přihrávek vpřed - jmenovitě z 45,8 % na 34,9 %. 

Tento fakt přinesl výrazné změny v teplických sekvencích, které se v podstatě staly založené na kombinační hře - dnes mají žlutomodří o neuvěřitelných 7,6 sekvencí s 10+ přihrávkami na zápas více (z 2,1 na 9,7). Sigma jich má o 10 na zápas více. 

Pozitivem je, že je tepličtí hráči dokáží také více dostat do nebezpečných situací, ale právě tady je ještě prostor ke zlepšení. Větší nárůst pak zaznamenaly Sigma, Hradec Králové a Slavia. Teplice tak mají v průměru 3,9 přihrávek na sekvenci, oproti 2,3 přihrávkám v minulém ročníku. Je to opět nejvyšší nárůst po Hanácích (z 2,7 na 4,4). 

Skláři však nehrají statický fotbal, jen více kontrolují hru - to se v sekvencích projevuje ve třech elementech. První z nich je progres, který Teplice v sekvencích udělají - na sekvenci je to v průměru o celých šest metrů více (z 11,1 na 17,1), což je nejvíce ze všech týmů. 

Druhá věc je, že Teplice stále mají v sekvencích velkou vertikální rychlost (2,29 m/s), po Pardubicích (2,36 m/s) druhou nejvyšší - stále tedy hrají v sekvencích rychle, jen ne přes dlouhé míče nebo velkou míru přihrávek dopředu.

S rychlostí naopak souvisí přímé útoky, kterých mají Severočeši dva na zápas, jen se k nim dostávají kratší hrou nebo vedením míče - ostatně jen hráči Liberce, Plzně a Mladé Boleslavi vytvořili více šancí po vedení míče než právě Teplice (9). 

Teplice při změně herního stylu těží z některých vychytávek systému 4-2-3-1: jejich dvě šestky, Lukáš Mareček a Jan Fortelný, jsou herní typy, které nekazí a naopak mají přidanou hodnotu jak do útoku, tak i do obrany. K nim klub přivedl šikovného Marcela Čermáka z Duky. Tito tři hráči hrají velmi blízko u sebe a mají v průměru doteky s míčem na velmi těsném prostoru. 

K nim se navíc invertuje Michal Bílek, fakticky také střední záložník, který v nové sezoně obsadil pozici levého obránce. K nim se pak do hloubky přidává také útočník Matěj Pulkrab, jenž má v této sezoně v průměru 34,9 doteků na 90 minut, což je nejvíce mezi klasickými target many v lize. 

Teplice také těží z excelentní formy záložníka Matěje Radosty - byl u 14 teplických akcí ze hry končících střelou, více v lize zvládlo jen osm hráčů ze Slavie, Sparty, Plzně a Sigmy. Aktivní v tomto ohledu jsou také zmínění Mareček (13), Čermák (12) i Fortelný (11).

Je zajímavé, jak moc Skláři z ničeho nic změnili svůj herní styl z de facto "kick and rush" na kombinační. V jejich hře se objevuje postupný útok, přihrávky po zemi a hra mezi řady. Formace 4-2-3-1, se třemi herními středními záložníky, kteří mají doteky s balonem blízko u sebe, Bílkem na pravém bekovi, který je i tak hráč do středu hřiště a v hloubce hrajícím Pulkrabovi, jim k tomu velmi pomáhá. 

Paradoxně nejen dopředu, ale i dozadu. V lize nastoupilo 92 šestek, osmiček a desítek v této sezoně, Mareček (13), Čermák (12) i Fortelný (11) jsou mezi 17 z nich s největším zapojením v sekvencích končících střelou. Dozadu jsou doteky blízko u sebe vidět ještě více. Ani jedna branka ze hry nepadla středem a celkově jen 25,9 % šancí ze hry si soupeři vytvořili tímto prostorem, což je čtvrtá nejnižší hodnota.

Zápas se Spartou by pak teoreticky mohl nabídnout atraktivní ligový duel - oba týmy mají v tuto chvíli v sekvencích velmi podobné hodnoty s několika odlišnostmi. Teplice nepresují vysoko a ani moc aktivně, což Spartě vyhovuje k získání územní převahy. Tu nicméně má v této sezoně v lize ohromný problém přetavovat v nebezpečí u branky soupeře. 

Teplice také sekvence začínají mnohem níže (také kvůli absenci vysokých zisků míče) a na soupeře tolik nenálezají - změna herního stylu je tedy vyloženě směrem ke kombinační hře jako takové než k tomu, že by Mareček a spol. zápasům vyloženě dominovali. Teplice mají také rychlejší hru než Sparta, což Letenským obecně moc nevoní - jak si neumí poradit s výstavbou následovanou solidním a rychlým přechodem ostatně ukázali v zápase s Mladou Boleslaví. 

Skláři ale stále musí pracovat na tom, jak nový herní styl dovádět k nebezpečí, ke střelám z nebezpečných prostorů, k vyššímu presinku, aby nečelili výraznějším problémů se zbytkovou obranou. 

Nicméně posun k větší kontrole prostoru a pro diváka k lahodnější podívané je evidentní. Navíc to kouči Frťalovi na začátku sezony přineslo také hezkou porci ligových bodů. Přidají Teplice další zásek i na Spartě?