Klíčový duel pro Manchester United i Tottenham. Finále Evropské ligy může velikánům zachránit sezonu

Výsledek finále Evropské ligy může mít zásadní následky pro vítěze i poražené. Za normálních okolností by se neúspěšný celek pár dní po zklamání z prohry v prestižním zápase oklepal a šel znovu do boje. V případě Manchesteru United a Tottenhamu však duel může zajistit pro příští sezonu Ligu mistrů, přinést nemalé finanční prostředky a pomoci s budováním kádru. Ale má rovněž potenciál odvolávat trenéry a potopit kluby do ještě větších problémů, než v jakých se aktuálně nacházejí.

Manchester United v současné době prochází bolestivou transformací pod vedením Rúbena Amorima, vítězství v Evropské lize by ale Portugalci mohlo posloužit jako odrazový můstek, od kterého by Red Devils skutečně začali budovat budoucnost podle klubové vize. Prohra sice ještě neznamená, že by pro bývalého kouče Sportingu angažmá v Anglii skončilo, rozhodně by však nepřidala na důvěře od vedení klubu.

Ještě vážněji působí situace v Tottenhamu. Pokud kouč Ange Postecoglou nevytasí ve finále nejsilnější zbraně, hrozí, že by se s klubem mohl brzy rozloučit. Není se však čemu divit, vždyť kvůli nevídanému poklesu formy se Spurs propadli v tabulce Premier League až na poslední nesestupovou příčku, což neomlouvají ani četná zranění. Pokud Lilywhites nezískají svou první trofej po 17 letech (Ligový pohár 2007/08 pod Juande Ramosem), mohl by trenér přijít o místo a severolondýnský celek bude moci začít nanovo.

Jako by se vedení Tottenhamu nepoučilo z minulosti. Vybudování týmu schopného bojovat o trofeje vyžaduje soustavné finanční investice a často trvá roky, což předeseda představenstva Daniel Levy a jeho kolegové zřejmě zatím nepochopili.

Čeká nás šesté čistě anglické finále v historii evropských soutěžích UEFA, přičemž s jistotou lze konstatovat, že se jedná zatím o jedno z nejméně atraktivních rozuzlení. Je až s podivem, že týmy, které se v domácí soutěži trápí na 16. a 17. místě, si v případě vítězství zahrají pro příští ročník Ligu mistrů.

Spurs se v minulosti zúčastnili dalších dvou evropských finále proti anglickým týmům - v Poháru UEFA v sezoně 1971/72 porazili Wolves ve dvojzápase 3:2 a ve finále Ligy mistrů (2018/19) prohráli s Liverpoolem. Poslední výrazný úspěch na mezinárodní scéně zaznamenali téměř před 41 lety proti Anderlechtu ve finále Poháru UEFA 1983/84, kdy belgického soupeře přemohli na penalty.

O historii Manchesteru United v evropských pohárech se příliš nemluví, přitom středeční vyvrcholení sezony bude už jejich devátým velkým evropským finále. Více jich mezi anglickými kluby zaznamenal pouze Liverpool (15). Pokud si Rudí ďáblové chtějí připsat další historický zápis, budou se potřebovat opřít o formu z Evropské ligy.

Amorimovi svěřenci totiž zůstávají jediným neporaženým týmem v evropských pohárech, když v sezoně 2024/25 ze 14 zápasů EL devět vyhráli a pět remizovali. Spurs však v aktuálním ročníku nad United zvítězili ve všech vzájemných střetnutích napříč soutěžemi, konkrétně dvakrát v Premier League (3:0 venku, 1:0 doma) a jednou v ligovém poháru (4:3 doma). Devils neporazili Tottenham v posledních šesti zápasech, nikdy proti němu však nezaváhali sedmkrát za sebou a zároveň s ním nikdy neprohráli čtyři utkání po sobě. I v tomto ohledu by se proto přepisovala historie.

Obě mužstva zvládají hrát kvalitní a divácky atraktivní fotbal, který se příjemně sleduje, ačkoli nelze pominout skutečnost, že v současné době oba kolektivy výrazně postrádají sebevědomí. Jako by se někteří hráči báli chybovat místo toho, aby odvážně přijali, že chyby jsou součástí učení.

Hlavní postavou United zůstává Bruno Fernandes. V aktuální sezoně EL zatím vytvořil soutěžní maximum 35 přihrávek skrz obrannou linii soupeře a 24 průnikových přihrávek do pokutového území. Tottenhamu silná osobnost schází, a tak se pokusí vliv portugalského reprezentanta minimalizovat osobním bráněním po celé utkání a nedovolit mu protlačit jednu z jeho nebezpečných přihrávek.

Fernandes v minulosti opakovaně těžko snášel, když na něj trenér soupeře nasadil "osobního strážce". Pokud se mu hráči Tottenhamu dostanou pod kůži od úvodního hvizdu, zcela jistě hvězdného záložníka vyvedou z míry. Pro tým, který v dnešní době rozhodí i lehký závan větru, to může mít fatální následky.

Pokud se říká, že nejlepší obrana je útok, oba celky se v tomto ohledu můžou cítit poměrně v bezpečí. Pouze Athletic Bilbao (30) vystřelilo víckrát po zisku míče na soupeřově polovině než United (23) i Spurs (22). Kromě toho vládnou Amorimovi svěřenci také statistice počtu přímých útoků (32, stejně jako Lyon).

Ani jeden z klubů neprožívá mimo evropskou scénu nejlepší období, kromě semifinále EL v posledních zápasech nevítězí. Zatímco United v Premier League prohráli s Brentfordem, West Hamem a Chelsea, Tottenham remizoval s Kladiváři a prohrál s Crystal Palace a Aston Villou. Ani jeden z týmů tak nemá co ztratit a do utkání mohou oba naskočit naplno podobně jako ve zmíněném čtvrtfinále Carabao Cupu.

United tehdy drželi míč na kopačkách jen o něco déle (54 % ku 46 %), zaznamenali o 58 víc přihrávek (481 ku 423) s nepatrně lepší přesností (83 % ku 81 %). Na střetnutí si však pravděpodobně rozpomenete díky chybám brankářů, jednoznačnému vedení Spurs 3:0 a především vítězné trefě Heung-Mina Sona přímo z rohového kopu.

V pohárovém klání s Tottenhamem Rúbena Amorima primárně zklamalo, jak zbrkle řešili jeho svěřenci samotné zakončení mnohdy slibných příležitostí. Pouhých pět střel z celkových 20 tehdy mířilo na branku, zatímco Spurs zkusili štěstí jen devětkrát, ale šestkrát mířili mezi tři tyče. Před večerem na San Mamés se tak portugalský kouč patrně pokusí nejen hráče v ofenzivě upozornit, aby do šancí chodili naplno a přemýšleli, jak je přetavit v gólové okamžiky.

Pro obě strany je středeční finále příležitostí na vykoupení a možností, jak se zapsat do historie. Existuje nepřeberné množství důvodů, proč potřebují obě mužstva v závěru večera slavit. Pro poražené by střetnutí mohlo minimálně znamenat začátek konce.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.