Já na ně Česky, oni na mě anglicky. Lissah o aklimatizaci u Lvíčat i akademii Chelsea

Českou fotbalovou reprezentaci do 21 let čeká dvojzápas roku, ve kterém se utká s Tureckem o postup na evropský šampionát. Filip Lissah (21) - borec s kořeny v Británii - popisuje v podcastu Livesport Daily, jak mu k pozvánce do národního týmu pomohlo hostování ve Skotsku, proč se v kabině mluví střídavě česky a anglicky i proč věří, že právě skvělá parta dovede Lvíčata na závěrečný turnaj.

"Čekají nás dva klíčové zápasy proti Turecku a všichni se soustředí výhradně na to. Máme skvělou příležitost a výbornou partu, takže doufám, že se na závěrečný turnaj kvalifikujeme. Detailnější taktickou přípravu a rozbory budeme mít v dalších dnech před zápasem, osobně jsem proti nim ještě nikdy nehrál. Určitě to ale bude těžký soupeř, skončili ve své skupině druzí, stejně jako my v té naší. Bude to kvalitní zápas a těžká zkouška, ale věřím, že zvítězíme a postoupíme. Máme opravdu skvělou partu a táhneme za jeden provaz. Všichni v kabině jdeme nekompromisně za tímto jedním společným cílem a věřím, že právě tahle jednota nás na Euro dostane."

"Od prvního dne, co jsem sem přijel, byli všichni neskutečně milí a otevření. Možná je trochu vtipné, že se se mnou snaží mluvit anglicky, zatímco já na ně zkouším mluvit česky, ale celkově je to super a všichni jsou moc přátelští. Kluky už teď v podstatě všechny znám, mnohem víc jsem se sblížil s nimi, s trenéry i celým realizačním týmem. Cítím se do týmu mnohem víc začleněný než při prvním příjezdu, takže je fajn se vracet a potkávat známé tváře. Máme výbornou partu, takže jsem rád, že mezi kluky můžu být."

"Když jsem byl ještě mladší a už jsem hrál ve Swansea, už tehdy se o té možnosti mluvilo. V té době jsem tyhle věci neřešil přímo já, probíhalo to spíš přes mého agenta. Informace byla taková, že jakmile začnu pravidelně hrát dospělý fotbal za áčko, bude to reálné. Většina kluků tady totiž hrála českou první ligu, takže bylo těžké povolat někoho, kdo nastupoval jen v anglickém systému do 21 let. Věci se daly do pohybu minulou sezonu, když jsem odešel na hostování do Skotska. Měl jsem dobrou sezonu a lidé z reprezentace se na mě přijeli osobně podívat. Chtěli se mnou mluvit, zjistit, jak to vnímám a jaký jsem člověk, jestli bych zapadl do kabiny. Pak mě v březnu poprvé nominovali na sraz a teď už jsem tady potřetí."

"Před začátkem sezony jsem stoprocentně nevěděl, co čekat. Věděl jsem, že mám za sebou vydařený rok na hostování ve Skotsku, takže jsem doufal v posun, minimálně být v kádru áčka a dostávat víc prostoru. Vydařila se mi ale příprava, mluvil jsem s trenérem a začátek sezony mi sedl. Dostat se rovnou do základu je pro mě skvělé. Jsem tvrdý hráč a do soubojů chodím důrazně, mám rád agresivní pojetí. Ve Skotsku rozhodčí možná pouštěli o něco tvrdší hru než v Anglii, takže jsem zkraje sezony pár karet posbíral. Už jsem se ale přizpůsobil a trochu ubral, nicméně nechci ze své hry vytratit zdravou agresivitu jen ze strachu před kartami."

"Některé týmy hrají přesně ten klasický, tvrdý a přímočarý anglický fotbal, jaký si člověk představí, hodně dlouhých míčů a spousta soubojů. Navíc je to neuvěřitelně vyrovnaná soutěž, kde může kdokoli porazit kohokoli. Nemůžete podcenit vůbec nic. I tým ze dna tabulky bojuje na krev, v Championship neexistují lehké zápasy. My ve Swansea naopak chceme dominovat na míči, ale účelně, ne jen pro držení samotné. V našich zápasech jsou tyhle zažité herní vzorce pořád vidět, navíc pod novým trenérem hrajeme hodně aktivní presink, což týmu sedí."

"Na pravém beku musíte mnohem víc podporovat útok a zapojovat se směrem dopředu, na čemž se snažím pracovat. V mládežnických akademiích jsem hrál většinu času na stoperu, ale pár sezon na kraji obrany jsem už dřív odehrál, takže adaptace byla rychlá. Průprava ze stopera mi dává klid a sebevědomí na míči, což se na pravém kraji hodí, člověk nepanikaří a řeší situace s rozvahou. Všestrannost vnímám jako svou obrovskou přednost. Pokud je hráč schopný spolehlivě nastoupit na více postech, přináší to týmu víc možností."

"Konec v Chelsea byl těžký. Do té doby to bylo jediné fotbalové i osobní prostředí, které jsem znal. Z takové rány se ale musíte rychle oklepat a jít dál. Přestup do Swansea pro mě byl obrovskou příležitostí, i když odejít v 16 letech pryč z domova nebylo snadné. V Londýně jsem to měl na tréninkové hřiště Chelsea 20 minut, zatímco Swansea byla tři až čtyři hodiny cesty. Musel jsem rychle dospět, naučit se vařit, uklízet a postarat se o sebe. Tahle zkušenost mě ohromně posunula lidsky i fotbalově. Bylo to těžké především kvůli tomu, že jsem v Londýně zanechal všechny kamarády a rodinu. Ve Swansea nám ale hodně pomohli. Navíc tam v té době přišlo několik dalších kluků v mém věku z Londýna nebo Manchesteru, takže jsme v tom byli společně a navzájem se podporovali. Zvládli jsme to a posunulo nás to dál."