Ironický, precizní a realistický - Zeman očima filmaře Sansonny

Giuseppe Sansonna je známým italským režisérem a scénáristou, který ve volných chvílích tráví čas návštěvou prvoligových zápasů. Mezi všemi trenéry má však jednoho jasného favorita; pozornost filmového tvůrce upoutal český trenér Zdeněk Zeman, kterému Sansonna dokonce věnoval dva biografické dokumenty.

Český trenér Zdeněk Zeman, který již dlouhou dobu pracuje a žije v Itálii, je díky mnohaleté zkušenosti v prostředí italského calcia velmi známou osobností. Pravděpodobně se najde jen málokterý fanoušek italské kopané, který by jeho jméno neznal. Proč? Důvodem je především ofenzivní pojetí hry, při níž využívá klasického rozestavení 4-3-3. Výsledky jsou, stejně jako názory na tohoto stratéga, velmi proměnlivé.

Od spektakulárních zápasů s vysokým skóre na obou stranách se Zemanovy týmy často dostávají pod tlak a téměř chybějící defenzivní fáze způsobuje ztrátu bodů i pozic. V bohaté kariéře trenéra Zemana můžeme vyzdvihnout několik famózních výsledků, ale také najdeme několik zásadních zklamání. Do první kategorie jednoznačně patří úspěch s Foggiou, kterou dostal ze Serie B až do míst těsně pod příčkami zaručujícími evropské poháry.

Zapřísáhlí fanoušci českého trenéra uvádí, že Zeman nikdy nevyhrál velkou trofej proto, že vždy platil za nekompromisního trenéra, který rád říká, co si myslí. Příkladem tohoto tvrzení může být aféra s Juventusem z roku 1998. Zeman tehdy řekl, že "fotbal se musí dostat z područí léků," čímž narážel na fyzickou připravenost hvězd typu Del Piera či Vialliho. Výsledkem byl dokonce soudní proces s hlavním lékařem Staré dámy, který však nakonec shledán vinným nebyl.

Nyní se filmař Giuseppe Sansonna rozhodl podělit se s veřejností o své bohaté zkušenosti s pražským rodákem a poodhalil některé dříve skryté stránky jeho osobnosti. V rozhovoru pro portál SerieAddicted.com první otázka směřovala na soukromí trenéra mimo záběry kamer.

"V reálu je úplně jiný člověk. Má v sobě hodně ironie, takže není snadné proniknout do jeho osobnosti. Ale pomalu se z něj stal jižan, i když původ má ve východní Evropě. Když v roce 1969 přišel spolu se svým strýcem Čestmírem Vycpálkem do Palerma, byl pro něj jako otec. Zeman je ale v soukromí člověk, který se často směje, má rád svou rodinu a chce být obklopen přáteli. Jedním z nich je Vincenzo Cangelosi, který mu nedělá jen asistenta, ale je také jeho blízkým přítelem."

Můžete o něm vyprávět nějakou příhodu, kterou veřejnost nezná?
Má rád jednu karetní hru, jmenuje se Scala 40. Během svého pobytu na Sicílii jednou uviděl dva své hráče, jak tuhle hru hrají pozdě v noci, čímž porušovali stanovený režim. Co udělal? Sedl si k nim a hrál taky. Skončili až k ránu. Druhý den na tréninku jim udělil pokuty a sám sobě také jednu věnoval.

Když se Zeman vrátil do Říma, jak je možné, že neuspěl? Co nefungovalo?
Zeman nemůže uspět, když kolem něj není vytvořeno správné prostředí. Italská média jej vystavila přílišnému tlaku a myslím, že vedení jej dostatečně nepodporovalo. Je zvyklý, že jej hráči následují ve všem, plní jeho taktické i psychologické nároky a úkoly. Proto radši pracuje s mladými lidmi než se světově známými hráči. Když si vyberete, že váš tým bude řídit Zeman, nemůžete ho podpořit jen tehdy, když se mu daří. Musíte svým hráčům říct: Zeman, nebo nic. Ukázat jim, že ať se stane cokoli, nevyhodíte ho. A to v Římě nefungovalo.

Zeman nikdy nevedl velký tým delší dobu, přestože byl často považován za skvělého trenéra. Můžete prozradit, zda o jeho služby usiloval nějaký velkoklub?
V roce 1998 jej chtěla podepsat Barcelona, ale Zeman řekl ne. Nechtěl porušit smlouvu s Římem. Ale o dva roky později byl nahrazen. Prezident Franco Sensi si vybral Fabia Capella. Po delší dobu pak média spekulovala o zájmu Interu Milán a myslím, že kdyby zde bylo něco konkrétnějšího, že by Zeman neodmítl.

Je v Itálii nebo Evropě celkově trenér, který by svou filozofií následoval Zemanova příkladu?
Často mluvil o Pasqaulovi Marinovi, mezi nimiž panuje vzájemný respekt. Ale můžeme najít také jistou souvislost s Pepem Guardiolou. Jeho týmy sice hrají trochu jinak, ale mají podobnou filozofii. Ta je založená na držení míče, množství přihrávek a ofenzivním pojetí. A pak je tu také řada mladých trenérů, kteří Zemana zažili ještě jako vlastního trenéra. Mimo jiné to jsou Luigi Di Biagio, Eusebio Di Francesco nebo Carmine Gautieri.

Litoval někdy Zeman něčeho, co se mu nepovedlo?
Rád by pracoval v Parmě. Menší profily týmů i města mu sedí víc. Parmu navíc považuje za ideální místo pro fotbal. Co ho ale mrzí nejvíc, je to, že nedokázal uspět v druhém římském angažmá. Má ten klub opravdu rád a dost mu záleželo na tom, aby klub pochopil jeho filozofii. Váže se k tomu také jedna negativní vzpomínka, když byl naposledy nahrazen Fabiem Capellem. Je jasné, že to ho ovlivnilo. Není náhoda, že při své první tiskové konferenci v roli trenéra před dvěma lety se vyjádřil o své touze znovu stanout na lavičce AS. Říkal, že snil o tom, jak se vrátí.