Hložek je jedním z tahounů Hoffenheimu, cítí se sebevědomý. MS je obrovská motivace, tvrdí

Do Hoffenheimu přestoupil minulý rok v létě po rozporuplné sezoně. S Leverkusenem v ní Adam Hložek (22) získal německý double, na hřišti ale pouze paběrkoval. V aktuálním ročníku je v úplně opačné pozici. Boj o titul vyměnil za záchranářské starosti, v Hoffenheimu ale patří mezi tahouny. I přes zranění dal už osm branek a z osobního pohledu prožívá nejlepší ročník po přestupu do Bundesligy. Jak se mu zamlouvá život v německém maloměstě, jak kouše nepřesvědčivé výkony svého týmu a jaké má ambice v reprezentaci? O tom se rozpovídal v podcastu Livesport Daily.

Tréninkové centrum je v Zuzenhausenu, kde vlastně nic moc není - jen to centrum. Já bydlím v Sinsheimu, což je deset minut odsud. Tam je zase stadion, ale jinak taky nic extra. Je tam klid. Zhruba dvacet minut odsud je Heidelberg, což je nádherné město. Když potřebuješ večer někam zajít - na kafe nebo na nákupy - tak se dá zajet tam.

Já jsem to celé bral tak, že jsem chtěl bydlet co nejblíž tréninku. Mám to deset minut, a to mi vyhovuje. Městský život mi nechybí. Když jsem byl mladší, vyrůstal jsem v Ivančicích - sice je to město, ale vlastně podobné. A mně to takhle vyhovuje víc. Samozřejmě se to nedá srovnat třeba s Düsseldorfem, ale nestěžuju si.

Měl jsem vlastně to samé zranění jako kdysi ve Spartě, akorát na druhé noze - unavenou zlomeninu. Někde se psalo, že šlo o zraněný kotník, ale to nebyla pravda. Byla to únavová zlomenina, což samozřejmě není ideální mít podruhé, i když teď to bylo na druhé noze. Řešilo se to operativně. Myslím si, že ta operace mi hodně pomohla - jednak to urychlilo hojení, a zároveň by ta noha do budoucna měla být stabilnější, takže by se to nemělo opakovat.

Podpořte Livesport Daily v anketě podcast roku.

Operaci jsem podstoupil v Murnau u Mnichova, u specialisty, a jsem za to rozhodnutí vděčný. Dá se říct, že jsem se vrátil docela rychle. Ve srovnání se Spartou to bylo tentokrát o dost lepší - tehdy se to neřešilo operativně, což byla možná chyba. Teď to bylo jinak, a i když to nebylo krátké, nemyslím si, že bych chyběl nějak dlouho.

Tak samozřejmě, pro nás to musí být zklamání. Minulou sezonu jsme skončili sedmí a letos jsme hráli i Evropskou ligu. O to víc je zklamání, že teď hrajeme o záchranu. Navíc nedokážeme udržet zápasy, ve kterých se dostaneme do vedení - a to nám hodně škodí. Třeba zápas s Brémami: vedli jsme 3:0, myslím, že jsem tehdy dal svůj první gól v lize za Hoffenheim. Pak přišla červená karta, ale i tak se prostě nemůže stát, že prohrajeme 3:4.

To samé teď s Dortmundem - dostaneme tři góly. Můžeme se bavit o tom, že ten jeden byl sporný, ale i tak... Myslím, že dobré mužstvo se pozná podle toho, že když vyrovná na 2:2, tak ten zápas zvládne dohrát. My jsme to nezvládli a dostali jsme úplně zbytečný gól.

Reprezentace je pro mě samozřejmě strašně důležitá, protože hrajeme kvalifikaci na mistrovství světa. Myslím si, že každý fotbalista sní o tom, že si jednou zahraje na světovém šampionátu. Já už byl na dvou mistrovstvích Evropy, teď je před námi mistrovství světa - a to je obrovská motivace, jak pro hráče, tak pro fanoušky. Prostě to musíme zvládnout Rozhodně to není tak, že bych do toho v repre nedával maximum. Jen se mi prostě střelecky nedařilo.

Dá se říct, že jsem v klubu neměl takové vytížení, jaké bych si přál - mluvím o Leverkusenu. Ale není to o tom, že bych něco vypustil. Jen mi to tam nepadalo a možná jsem si tolik nevěřil. V posledním zápase s Gruzií jsem se cítil sebevědomě a chtěl bych na to navázat. Sebevědomí je pro mě důležité - a když ho mám, může se to pozitivně přenést i do klubu.