Fotbal místo bondovky: Když se na londýnské derby stály fronty před kiny

V březnu roku 1973 se odehrálo bizarní derby mezi Arsenalem a Chelsea, které fanoušci sledovali rovněž v kinech kvůli omezené kapacitě stadionu Stamford Bridge. Tento unikátní experiment přinesl elektrizující podívanou se slavnými góly Osgooda či Georgeho. Další třaskavé londýnské derby nás čeká ve středu v rámci semifinále Ligového poháru, kde se oba rivalové střetnou o finálovou vstupenku.

Psal se 17. březen roku 1973 a severní Londýn zažíval úkaz, který neměl obdoby. Místo toho, aby fanoušci Arsenalu mířili na stadion, tvořili nekonečné fronty před sály kin. Důvodem nebyla premiéra nového thrilleru se Seanem Connerym, ale čtvrtfinále FA Cupu. Jelikož na stánku Stamford Bridge právě budovala Chelsea novou východní tribunu East Stand, kapacita byla omezena na pouhých 40 tisíc diváků.

Aby se předešlo chaosu a přílivu tisíců fanoušků Kanonýrů do západního Londýna, přišly kluby s revolučním nápadem. Požádaly asociaci o svolení vysílat duel v přímém přenosu na stříbrná plátna v okruhu osmi mil od Highbury, bývalého dějiště všech bitev Arsenalu. FA souhlasila s podmínkou, že půjde o pouhý experiment. Pro kina, která v té době finančně strádala, to byla vítaná vzpruha. A pro fanoušky pak životní zážitek.

Samotné utkání svou kvalitou dokonale odpovídalo filmovému prostředí. Hlavní role obsadily tehdejší největší celebrity anglické kopané, tedy Peter Osgood v dresu Chelsea a Charlie George v barvách Arsenalu. Oba byli známí svou rebelantskou povahou a neochotou podřídit se svazujícím taktickým pokynům. Právě to z nich dělalo miláčky publika.

Skóre otevřel Osgood naprosto úchvatným volejem, který později diváci BBC zvolili gólem sezóny. Legendární komentátor David Coleman tehdy do mikrofonu nadšeně křičel, že takové góly dávají jen hráči jako Osgood. Arsenal se však nenechal zahanbit. Alan Ball po rohovém kopu vyrovnal a Charlie George následně poslal The Gunners do vedení. Přestože v kinech platil přísný zákaz alkoholu, atmosféra v sálech prý podle pamětníků byla naprosto bouřlivá a srovnatelná s burácejícím kotlem na stadionu.

Konečnou remízu a nutnost opakovaného duelu zajistil Chelsea svou trefou John Hollins. Zatímco první duel byl technologickou zkouškou v kinech, odveta o tři dny později už byla onou klasikou v nejčistší podobě. Na tribuny Highbury se tehdy vtěsnalo neuvěřitelných 62746 diváků. Arsenal vyhrál díky gólům Balla a Raye Kennedyho, čímž si zajistil postup do semifinále. Tam nakonec šokujícím způsobem podlehl druholigovému Sunderlandu, ale to už je jiný příběh.

Tahle éra "derby v kině" každopádně byla jakousi labutí písní obou týmů v sedmdesátých letech minulého století. Chelsea se kvůli nákladné přestavbě stadionu dostala do finančních potíží a brzy sestoupila, Arsenal po odchodu svých největších hvězd vyklidil pozice na vrcholu tabulky. Přesto březnový den roku 1973 zůstává v paměti fanoušků jako ten moment, kdy fotbal poprvé naplno ovládl filmové plátno.