Broos změnil atmosféru kolem Kamerunu a myslí na důchod

Měl to být nejslabší kamerunský výběr v historii Afrického poháru, vedený 64letým Hugem Broosem s úspěchy pouze z domácí belgické ligy. Místo toho se Nepřemožitelní lvi v Gabonu protlačili až do finále, v němž dnes zabojují o ztracenou slávu s obdobně naladěným Egyptem...

Broos byl do pozice trenéra Kamerunu dosazen takřka přesně před rokem, v únoru 2016, a to aniž by figuroval na původním pětičlenném seznamu hlavních kandidátů kamerunského svazu. Sám koneckonců nikdy žádný národní tým nevedl.

"Když jsem do Kamerunu dorazil, všechno bylo negativní, určitě vzhledem k mé osobě jako trenéra. Na mé první tiskové konferenci se mě novinář ptal: 'Máte před sebou teď tři zápasy, dva proti Jižní Africe a jeden proti Mauritánii - co se stane, když všechny prohrajete?'," vzpomíná Broos.

Belgický kouč tehdy odpověděl otázkou, co by se stalo, kdyby je naopak všechny vyhrál. A když potom jmenoval svou první nominaci, psalo se o ní pro změnu jako o souboru "chorých mužů". Tvrdá dřina začínala, o tom nemohlo být pochyb.

"První, co jsem udělal, bylo, že jsem proměnil část kádru a to způsobilo velký skandál. V mé první nominaci bylo 30 procent hráčů starších třiceti let," popisuje Broos, jak musel od úplného počátku budovat tak mladý tým, jaký se prezentuje zde v Gabonu. Siani s Moukandjem jsou jedinými členy pevného základu starší 26 let.

Za Kamerun přitom nejvíc září dvě 21leté tváře: brankář sevillského béčka Fabrice Ondoa, který byl loni propuštěn Barcelonou, a pravý křídelník Christian Bassogog, který ještě v srpnu 2015 působil ve čtvrté americké soutěži v dresu Wilmingtonu Hammerheads.

"Pokud byste se mě před pěti měsíci zeptal, kdo je Bassogog, sám bych se vás zeptal 'Kdo že?'. Neznal jsem ho. Jak jsem řekl, proměnili jsme celý tým a aktivně jsme hledali nové hráče. Je jednoduché jít na internet a dát si vyhledat Kamerunce působící v Ázerbájdžánu a kdo ví kde ještě," vykládá Broos.

"Mám pár přátel, bývalých svěřenců, v Dánsku a tak jsem jim zavolal a ptal se jich, co je Bassogog za hráče. Říkali, že je to mladý kluk, skvělý s balonem u nohy. Takže se v září můj asistent sbalil a vydal se do Dánska ho sledovat," popisuje proces skautingu hvězdy Aalborgu čtyřnásobný nejlepší trenér Jupiler League.

Broosův úspěch je vytučněn skutečností, že se k jeho výpravě odmítlo připojit rovnou osm známých jmen, mezi nimiž nejvíc vyčnívá liverpoolský obránce Joel Matip. Ten má v reprezentaci zvláštní pozici už delší dobu, a tak sám trenér nepočítá, že by v budoucnu stoper přehodnotil svou pozici.

"Doufám, že to zváží, ale nemyslím si, že změní názor. (...) Byl jsem s ním hovořit loni, ještě když hrál za Schalke, protože mi bylo řečeno, že není šťastný a nepřipojí se k týmu. Hnedka řekl ne. Požádal jsem ho, aby se jen jednou přijel podívat, jak se tu změnily pořádky, ale on nikdy nepřijel," lituje Broos.

Belgický sympaťák obecně nemá potenciálním oporám za zlé, že do Gabonu odmítly dorazit, a klidně je prý vezme na milost, to však jen za určitých podmínek: "Už to nebudu já, kdo zavolá. S tím je konec. Dělal jsem to po čtyři měsíce a nemůžu se před nimi plazit na kolenou. Teď je to na nich."

Otázkou nicméně je, zdali vůbec Broos ještě bude na příštím Africkém poháru Kamerun vést - své ženě prý slíbil, že za rok v únoru po vypršení kontraktu ukončí kariéru. "Nechci umřít na lavičce. Se vším, co se teď děje, možná načasování nebude nikdy lepší," přemítá Broos.

Nepřesvědčila by ho ovšem ani případná vyhlídka na mistrovství světa? To je ještě přeci jen daleko, pravda.