BERLÍNSKÁ ZEĎ FABIO CANNAVARO

Narodil se 13. září roku 1973 v Neapoli, městě pod Vesuvem. Sledoval místní SSC v dobách jeho největší slávy, později se z něj odrazil do světa velkého fotbalu. Prošel velkými italskými kluby, navlékl kapitánskou pásku v reprezentaci, stal se z něj jeden z nejlepších obránců na světě. "Berlínská zeď" Fabio Cannavaro.

Fabio začal hrát fotbal odmalička a v osmi letech vstoupil do týmu Italsider Bagnoli. Jeho talent byl rychle spatřen skauty z místního klubu SCC Neapol, který v této době zažíval nejúspěšnější období své historie. S největší hvězdou té doby, Diegem Maradonou, vyhrál v roce 1987 své první Scudetto. Fabio jako sběrač míčů na San Paolo sledoval svůj vzor, Cira Ferraru, a sám také získal svou první trofej - za vítězství v žákovské lize.

Cannavarův debut za Neapol přišel 7. března 1993, v Turíně na Stadionu Delle Alpi, proti Juventusu. Jihoitalský klub, sužovaný finančními problémy, tehdy prohrál 3:4. Maradona už byl z Neapole pryč a klub vzhlížel k mladému klenotu jménem Fabio Cannavaro, který udivoval svými fotbalovými kvalitami, výborně četl hru, byl rychlý a stal se hvězdou Neapole. Klub však byl v zoufalé situaci a brzy byl přinucený jej prodat. Cannavaro se tak v roce 1995 přestěhoval do Parmy.

Dostal se do ambiciózního klubu s výbornou defenzívou, sešla se v něm totiž silná trojka Gianluigi Buffon, Lilian Thuram a právě Fabio Cannavaro. S touto obrannou hrází získala Parma Italský pohár a Superpohár, vrcholem byl pak triumf v Poháru UEFA v roce 1999. Mistrovského titulu se však Parma nikdy nedočkala, i když v roce 1997 skončila druhá, jen bod za Juventusem. V sezoně 2001/02, odcházejí z klubu Thuram a Buffon oba do Juventusu Turín a Fabio se stává kapitánem týmu. Parma pod jeho vedením vyhrává znovu Italský pohár, v roce 2002.

Po 212 odehraných zápasech, v létě roku 2002, odchází čerstvý kapitán italské reprezentace do Interu Milán za 22,2 milionů eur. Avšak nenaplnila se očekávání ani z jedné strany. Cannavaro utrpěl poprvé v kariéře vážnější zranění, nepadl si do noty s trenérem Hectorem Cuperem, který měl jiné představy o hře stopera. Cannavarova výkonnost začala stagnovat, vysvobození znamenala nabídka z Juventusu.

V Turíně se znovu sešel se starými známými Thuramem a Buffonem a v sezoně 2004/05 odehrál všechna utkání Seria A, ve dvou se prosadil střelecky. Trápení z Interu bylo definitivně pryč a Cannavaro v dresu Staré dámy konečně získal vytoužený mistrovský titul, o rok později vydatně přispěl k jeho obhajobě. Přišla ovšem loňská aféra "Calciopoli", v níž hrál Juventus hlavní roli a byl také nejpřísněji potrestán. Přišel o poslední dva tituly a byl přeřazen do Serie B.

Cannavaro, soudě dle svého věku, sestupu do druhé ligu a hrozby dvou let bez milionářské Champions League, se rozhodl se opustit Turín. Tím zklamal své krajany a věrné fanoušky zarmoutil. Společně se svým spoluhráčem Emersonem a trenérem Capellem odešel do Realu Madrid. Fabio o Madridu prohlásil: "Je to klub, ve kterém si chce každý fotbalista jednou za život zahrát. V tomto bodě mé kariéry to byla pravděpodobně moje poslední možnost, nemohl jsem odmítnout."

Na podzim roku 2006 se dočkal velkých individuálních ocenění. Nejprve v tradiční anketě časopisu France Football získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu působícího v Evropě. Nejen novináři ocenili jeho parádní rok a 18. prosince přišlo další ocenění - Fabio se v anketě FIFA, v níž hlasují trenéři a kapitáni reprezentačních týmů, stal jako první obránce v historii nejlepším fotbalistou světa. Dva dny nato však nalil na smeč svým odpůrcům - podal ostudný výkon v domácím ligovém utkání s nováčkem Recreativem Huelva, nejméně jedním zaviněným gólem se podepsal na porážce 0:3. Médii poté proběhla informace, že Cannavaro před utkáním celou noc slavil po barech...

Cannavarova reprezentační kariéra je neméně úspěšná. Mladý Fabio získal první dvě významné trofeje v letech 1994 a 1996, byl členem týmů mistrů Evropy do 21 let. Debut v reprezentačním áčku zažil 7. ledna 1997 proti Severnímu Irsku a od té doby stihl nasbírat více než 100 reprezentačních startů. Více jich nasbírali jen Paolo Maldini (126) a Dino Zoff (112).

V národním týmu vytvořil Cannavaro společně s Alessandrem Nestou obrannou dvojici, která patřila na mezinárodní úrovni mezi nejlepší. Na Mistrovství světa si zahrál poprvé v roce 1998 ve Francii. Tam Itálie přijela s velkými ambicemi, ale už ve čtvrtfinále vypadla na pokutové kopy s pozdějším vítězem Francií. Na EURU 2000 patřila Itálie znovu k favoritům, ani tentokrát ale nedosáhla na vrchol. Ve finále prohrála 2:1 v prodloužení s Francií, přestože ještě ve třetí minutě nastavení normální hrací doby. Cannavaro patřil k největším hvězdám šampionátu.

Na MS 2002 s velkou dávkou štěstí postoupila Itálie do osmifinále, kde ale vypadla s domácím překvapením Koreou, prohrála 1:2 v prodloužení. Po mistrovství světa předal loučící se Maldini Cannavarovi kapitánskou pásku, ovšem první velký turnaj v roli vůdce týmu Cannavarovi nevyšel. Na EURU 2004 v Portugalsku skončili azzurri už ve skupině. Cannavaro dostal v prvních dvou zápasech s Dánskem a Švédskem dvě žluté karty, proti Bulharsku nastoupit nemohl. I bez něj se sice podařilo Trapattoniho výběru zvítězit, ale díky remíze Dánska se Švédskem Italové na šampionátu skončili.

Všechno si Cannavaro vynahradil na MS 2006 v Německu. Před šampionátem se italskému výběru moc šancí nedávalo, především kvůli úplatkářské aféře. Hráči se nemohli soustředit jen na samotný turnaj, museli odpovídat na časté otázky ohledně svého dalšího působení v klubech a někteří hráči byly obviňováni z nelegálního sázení na zápasy.

Italové však dali pochybovačům tu nejlepší možnou odpověď. Celý tým pod vedením Cannavara pracoval na jedničku a Fabio se tak dočkal absolutního vrcholu své kariéry - vyhrál titul mistra světa. Jeho výkony byly famózní, za celé mistrovství neudělal jedinou vážnější chybu, nedostal ani jednu žlutou či červenou kartu a stal se druhým nejlepším hráčem šampionátu. Lepší byl jen loučící se Francouz Zidane. Do nejlepší jedenáctky turnaje se dostalo celkem sedm Italů, samozřejmě včetně Cannavara. Za výborné výkony si Fabio vysloužil přezdívku "Berlínská zeď."

V Realu to však zatím není ono, do Cannavara z jara minulého roku tomu současnému něco chybí. Berlínská zeď už dávno padla, potká podobný osud i Fabia?