Baroš fandil do půl těla. Baník si udělal z Julisky domácí Bazaly a oslavil krok k záchraně

Ještě nikdy v historii české ligy se na Julisce nesešlo na fotbale tolik lidí. A to bylo sobotní záchranářské kdo s koho s Baníkem už 172. zápasem Dukly na vlastním hřišti v samostatné soutěži. Jenže dnes se jako doma vůbec cítit nemohla. Slavný stadion zaplavila bílá vlna fanoušků z Ostravy, kteří tým silně sunuli pryč od propasti jménem druhá liga.

Dorazilo jich na pět tisíc, většina z rekordní návštěvy 7932 lidí. "Když jsem viděl cestou na zápas ty proudy našich fanoušků, opravdu to na mě dýchlo a musím říct, že jsem znervózněl," vykládal po utkání kouč vítězů Josef Dvorník. Ten vlastně vyhrál už před utkáním.

Stejně jako příznivci jeho klubu totiž vyrazil do boje v bílém tričku. Symbol naděje? Tímhle psychologickým pohledem Dukla prohrála už předem, neboť kouč domácích Pavel Šustr přišel oděný celý ve smuteční černé. A jeho tým nakonec také padl 0:3, když si všechny tři góly dal sám...

Fanoušci Baníku zase jednou ukázali svou sílu. Zabrali pravou polovinu dominantní hlavní tribuny a od začátku do samého konce zpívali své důmyslně propracované chorály. Nevypadalo to vůbec, že se hraje v Praze, spíš ožila atmosféra zavřených Bazalů, kde tým už nějakou dobu nehraje. "Fanoušci byli neskuteční, skvělí. Hned druhý den, jak se začaly prodávat lístky, jsme věděli, že bude vyprodáno. Cítili jsme se jako doma," děkoval Srdjan Plavšič.

Hrdina zápasu, který se podepsal pod všechny tři branky, i když je nakonec rozhodčí přisoudili soupeři. Emotivní hráč byl evidentně ve svém živlu, po druhém gólu sprintoval při oslavách přes celou šířku hřiště, aby před plným kotlem zapumpoval rukama.

Tam někde na tribuně byl i Milan Baroš, nedávná superhvězda českého fotbalu a nejlepší střelec Eura 2004. Taky ostravský patriot, který když se v roce 2013 vrátil do klubu, v němž ve velkém fotbale začínal, věnoval svůj plat z celé rok a půl dlouhé smlouvy na výdaje pro mládežnickou akademii. A dnes z něj byl řadový fanoušek.

Cestou na zápas si vyšlápl kopec na Julisku pěšky, před výkopem hecoval baníkovce k různým popěvkům a jakmile se začalo hrát, v odpolední výhni svlékl tričko a fandil do půl těla. "Nikdy nespadne, Baníček nikdy nespadne!" hromovaly tribuny, zatímco dole pod nimi se soupeř skládal vlastní nemohoucností. Z hostů sálalo úplně jiné odhodlání, soudržnost, zapálení.

Když Dukla inkasovala gól na 0:3, sportovní ředitel Martin Hašek se na tribuně vestoje ohnul přes zábradlí a s hlavou dolů na pár okamžiků zabořil pohled do betonu. Možná k němu dolehl i pokřik příznivců žlutočervených, kteří žádali jeho demisi. Sezona, zakončená sestupem, se mu vůbec nepovedla.

Věděly to i legendy Dukly z 80. let, které se sešly na vzpomínkové akci a duel společně sledovaly na tribuně ke stání. Mezi jinými třeba Ladislav Vízek, Jan Fiala a... jasně, také Petr Rada, který podle svého zvyku startoval na rozhodčí. Trenér, který před rokem provedl Duklu nástrahami baráže s Vyškovem, jenže pak se s ním vedení rozloučilo a angažovalo Davida Holoubka.

Rozklad svého milovaného klubu nevydržel sledovat, po hodině a gólu na 0:2 se sklesle vytratil. A po něm opouštěla potápějící se loď jedna velká postava minulosti kdysi špičkového klubu za druhou. Jako poslední se v 80. minutě rozloučil Vízek. "Tak kluci, v příštím kole Varnsdorf," pozdravil fanoušky bodře i smutně zároveň.

To už bude znovu před stovkami lidí. Juliska se vrátí k šedivé realitě. Už ve druhé lize.