Ayaosi sní o Dortmundu. Za rok a půl můžu být mnohem dál, věří slávistický nováček

V Karviné mají na zajímavé cizince čich. Klubem v minulosti prošli David Moses, Rafiu Durosinmi nebo Amar Memič, nyní Slezané do české špičky vyslali další várku zahraničních talentů. Asi nejzajímavější jméno ulovila mistrovská Slavia, která si už v průběhu minulé sezony plácla s ofenzivním univerzálem Emmanuelem Ayaosim (21). "Přestup do Prahy je pro mě obrovský krok vstříc velkému fotbalu," řekl nigerijský mladík v rozhovoru pro Livesport Zprávy.

V pražském klubu oficiálně působí od začátku července, ale zázemím stadionu v Edenu už se proplétá jako zkušený matador. Cestou z kabiny pozdraví jednoho z fyzioterapeutů, cosi houkne na parťáka Youssouphu Mbodjiho a bez delšího pobízení začne vyprávět o své cestě z Nigérie do české ligy, dospívání v Karviné i průlomové sezoně, ve které se šesti góly a sedmi nahrávkami patřil mezi nejproduktivnější hráče Chance Ligy.

"Byl to pro mě zlomový ročník. Věděl jsem, že to ve mně je, i okolí věřilo tomu, že mám potenciál, ale chyběly mi góly a asistence. Před sezonou jsem si řekl, že je čas ukázat lidem, co umím, a myslím, že se mi to povedlo. Příležitost, kterou jsem dostal, jsem zvládl využít a najednou jsem ve Slavii," řekl jednadvacetiletý mladík, který se v Česku honí za míčem už téměř čtyři roky.

Jako osmnáctiletý přišel do karvinského dorostu a přes rezervu se postupně propracoval mezi hlavní tváře ligového áčka. Od června už ale nabírá zápasovou praxi ve Slavii. "Musím říct, že ty první týdny nebyly jednoduché. Nikdy jsem nebyl v týmu s takovými ambicemi, ze začátku pro mě bylo náročné si na to zvyknout."

Je to oproti Karviné opravdu takový rozdíl?

"Obrovský."

V čem konkrétně?

"V podstatě ve všem. Ve stylu hry, v mentalitě, v tom, co od vás očekává okolí. Na tréninku si přijdu, jako bych najednou hrál fotbal na úplně jiné úrovni. Všechno je v mnohem větším tempu, když člověk na chvíli vypne, je zle. Všichni jsou tu nesmírně ambiciózní, vítězství je tady jediný přijatelný výsledek, snažím se zůstat neustále ve střehu, abych nezačal ztrácet."

Do Slavie jste z Karviné přišel společně s Pavlem Kačorem, je pro vás příjemné, že na tu velkou změnu nejste sám?

"Určitě. Známe se od dorostu, v podstatě jsme spolu v Karviné fotbalově dospěli. Všemi kategoriemi jsme si prošli spolu, jsem proto moc rád, že je se mnou i tady. Oba jsme pro to udělali maximum."

V kabině jste navíc potkal hned několik fotbalistů z Nigérie, pomohli vám s adaptací?

"S Davidem Mosesem, Mubarakem Suleimanem i Samuelem Isifem jsem se znal. Jsou pro mě skoro jako bratři, jsem rád, že je tu mám. Bylo to pro mě díky nim mnohem jednodušší, než kdybych přicházel úplně do neznáma."

Zdá se, že vám nové prostředí zatím sedí. Po generálce na ligu s Lyonem vás chválil i trenér Jindřich Trpišovský...

"Vidíte, to jsem ani nevěděl. Snažím se ale takovými věcmi nerozptylovat, chci na hřišti vždycky podat ten nejlepší výkon. Je mojí prací odvést to, co po mně trenéři chtějí."

Co přesně to je? Bavil jste se s trenéry o tom, jaké s vámi mají plány?

"Zatím ne. Snažím se na hřišti nechat všechno a doufám, že to bude stačit na co nejvíc minut na hřišti. Proti Lyonu jsem se cítil dobře, věřím tomu, že to bude pokračovat i dál. Snad jsem lidem ukázal alespoň něco z toho, co umím."

Hrál jste na křídle, ale v defenzivě jste se často stahoval do středu hřiště. Jak vám sedla tahle hybridní pozice?

"Myslím si, že to nebylo špatné. V Karviné jsem hrál na křídlech, ve středu hřiště i na kraji obrany, takže s tím nemám problém. Jsem takový univerzální voják, který může naskočit v podstatě kdekoliv."

Takové hráče má trenér Trpišovský rád...

"To mě těší, i proto jsem si Slavii vybral. Kouč mě přesvědčil svou dlouhodobou vizí. Vysvětlil mi, v čem mi Slavia může pomoct v další kariéře, a celý ten projekt mě zaujal natolik, že jsem tady."

Čím si vás získal?

"Primárně jsme se bavili o mém osobním rozvoji. Šlo o věci, které bych měl přidat do své hry, a nastínil mi, jakým způsobem můžu rychleji dosáhnout nějakých dlouhodobých cílů. Navíc budeme hrát Ligu mistrů, to byl v mém rozhodování taky velmi důležitý faktor. Pokud bych nastoupil, byl by to pro mě jeden z největších momentů v životě."

Zdá se, že Slavii zdaleka neberete jako konečnou stanici. Jaký je ten zmiňovaný dlouhodobý výhled?

"Je přirozené, že se chci jako hráč posouvat dál. Slavia může být můj odrazový můstek, věřím, že když budu dělat vše tak jak mám, mohu být za rok a půl mnohem dál. Cílem je jedna z top evropských soutěží. Kdybych měl vybrat jeden konkrétní klub, tak by to byl Dortmund."

Vidíte, to bych netipoval, měl jsem za to, že v Africe frčí spíš anglická nebo španělská liga...

"To je pravda, já si ale Dortmund oblíbil už jako malý. Marco Reus, Mario Götze... Navíc vždycky skvělá atmosféra na stadionu. Bylo by hezké si tam zahrát už na podzim v Lize mistrů."

Jinak ale do Borussie vede ještě poměrně dlouhá cesta.

"To samozřejmě vím. Ještě jsem se neprosadil ani ve Slavii, ale my cizinci z Afriky přicházíme do Evropy s nějakou misí a cílem. Nepřicházíme sem jen tak. Máme ambice a chceme něčeho dosáhnout. Navíc to neděláme jen pro sebe."

Jak to myslíte?

"Hrajeme i proto, abychom dělali radost našim blízkým. Když se z Afriky nějaký fotbalista dostane do Evropy, okolí tu cestu na dálku velmi výrazně prožívá s ním. Díky fotbalu navíc můžeme podpořit své blízké i finančně. Taková je naše mentalita, když někdo v Africe vydělá dost peněz, podporuje celou komunitu. Jsem rád, že mám tu možnost, je to tak správně."

Váš odchod do Česka musel být velká věc...

"V první řadě to pro mě byl obrovský šok. Jednoho dne mi zazvonil telefon s tím, že mám možnost odejít na zkoušku do Karviné, vůbec jsem nevěděl, co v tu chvíli dělat. Dětství v Nigérii nebylo jednoduché a tohle byla obrovská šance, ale nebyl jsem na to vůbec připravený. Věděl jsem ale, že to musím zkusit, protože je to věc, na kterou v Nigérii čeká spousta kluků."

Rodiče se nebáli?

Ne, byli nesmírně šťastní a ve všem mě podpořili. Věděli, že jdu za svým snem. Vždycky jsme se modlili za to, abych se dostal do Evropy, a najednou ta šance přišla. Přitom mi bylo teprve osmnáct.

Věděl jste, kam jdete? Předpokládám, že Karvinou jste neznal.

"To ne, ale věděl jsem, kde je Česko a že tu hrají Slavia, Sparta a Plzeň. Nic moc, ale lepší než vůbec nic.

Jak velký šok pro vás byly první týdny v Česku?

"Byl to pro mě obrovský kulturní šok. Navíc úplně jiné počasí, v Nigérii jsem nikdy neviděl sníh, tady se v něm normálně hrál fotbal."

A co čeština?

"Hrůza. Než jsem něco pochytil, trvalo mi to hrozně dlouho. Teď už ale docela rozumím. Když se o něčem kluci baví v kabině, tak to dokážu chytit. Mluvit si ale netroufnu, na to bych potřeboval někoho, s kým se budu učit a pravidelně se tomu věnovat, a to jsem zatím nedělal. Zatím si vystačím s tím, co umím."

Cítíte se tu už jako doma?

"Řekl bych, že ano. Někdy se mi dokonce nechce ani zpátky do Nigérie."

Musíte pozvat své blízké do Česka...

"Letos by konečně měla přiletět alespoň maminka, na to se těším."

V Karviné za vámi za ty necelé čtyři roky nikdo nebyl?

"Nene. Je to škoda, protože jsem tam našel druhý domov, ale nevadí to."

V Karviné jste fotbalově dospěl, jak složité pro vás bylo sledovat korupční kauzu, která klub poslala do druhé ligy?

"Pro klub a lidi okolo to bylo strašně náročné období, ale já se snažil to k sobě moc nepouštět. Věděl jsem, co se děje, ale nejsem typ, který by si o tom aktivně vyhledával další informace. Soustředil jsem se hlavně na fotbal."

S klubem jste se nakonec rozloučil ziskem Českého poháru, to je docela stylová rozlučka...

"Byla to fantastická tečka za skvělou kapitolou. Jsem hrdý na to, že jsme to dokázali, protože s námi nikdo moc nepočítal. Byla to odměna pro fanoušky, klub i celé město."