Anglický glosář: O upírovi Origim a předvolebních výzvách
Vítejte u prvního dvojvydání Glosáře, který se pokouší pokrýt dvě kola zároveň, a tedy ani jedno pořádně. Tento speciální díl je tím pádem zhruba podobně rozpolcený jako kdejaký fanoušek Evertonu, který nejprve přihlížel otřesnému derby s Liverpoolem, aby si o pár dní později lebedil při sledování suverénního výkonu téhož týmu proti čtvrté Chelsea...
Ani nabitý program uplynulého týdne nezměnil nic na neporazitelnosti vedoucího Liverpoolu či naopak (nejen) střelecké nemohoucnosti posledního Watfordu. Norwich vedle toho stihl nastřádat už 11 proher, které napříč čtyřmi nejvyššími soutěžemi "předčí" akorát pět týmů, a všechny po větší porci odehraných kol.
Co se ovšem mění, to je vzezření našeho Glosáře. Totiž vzhledem k hutnějšímu statistickému materiálu tentokrát nezbývá čas ani prostor se věnovat "hlubším" tématům v rámci Velké debaty (aj.), takže raději půjdeme více do hloubky v těch tradičně úspornějších sekcích typu "Narativ je mrtev, ať žije narativ".
Zároveň vzhledem k zítřejším všeobecným volbám ve Velké Británii představujeme jednu sporadickou rubriku nazvanou "Stick to sports" ve jménu solidarity se zástupcem šéfredaktora Deadspinu, jednoho z největších amerických sportovních blogů, který byl nedávno vyhozen, protože se ve svých článcích odmítal "držet sportu" a řešil rovněž politická či sociální témata.
Co se standardních situací týče, nemohly být karty před Merseyside Derby rozloženy úhledněji. Od začátku minulé sezony Liverpool ze standardek nejčastěji skóroval (28) a Everton zase inkasoval (23). Liverpool zároveň v celém průběhu letošního ročníku ani jednou neinkasoval po rohovém kopu, kdežto Everton se na útočných rozích dlouhodobě trápil v koncovce, ačkoliv se takový Yerry Mina sám řadí k nejčastějším hlavičkářům.
No jak asi myslíte, že to celé dopadlo — gólem po standardce, avšak ne přímo z ní. Čili právě tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Podobná je také situace Sheffieldu United, který nám během jednoho týdne dal dobrý důvod pro zařazení do živoucí i mrtvolné přihrádky. Blades totiž jednak po dlouhých 16 měsících prohráli o více než jeden gól, což zamrzelo; jednak ale v příštím kole s Norwichem potvrdili svou venkovní neporazitelnost, a pokud zvládnou také výjezdy do Brightonu a na Manchester City, přežijí kompletní kalendářní rok 2019 bez újmy na cestách. (Jinx!) Tedy... bez újmy v Anglii. Jarní výlet do velšského Swansea pro tyto účely gentlemansky přehlédneme, to se rozumí.
Anglie se dál utěšeně baví představou ukázněného Jamieho Vardyho, který přestal lemtat sladké limonády vpředvečer zápasů či rozpouštět skittles v lahvích vodky, aby ve 32 letech procitl z chvilkového útlumu a jen tak pro radost překonal svůj vlastní rekord z mistrovské sezony 2015/16. Tehdy útočník Leicesteru zavěsil v jedenácti po sobě jdoucích zápasech Premier League, přičemž nyní se už posunul na osm. Nové maximum je tak zdánlivě v dohlednu, byť tedy v příštích čtyřech kolech na Foxes čeká jak Liverpool, tak Man City.
Střeleckých narativů obecně přežívalo hned několik. Marcus Rashford se nyní pod Olem Gunnarem Solskjaerem trefil již vícekrát než pod vedením Josého "Zabíječe Talentů" Mourinha, přestože jej Portugalec vedl k 81 utkáním (proti čtyřiatřiceti Solskjaerovým). Raheem Sterling mezitím i po svém šestnáctém vystoupení zůstává bez gólu proti Manchesteru United, což je statistika o to horší, když si uvědomíte, že napříč jeho kariérou Manchester United nikdy neexistoval v jiné škatulce než "velký rival". A co má říkat takový Dominic Solanke, jenž zrovna proti Liverpoolu, který ho v lednu za 19 milionů pouštěl do Bournemouthu, zaznamenal svůj 50 střelecký pokus v řadě bez napnutí sítě.
A konečně: Divock Origi se po čerstvém Merseyside Derby v historické tabulce střelců vyhoupl již před celou kombinaci Mohameda Salaha, Sadia Maného a Roberta Firmina (5:3). Všechny své trefy přitom soustředil na Anfield a v ligových bitvách o Liverpool jsou takhle ze všech poválečných aktérů produktivnější už jen tři legendy — Ian Rush (13), Steven Gerrard (9) a Robbie Fowler (6). Ti všichni u řeky Mersey strávili ~10+ let... Origi zatím jen čtyři sezony a přitom se pouze jednou vyšplhal nad 20 startů.
Divock Origi je upír, který nesnese sluneční svit, a proto je v zápasech hraných v denních hodinách málokdy ke spatření. Zato po setmění se z belgického útočníka stává krvelačná bestie: v celé své kariéře už Origi v nočních hodinách zavěsil 29krát (!), aby u dalších sedmi branek asistoval, takže se pod gól podepisuje cca každých 58 minut. Ve dne mezitím odehrál nepoměrně více utkání a nastřádal přitom věru ubohou bilanci 5+1.
Za touto skálopevnou tezí stojí Simon Brundish.
Tohle konkrétně byla satisfakce pro všechny kouče světa, kteří si kdy od Mourinha užili takového blahosklonného gesta po závěrečném hvizdu, a jednalo se o zvláště výraznou satisfakci pro Solskjaera, který navíc brzy nato navázal dalším velkým skalpem v manchesterském derby tváří v tvář Pepovi Guardiolovi.
Norský manažer je kritizován prakticky od první minuty probíhajícího ročníku a mnohdy právem, ale jedno se mu již dále nedá upírat — ve velkých zápasech se prostě vyžívá a umí v nich plavat jako málokdo.
Od usednutí na křeslo manažera United už Solskjaer krom Mourinha s Guardiolou přechytračil též Mauricia Pochettina, Thomase Tuchela či Maurizia Sarriho. V tomto roce už tedy sice nedokázal porazit dva letošní sestupující týmy (Cardiff, Huddersfield) spolu se dvěma nováčky (Sheffield United, Aston Villa), zato však neokusil hořkost prohry s Chelsea (2x), Leicesterem, Arsenalem, Liverpoolem, Tottenhamem ani Manchesterem City.
Sladký bonus: Guardiola si právě v konfrontaci se Solskjaerovými svěřenci poprvé od příchodu na Etihad prožil dva domácí neúspěchy v jedné ligové sezoně.
Jürgen Klopp se zařadil na druhé místo žebříčku manažerů, kteří nejrychleji dosáhli na 100 vítězství v Premier League. Německému stratégovi to zabralo 159 zápasů, Mourinhovi dokonce jen 142. A proč to vlastně není tak úplně zapamatování hodné? Protože už brzy přijde Guardiola a oba budou mít po ptákách. Citizens by v příštích 12 kolech museli naplno bodovat maximálně dvakrát, aby Mourinho atak "ustál".
Jo, a pak taky tohle. Na tom si člověk najde ledacos skvostného — od nápadu srovnat zrovna prvních sto dvacet sedm vystoupení, až po rozhodnutí srovnat současný věk Rashforda s tím... současným Ronaldovým?
Když Ahmed Elmohamady ve středu nahrával Trézéguetovi na gól proti Chelsea, jednalo se o vůbec první gól v historii Premier League, který zařídila čistě egyptská spojka. To mi nedalo, a okamžitě jsem se jal googlit, jestlipak Valerimu Božinovovi ten jediný ligový gól za Manchester City nenachystal zrovna Martin Petrov, protože zkrátka odmítám, že by právě tohle bylo to nejpozoruhodnější combo v dějinách. Nebo ještě jinak: nevzpomene si někdo, zdali Mauricio Solís někdy asistoval Paulovi Wanchopemu za Derby, nebo jestli kdysi v barvách Man City utěšeně zakombinovala gruzínská klika Kinkladze-Kavelašvili? Asking for a friend...
A když už jsme u toho putování daleko do historie: ve své první sezoně v Anglii se José Mourinho na šestý inkasovaný gól své Chelsea notně načekal, kdežto v Tottenhamu se zkraje s ničím nepáře. Co dříve zabralo 14 zápasů, na to teď stačí 230 minut; čili jinými slovy zhruba jedno promítání Scorseseho Irishmana...
Primární testovací případ: Duncan Ferguson (Everton)
Po potupné prohře 2:5 v městském derby měl najednou Liverpool po 23 kolech více bodů než Everton po čtyřech různých kompletních sezonách. Letošní Liverpool měl navíc rázem více vítězství než Everton bodů.
Takhle už to tedy dál nešlo a Marco Silva byl konečně "utracen" ve prospěch té pravé klubové modly.
Srdíčko zabralo. Bývalý neústupný útočník Duncan Ferguson má náběh na evertonského Františka Straku, když ve svém debutu na lavičce Evertonu vyzrál v trenérském souboji na ještě výraznější hráčskou legendu soupeře, a to za pomoci neskutečných sedmatřiceti obranných zákroků (tackles) — letošního rekordu Premier League a naprostého klubového maxima napříč uplynulou dekádou. V tom přece musel být i nějaký ten tatarák...
Záložní testovací případ: Dominic Calvert-Lewin (Everton)
... a patrně ten nejpříhodnější hrdina pod sluncem.
Dvaadvacetiletý útočník Dominic Calvert-Lewin je aktuálně možná tou nejvěrnější evertonskou kopií samotného Duncana Fergusona na vrcholu sil. Vyhrává hlavičkové souboje, rve se, dokonce mu v konkurenci Thea Walcotta byla naměřena nejvyšší rychlost. Dlouhodobě tomuto odchovanci Sheffieldu United scházel jen finální produkt; teď mu tam spadly dva góly.
V minulém týdnu bylo ve Velké Británii pořádné posvícení — poprvé v historii jedna platforma přenášela živě všechny zápasy jednoho kola PL, a nejednalo se přitom o tradiční televizní stanici. Místo toho na trh s lukrativními TV právy vstoupil Amazon Prime jakožto ten nejlevnější, leč stále předražený subjekt (8 liber měsíčně oproti 12 librám za Premier Sport a více než dvojnásobek, který si účtují Sky Sports a BT Sport).
Vstup na scénu to byl vpravdě velkolepý — se zhruba dvouminutovým zpožděním oproti realitě. Ve středu už nicméně šlo o prodlevu všehovšudy 25vteřinovou, čímž Amazon Prime suverénně předčil nejméně jednu pětinu všech nelegálních streamů světa.
Ale ono si to sedne, uvidíte. I malé krůčky přece mohou vést až na samotný vrchol průmyslu, speciálně když je podnikáte s tolika svěžími, neokoukanými tvářemi fotbalové analýzy jako... *gulp*... Alan Shearer, Michael Owen, Dion Dublin a... ROBBIE SAVAGE??
Amazon Prime si u Premier League zaplatil exkluzivní 20zápasový balíček, jak je to ve Spojeném království docela běžné, a to konkrétně na příští tři roky. V blízké době se přitom do vašich obýváků skrz nelegální streamy opět vrátí, když ihned po Vánocích zprostředkuje celý Boxing Day i všechny zápasy z 27. prosince.
Kdokoliv s oblibou tvrdí, že by se fotbal správně neměl míchat s politikou, ten v uplynulých dnech schytal hned několik direktů, když se opakovaně ukazovalo, že politika doopravdy prostupuje celou společností — a to včetně té fotbalové, dle mnohých uzavřené. Gary Neville překvapil svou explicitní kritikou premiéra Borise Johnsona, zatímco fanoušky Liverpoolu a Evertonu — obyvatele města, do něhož se Johnson před 15 lety tak nevybíravě pustil a dosud neslevil — na každém kroku jednotily bannery na podporu labouristů.
Není to však jen o politicích řešených fotbalovými nadšenci a odborníky; funguje to oběma směry. Kopaná to ostatně dotáhla až na stránky politických manifestů — labouristé v tom svém, 103stránkovém, fanouškovským fondům slibují právo na "odvolání nejméně dvou klubových ředitelů" a odkoupení akcií klubu při změně majitele. Lídr opozice (a samozvaný příznivec Arsenalu) Jeremy Corbyn všem horlivě sliboval "státní svátek", pokud Liverpool skutečně vyhraje titul, což fandové LFC včera pohotově kvitovali pokřikem "Oh Jeremy Corbyn".
Že se fotbalovou komunitu snaží oslovit zrovna labouristé, to dává značný smysl — většina klubů svůj prapůvod odvozuje od příslušníků dělnické třídy, a tak ani není překvapením, že soudě dle posledních volebních výsledků (2017) je rovnou 17 z dvaceti klubů PL ukotveno v obvodech, které převážně volily levici. Pouze v Chelsea, Bournemouthu a Watfordu se největší důvěře těšili konzervativci Theresy May. Co se referenda o Brexit týče, odchodu z Evropské unie byli výrazně nakloněni (60+ %) jen ve Wolverhamptonu a Burnley.
To s sebou na druhou stranu nese i nějaké závazky; nebo by alespoň v ideálním světě nést určitě mělo.
Někteří si je moc dobře uvědomují. Třeba Chi Onwurah, zkušená poslankyně za Newcastle upon Tyne Central, která se po většinu svého devítiletého mandátu řadí mezi nejhlasitější a nejvytrvalejší kritiky kontroverzního majitele Mikea Ashleyho, protože "být hlasem lidu Newcastlu znamená být hlasem, který mluví o fotbale (a hájí většinový postoj fanoušků)".
Většina klubů ale bohužel dál existuje ve své bublině, která je stejně neprodyšná jako falešná...
Brilantní soubor předvolebních reportáží z okolí britských stadionů přirozeně najdete na stránkách The Athletic. Doporučuji především zdrcující příběh bezdomovkyně ze Southamptonu a menší případovou studii zvláštního vztahu Nigela Farage, respektive Brexitu jako takového, a londýnského Crystal Palace.
Ani nabitý program uplynulého týdne nezměnil nic na neporazitelnosti vedoucího Liverpoolu či naopak (nejen) střelecké nemohoucnosti posledního Watfordu. Norwich vedle toho stihl nastřádat už 11 proher, které napříč čtyřmi nejvyššími soutěžemi "předčí" akorát pět týmů, a všechny po větší porci odehraných kol.
Co se ovšem mění, to je vzezření našeho Glosáře. Totiž vzhledem k hutnějšímu statistickému materiálu tentokrát nezbývá čas ani prostor se věnovat "hlubším" tématům v rámci Velké debaty (aj.), takže raději půjdeme více do hloubky v těch tradičně úspornějších sekcích typu "Narativ je mrtev, ať žije narativ".
Zároveň vzhledem k zítřejším všeobecným volbám ve Velké Británii představujeme jednu sporadickou rubriku nazvanou "Stick to sports" ve jménu solidarity se zástupcem šéfredaktora Deadspinu, jednoho z největších amerických sportovních blogů, který byl nedávno vyhozen, protože se ve svých článcích odmítal "držet sportu" a řešil rovněž politická či sociální témata.
Narativ je mrtev...
Co se standardních situací týče, nemohly být karty před Merseyside Derby rozloženy úhledněji. Od začátku minulé sezony Liverpool ze standardek nejčastěji skóroval (28) a Everton zase inkasoval (23). Liverpool zároveň v celém průběhu letošního ročníku ani jednou neinkasoval po rohovém kopu, kdežto Everton se na útočných rozích dlouhodobě trápil v koncovce, ačkoliv se takový Yerry Mina sám řadí k nejčastějším hlavičkářům.
No jak asi myslíte, že to celé dopadlo — gólem po standardce, avšak ne přímo z ní. Čili právě tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Podobná je také situace Sheffieldu United, který nám během jednoho týdne dal dobrý důvod pro zařazení do živoucí i mrtvolné přihrádky. Blades totiž jednak po dlouhých 16 měsících prohráli o více než jeden gól, což zamrzelo; jednak ale v příštím kole s Norwichem potvrdili svou venkovní neporazitelnost, a pokud zvládnou také výjezdy do Brightonu a na Manchester City, přežijí kompletní kalendářní rok 2019 bez újmy na cestách. (Jinx!) Tedy... bez újmy v Anglii. Jarní výlet do velšského Swansea pro tyto účely gentlemansky přehlédneme, to se rozumí.
... ať žije narativ
Anglie se dál utěšeně baví představou ukázněného Jamieho Vardyho, který přestal lemtat sladké limonády vpředvečer zápasů či rozpouštět skittles v lahvích vodky, aby ve 32 letech procitl z chvilkového útlumu a jen tak pro radost překonal svůj vlastní rekord z mistrovské sezony 2015/16. Tehdy útočník Leicesteru zavěsil v jedenácti po sobě jdoucích zápasech Premier League, přičemž nyní se už posunul na osm. Nové maximum je tak zdánlivě v dohlednu, byť tedy v příštích čtyřech kolech na Foxes čeká jak Liverpool, tak Man City.
Střeleckých narativů obecně přežívalo hned několik. Marcus Rashford se nyní pod Olem Gunnarem Solskjaerem trefil již vícekrát než pod vedením Josého "Zabíječe Talentů" Mourinha, přestože jej Portugalec vedl k 81 utkáním (proti čtyřiatřiceti Solskjaerovým). Raheem Sterling mezitím i po svém šestnáctém vystoupení zůstává bez gólu proti Manchesteru United, což je statistika o to horší, když si uvědomíte, že napříč jeho kariérou Manchester United nikdy neexistoval v jiné škatulce než "velký rival". A co má říkat takový Dominic Solanke, jenž zrovna proti Liverpoolu, který ho v lednu za 19 milionů pouštěl do Bournemouthu, zaznamenal svůj 50 střelecký pokus v řadě bez napnutí sítě.
A konečně: Divock Origi se po čerstvém Merseyside Derby v historické tabulce střelců vyhoupl již před celou kombinaci Mohameda Salaha, Sadia Maného a Roberta Firmina (5:3). Všechny své trefy přitom soustředil na Anfield a v ligových bitvách o Liverpool jsou takhle ze všech poválečných aktérů produktivnější už jen tři legendy — Ian Rush (13), Steven Gerrard (9) a Robbie Fowler (6). Ti všichni u řeky Mersey strávili ~10+ let... Origi zatím jen čtyři sezony a přitom se pouze jednou vyšplhal nad 20 startů.
Neprůstřelná teorie týdne
Divock Origi je upír, který nesnese sluneční svit, a proto je v zápasech hraných v denních hodinách málokdy ke spatření. Zato po setmění se z belgického útočníka stává krvelačná bestie: v celé své kariéře už Origi v nočních hodinách zavěsil 29krát (!), aby u dalších sedmi branek asistoval, takže se pod gól podepisuje cca každých 58 minut. Ve dne mezitím odehrál nepoměrně více utkání a nastřádal přitom věru ubohou bilanci 5+1.
Za touto skálopevnou tezí stojí Simon Brundish.
Satisfakce týdne
Omfg pic.twitter.com/oA1hH7bsIQ
— Amy Jones (@amybethjones) December 4, 2019
Tohle konkrétně byla satisfakce pro všechny kouče světa, kteří si kdy od Mourinha užili takového blahosklonného gesta po závěrečném hvizdu, a jednalo se o zvláště výraznou satisfakci pro Solskjaera, který navíc brzy nato navázal dalším velkým skalpem v manchesterském derby tváří v tvář Pepovi Guardiolovi.
Norský manažer je kritizován prakticky od první minuty probíhajícího ročníku a mnohdy právem, ale jedno se mu již dále nedá upírat — ve velkých zápasech se prostě vyžívá a umí v nich plavat jako málokdo.
Od usednutí na křeslo manažera United už Solskjaer krom Mourinha s Guardiolou přechytračil též Mauricia Pochettina, Thomase Tuchela či Maurizia Sarriho. V tomto roce už tedy sice nedokázal porazit dva letošní sestupující týmy (Cardiff, Huddersfield) spolu se dvěma nováčky (Sheffield United, Aston Villa), zato však neokusil hořkost prohry s Chelsea (2x), Leicesterem, Arsenalem, Liverpoolem, Tottenhamem ani Manchesterem City.
Sladký bonus: Guardiola si právě v konfrontaci se Solskjaerovými svěřenci poprvé od příchodu na Etihad prožil dva domácí neúspěchy v jedné ligové sezoně.
Nejzbytečnější statistika týdne
Jürgen Klopp se zařadil na druhé místo žebříčku manažerů, kteří nejrychleji dosáhli na 100 vítězství v Premier League. Německému stratégovi to zabralo 159 zápasů, Mourinhovi dokonce jen 142. A proč to vlastně není tak úplně zapamatování hodné? Protože už brzy přijde Guardiola a oba budou mít po ptákách. Citizens by v příštích 12 kolech museli naplno bodovat maximálně dvakrát, aby Mourinho atak "ustál".
Jo, a pak taky tohle. Na tom si člověk najde ledacos skvostného — od nápadu srovnat zrovna prvních sto dvacet sedm vystoupení, až po rozhodnutí srovnat současný věk Rashforda s tím... současným Ronaldovým?
Nejdůležitější zjištění týdne
Když Ahmed Elmohamady ve středu nahrával Trézéguetovi na gól proti Chelsea, jednalo se o vůbec první gól v historii Premier League, který zařídila čistě egyptská spojka. To mi nedalo, a okamžitě jsem se jal googlit, jestlipak Valerimu Božinovovi ten jediný ligový gól za Manchester City nenachystal zrovna Martin Petrov, protože zkrátka odmítám, že by právě tohle bylo to nejpozoruhodnější combo v dějinách. Nebo ještě jinak: nevzpomene si někdo, zdali Mauricio Solís někdy asistoval Paulovi Wanchopemu za Derby, nebo jestli kdysi v barvách Man City utěšeně zakombinovala gruzínská klika Kinkladze-Kavelašvili? Asking for a friend...
A když už jsme u toho putování daleko do historie: ve své první sezoně v Anglii se José Mourinho na šestý inkasovaný gól své Chelsea notně načekal, kdežto v Tottenhamu se zkraje s ničím nepáře. Co dříve zabralo 14 zápasů, na to teď stačí 230 minut; čili jinými slovy zhruba jedno promítání Scorseseho Irishmana...
Duncan Ferguson zběsile slaví. Zdroj: upnewsinfo.com
Novým spasitelem [klubu X] je...
Primární testovací případ: Duncan Ferguson (Everton)
Po potupné prohře 2:5 v městském derby měl najednou Liverpool po 23 kolech více bodů než Everton po čtyřech různých kompletních sezonách. Letošní Liverpool měl navíc rázem více vítězství než Everton bodů.
Takhle už to tedy dál nešlo a Marco Silva byl konečně "utracen" ve prospěch té pravé klubové modly.
Srdíčko zabralo. Bývalý neústupný útočník Duncan Ferguson má náběh na evertonského Františka Straku, když ve svém debutu na lavičce Evertonu vyzrál v trenérském souboji na ještě výraznější hráčskou legendu soupeře, a to za pomoci neskutečných sedmatřiceti obranných zákroků (tackles) — letošního rekordu Premier League a naprostého klubového maxima napříč uplynulou dekádou. V tom přece musel být i nějaký ten tatarák...
Záložní testovací případ: Dominic Calvert-Lewin (Everton)
... a patrně ten nejpříhodnější hrdina pod sluncem.
Dvaadvacetiletý útočník Dominic Calvert-Lewin je aktuálně možná tou nejvěrnější evertonskou kopií samotného Duncana Fergusona na vrcholu sil. Vyhrává hlavičkové souboje, rve se, dokonce mu v konkurenci Thea Walcotta byla naměřena nejvyšší rychlost. Dlouhodobě tomuto odchovanci Sheffieldu United scházel jen finální produkt; teď mu tam spadly dva góly.
Deziluze týdne
V minulém týdnu bylo ve Velké Británii pořádné posvícení — poprvé v historii jedna platforma přenášela živě všechny zápasy jednoho kola PL, a nejednalo se přitom o tradiční televizní stanici. Místo toho na trh s lukrativními TV právy vstoupil Amazon Prime jakožto ten nejlevnější, leč stále předražený subjekt (8 liber měsíčně oproti 12 librám za Premier Sport a více než dvojnásobek, který si účtují Sky Sports a BT Sport).
Vstup na scénu to byl vpravdě velkolepý — se zhruba dvouminutovým zpožděním oproti realitě. Ve středu už nicméně šlo o prodlevu všehovšudy 25vteřinovou, čímž Amazon Prime suverénně předčil nejméně jednu pětinu všech nelegálních streamů světa.
Ale ono si to sedne, uvidíte. I malé krůčky přece mohou vést až na samotný vrchol průmyslu, speciálně když je podnikáte s tolika svěžími, neokoukanými tvářemi fotbalové analýzy jako... *gulp*... Alan Shearer, Michael Owen, Dion Dublin a... ROBBIE SAVAGE??
Amazon Prime si u Premier League zaplatil exkluzivní 20zápasový balíček, jak je to ve Spojeném království docela běžné, a to konkrétně na příští tři roky. V blízké době se přitom do vašich obýváků skrz nelegální streamy opět vrátí, když ihned po Vánocích zprostředkuje celý Boxing Day i všechny zápasy z 27. prosince.
Stick to sports
Kdokoliv s oblibou tvrdí, že by se fotbal správně neměl míchat s politikou, ten v uplynulých dnech schytal hned několik direktů, když se opakovaně ukazovalo, že politika doopravdy prostupuje celou společností — a to včetně té fotbalové, dle mnohých uzavřené. Gary Neville překvapil svou explicitní kritikou premiéra Borise Johnsona, zatímco fanoušky Liverpoolu a Evertonu — obyvatele města, do něhož se Johnson před 15 lety tak nevybíravě pustil a dosud neslevil — na každém kroku jednotily bannery na podporu labouristů.
Není to však jen o politicích řešených fotbalovými nadšenci a odborníky; funguje to oběma směry. Kopaná to ostatně dotáhla až na stránky politických manifestů — labouristé v tom svém, 103stránkovém, fanouškovským fondům slibují právo na "odvolání nejméně dvou klubových ředitelů" a odkoupení akcií klubu při změně majitele. Lídr opozice (a samozvaný příznivec Arsenalu) Jeremy Corbyn všem horlivě sliboval "státní svátek", pokud Liverpool skutečně vyhraje titul, což fandové LFC včera pohotově kvitovali pokřikem "Oh Jeremy Corbyn".
Že se fotbalovou komunitu snaží oslovit zrovna labouristé, to dává značný smysl — většina klubů svůj prapůvod odvozuje od příslušníků dělnické třídy, a tak ani není překvapením, že soudě dle posledních volebních výsledků (2017) je rovnou 17 z dvaceti klubů PL ukotveno v obvodech, které převážně volily levici. Pouze v Chelsea, Bournemouthu a Watfordu se největší důvěře těšili konzervativci Theresy May. Co se referenda o Brexit týče, odchodu z Evropské unie byli výrazně nakloněni (60+ %) jen ve Wolverhamptonu a Burnley.
To s sebou na druhou stranu nese i nějaké závazky; nebo by alespoň v ideálním světě nést určitě mělo.
Někteří si je moc dobře uvědomují. Třeba Chi Onwurah, zkušená poslankyně za Newcastle upon Tyne Central, která se po většinu svého devítiletého mandátu řadí mezi nejhlasitější a nejvytrvalejší kritiky kontroverzního majitele Mikea Ashleyho, protože "být hlasem lidu Newcastlu znamená být hlasem, který mluví o fotbale (a hájí většinový postoj fanoušků)".
Většina klubů ale bohužel dál existuje ve své bublině, která je stejně neprodyšná jako falešná...
Brilantní soubor předvolebních reportáží z okolí britských stadionů přirozeně najdete na stránkách The Athletic. Doporučuji především zdrcující příběh bezdomovkyně ze Southamptonu a menší případovou studii zvláštního vztahu Nigela Farage, respektive Brexitu jako takového, a londýnského Crystal Palace.
Související články
Zobrazit jen nejnovější
Zobrazit všechny
Anglický glosář: O chystaných vyhazovech a Zimmermannově díle
28.11.2019, 01:26
Anglický glosář: O nejdelších čekání na výhru a vlčím máku za veterány
12.11.2019, 19:53
Anglický glosář: O válce proti filmování a samých skorosatisfakcích
05.11.2019, 23:52
Anglický glosář: O arsenalské tradici bučení a obskurních hattricích
29.10.2019, 14:49
Anglický glosář: O nejmizernějších derby a bublině z West Hamu
23.10.2019, 11:01
Anglický glosář: O Rodgersově návratu a novém Robbiem Keaneovi
08.10.2019, 06:58
Anglický glosář: O tom, jak rychle a snadno vyspravit VAR
25.09.2019, 13:03
Anglický glosář: O příšerné defenzívě Arsenalu a nepochopeném Leicesteru
18.09.2019, 08:44
Anglický glosář: O penaltové krizi Man Utd a bezradném Tottenhamu
27.08.2019, 01:15
Anglický glosář: O faulujícím City a starém dobrém Barnesovi
20.08.2019, 07:27
Anglický glosář: O "tutovém" sestupu Norwiche a Dycheově magii
12.08.2019, 20:25
Komentáře (415)