Euro 2016 UEFA - Mistrovství Evropy 2016

Postup do vyřazovacích bojů jim ještě mohl předpovídat téměř každý mírný optimista. Vyřazení Anglie, navíc způsobem zaslouženým a nikterak fotbalově destruktivním, je však od nejmenší země v historii evropských šampionátů pohádka pro největší snílky. I nejzarytější zastánci Albionu mohou vinit jen a pouze vlastní "hvězdy", které se po marném výkonu vrací se zbídačenou pověstí na Ostrovy už před čtvrtfinále, ve kterém si jejich přemožitel zahraje s domácí Francií.

Nervozita o sobě dala vědět ještě dříve, než se pořádně začalo hrát. Už ve třetí minutě totiž naprosto zbytečně poslal Halldórsson k zemi Sterlinga a Wayne Rooney prudkou ranou po zemi k tyči nedal šanci dalšímu křížku u letos často neproměněných pokutových kopů. Sotva se však britští fanoušci doradovali, začínalo se od znovu. Gunnarsson poslal typicky dlouhý aut do šestnáctky na Árnasona, který prodloužil k Sigurðssonovi, kterého si laxně nechal utéct Walker, a stoper Krasnodaru nedal Hartovi sebemenší šanci zasáhnout.

Naděje na otevřený fotbal tak rychle vzala za své, Angličané měli až k vápnu soupeře volné pole působnosti a jako první toho chtěl využít Dele Alli. Odvrácený centr nicméně poslal z osmnácti metrů centimetry nad břevno. Když chvíli poté pálil obdobně i Kane, zdálo se, že návrat vedení favorita přijde každou chvílí, jenže...

...Islanďané si nikterak famózní kombinací pohráli se spící defenzívou, které kraloval na krok líný Dier, a Kolbeinn Sigþórsson měl spoustu času k rázné střele po zemi z hranice vápna. Hart sice balón výrazně zpomalil, mezi tři tyče ho ale nevytěsnil a reprezentace 160krát menšího státu měla najednou mezi osm nejlepších blíže.

Po srovnání volal díky pardánímu centru Sturridge volejem Kane, Halldórsson však bleskovým reflexem vyrazil míč zpod břevna pravou rukou. Brzy poté se ovšem připomněli ovšem i hráči v modrém, když po odvráceném autu pálil z dobrých pětadvaceti metrů Skúlason a jeho pokus s falší jen těsně minul Hartovu tyč.

A to bylo vše. V první půli sice Angličané ovládli statistiky držení míče, střel, přihrávek a soupeři dovolili sotva 15% času v útoku, nicméně brankář 14. celku norské ligy si příliš práce neužil. Jedním z hlavních důvodů přitom byla absolutní mizérie středních záložníků v soubojích o míč, Dier ani Dele Alli nezískali byť jediný.

Úvod druhého dějství nebyl jiný, ač už šlo vypozorovat trochu nervozity i na kopačkách věhlasnějších aktérů. A zřejmě i proto nechybělo mnoho a Island mohl po deseti minutách utéct na rozdíl dvou branek. Závar vyvolaný rohovým kopem končil ve vzduchu na malém vápně, kde zastřihal nůžkami Sigurðsson a Hart byl více než rád, že stál v pravý čas na správném místě.

Ze základní sestavy měl pouze Kane méně úspěšných přihrávek než v tomto ohledu nejlepší hráč Lagerbäckova výběru, přesto se obraz hry ani zdaleka neblížil utahující se smyčce kolem krku islandské defenzívy. A právě vytáhlý útočník Tottenhamu totálně zazdil první opravdu gólovou šanci svého týmu po změně stran, když centr Wilshera za obranu poslal hlavou jako něžný pozdrav brankáři.

To Gunnarsson vyprášil rukavice jinak neviditelného Harta podstatně důkladněji, v 84. minutě si jakoby nic odběhl ze své defenzivní pozice až do šestnáctky soupeře pro Guðmundssonův pas, krkolomně si poradil s obráncem a pumelicí na přední tyč nebyl daleko od rozhodnutí. Když však Vardy v samém závěru netrefil zblízka hlavou prostor tří tyčí, mohly se na Islandu probudit všechny sopky při nebývalém návalu fotbalové euforie.