Zóna CONCACAF: Společnost jen pro ty přísně vybrané

01.08.2019, 23:49
Názory a komentáře
Mexičtí fanoušci (© AFP)
Se změnami kvalifikačních formátů se v poslední době roztrhl pytel. S ohledem na minulé mistrovství světa se velká revoluce dělala v Asii a ke starým pořádkům se potom s ohledem na příští světový šampionát vrací v Africe. Zóna CONCACAF sdružující federace Severní, Střední Ameriky a Karibiku mezitím přišla s novotou, která je zdviženým prostředníčkem vůči podstatné části členské základny...

Hned zkraje se nabízí zmínit jedno: na takřka každém formátu kvalifikace lze najít alespoň jednu mouchu. Je to koneckonců docela přirozené, pokud máte brát ohledy na 41 členských asociací jako právě CONCACAF. To je sice stále menší počet než v Evropě, Asii a Africe, ale to argumentu na síle pranic neubírá.

Anebo ano? Asijská novinka pro rok 2015 a sedmačtyřicet asociací je přece všeobecně chválena jako skvělý příklad toho, jak lze celoplošně podpořit soutěživost a fotbalový růst celého obrovského kontinentu. Již letošní Asijský pohár byl jasným důkazem toho, že se rozdíly mezi druhou a třetí vlnou stírají. Jisté vyspravení si lze představit i zde; že šestice týmů po dvou zápasech vypadává z kvalifikačního cyklu na celé příští čtyři roky, je přinejmenším nešťastné. Ale jak jsem avizoval: zavděčit se všem je z principu složité.

Čerstvá africká změna je staronovou záležitostí a spíše úkrokem zpátky. Poslední fáze opět — stejně jako s ohledem na mistrovství světa 2014 — spáruje deset nejlepších týmů, které se utkají stylem doma-venku. Egypt se takhle kvůli jednomu zpackanému utkání v Ghaně minule nekvalifikoval, třebaže jako jediný tým ovládl svou kvalifikační skupinu v předešlé fázi bez ztráty jediné kytičky. Konzistence výkonů? Vedlejší.

Evropa a Jižní Amerika mezitím zůstávají při statusu quo a jsou též notně specifickými případy. CONMEBOL nemá příliš členů, takže tam se přímo nabízí rozhodnout vše v rámci jedné velké skupiny. Evropa má zase na mundialech zdaleka nejvíce zástupců, takže ani tam není kvalifikační formát tak choulostivým tématem.

Pak je tu ale CONCACAF. Že se tahle zóna bude brzy vypořádávat se změnou kvalifikačního formátu, bylo jasné nejpozději od podzimu 2016, tedy po necelé tři roky. Kanadský prezident CONCACAF Victor Montagliani v říjnu 2016 vzbudil ohlas svým voláním po větší inkluzi. Dosavadní "archaický" formát prý nutně potřeboval změnu, protože není dále možné, aby bylo "85 % členů mimo hru už dva roky před startem mistrovství světa". To znělo rozumně a málokdo si tenkrát troufl cokoliv namítat.

Již tehdy se navíc šéf CONCACAF pustil do krátké úvahy nad novým formátem. "Možná to uděláme jako Evropané, anebo jako Jihoameričané s jednou ligou, anebo to bude hybrid obou," šalamounsky načrtl řešení, aniž by vlastně načrtl jakékoliv řešení. A jak že to tedy Montagliani se svými kumpány vyřešil? Úplně jinak. Tak, že ani o nějakém hybridu nelze pořádně hovořit. Právě tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Těch 85 % konfederace totiž nyní o účast na MS opravdu technicky bojuje déle, ale zároveň je velmi trefné onen boj označit za Hunger Games, jak také mnozí žurnalisté, komentátoři a uživatelé sociálních sítí po představení nového formátu učinili. CONCACAF zkrátka jen nepokrytě oddělil "zrno" od "plev".

Zde je video s oficiálním vysvětlením nového formátu:



Chápete? Je to v zásadě jednoduché, jen vysvětleno složitě. Šest týmů o tři regulérní místa a jednu půlku půl místa. Zbytek o druhou půlku půl místa. Vyřešeno. Nyní už k tomu, proč tento formát smrdí...

1. Určovat složení hexagonu na základě žebříčku FIFA je, mírně řečeno, nešťastné

Hexagon, tedy šestiúhelník, se již stal synonymem a jakýmsi trademarkem kvalifikačního formátu CONCACAF. Jedná se o šestičlennou skupinu, která si to závěrem celého cyklu rozdávala o 3,5 míst na mistrovství světa 2018, 2014, 2010 i 2006. Rovněž předtím se o postupujících rozhodovalo stejně, akorát s ohledem na tři místa bez přidané šance v interkontinentální baráži (2002 a 1998). Je to prostě tradice.

Se změnou formátu tahle tradice přežívá, jen se mění její všeobecná funkce; vracíme se k boji o tři místa (čtvrtý potom jde do baráže o baráž), a především tentokrát nebereme ohledy na žádná předkola. "Hex" pojede v letech 2020-21 souběžně s jakousi "druhou kvalifikací", na níž si posvítíme níže. Pro teď je hlavní vědět, že namísto zápasů bude tentokrát o složení elitní skupiny rozhodovat pořadí na žebříčku FIFA.

Mexiko si takhle ostudu z roku 2008, kdy se do závěrečné fáze probojovalo jen o skóre před Jamajkou, už nikdy nezopakuje. Z top6 přece reálně nemá šanci vypadnout, když na něj sedmá Panama aktuálně ztrácí přes 250 bodů. Američané si sice stále mohou zopakovat poslední ostudu, kdy o místenku v Rusku neusilovali ani v baráži, ale aspoň se nebudou muset mořit jako roku 2000, kdy je od naprostého selhání ve druhé fázi kvalifikace na MS 2002 (respektive od třetí Guatemaly ve čtyřčlenné skupině) dělil jeden bod.

Je to prostě tzv. win-win situace; i kdyby pouze pro obě nejbohatší federace CONCACAF.

Zbytek šestiúhelníku v tuhle chvíli tvoří Kostarika, Jamajka, Honduras a Salvador. Minimálně Kostarika s Jamajkou se už teď mohou v klidu připravovat na "Hex" a Honduras to má s náskokem 19 bodů rovněž téměř jisté. Reálně se tak do června 2020, kdy se celá zóna rozkrojí na dvě části, bude hrát jen o jednu pozici, a ani s tou to není tak žhavé. Mezi Salvadorem a Panamou je 11 bodů rozdílu, což se stáhnout určitě dá, ale stále těžko. Hned osmá Kanada pak zaostává o propastných 30 bodů, takže ta je prakticky vyřízená.

Vyjádřeno procentuálně: tento model dává Panamě na poskočení do první šestice 21% šanci; Kanadě ubohých 6 procent. To vše zhruba celý rok předtím, než k rozdělení formálně dojde. Má CONCACAF vůbec ponětí o tom, jak funguje bodový systém žebříčku FIFA? Nebo tohle vážně byl jeho úmysl?

Opravdu CONCACAF mínil předat pozici v Hexagonu na zlatém podnosu zrovna Salvadoru, jenž dva z posledních tří kontinentálních šampionátů opouštěl už po skupině? Nebo jak si CONCACAF plánuje obhájit, že hned tři letošní čtvrtfinalisty podkosil, a že semifinalisty z Haiti rovnou zanechal s takřka nulovou nadějí? Panama se na minulé MS dostala přímo, bez potřeby jakékoliv baráže, a nyní s velkou pravděpodobností ani nedostane možnost si tu automatickou kvalifikaci jakkoliv zajistit? Absurdní.

Čistě z logiky věci je žebříček FIFA přece úplně otřesná pomůcka pro určování něčeho jako výchozího postavení pro jednotlivé kvalifikační cykly. Chcete jasně nadřadit dlouhodobou formu nad krátkodobou a ocenit konzistenci výkonů (čehož je žebříček FIFA asi jediným jakž takž spolehlivým ukazatelem)? Fajn, ale potom tak čiňte s ohledem na první trojku — maximálně na polovinu Hexagonu, ne na celý peloton.

Níže na žebříčku už se rozdíly (v konzistentní kvalitě) stírají a na povrch spíše vyplouvají fatální vady oceňování národních týmů. Vzpomínáte, jak bylo Polsko při losu loňského MS v prvním koši a Španělsko ve druhém, přestože za dobu polské absence na MS (2006-2018) i bralo zlato? To byla docela legrace, daná čistě kalkulovanou polskou neochotou hrát přátelské zápasy a riskovat. Nebudu se teď pouštět do komplikovanější matematiky, protože onen systém už neplatí, nicméně tady je případně vše vysvětleno.

A hergot, přece když už jdete vše dělit takhle arbitrárně na základě nějakého žebříčku, který není až tak fluidní, potom minimálně nedávejte všem o svých plánech vědět pouhý rok dopředu. Vždyť takhle se kvalifikace na MS 2022 v podstatě hrála už celý loňský rok na prostoru všech těch přátelských zápasů, které by se s vědomím téhle novoty jistě plánovaly jinak, či by se k nim rovnou na hřišti jinak přistupovalo.

2. Liga národů nic moc neřeší a už vůbec nic nekompenzuje

Situace v zóně CONCACAF je potom ještě specifičtější oproti té, která vedla k pofidérnímu polskému stoupání žebříčkem FIFA. V první řadě i na takovém Gold Cupu hrají reprezentace, které nejsou členy FIFA, čili se výsledky s nimi do žebříčku nijak nezapočítávají. Jednou takovou je Martinik, který Kanada letos na Gold Cupu sice porazila, ale v praxi jí to k ničemu nebylo. Další takovou je Svatý Martin, který přemohlo Haiti v kvalifikaci na Ligu národů, a opět tím vlastně pouze ztrácelo čas. To ale ještě není nic proti Trinidadu a Tobago, který se s Martinikem letos v září dvakrát utká ve své skupině Ligy národů. V téže Lize národů, která má být dle výkladu CONCACAF pro všechny tou poslední šancí jak nahnat body a zamíchat pořadím.

Pokud vám to tedy uniklo, tak ano, skutečně, také CONCACAF se pouští do projektu Ligy národů, a tu evropskou verzi takřka na chlup kopíruje. Kosmetické rozdíly jsou následovné: v této zóně se utváří jen Ligy A, B a C (kdežto v Evropě jsme měli i déčko), a skupiny výhradně po třech týmech se formují akorát v elitní Lize A (kdežto v Evropě to byly A i B), kam měl postup automaticky zaručený celý minulý Hexagon.

Ve své podstatě je tenhle turnaj nic proti ničemu a spíš jde ruku v ruce s (chvályhodnou) snahou CONCACAF dát horším členským reprezentacím konfederace možnost větší soutěžní praxe a tedy většího prostoru pro rozvoj. Potud v pořádku. Jenže člověk musí zároveň pamatovat na dvě zásadní věci:

A) Výsledky z Ligy národů se do žebříčku FIFA započítávají jako o něco složitější přáteláky; nic víc, nic míň. Podle nové formule z června 2018 se po každém duelu přičítají body na základě reálného výsledku (prohra 0, remíza 0,5 a výhra 1), od toho odečteného očekávaného výsledku (složitější rovnice, ale v zásadě jde o to vzít v potaz rozdíl v postavení obou týmů na žebříčku) a dílčí výsledek téhle části rovnice se následně vynásobí "koeficientem důležitosti" utkání, o který jde především. Ten koeficient pro oficiální přátelské zápasy totiž odpovídá 10; mezitímco utkání ve skupinové fázi Ligy národů odpovídají 15 a ve vyřazovací fázi o čtyřech nejlepších týmech se potom dostáváme na 25 (pro srovnání: na Gold Cupu to bylo 35-40). To prostě není takový rozdíl. A tudíž i pokud Kanada senzačně "sweepne" USA, tj. nad nimi dvakrát ve skupině vyhraje, získá do tabulky cca 20 bodů, které sotva umažou manko na... sedmou Panamu.

B) Týmy "odsouzené" do Ligy B si přijdou na podstatně méně bodů jednoduše proto, že hrají proti horším týmům. To na jednu stranu znevýhodňuje šestý Salvador (Jamajka má dostatečně nahráno), na druhou stranu sedmá Panama ani nemusela hrát předkolo, aby se do Ligy A vůbec dostala, čímž přišla o možnost nahrát body v zápasech, které jsou pro žebříček FIFA cennější než přátelské duely, a jenom proto se vůbec nechala Salvadorem předskočit v první řadě. Teď je panamská situace zhruba následovná: buď přemoci Mexiko (nebo s ním aspoň dvakrát remizovat) a živit naději, anebo rovnou volat Katniss pro rady;

Ve výsledku takhle bude vlastně zajímavější přihlížet přípravám na termíny FIFA v březnu a červnu 2020, kdy se potenciálně až čtyři reprezentace CONCACAF budou dost možná rvát o možnost rozdat si to s těmi samými soupeři, které vyhodnotily jako nositele toho správného poměru příležitosti (k posunu žebříčkem FIFA) a risku (ztráty nějakých bodů). Nějaké San Marino nikomu nepomůže. Musí se cílit výše, a zároveň ne tak vysoko, aby jeden ošklivě nespadl na zadek. Pro tyto potřeby je vždy lepší porazit někoho z chvostu první stovky než remizovat s někým, kdo je klidně o 50 příček výše. Bude to jedna velká kalkulace!

3. Když už se to musí rozdělit, proč navíc hrát ještě jednu baráž?

I pokud přistoupíme na to, že dává smysl vytvořit v rámci jedné zóny de facto dvě oddělené kvalifikace, jaký přesně smysl má potom oba břehy v úplném závěru svést znovu dohromady k jednomu poslednímu měření sil předtím, než CONCACAF bude připraven zjistit, koho vůbec vyšle do mezikontinentální baráže?

Představte si, že jste taková Kanada, spolu s Panamou a Haiti nyní asi největší kandidát na zvládnutí toho spletitého něčeho vedle Hexagonu. Nejprve musíte být nejlepší ve tří- až čtyřčlenné skupině, což by měla být formalita. V listopadu 2020 tedy postoupíte do čtvrtfinále vlastní kvalifikace. Pak vás čeká jeden dvojzápas, druhý dvojzápas a třetí dvojzápas, a když už si v září 2021 teda jakože odfrknete a otřete pot z čela, čeká vás za měsíc ještě baráž se čtvrtým týmem Hexagonu, který celé minulé měsíce strávil v mnohem nabitější konkurenci a tedy čistě teoreticky bude vycepovanější než vy... a ani TEHDY nebudete hrát o reálnou místenku na nadcházejícím mistrovství světa. Místo toho vás může raz dva smáznout silný pátý tým kvalifikace CONMEBOL (o tom, která zóna půjde na jakou, se teprve bude rozhodovat).

Tak asi takhle se musela Katniss cítit, když zvládla původní Hunger Games a pak jí čekaly ještě tři filmy (OK, tady už s referencemi tápu, přiznávám). To je přece úplně absurdní štreka, na níž je patrné hlavně to, že lídrům CONCACAF opravdu šlo jen a pouze o to dát těm "slabším" více soutěžních zápasů, a u toho také jejich vize skončila. Jestli ti "slabší" mohou reálně usilovat i o mistrovství světa, to už pro ně bylo vedlejší. A vzhledem k tomu, že kvalitativní rozdíl mezi (dejme tomu) čtvrtým a desátým místem není ani omylem propastný, spíš zanedbatelný, jedná se o zvláštní vytváření umělých struktur tam, kde reálně neexistují.

Závěr: Abychom byli k Montaglianimu a spol. féroví, CONCACAF tímhle skutečně adresuje situaci naprostých outsiderů celé zóny. Národní týmy jako Aruba, Portoriko, ale i Kuba se mohou těšit na více soutěžních prověrek, a mohou tak utěšeně růst. V Asii už teď pozorujeme hmatatelný progres mnohých tradičních "trpaslíků", kteří pomalu, ale jistě stahují kdysi neměřitelné manko na větší mančafty.

Co je ovšem teprve problematické: zatímco dřívější formát ukazoval prostředníček výše jmenovaným reprezentacím, ten nynější ho ukazuje nadále, akorát jiné skupině týmů, tzv. "střední třídě" zóny CONCACAF, jejíž šance na následování vzoru Panamy 2018 či Trinidadu a Tobago 2006 jsou najednou značně limitovány, aniž by pro to vlastně existoval dobrý důvod.

Naopak, tenhle symbolický direkt přichází ve chvíli, kdy se takový Karibik vytasil s kolektivně nejsilnějším kontinentálním šampionátem od 70. let. Konkrétně roku 1974 všechny zčistajasna zaskočilo Haiti na turnaji, který se ještě tou dobou formálně nejmenoval Gold Cup. To samé Haiti letos došlo do semifinále a ve čtvrtfinále si zahrálo také Curaçao, od něhož se před turnajem sotva čekal vstřelený gól, natož aby s ním někdo počítal rovnou do vyřazovací fáze. Karibik takhle měl ve čtvrtfinále více zástupců než Střední Amerika, což je historická anomálie. Výhry na tomto Gold Cupu koneckonců slavily i Bermudy či Martinik.

Mnohé týmy druhého až třetího sledu jinými slovy nabraly momentum, které bude v novém kvalifikačním formátu složité adekvátně prodat; pouze jeden z nich teď vůbec může pomýšlet na letenky do Kataru, a i ten bude automaticky znevýhodněn v závěrečné (resp. předzávěrečné) CONCACAF baráži. A o to tu jde v první řadě: o ignorování a poplivání současného trendu. Z dlouhodobého hlediska je tenhle formát pouhou drobností; roku 2026 se už MS rozhodně bude hrát se 48 účastníky, takže se vše opět bude překopávat...



obrázek

Jonathan dos Santos slaví zlatý gól Gold Cupu 2019. Zdroj: AFP




Odkládané zamyšlení nad Gold Cupem

Když už jsme u věcí, které byly už dávno zralé na reformu (ale na rozdíl od kvalifikace se jí ještě nedočkaly)...

Sám o sobě Gold Cup funguje; je svérázný, takový trochu přihlouplý, ale rozhodně zábavný.

Kdyby bylo letošní fotbalové léto rodinnou večeří, bude Gold Cup vaším společensky neobratným strýčkem, který ke svým špagetám místo tuňákové konzervy vyžaduje "tučňáka" a po hlavním jídle se těší na "palačuňačinku". Kvalita pokulhává, a občas se i člověk zastydí, ale jako rozptyl to při opatrném dávkování poslouží výtečně, a když se člověku zrovna strefí do nálady, vydá to i na vyloženě zábavnou podívanou.

Ona charakteristická neohrabanost Gold Cupu se projevila ve chvíli, kdy kameraman s pomocí ochotné režie řádně přiblížil a zaměřil fanouška s nápisem "Chinga tu madre!" na triku, což hádám nemusím překládat, a překládat se to rozhodně nemuselo Chicagu s cca třetinovou latinskou populací.

Jistá přihlouplost Gold Cupu se pak minule projevovala hektickým škrtáním a přepisováním soupisek po skupinové fázi jako na hokejovém mistrovství světa, a tentokrát byla konečně poodhalena až ve chvíli, kdy se ukázalo, že se letošní nejlepší střelec Jonathan David se šesti zásahy rovnou vtěsnal do top20 nejproduktivnějších střelců v celých dějinách Gold Cupu, přestože si na něm zahrál jen čtyřikrát.

Poněkud absurdní bylo též vidět Tatu Martina s pohárem pro vítěze libovolného poháru nad hlavou. Vždyť tenhle chlap zasvětil svou dosavadní kariéru tvrdohlavému prohrávání ve finále. Nezvládl dvě vrcholná utkání s Argentinou a jedno s Paraguayí; vždy na Copě Américe. Roku 2014 k dobru přihodil i nezvládnuté finále španělského národního poháru s Barcelonou. A teď najednou vyhraje s mexickým béčkem?!

Když už nic jiného, a když už Martinův tým jednou musel ve finále mezinárodního šampionátu skórovat, alespoň se dodržela rodinná tradice Dos Santosů. V letech 2009 a 2011 Američanům ve finále Gold Cupu lámal srdce Giovanni, a když už tentokrát u všeho být nemohl, vzal to za něho vzorný brácha Jonathan.

Gold Cup je tak nyní definitivně pro USA zhruba tím, čím donedávna byl Emirates Cup pro Arsenal. Američané si také každým (druhým) rokem pozvou na svá kolbiště pár týmů, z nichž polovina tam ani pořádně nechce být a jeden účastník raději pošetří většinu svých hvězd, aby se nakonec přesvědčili o tom, že je stejně nedokážou porazit. Stejně jako se Arsenal musel cítit v letech 2008-2014, kdy svou vlastní trofej vyhrál jen dvakrát ze šesti pokusů, se nyní musí cítit také Američané, kteří rovněž za poslední dekádu vyhráli jen dva tituly ze šesti možných, a třikrát přitom potupně prohrávali ve finále na vlastní půdě.

Bilance Mexika a USA v samotných finále Gold Cupu je pak po letošku vyloženě humorná. Na vítězství 5:1 a na góly 16:4 ve prospěch Mexičanů; a i pokud uvážíme výhradně finále hraná na americké půdě (v Mexiku vše vrcholilo jen jednou, roku 1993), stále mimořádně ostudné skóre 12:4 pro Mexiko. Dohromady už Američané odehráli šest finále Gold Cupu, v nichž ani po prodloužení nedosáhli jediné branky. Jen čtyřikrát přitom USMNT čelilo své Nemesis; dále se ještě jednalo o Honduras a Panamu. Yikes.

Když si navíc člověk vezme, že na přelomu 70. a 80. let se USA hned třikrát v řadě na Gold Cup ani nekvalifikovalo, neboť to ze tříčlenné "severoamerické" skupiny s Mexikem a Kanadou vážně objektivně nebylo lehké, leckomu by se dnes po regulérně soutěživých časech v zóně CONCACAF věru postesklo.

Ony vskutku bývaly časy, kdy by nedávalo smysl si už chvíli po rozjezdu turnaje založit Google Doc nadepsaný "k finále USA-Mexiko", jako jsem tak činil letos. Pozoruhodně totiž bývaly časy, kdy tohle finále nebylo předem dané. A to se teď nutně nebavíme jenom o relativní síle USA a Mexika k soupeřům. Vždyť Američané se na minulé MS vůbec neprobojovali a děsné Mexiko bylo rádo za baráž s Novým Zélandem.

Kdepak, pole se vyrovnává. Proto se vyrobil výše zmíněný formát kvalifikace MS, který onu nastávající rovinu zase výraznou měrou naklání ve prospěch gigantů. CONCACAF už dávno nejde o jakousi rovnováhu sil; jemu jde zcela nepokrytě o protežování dvou zdaleka největších fotbalových trhů celé zóny. Přece USA s Mexikem nebudou MS 2026 hostit v jakkoliv podvyživeném stavu; tomu se musí vší silou pomoci!

Odlišná iluze inkluze vytvářená bokem je mezitím jasná věc. Proto letošní expanze z dvanácti účastníků (2000-2017) na šestnáct a vůbec první zápasy odvelené na půdu Kostariky a Jamajky — tedy mimo tradiční bašty USA, Mexiko a Kanadu. Prázdná gesta však nikoho neuchlácholila, natožpak uspokojila.

Bodejť by také ano. Všechny vyřazovací souboje se koneckonců odehrály na americké půdě, a národní stadiony v Kingstonu a San José na mnoha místech zely prázdnotou (na Jamajce rovnou z půlky). Kostaričané potom tenhle šampionát v hledišti vyloženě odstávkovali, když následovali případy reprezentantů jako Keylora Navase nebo Jimmyho Marína, kteří na tento Gold Cup otevřeně hodili bobek.

Jistě, pořadatelství je zapeklitá věc, a infrastruktura v takové Panamě určitě bude problém, ale podobným věcem se přece musí jít naproti. Gabon nebo Rovníková Guinea by stadiony též nikdy neměly, kdyby se jim nepřikleply Africké poháry. Kostarika má více obyvatel než Uruguay a Honduras není ani o tolik menší rozlohou. Základní podmínky v těchto státech určitě nejsou něčím nepřeklenutelným, CONCACAF se spíš prostě nechce. Z Panamy do Kostariky ostatně přeletíte zhruba za hodinu; letos členové skupiny A mezitím urazili třikrát takovou vzdálenost mezi Pasadenou a Charlotte na dvou opačných koncích Spojených států.

A potom je tu taková "drobnost", kdy se už před startem turnaje dělá vše pro to, aby Američané s Mexičany při naplnění všech předpokladů nesdíleli tu samou stranu pavouka a mohli se tudíž potkat až ve finále. Ba co víc, letos i předloni mohli Mexičané s Američany klidně skončit až druzí ve skupině, a stejně by se na jejich výchozí pozici pro vyřazovací fázi nic nezměnilo — proto se roku 2017 Mexiko hned ve druhém vyřazovacím utkání potkalo s Jamajkou, s níž o pár dnů dříve zápasilo o první místo ve skupině.

Roku 1991 se poprvé hrálo semifinále, a rok 1991 také dodnes zůstává tím posledním, kdy se USA s Mexikem nejen, že potkaly ještě před branami finále, ale taky technicky potkat mohly. Od onoho "skandálního" semifinálového duelu, kvůli němuž se Američané ve finále málem ztrapnili s Hondurasem (poráželi jej až na penalty po bezbrankové plichtě) namísto s Mexikem, už je vše přísně pod kontrolou.

Finále Mexiko-USA tedy nejsou úplným pravidlem, ale určitě se dělá vše pro to, aby jím byly. A není to jen formát, jsou to často i rozhodčí, kteří rok od roku v podstatě nerotují, a jejich očividné tlačenky.

Před čtyřmi lety se takhle Mexiko do obligátního finále dostalo přes Kostariku a Panamu jenom díky zvláštním penaltám. Jedna v nastavení prodloužení čtvrtfinále, jedna v desáté minutě nastavení normální hrací doby semifinále, a... víte vy co... přihodíme ještě jednu v nastavení prvního prodloužení, ať se nemusíme zahazovat s rozstřelem, což? Ta první sporná, ale ještě dejme tomu v pořádku; druhá nesmyslná; třetí teatrální až směšná.

Bylo by snad unáhlené, ba pošetilé tyto incidenty z roku 2015 či další přísnou penaltu pro Mexiko z prodloužení letošního semifinále šmahem odsoudit jako "koupené" okamžiky? V izolaci určitě ano. Ale pokud se bavíme o turnaji, kde se o korupci otevřeně hovořilo roku 2011 a úplatky se znovu řešily o dva roky později; a pokud se bavíme o turnaji pořádaném konfederací, jejíž dva prezidenti (Jeffrey Webb, Alfredo Hawit) a mnozí vysocí funkcionáři jako Chuck Blazer a Eduardo Li byli hlavními tvářemi největší korupční aféry FIFA v moderních dějinách (a ke svým podvodům se všichni přiznali)... jo, obezřetnost je rozhodně na místě.

Fanouškům členských zemí CONCACAF od Mexika na jih už dávno došla trpělivost, a docházet by už popravdě měla i zbytku světa. S nezadržitelným růstem severoamerické MLS již nelze nad fotbalem na sever od Brazílie pouze mávat rukou s tím, že je tam stejně zajímá jenom baseball či basketbal. Vedení CONCACAF si z hřiště o jednačtyřiceti členských organizacích dělá píseček pro dva až čtyři vybrané, a jeho poslední tah věru překročil všechny meze.

A pokud to takhle musí být, tak ať se jim rovnou počet míst na MS skrouhne na 0,5. Ať ta nekonečná finále USA-Mexiko alespoň mají tu pořádnou šťávu...

Autor: Tomáš Daníček

Komentáře (59)

Přidat komentář
alegre

Muj pohled je nasledujici: CONCACAF je absolutne nejslabsi casti FIFA, snad s vyjimkou Oceanie. Mexiko, snad trochu USA a nic vic. Snad 1 1/2 mista na MS by bylo odpovidajici kvalite fotbalu v techto zemich. CONMEBOL: uzavrena spolecnost, ktera lze sama sobe, ze je nejlepsi a nejkvalitnejsi kvalifikaci. Otazka je, proc neprijmou celou radu ostrovu v Karibiku, ktere jsou proti pobrezi Venezuely, castecne Kolumbie a Brazilie? Tyto zeme to maji mnohem dal do USA, Kanady, Mexika, ale take cele Stredni Ameriky! Vzdyt je to vlastne nuda, Brazilie, o krok zpet Argentina a jeste o neco dal Kolumbie, Uruguay, Chile... Peru, Paraguay, Ekvador, Bolivie, Venezuela, vetsinou jen do poctu.

Reagovat
frankiefcb

Tak hlavně je zarážející ta Guyana (i Britská) a Surinam, které vyloženě leží v Jižní Americe, ale hrají v Concacafu. Jako je pravda, že by dostávali nářez s Brazílií, ale s takovou Bolívií a Venezuelou by to zase nemusel být takový propadák. I když přiznávám se, že vůbec nemám tušení o tamním fotbalu.

Reagovat
smazaný uživatel

Okrem iného by tým stúpol počet mužstiev v konfederácii na 12, čo by to poskytlo väčšiu variabilitu pri kvalifikácii. Napr. 2 skupiny po 6, no a pri Cope by nemuseli pozývať Katar, aby mohli zložiť skupiny.

Reagovat
BaggioRoberto

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
Jordi Alba

Nářez by dostávali úplně od každýho.

Reagovat
smazaný uživatel

Ale ten dostávajú San Marino, Gibraltár či Lichtenštajnsko v zóne UEFA tiež a hrajú v nej.

Reagovat
Jordi Alba

A dopadlo by to stejně, žádnej z těch 3 by nepostoupil. Takhle si aspoň zahrajou sem tam Gold Cup. Já bych to ani neřešil, když v Evropský kvalifikaci může hrát kdokoliv, Austrálie v Asii, tak Guyana na Gold Cupu už asi nikoho neurazí.

Reagovat
smazaný uživatel

Mne napríklad nevadia Guyana či Surinam v CONCACAF a dokonca ani Izrael v UEFA, keď zoberiem do úvahy to čím si prešli, keď ich vylúčili z AFC a na niekoľko rokov sa stali akýmisi futbalovými bezdomovcami. Niekde skončiť museli a Európa je asi lepšou alternatívou než Oceánia, kde strávili jednu kvaldu. S tým prechodom Austrálie do AFC som sa však nikdy nestotožnil. Celé to bolo strašne účelové a sprevádzali to zákulisné machinácie. Len aby teraz nenastala situácia, že keď už má aj Oceánia od roku 2026 jedno isté postupové miesto na MS, Austrália sa zrazu začne pchať naspäť do OFC a zrazu im nebude vadiť ani to, že súperi z tejto konfederácie dlhodobo nedosahujú potrebných kvalít a Austrália tak stráca na medzinárodnom poli, čo ešte pred pár rokmi vnímali ako veľký handicap.

Reagovat
Jordi Alba

Ono celkově je navyšování míst na MS blbost, ztratí to prestiž. Je hezký, když se na MS dostane někdo nečekaně, ale je to hezký právě v tom, že mu to dalo velkou práci, ta zem tím tam začne žít a většina lidí jim tak trošku přeje, ať se někam dostanou. Teď tam takovejch států bude kolik, 15? Pak může někdo zas vytahovat, že 12:0 je ponížení soupeře, to bych blil.

Reagovat
Baronne

Reagovat
smazaný uživatel

Ja osobne som na ten formát MS 2026 zvedavý. Svetová futbalová scéna sa vyrovnáva a ani pri tom zvýšení z 32 na 48 tímov si nemyslím, že tam niekto bude vyslovene fackovacím panákom. Možno niekto z 8 postupujúcich z AFC nemusí úplne predýchať medzinárodnú konfrontáciu, vyhorieť môže prípadne účastník z OFC, inak ale zvýšenú porciu zápasov vítam.

Reagovat
smazaný uživatel

viem si predstaviť aj 64 tímov po 4 skupinách jediná vec ktorá by ma na tom všetkom desila je asik 10-12 miestenok pre Áziu ináč si myslím že ostatné zóny by si to uhrali hlavne by som vítal pre Afriku viac priestoru tam sa začína rozvíjať futbal veľmi rýchlo + aj Concacaf ukázal na gold cupe že je tam okolo 8-10 schopných tímov takže stačilo aby Európa mala 22 miestenok a bol by som spokojný

Reagovat
alegre

CONCACAF 8 - 10 tymu? Kdo? Mexiko, USA, Kostarika a konec! Honduras, Kanada, Jamajka, Haiti, Panama jsou tymy podprumerne o zbytku ani nemluve.

Reagovat
mistr129

Reagovat
smazaný uživatel

Z geografického hľadiska je to pravda, tieto krajiny sa však v 60. rokoch rozhodli, že na základe územných a kultúrnych väzieb budú spadať pod CONCACAF a nie pod CONMEBOL a bol im vyhovené. Surinam bol vlastne jedným zo zakladajúcich členov CONCACAFu.

Reagovat
Kapřík

Britská a nizozemska kultura je v latinske jižní Americe výjimkou, v Karibiku srandardem. Není to jen ve fotbalu, ale i v ekonomických a politických spolecenstvich.

Reagovat
smazaný uživatel

Presne tak nejako svoje členstvo v CONCACAF svojho času odôvodňovali aj oni, aj keď je nám asi každému jasné, že do CONMEBOLu sa nehrnuli aj z výkonnostných dôvodov.

Reagovat
BaggioRoberto

Peru, Paraguay, Ekvádor mají rozhodně větší kvalitu než 90% středoamerických, asijských a afrických repre

Reagovat
fantomas

Peru bych teda zrovna s těmahle dvěma zeměma, který přešlapujou na místě, dohromady nemíchal.

Reagovat
smazaný uživatel

CONMEBOL má podľa mňa strašne málo členov na to, aby bol samostatnou konfederáciou. 10 členských krajín si to tam od nepamäti rozdáva systémom každý s každý doma vonku, majú odohraných mrte vzájomných zápasov a minimum šancí sa v súťažnom zápase konfrontovať so zvyškom sveta. Byť to na mne, tak od kvaldy na MS 2026 s rozšíreným formátom by som obe konfederácie spojil, nech napríklad skupinovým systémom bojujú o tých 12 postupových (6+6) miest na MS. Tento formát, by ale väčšina krajín z CONCACAFu samozrejme neprijala, lebo je jasné, že krajiny z druhej vlny CONMEBOL ako Venezuela, Peru, Paraguaj, Ekvádor poťažmo Bolívia by na šampionát postupovalo na ich úkor. Tých 6 postupových miest, ktoré má zóna CONCACAF pridelených od MS 2026 je pre nich priam luxusná porcia.

Reagovat
BaggioRoberto

Každej tým z jižní ameriky, kterej přijede ma MS tak má kvalitu a atakuje postup ze skupiny. Jiné kontinenty, které mají 4x tolik členských států jsou na tom kvalitativně daleko hůř. Není proč měnit něco co funguje. Hráči Surinamu hrajou za Nizozemsko, Francouzská Guyana patří pod Francii.

Reagovat
smazaný uživatel

to áno a čo taky CONMEBOL 6 priamych a ďalší si to môže vybojovať v play off kde budú mať minimálne ďalší tím nasadený a kto nepochybuje že postúpi ďalší takže nie 6 ale 7 tímov uvidíme z Južnej Ameriky v roku 2026 na MS tak snáď aj Chile a Peru to je priam luxus 7/10

Reagovat
alegre

UEFA ma dnes vic nez 50 clenskych zemi a z Anglie do Kazachstanu je 5,600 km. CONMEBOL spolecne s CONCACAF by znamenalo rovnez 50 clenu a z Kanada do Chile 8,700 km. Tak at si to zkusi!

Reagovat
smazaný uživatel

Problém je, okrem toho, že ideálny formát kvalifikácie neexistuje, ten, že niektoré mužstvá skrátka na MS patria.

Také Mexiko. Tradičný účastník, dvojnásobný usporiadateľ...

V podstate, to je asi jeden z dôvodov neustáleho rozširovania MS, hodiť niečo aj tým papierovo slabým, nejakú kosť, aby moc nepindali a zároveň neprísť o tých tradičných, veľkých. Historicky i ekonomický veľkých.

Lebo popravde, či je na MS Panama, alebo miesto nej Trinidad & Tobago, to je väčšine fans jedno.

Absencia takého Mexika, to by už bolo niečo iné.

Reagovat
Inter Eterno Amore

Reagovat
ttopi

fantomasi velký respekt. Tyhle články musejí dát poměrně velkou práci v oblasti, kterou tak moc nesledujeme

Jinak Liga národů tam fakt zní vtipně

Reagovat
fenixLFC

Reagovat
smazaný uživatel

Zajímavý článek na zajímavé téma, ale poměrně rychle jsem se v tom začal ztrácet a nakonec vzdal

Reagovat
ttopi

Tak zůstaň u Expresek, nebo u rychlých zpráv alá ČTK.

Reagovat
fenixLFC

ved je to uplne jednoduche

Reagovat
wishmaster

Skvelé čítanie na ráno

Reagovat
nani92

Musíme si promluvit CONCACAF

Reagovat
fantomas

Reagovat
Frantszek

Chi chi

Reagovat
Kapřík

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
BaggioRoberto

Tak tohle snad nemůžou myslet vážně, takže teď defacto bude hrát o MS od začátku jenom 6 týmů, vybraných na základě žebříčku FIFA. To jim nemůže nikdo schválit.

Reagovat
Frantszek

Pokud si neprectou tento clanek, tak jim to schvali.

Reagovat
smazaný uživatel

Ja si myslím, že tentokrát im tento elitársky návrh ešte prejde. Je to tak či tak len dočasná varianta. Tak ako sa píše aj v článku, od MS 2026 sa formát a počet postupujúcich tak či tak mení a kvalifikačný systém sa zasa bude musieť prekopať. Je to škoda z pohľadu napríklad takých Haiťanov, ktorí majú aktuálne výbornú formu a Gold Cupom prešli až do semifinále bez prehry v riadnom hracom čase, že prakticky nedostanú reálnu šancu v kvalde dokázať čo v nich je.

Reagovat
smazaný uživatel

Americký kontinent by měl mít jednotné mistrovství, nechápu proč to tam je rozdělené a v Asii s více zeměmi ne.

Reagovat
smazaný uživatel

Martinik síce ako sa v článku píše nie je členom FIFA, je to však department Francúzskej futbalovej federácie, pod ktorú spadá, víťazstvo nad Martinikom by teda do rankingu FIFA čo sa získaných bodov týka malo byť posudzované ako víťazstvo nad Francúzskom

Reagovat
Frantszek

Tak tak. A kdyz vyhorel Notre Dame, tak by nel Martinik lezet popelem.

Reagovat
Kapřík

Za takovy hutny a smysluplny článek o méně známé problematice patří Fantomasovi velké díky. Málokdo by se s tim tak crcal.

Reagovat
smazaný uživatel

Zo zóny CONCACAF je mi napríklad sympatické Haiti, ktoré bolo obrovským prekvapením nedávno skončeného Gold Cupu a celkom som zvedavý aj na Kanadu, ktorej sa momentálne urodila perspektívna generácia hráčov. Novonastolený systém však tieto tímy poriadne znevýhodňuje napríklad oproti takému Salvádoru, ktorý mi nepríde obzvlášť zaujímavý

Reagovat
fantomas

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
QooBo

Reagovat
FC-RUBRIKA

Reagovat
smazaný uživatel

to jsou píčoviny tvl

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Takto učupený za regálom v obchode na tajnáša chlastáva užívateľ EF TurboPlastik, jeho totožnosť však potvrdiť nedokážem...

Reagovat
KnoxXx

Bermudy

Reagovat
John Obi Mikel

Tvl vždyť ta jejich kvalda nebyla špatná, tak proč to měnit?

Stejná blbost jako zvyšovat počet účastníků MS. 32 byl ideální počet. (8 skupin po 4, z každý 2 dál, osmifinále-čtvrtfinále-semifinále-finále; jednoduché-geniální)

Reagovat
smazaný uživatel

Byl to na hovno počet,48 bude daleko lepší /Čím víc,tím líp,klidně i 128 a hrát play-offově

Reagovat
fenixLFC

toto upravovanie pravidiel aby to mali iste najvacsie krajiny alebo kluby je nechutnost....toto, rozsirenie eura, MS, zabetonovanie lig ktore si to nezasluzia (taliani) v LM, snaha korupcnikov o zavedenie superligy aby sa mohli tvarit ze su viac. hnus....

Reagovat
smazaný uživatel

Těch prvních 6 by se do toho posledního kola dostalo tak jako tak, takže teda slabším týmům seberou naději hned na začátku, že jo? No a ze 31 slabších ne že si jeden zahraje mezikontinentální baráž, on o ní ještě musí hrát jinou baráž

Reagovat
Modroočko

No dúfam, že to neprejde, doterajší skupinový formát (tri skupiny s dvomi postupujúcimi do Hexagonalu) pekne oddelil zrno od pliev a toto je jednoducho blbosť. Honduras ani Salvádor momentálne do top šestky nepatria, Kostarika má prestarnutý káder a Jamajka nie je o nič lepšia než najlepšie tímy v tom fiktívnom "druhom Hexagonale." Haiti má podľa mňa na to, aby zabojovalo priamo o top trojku, na MS by som ich videl spomedzi všetkých s výnimkou USA a Mexika najradšej.

Reagovat

Sledování komentářů

Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.

Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Nový komentář

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.

Registrace nového uživatele

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele