Znáte někoho z Bielefeldu? Arminia hodlá pozvednout prapor skrytého města

Původně laciný vtip o existenci sídla s více než 300 tisíci obyvateli dosáhl takové popularity, že se stal nedílnou součástí identity Bielefeldu. Méně zábavný osud pak nedávno postihl jednu z pých města z východní části Vestfálska, fotbalovou Arminii. Kdysi dlouholetý účastník Bundesligy se vytratil z povědomí fotbalových fanoušků a málem skončil zcela v zapomnění. Nyní se po zmrtvýchvstání vrací do záře reflektorů.

Pomalu dospívající generaci Z musí bielefeldské spiknutí připadat jako absurdní žert, který nemá naději na to, aby někoho pobavil. Pokud by se však dnešní adolescenti vrátili v čase do doby čerstvě sjednoceného Německa, kterému v 90. letech stále pevnou rukou vládla CDU Helmuta Kohla, strnuli by v údivu. Komplot zpochybňující existenci Bielefeldu prostřednictvím otázek, po jejichž zodpovězení zpravidla potvrdíte, že město je vestfálskou Atlantidou, dosáhl nevídané popularity, o které se jeho autorovi Achimu Heldovi nesnilo ani náhodou. Dotčeným obyvatelům tento výmysl zprvu jistě brnkal na nervy, v průběhu let si ale vtip osvojili a dnes jej dokáží zužitkovat k vlastní propagaci.

Nevinná sranda se však v Bielefeldu téměř reálně naplnila. Místní DSC Arminia, která nese pojmenování po náčelníkovi Cherusků, jenž v Teutoburském lese zradil římské legie a zapříčinil jejich zkázu, málem taktéž zmizela z povrchu zemského jako muži generála Vara. Dluhy fotbalového klubu, který v nejvyšší německé Bundeslize působil více sezon než její aktuální účastníci Mohuč, Hoffenheim či koncernové Lipsko, děsivě stoupaly a hrozil mu bankrot.

Nechybělo mnoho, aby po vlajkové lodi města zůstala jen pastvina - neboli Alm. Přitom právě na prázdné louce, která dala budoucímu fotbalovému stadionu název, kdysi bohatá historie bielefeldského DSC započala. Později v jejích místech vyrostla tradiční fotbalová aréna, nicméně veřejností vžité pojmenování Alm zůstalo. A nakonec setrvala i Arminia, kterou zpátky na nohy postavili lokální finanční donátoři.

Podobně jako Cheruskové v Teutoburském lese i Arminia vyzrála nad zprvu nezáviděníhodnou situací a znovu nabrala na síle. Prošla si peklem, ale našla světlo na konci tunelu. Do bývalé slávy má ještě daleko, její hvězda ovšem pomalu stoupá. Za pár dní pak začne zářit ještě viditelněji, když se duelem ve Frankfurtu po jedenácti letech vrátí do elitní Bundesligy.


Přísada na záchranu od Dr. Oetkera

V době, kdy trojcípá vlajka Arminie naposledy vlála na nejvyšší úrovní, se k trojbarevnému praporu hrdě hlásili příznivci "Blauen” mimo jiné prostřednictvím tehdejších vydání populární fotbalové videohry. Při výběru soutěže ve hře FIFA totiž na vás u sázky na Bundesligu vybafl jako první právě Bielefeld. Pozoruhodného prvenství si DSC užíval několik let - vedle Bayernu či tehdy silných Brém se Stuttgartem působil nepřetržitě od roku 2004. Jenže po pěti letech v dolní polovině tabulky spadl o úroveň níže. A později se navíc zdálo, že 23. května 2009 uspořádal při remíze s Hannoverem svou prvoligovou derniéru.

Propad o úroveň níž nepřekvapil. Blauen ve své letité historii nikdy nepatřili mezi německou špičku a také na počátku aktuálního milénia pravidelně kryli záda po úspěchu lačnějším smečkám. Do dějin německé kopané se tučným písmem zapsali jen v sezoně 1971/72, kdy v Německu vyvřel na povrch mohutný korupční skandál, jenž výrazně pošpinil reputaci soutěže, která zrovna plodila budoucí mistry světa i Evropy, a díky Bayernu či Mönchengladbachu získávala body též na mezinárodní klubové scéně. Korupční ortel nad Arminií zněl neúprosně. Bielefeld sice zůstal v lize do jejího konce, tak jako tak však přišel o veškeré body a po konci ročníku putoval o patro níž. Hráči Waldemar Slomiany a Jürgen Neumann navíc dostali doživotní zákaz startu v Bundeslize. Největšího úspěchu v 1. Bundeslize pak "Ostwestfalen” dosáhli v 80. letech, dvě osmá místa ovšem nikoho jiného než příznivce modrých nevzruší. Ihned po tomto úspěchu se navíc Arminia s nejvyšší soutěží rozloučila, což se v průběhu let víceméně opakovalo. Jen na chvíli se v první lize ohřát, pak ale zase šup zpět do ústraní.

Poslední sestup před jedenácti lety však spustil neřízený pád do propasti s téměř fatálními následky. Arminii potkal podobný osud jako mnoho jiných ex-prvoligových klubů, které se na nižší úroveň nedokázali etablovat. Po dvou letech letěl Bielefeld do 3. Ligy, v níž v roce 2012 finišoval na ostudné třinácté pozici. Za rok sice přišel postup, jenže v sezoně 2013/14 přišla další, ještě tvrdší srážka na dno. Blauen nejprve v posledním kole poslali drážďanské Dynamo přímo do třetí ligy a sami za pět minut dvanáct vybojovali alespoň baráž, kterou v Darmstadtu rozehráli skvěle. Výsledkem 3:1 ve prospěch hostujícího celku však skončila také odveta na Almu. Arminia pak v prodloužení vsítila postupový gól, ovšem za soupeře ve druhé minutě nastavení druhého prodloužení šťastně odpověděl Elton da Costa, který zmrazil celý Bielefeld. Domácím se pak v infarktovém závěru málem ještě povedlo skórovat, štěstí se ale toho času pohybovalo v Darmstadtu. Snad nikdy si německý systém baráží neudělal takovou reklamu jako toho času na Almu.


Zase třetí liga. Fanoušci Blauen začali věřit, že jejich klub se dostal do kletby. "Ten prohraný zápas s Darmstadtem a sestup šest let dozadu byl určitě tím nejtěžším momentem”, svěřila se před časem deníku Deutsche Welle (DW) novinářka Eva-Lotta Bohle, ve volném čase horlivá fanynka DSC. Jejím slovům se nelze divit. Věříte, že celek vašeho srdce má to nejhorší za sebou, vydrápe se na první schod, aby ihned ztratil půdu pod nohama zvlášť krutým a bolestivým způsobem. Nic příjemného.

Blauen se však nenechali zlomit. Třetí nejvyšší soutěž okamžitě opanovali a vrátili se do 2. Bundesligy. Klid ale v Bielefeldu nenastal. Ostwestfalen zase paběrkovali ve spodních patrech a ještě větší nervozitu vzbuzovaly zprávy z vedení klubu. Ten přiznal zprvu menší, později obrovské finanční problémy s blížící se hrozbou insolvence. Když na Alm v roce 2017 dorazil nový generální ředitel Markus Rejek, hlásila Arminia dluh ve výši 30 milionů eur, načež jí hrozilo odebrání licence od Německého fotbalového svazu.

V cestě za záchranou vlastního života se Blauen zbavili kultovního Almu, jenž přešel do vlastnictví konsorcia podnikatelů z Bielefeldu a okolí pod názvem Bündis Ostwestfalen, čímž si Arminia z 95 procent ulevila od svého dluhu. DSC v současnosti platí za stadion roční nájem 800 tisíc eur, ovšem do tří let má možnost získat svůj Alm zpět. Záleží, jak se dohodne s konsorciem, jež samozřejmě drží tržní trumfy v rukou.

Nezdá se však, že by lokální investoři měli zaječí úmysly. Nejprve se společně spojili, aby bielefeldské kopané vrátili radost, a teď za svoji iniciativu sklízejí ovoce. ”Bez Bundis Ostwestfalen by Arminia určitě nikdy do Bundesligy nepostoupila. O bankrotu se již téměř rozhodlo,” sdělil pro DW reportér deníku Westfalen-Blatt Jens Brinkmeier. Blauen se díky jejich pomoci žádné insolvence obávat nemusí.

Není přitom bez zajímavosti, že do skupiny sponzorů Arminie patří vedle stavební společnosti Schüco, podle níž se fotbalový svatostánek DSC v současnosti jmenuje, také známý místní hráč v potravinářském průmyslu Dr. Oetker. V městě prostě všichni táhnou za jeden provaz. "Na pomoci druhým Bielefeld stojí,” upozornila Bohle. Tenhle recept se výrobci (nejen) kypřicích prášků vskutku vyvedl.

Specialista na postupy a bielefeldský Vardy

S vědomím odehnání hrozby zániku přišel ruku v ruce výkonnostní vzestup Ostwestfalen. Ti pod vedením lucemburského kouče Jeffa Saibeneho dokončili druholigový ročník 2017/18 na rozhodně uspokojivém čtvrtém místě. DSC si rázem začal brousit zuby na postup, jenže vstup do následující sezony se Blauen nevyvedl. Saibene dostal čas až do 16. kola, kdy mu definitivně zlomila vaz remíza se Sandhausenem, po níž Bielefeld ustrnul na čtrnácté pozici. A tak v prosinci roku 2018 usedl na trenérskou sesli Arminie jistý Uwe Neuhaus.

Nešlo přitom o nákup zajíce v pytli. Neuhaus se již v té době pyšnil bohatým a atraktivním životopisem. První manažerské krůčky učinil jako asistent Matthiase Sammera či Michaela Skibbeho v úspěšném období Borussie Dortmund na přelomu tisíciletí. Později hledal štěstí v nižších soutěžích, až se mu zadařilo v Berlíně, kde s Unionem v roce 2009 ovládl 3. Ligu a v následujících letech etabloval skromný a rodinný celek v 2. Bundeslize. Hlavní město Německa opustil po dlouhých sedmi letech, na východ země se nicméně v roce 2015 vrátil. Tentokrát zakotvil v Drážďanech, se kterými po pádu z 2. Bundesligy (ano, po onom sestupu, který zařídila nakonec taktéž padající Arminia) podobně jako v Berlíně ovládl třetí nejvyšší soutěž. Po návratu do druhé ligy skončilo rozjeté Dynamo dokonce páté, za rok se ale propadlo do dolní poloviny tabulky a zkraje sezony 2018/19 se cesty SGD a Neuhause rozešly.

Do čtyř měsíců už však ostřílený stratég seděl na lavici Bielefeldu. Po odvolaném Saibeneovi převzal mužstvo bez formy, ovšem hned jeho vítězná premiéra v Kielu naznačila, že kormidlo DSC drží v rukou správný muž. Na jaře pak Arminia kapitulovala jen třikrát a v klidu si dokráčela pro sedmé místo. Neuhaus vštípil Blauen úhledný, ofenzivní herní styl, jenž vychází z rozestavení 4-3-3, které lodivod Bielefeldu občas modifikuje na 4-1-4-1.

Neuhaus si v Arminii i na základě bohaté kariéry, během níž třikrát opanoval 3. Ligu (ještě před Unionem poprvé roku 2006 v Essenu), rychle vybudoval přirozený respekt a autoritu. Jeho svěřenci se v uplynulém ročníku pohybovali zprvu nenápadně mezi slavnějšími obry Stuttgartem a Hamburkem, postupně však utekli i velkým rybám a bez problémů si vítězství v 2. Bundeslize zajistili již dvě kola před koncem sezony. Šedesátiletý kouč tak zažil čtvrtý postup v kariéře, avšak první mezi ryzí smetánku. "Nikdy jsem nezažil cokoliv podobného Neuhausovým nápadům, především způsob, jakým je vyvíjí a zavádí,” sdělil v rozhovoru pro 11Freunde Magazine Fabian Klos, další stěžejní tvář pohádky DSC. Bez jeho přínosu by se Blauen do Bundesligy dostávali mnohem obtížněji...


Klos měl již několik příležitostí Bielefeld opustit, vždy ale ve východním Vestfálsku zůstal. Do něj zamířil v roce 2011 poté, co si neprorazil cestu do prvního mužstva Wolfsburgu. V DSC od počátku svého působení pálí ostrými - hned ve čtyřech sezonách překonal hranici 20 branek napříč všemi soutěžemi. Nejvíc se Klosovi vyvedl ročník 2014/15, kdy 23 zásahy režíroval návrat Arminie do 2. Bundesligy. Pálí mu to však i těsně před dovršením Kristových let. Nedávnou jízdu Blauen do nejvyšší soutěže podpořil vytáhlý útočník 21 góly a nakonec se stal králem střelců soutěže.

Na Almu vydržel i po nešťastném roce 2014, kdy místo úprku za lepším okamžitě hodlal vybudovat tým pro rychlý návrat do 2. Bundesligy. Modré barvy neopustil ani po senzační jízdě Arminie německým pohárem v ročníku 2014/15, kdy Blauen přešli přes berlínskou Herthu, Brémy či Mönchengladbach až do semifinále. Místo lukrativních angažmá zažil v Bielefeldu dva postupy a jeden pád na dno. ”Fanoušci by mu postavili sochu, pokud by mohli. On je pan Arminia, hrdina Bielefeldu,” prohlásil Brinkmeier. Přirovnání k Jamiemu Vardymu, s kterým přišel deník DW, se opravdu nabízí. Podobně jako anglický střelec si i Klos v nižších soutěžích prožil mnohé a nejvyšší klubovou úroveň ve své zemi okusí dokonce v pozdějším věku než Vardy. Bylo by vskutku kouzelné, kdyby odobně jako forvard Leicesteru nakonec oblékl též reprezentační dres německého "Mannschaftu”.

Hlavně si Bundesligu užít

Úspěch DSC nicméně nemají na svědomí jen Neuhaus s Klosem. Byť se kouč bundesligového nováčka netají inklinací k útočné hře, celá hra Bielefeldu vychází z kompaktní defenzivy. Zadní vrata stráží brankář Stefan Ortega, jenž v uplynulém ročníku nevynechal jediný bundesligový zápas a dosáhl čtrnácti čistých kont. Pevnost obrany roste a padá s formou stoperů Amose Piepera a švédského krajánka Joakima Nilssona. Řád záloze zase udává rakouský štít Manuel Prietl, jeho kolega ze středu pole Marcel Hartel naopak nabízí myšlenku ofenzivě a zásobuje ostatní přihrávkami. No a když se Klos na hrotu náhodou netrefí, Andreas Voglsammer jej svým gólovým příspěvkem rád zastoupí.

Ze všech prvoligistů bude Bielefeld operovat s nejnižším rozpočtem a střídmé ekonomické uvažování šlo u DSC pozorovat již během letního přestupového okna. Až na japonského záložníka Ritsu Doana, který na čas opustil Eindhoven a v budoucnu sní o kariéře v některém z evropských velkoklubů, neláká Arminia hvězdné talenty na rozehrání či vyhasínající hvězdy, které si ještě chtějí prodloužit kariéru na vrcholové úrovni. Místo nich dorazilo na Alm několik jmen rozšiřujících kompaktní kádr. Po minimálním vytížení hostuje z Augsburgu útočník Sergio Córdova, konkurenci na hrotu zvýší též dvacetiletý Noel Niemann. Blauen však úspěšně hledali i za německými hranicemi. Z rakouského Altachu dorazil křídelník Christian Gebauer, obranu zase vyztuží Nathan de Medina z belgického Mouscronu, Jacob Laursen z dánského Odense a Mike van der Hoorn, jenž dorazil ze Swansea.

Je nabíledni, že Arminia nevstupuje do Bundesligy s přehnanými očekáváními. Hlavně si to užít a pokud možno minimálně rok zůstat. Inspiraci mohou Blauen hledat u klubů, s nimiž je váže více či méně silný vztah. Darmstadt, "vrah Arminie” z dechberoucí baráže šest let zpátky, okamžitě vyletěl mezi klubovou elitu, kde vydržel po dva roky. Následně sice spadl do 2. Bundesligy, v ní se však na rozdíl od jiných celků, které kvalitativní a finanční rozdíl mezi první a druhou úrovní neunesou, bez potíží etabloval a loňskou pátou příčkou opět naznačil své ambice. Dále je tu Union Berlín, "Neuhausovo dítě”, které si trpělivě vydupalo cestičku na vrchol. Kdyby jej znovu opustilo, jsou na takový ústup na An der Alten Försterei připraveni.

Také v Bielefeldu si musí připouštět, že jejich bundesligová anabáze může mít jepičí život. Leccos naznačilo již vyřazení v prvním kole německého poháru od Essenu ze čtvrté ligy. Lov za trofejemi každopádně nikdo neočekává, neboť během bouřlivých let minulých se příznivci Blauen naučili zejména trpělivosti a pokoře. ”Fanoušci Arminie dobře ví, co to znamená trpět,” potvrdil Jens Brinkmeier. Střídmost lze ostatně snadno přetavit v nebezpečnou zbraň, která se ještě znásobí v momentě, kdy Ostwestfalen bude hnát dopředu vyprodaný Alm. Kvůli koronavirovým opatřením se však zdá, že bouřlivá atmosféra zavládne v Bielefeldu nejdříve v osmém kole proti Bayeru Leverkusen. Do té doby to celé město musí nějak vydržet.

Sladká odměna se nicméně blíží. Odměna pro Klose, Neuhause, sponzory, fanoušky, Bielefeld. Město, které neexistuje, bude zase žít fotbalovou horečkou.