Zářijová Premier League v kostce

Od začátku letošní sezóny anglické nejvyšší soutěže vám Eurofotbal přináší novou rubriku s názvem Premier League v kostce, která má za úkol shrnout v pokud možno stravitelné formě uplynulý víkend. Jako bonus k pravidelným článkům po každém kole jsme však, stejně jako minulý měsíc, připravili i souhrn za celé září, který se ohlíží za uplynulými koly anglické soutěže trošku analytičtějšíma očima.

Chybět samozřejmě nemůže ideální sestava měsíce, kterou rozeberu ještě o něco podrobněji než po jednotlivých víkendech. Nejvíce zástupců má Tottenham, který vyhrál všechny tři zářijové zápasy. Plný počet bodů získal i Manchester United. Více než jednoho hráče má v elitní skupince i West Ham a ofenzivně úžasný Leicester City. Právě od Foxes také pochází jediný borec, jenž svůj post obhájil ze sestavy měsíce srpna - Riyad Mahrez.

Další kategorie - Piedestal měsíce září - nabídne naopak stručněji než po jednotlivých týdnech pohled do toho úplně nejzajímavějšího. Gól a zákrok měsíce doplní zklamání měsíce a také hráč a manažer měsíce.

Hlavní součástí měsíčních kostek však bude podrobnější náhled do nejprobíranějších problematik, které předchozích jednatřicet dní definovaly. Chybět nesmí analýza přelomové krize Chelsea, své místo dostane i pohled na pozoruhodné výsledky West Hamu a výtečné ofenzivní duo v řadách Watfordu, které právem zastiňuje veškeré nerozumně zakoupené posily. V první řadě se ale společně podíváme na situaci v čele tabulky, kde to vypadá na velikánskou tlačenici.


...letošní Premier League totiž žádného favorita nemá. V čele tabulky je nyní opět Manchester City, který v srpnu naprosto kraloval. Jenže září nám zcela jasně ukázalo, že s jejich suverenitou to zas tak horké nebude. Ze tří utkání minulého měsíce získali svěřenci Manuela Pellegriniho pouhé tři body, přičemž největším šokem byla domácí porážka s West Hamem.

Zdá se, že hra Citizens až příliš stojí na dvou (třech) mužích. Tím prvním je bezpochyby David Silva, jenž je mozkem celé ofenzivy a přes nějž chodí většina akcí týmu. Stačí ta nejzákladnější statistika a vše je jasné jako slunce - se Silvou v sestavě vyhrál Manchester 6 ze 7 utkání Premier League a Ligy mistrů. Bez něj se musel obejít třikrát a hned dvakrát odešel bez bodu; včetně potupné porážky 1:4 od Spurs.

Čtyři inkasované góly byly po úžasném startu do soutěže bez jediné defenzivní chybičky obrovským kontrastem. I v tomto případě je na vině absence klíčové postavy. Vincent Kompany je pro Citizens nepostradatelný dlouhodobě - tedy pokud je ve formě. Jeho přítomnost v letošní sezóně znamenala jediný obdržený gól za 524 minut; naopak bez něj inkasovala průměrně každých 46 minut. Celý defenzivní rozpad byl samozřejmě umocněn i tím, že drahá posila Nicolas Otamendi zatím očekávání rozhodně nenaplňuje - spíš naopak.

Potom samozřejmě vyvstává otázka - vrátí se po uzdravení obou opor Manchester City na suverénní vlnu? A bude každá absence Kompanyho, Silvy nebo třeba jediného top útočníka Agüera tak bolestivá (to ostatně po reprezentační přestávce budeme moci zjistit...)? Já jsem i z těchto důvodů tipoval Pellegriniho partu před sezónou až na čtvrté místo, což nicméně při destrukci Chelsea zatím nějak reálně nevychází. Kandidátů na titul je však více.

Vedle Citizens vypadají nejsilněji papíroví favorité Arsenal a Manchester United. Oba nyní ztrácejí na čelo dva body, jsou tedy regulérně na dostřel. Historicky úspěšnější celek z Manchesteru zvládl září naprosto fantasticky, když především zásluhou mladíka Martiala vyhrál všechna tři utkání. Jenže hned první říjnový mač ukázal obrovské rezervy ve hře Red Devils. Arsenal je naprosto hladce přejel 3:0.

Budou tedy největším vyzyvatelem Manchesteru City právě Kanonýři? Wenger probudil k životu ofenzivní trio Walcott - Alexis - Özil, které rozhodně má kapacity na to, aby si Premier League podmanilo dlouhodobě. Pokud Arsenalu bude fungovat zadní řada a geniální režisér Santi Cazorla, můžou bíločervení po dlouhých letech opět pomýšlet na nejvyšší příčku.

Největší favorit na zisk titulu a zároveň jeho obhajobu má totiž momentálně blíže k pádu do druhé ligy, než k zopakování květnových oslav...


...a obhájce titulu Chelsea si to zatraceně hořce vyžírá s ním. Osm bodů z osmi zápasů je výsledek dobrý přesně tak akorát k tomu, aby celek nesestoupil. Od obhájce titulu je to však bodový zisk naprosto nedůstojný - ještě horší je však skutečnost, že tahle krystalická hrůza se netýká jen výsledků. Výkonnostní stránka fotbalistů je totiž regulérně skandální, což vyvrcholilo v už říjnovém duelu se Southamptonem.

Ani José Mourinho, jenž tuze nerad vystavuje své hráče mediální či jiné pozornosti, už nevydržel a do svých svěřenců se opřel (věc poslední dva roky nevídaná). A nelze mu to mít za zlé. Nejhorší vstup do sezóny od roku 1978, kdy Chelsea sestoupila do druhé divize, je do velké míry vina přesně těch fotbalistů, kteří minulý ročník táhli tým za titulem.

Největší problémy mají Mourinhovi svěřenci jednoznačně v defenzivě, což je ale každému jasné na první pohled. Osm zápasů a 17 obdržených gólů pro tým, jenž loni mimo jiné na poctivé obraně postavil svůj mistrovský úspěch? Šílené číslo. Ostatně vloni se Chelsea na tuto nelichotivou porci dostala až na Nový rok. Má tedy skoro čtvrt roku náskok...

Na tom, že Chelsea dostala nejvíc gólu od sezóny 1967/68, nemá vinu jediný hráč. Přesto však musím jednoho vypíchnout, a to Branislava Ivanoviće. O jeho výkonnostní krizi už se toho napsalo hodně, Srb po skvělé minulé sezóně absolutně ztratil formu a především v defenzivě je zcela úděsný. Přejde přes něj prakticky kdokoli se schopností běžet v rychlosti s míčem na kopačce, což bylo nejmarkantnější při soubojích s portským Brahimim v Lize mistrů.

Bez ohledu na to, jak strašně vypadá Ivanovićova hra na samotném trávníku, jeho statistiky jsou v porovnání s minulými sezónami (ale i s letošní sezónou jeho protějška Azpilicuety) prostě úděsné. Právě Ivanovićův případ nejvíce vadí fanouškům Chelsea, kteří už mu mnohdy ani nemohou přijít na jméno. Mourinho letos několikrát prohlásil, že nikdo z jeho hráčů nemá jistotu základní sestavy, což po slabých výkonech odnáší především John Terry. Jenže pravý zadák odehrál zatím všechny minuty v Premier League a bez přehánění lze říct, že nepochopitelně. Special One své rozhodnutí argumentoval tím, že na trávníku potřebuje tři vysoké obránce a Baba Rahman k nim nepatří. No, přeberte si to sami...

Vedle Ivanoviće a Terryho se navíc bída lepí i na Matiće, Fábregase či (i když už méně) Hazarda - tedy absolutní hvězdy minulého ročníku. Sám Mourinho na tomto neuvěřitelném poklesu formy u tolika opor rozhodně musí mít nějakou část viny. Ať už zanedbáním letní přípravy nebo jakýmikoli jinými - v anglických médiích často propíraným - způsoby. K nim se ovšem zásadně odmítám jakkoli stavět a vyjadřovat, protože jsou do posledního slova konspiracemi a tvrdit o nich něco s jistotou a neochvějností je zhola nemožné.

A to už jen proto, že ihned po odjezdu na reprezentační pauzu se celá řada hráčů o svém manažerovi vyjádřila v superlativech. Po oficiálním vyjádření klubu, který vyslovil Mourinhovi podporu, se přidali i Terry, Fábregas, Zouma nebo Diego Costa, jenž ke všemu shodil veškerou vinu na bedra hráčů. Bude ale tahle pospolitost Chelsea stačit k návratu na výsluní?


Watford na sklonku letního přestupového termínu doslova explodoval a především do útoku přivedl přehršel zvučných i méně zvučnějších posil. Už tehdy to vypadalo jako mimořádně nesympatický a zbytečný krok, což jen potvrdily následující týdny, kdy ony nováčky Quique Sánchez Flores zcela po právu přehlížel. Když totiž máte v týmu Troye Deeneyho s Odionem Ighalem, jsou přehnané nákupy absolutním nesmyslem.

Deadline Day z pohledu Hornets byl skutečně groteskní záležitostí. Deeney, Ighalo a Vydra nasázeli druholigovým soupeřům v minulé sezóně úchvatných 57 gólů; přesto se v závěru přestupového období museli s nepochopením koukat, jak postupně do týmu přichází útočníci Alessandro Diamanti, Victor Ibarbo a Obbi Oularé. Podle úvodu sezóny se však už dá soudit, že příchody těchto fotbalistů nebyly tak úplně přáním manažera Florese. Až do dnešního dne totiž odehráli dohromady 81 minut. A Ighalo s Deeneym? Od začátku září se je jejich šéf dovolil vystřídat před koncem jen v jediném utkání...

A není se vůbec čemu divit, protože tahle spolupráce funguje takřka dokonale. Není to sice ten gólový tandem, jenž terorizoval Championship, ale i tahle improvizovaná defenzivnější spolupráce zatím nese ovoce. V průběhu sezóny se Deeney stáhl na podhrot a Odion Ighalo je tak samotným forvardem. Ten má za úkol výhradně napadání soupeřových obránců( a gólmanů) a zakončování. Zato Deeney, jenž v minulých třech sezónách nastřílel ve druhé lize 65 gólů, se "uklidil" do role výhradního nahrávače. Ighalovi takto nachystal tři z jeho pěti ligových branek.

Na odkazu výše si navíc můžete všimnout, jak enormně oběma hráčům výměna rolí prospěla. V srpnu totiž působil v roli hrotového hráče Deeney, coby kapitán a největší úderná zbraň Watfordu. Jenže Hornets třikrát v řadě nedali gól a Flores se rozhodl jednat. Tým i oba fotbalisté nyní fungují lépe po všech stránkách a tato královská rošáda dvou ofenzivních borců je zatím jedním z nejlepších trenérských tahů aktuální sezóny.

Skvělá spolupráce Deeneyho s Ighalem má však i stinné stránky, Watford je na ni totiž naprosto závislý. Pokud nepředvede prvotřídní výkon gólman Gomes (a mnohdy nestačí ani to), musí se v ofenzivě činit právě tito dva borci. Nikdo jiný je totiž není schopen nahradit. Po odchodu Layúna do Porta mají Hornets na soupisce jediného hráče, který letos skóroval - a tím je Odion Ighalo. No, a když to těmhle dvěma nefunguje - což bylo vidět třeba v utkání s Crystal Palace - jsou Londýňané v útoku absolutně nuloví.


Šestá příčka v tabulce a pouze jednobodová vzdálenost od příček zajišťujících účast v Lize mistrů, inu, ve West Hamu si nemají na co stěžovat. Nebo snad mají? Fanoušci Hammers už si musí připadat jako emočně nestabilní jedinci, jelikož se u nich celé dva měsíce pravidelně střídají pocity euforie a blaha s totálním zmarem a zlostí.

Proč? West Ham je totiž dokonalým úkazem jánošíkovské nevyrovnanosti. Jako Robin Hood, jen s kladivem místo luku, Bilićův celek chudým dává a bohatým bere. Jeho triumfy na Anfield Road, Emirates a Etihad Stadium už jsou legendární; o něco méně slavně však dopadly domácí duely s Leicesterem, Bournemouthem, Norwichem nebo na půdě Sunderlandu. Bodový zisk z těchto papírově snazších klání? 2 body! Za září nicméně převládají pocity štěstí, jelikož zisk sedmi z celkových devíti bodů - a především triumf na hřišti City - je excelentní počin.

Nicméně, je dost možné, že u fotbalistů West Hamu zkrátka až příliš silně funguje mentalita. Zatímco na stadionech Arsenalu, Liverpoolu a Manchesteru City se všichni do jednoho soustředí na utkání více než na sto procent; když doma přivítají Bournemouth nebo Norwich, snadno se do hlav hráčů vnukne myšlenka, že "teď už to přece musí jít samo". Jenže v Premier League jsou rozdíly mezi papírově silnými a slabými soupeři poměrně malé.

Dokonalým příkladem nesoustředění byl i zápas se Sunderlandem, jenž už sice do zářijového souhrnu nepatří, ale jako ukázka postačí. První gól dostal West Ham po neubránění základní standardní situace, druhý pak způsobil obrovskou chybou Dimitri Payet - muž s dokonalou technikou pokazil banální přihrávku a Jeremain Lens nájezd nadpozemsky proměnil. Za stavu 0:2 se však svěřenci Slavena Biliće jali k obratu a vykřesali alespoň výsledek 2:2.

Zda na tomto precedentu má zásluhu/vinu manažer Bilić, je otázka, kterou asi nebudeme schopni zodpovědět. Že by ale temperamentní trenér zanedbával motivaci je pro mě nepředstavitelné. Zvládání lehčích zápasů bude každopádně do budoucna pro West Ham naprosto nepostradatelná součást sezóny a zcela jistě rozhodne o tom, jestli budou Kladiváři hrát o pohárovou Evropu, nebo (jako loni) zabřednou do středu tabulky.


O všech kategoriích se píše v "týdenních" kostkách, popř. výše/níže v tomto článku, zde tedy jen heslovitě.

---

Hráč měsíce: Jamie Vardy

Manažer měsíce: Slaven Bilić

Gól měsíce: Christian Benteke (Manchester United - Liverpool 3:1; 12. září 2015)

Zákrok měsíce: David De Gea (Southampton - Manchester United 2:3; 20. září 2015)

Zklamání měsíce: Branislav Ivanović




Za výslednou grafickou úpravu sestavy děkuji Lukáši Recovi.

---

Hugo Lloris: Na tom, že Tottenham v září získal všech devět možných bodů, má největší zásluhu právě francouzský brankář Hugo Lloris. Ofenziva Kohoutů v žádném případě nešlape jako hodinky, proti Sunderlandu i Crystalu Palace to bylo většinu času velké trápení. Jenže když v bráně jakékoli nebezpečí bez problémů vyřeší muž s rukavicemi, nemají se svěřenci Mauricia Pochettina čeho bát. Lloris v září pochytal 13 střel soupeřů, vytáhl několik fantastických zákroků a jediný gól dostal od Kevina De Bruyneho z ofsajdu.

Toby Alderweireld: Stopeři Tottenhamu sice nebyli v září tak dominantní jako třeba Kompany nebo Smalling o měsíc dříve. Přesto mají nezpochybnitelnou zásluhu na tom, že jejich gólman inkasoval během tří zápasů jen jednou jedinkrát. Toby Alderweireld se navíc výrazně podepsal pod klíčové vítězství nad Manchesterem City, když dokázal držet krok se Sergiem Agüerem a navíc vstřelil vítězný gól (jeden z regulérních).

Brede Hangeland: Když se Crystalu Palace zranil kapitán Delaney, fanoušci Eagles viděli budoucnost černě. Jenže jeho norský zástupce Brede Hangeland se příležitosti chopil naprosto dokonale, a byť v září udržel londýnský celek jen jedno čisté konto, Hangeland se bude jen těžko pakovat ze základní sestavy. Proti Watfordu byl mužem zápasu a vynikající výkon předvedl i s Tottenhamem, kdy Palace prohrálo smolně 0:1.

Winston Reid: Září zahájil pohodovým čistým kontem proti Newcastlu, ale výkon s velkým V, který mu zajistil účast v sestavě měsíce září, předvedl Winston Reid až na hřišti Manchesteru City. Na hřišti kraloval, odpravil do bezpečí neuvěřitelných 21 pokusů Citizens o útok a nejvýraznější měrou se podílel na výhře 2:1. Dokonalosti chyběla už jen sladká tečka proti Norwichi, kterou však nevyrovnaný West Ham nepřidal.

Riyad Mahrez: Alžírský fotbalista je absolutním zjevením letošní sezóny. V srpnu nastřílel čtyři góly, v září se převtělil do role režiséra a nahrávače, díky čemuž obhájil účast v sestavě měsíce. Zápasy proti Aston Ville a Stoke City znamenaly pro Leicester čtyři body a jejich zásluha spadá vedle Vardyho výhradně na hlavu Riyada Mahreze. Ve druhém poločase s Villans předvedl výkon sezóny a dvěma asistencemi rozhodl o vítězství. Potters zase gólem a asistencí připravil při remíze 2:2 o dva body.

Eric Dier: Vedle Llorise druhá klíčová postava defenzivy Spurs. Především proti Sunderlandu byl asi nejlepším Kohoutem na hřišti, neúnavně čistil prostor před oběma stopery, navíc zblokoval hned čtyři střely Black Cats. Celkem během září uskutečnil 27 úspěšných přerušení soupeřových útoků (16 tackles, 9 interceptions) a kraluje i ve vzdušných soubojích. V září jich vyhrál celkem 9, tedy o 4 víc než kterýkoli spoluhráč. Jak moc důležitý pro tým je, se ukáže už příští týden proti Kloppově Liverpoolu, Dier jej totiž propásne vinou pěti nasbíraných žlutých karet.

Santi Cazorla: V ofenzivě zůstává trošku v pozadí hvězd Alexise nebo Özila, obranná práce zase přísluší spíše Coquelinovi nebo zadní čtveřici. Santiago Cazorla je však přesně tím pojítkem, které udržuje hru Arsenalu na výborné úrovni ve všech směrech. V září zářil především proti Stoke City, kdy byl na hřišti jednoznačně nejlepší, vytvořil úžasných 7 gólových šancí a neštítil se ani obranné hry. Právě v této disciplíně je Cazorla oproti minulým sezónám někde jinde. Skvělý byl i proti Leicesteru; jedinou slabou chvíli si vybral v hororovém utkání na hřišti Chelsea, kdy byl vyloučen.

Dimitri Payet: Nejlepší hráč měsíce podle serveru WhoScored.com, podle nějž si v průměru za tři utkání vysloužil známku 8.71. Dimitri Payet navázal na svoje výtečné výkony z prvního měsíce v Premier League (ba co víc - překonal je) a nadále patří k nejpříjemnějším zpestřením letošní sezóny. Nejlepší chvíle zažil v utkání West Hamu s Newcastlem, když vstřelil oba góly. Asistencí se přičinil o zrod největšího šoku sezóny, a to když Kladiváři zdolali Man City na jeho půdě. Na gól pak přihrál i při o poznání méně slavné remíze s Norwichem.

Odion Ighalo: Watford měl být jedním z outsiderů Premier League, ale zatím si vede více než důstojně. Jednou z nejdůležitějších postav Hornets je bezpochyby kanonýr Odion Ighalo, který v září zatížil konta svých soupeřů třemi góly - ty mimochodem regulérně zajistily nováčkovi dvě vítězství proti Swansea a v Newcastlu (1:0 a 2:1). Jak píšu výše, Ighalovi parádně vychází spolupráce s Troyem Deeneym, jenž se mezi elitou náhle proměnil v jeho dvorního nahrávače. Až proti Crystal Palace byli oba zcela vygumováni z dění.

Anthony Martial: "Předražené dítě", přesně tak byl Anthony Martial nazýván po, nutno přiznat, šokujícím přestupu do Manchesteru United za 50 milionů liber. Jenže on se tento kontroverzní tah zatím ukazuje jako naprosto geniální, jelikož Red Devils získali bez přehánění "nového Henryho". Martial vytáhl útok Ďáblů z bryndy, je úžasný v zakončení, umí podržet míč a pomoci spoluhráčům v mezihře. Po příchodu z lavičky úžasně sestřelil Liverpool, dvěma góly porazil Southampton a nakonec se (mimo jiné asistencí) výrazně podílel na výhře nad Sunderlandem. A to je mu prosím pěkně stále devatenáct let.

Hráč měsíce Jamie Vardy: Nejlepší střelec Premier League musí mít své místo i v ideální sestavě měsíce září. Vardy během tří utkání nasázel soupeřům čtyři branky, čímž v řadách Leicesteru zastínil i kolegu Riyada Mahreze. Anglický reprezentant se jednou prosadil proti Aston Ville, jednou pokořil i Stoke City, no a proti Arsenalu skóroval dokonce dvakrát (byť v tomto případě jeho góly na body nestačili). Neúnavný bojovník navíc kromě střelecké fazóny udělá velký kus práce svým napadáním i pro defenzivu Leicesteru, která má zatím obrovské problémy s jakýmkoli soupeřem.