Zápisník z Kataru XV. aneb Poláci a Senegalci ssé loučí

Také druhý osmifinálový den přál favoritům; tentokrát byla jejich dominance ještě výraznější. Francie a Anglie evidentně nechtěly přijít o vzájemný čtvrtfinálový zápas. Jejich soupeři z Polska a Senegalu se sice dlouho drželi, ale nakonec jim zkrátka došly síly.

Známe přesně polovinu čtvrtfinalistů a na velké play-off překvapení se stále čeká. Francouzi i Angličané patřili už před turnajem do širšího okruhu favoritů a jejich boj o semifinále bude jedním z jeho vrcholů; po potvrzení bitvy Nizozemců s Argentinci se tak můžeme těšit na další střet těžkých vah.

Poláci ještě odpoledne proti Les Bleus dokázali chvílemi vzdorovat, nakonec ale favorit zvítězil opět bez problémů a Robert Lewandowski musel vzít zavděk napodruhé proměněnou penaltou na konečných 1:3. Večerní duel Senegalu s Anglií byl ještě jednoznačnější; africkému mistrovi vypadl ze sestavy po Maném druhý naprosto klíčový hráč, Idrissa Guéyé, a papírově lepší Angličané ho po úvodní "oťukávací" půlhodině vymazali ze hřiště.

Zatím to tedy opravdu vypadá, že všechny překvapivé výsledky jsme si 'vyplýtvali' ve skupinové fázi; na druhou stranu ale můžeme podotknout, že všechna dosavadní osmifinále opanovaly týmy, které svoji skupinu vyhrály. Což platí i o Maroku a Japonsku. Uvidíme.

Letos na MS budeme v rámci tradičních Zápisníků opět pokrývat všechny duely skupinové fáze i play-off. Forma je jednoduchá - každý tým od nás dostane za svůj výkon odpovídající známku (od 1 do 10), kterou doprovodíme dvěma podrobněji rozepsanými body.

1. Mbappé, Griezmann a Giroud jsou vidět až až, ale všimli jste si, jak skvělý je na turnaji Adrien Rabiot? Záložník Juventusu byl před turnajem hojně kritizován, v reprezentačním dresu ale patří mezi klíčové opory Didiera Deschampse, a v Kataru to zatím jasně ukazuje. Včera sice tolik nevynikly jeho fyzické dispozice, důraz a dobrá hra hlavou (i když více vzdušných soubojů vyhrál pouze Robert Lewandowski), o to více ale francouzský kouč využil jeho herní a taktickou inteligenci. Rabiot, pokud se soustředí na hru, málokdy volí špatná řešení a jeho pohyb na hřišti byl proti Polákům důležitým faktorem v ofenzivní i defenzivní strategii Les Bleus. Jestliže jsem posledně v Zápisníku chválil stěžejní roli Antoine Griezmanna na AM (po zápase s Tuniskem), teď je čas posunout se k jeho kolegovi v záložní formaci.

Rabiot nastupuje nominálně na CM, coby spojka mezi zataženějším Aurélienem Tchouamenim v roli deep-lying playmakera a podhrotovou trojicí (Dembélé, Griezmann, Mbappé). Přirozeně ale driftuje spíše na levou stranu hřiště, zatímco Griezmann má tendenci stahovat se více napravo; ofenzivní formace Francie tak často vypadá spíše jako 4-1-4-1 / 4-3-3. Bez míče se zase Deschampsův tým včera zatahoval do jakéhosi operativního 4-4-2 s Dembélém staženým na kraj zálohy, Rabiotem na její levé straně, a útočnou dvojicí Mbappé - Giroud čekající na brejk.

Kylian Mbappé, nejlepší hráč týmu, měl proti Polákům na starosti (kromě obvyklého dribblingu a zakončení) i kreativní práci u levé lajny; Deschamps proto ve svém plánu dbal na to, aby Mbappé a levý bek Hernández nezůstávali na hřišti v jedné vertikální ose, ale aby si jeden z nich sbíhal hlouběji do hřiště. A třetí stranu tohoto trojúhelníku tvořil právě Rabiot. Pokud si Hernández hleděl lajny, Mbappé driftoval do meziprostoru na pravém channelu polské obrany a Rabiot zůstával hlouběji uprostřed. Jakmile ale mladý křídelník bojoval s Matty Cashem u postranní čáry, vysunul se do meziprostoru právě Rabiot a celou kombinaci zezadu jistil Hernández, případně vysouvající se levý stoper Upamecano. Tento pohyblivý, fluidní manévr polští zadáci buď vůbec nezvládali přečíst, nebo to na ně zkrátka bylo příliš rychlé.

Po ztrátě se pak Rabiot stahoval na LM/LCM a pomáhal zachytávat náběhy polského křídelníka Kamińského, zatímco overlapující Cash se sice dostával na hřišti poměrně vysoko, ale často mu scházela podpora z druhé vlny. V závěrečné čtvrthodině si pak Deschamps (už za stavu 2:0) vyzkoušel ještě jeden nový model s Mbappém na devítce a čerstvými křídly (Thuram, Coman) po jeho stranách; to už vypadalo spíše jako klasické ostré 4-3-3 s Rabiotem na LCM, a Mbappé takto skóroval ještě jednou po Thuramově asistenci.

2. Herní plán "povolit & přitáhnout" funguje, ale defenziva Francie by rozhodně mohla být pevnější. Pozorovat Les Bleus i v té největší síle může být celkem frustrující zážitek: na rozdíl od Španělska, Brazílie, Argentiny, nebo i Anglie či Německa totiž Deschampsův tým prakticky nikdy nedominuje celých 90 minut. I v zápasech, kde je tak nějak od začátku jasné, že nakonec zvítězí, vždy pustí soupeře alespoň na chvíli do hry. Viděli jsme to proti Australanům, Dánům, i včera proti Polákům. Vypadá to jako taková zvláštní hra na kočku a myš, a nedivím se, že pro spoustu diváků tak Francie působí arogantně - na pohled hrají bohorovně, jako by se jim nemohlo nic stát. Třeba půlku celého zápasu to nepřehání s pressingem, jsou statičtí, nechávají soupeře na míči, skoro na hřišti odpočívají.

Pro Didiera Deschampse je ale toto střídání "vypnutých" a "zapnutých" fází zápasu dlouhodobou strategií: včera to bylo vidět cca po půlhodině hry, kdy Polsko bez potíží kontrolovalo míč, Francouzi proti nim nevystupovali a jen pasivně absorbovali tlak. Stačila ale jedna polská chyba ve středu hřiště, a do pár vteřin z toho byla francouzská gólovka po ose Dembélé - Giroud, kterému k zakončení chybělo možná půl metru. Je to takový (už dobře známý) paradox: Nejlepší hráči Les Bleus jsou nejsilnější v brejcích, tak Deschamps zkrátka po velké části zápasů "vypíná", aby soupeře ukolébal, uklidnil ho na míči a nějak se k těm brejkům taky dostal. Jinak je to těžké, protože Les Bleus samozřejmě zvládají komfortně kontrolovat herní obraz - s Tchouaménim a Upamecanem, který má lepší rozehrávku a centry než polovina záložníků na turnaji, to ani jinak nejde. Prací francouzského kouče je oba herní módy co možná nejlépe skloubit, ne vybrat si jeden z nich.

A tak, logicky, Francie na hřišti nedrtí nikoho od začátku do konce. Zároveň to ale skoro vždy vypadá, jako by Les Bleus hráli hlavně sami proti sobě: Dokážou včas zapnout a zvítězit, nebo prováhají správný okamžik a porazí se sami? Ani případné polské vítězství by nebylo ani tak polské vítězství jako spíš francouzská neschopnost vyhrát.

Proti skutečně špičkové konkurenci se ale může Francii vymstít něco, co jsme v náznacích viděli už včera - s Tchouaménim pod stopery je sice záloha kreativnější a ne tak stereotypně "běhací" jako za dob Pogby a Matuidiho, zároveň ji ale šikovný, direktivní a fyzicky silný soupeř snadněji vyřadí z provozu. N'Golo Kanté by se hodil.

Stále také nevíme, jak silní jsou Hernández a Koundé směrem dozadu (zůstávají sice zataženější než je v současném fotbale obvyklé, ale ještě proti sobě neměli opravdu světová křídla). Raphaël Varane je solidní na míči, ale připadá mi, že se celý turnaj tak nějak čeká na jeho první hrubku - a totéž platí o Llorisovi, který měl včera regulérní výpadky koncentrace (a o jeho rozehrávce radši nemluvit).

1. Všechna čest Michniewiczowi za aktivní přístup k zápasu. V duelu s Argentinou nastoupili Poláci v rozestavení 4-2-3-1 s double pivotem Krychowiak - Bielik, a nebylo jim to vlastně k ničemu - defenzivní fázi tím neposílili, protože se oba borci spíš jeden druhému pletli (než že by se nějak efektivně doplňovali), a v ofenzivě jeden hráč navíc logicky chyběl. Včera se ale polský trenér rozhodl nasadit proaktivnější strategii a už v základní sestavě tak osamoceného Krychowiaka pod stopery doplňovali uprostřed vysunutí Zieliński se Szymańskim.

Toto 4-1-4-1 zpočátku vypadalo příliš otevřeně, chudák Krychowiak (již v požehnaném věku) si s francouzskou ofenzivou vůbec nevěděl rady, a než si polská jedenáctka na hřišti "sedla", trvalo to pro fanoušky v bíločerveném několik opravdu krušných minut. Po čtvrthodině hry už ale úvodní francouzský nápor povolil a Poláci převzali iniciativu. Povedlo se jim to hlavně díky soustředění pozornosti na Auréliena Tchouaméniho - francouzský deep-lying playmaker měl zkraje duelu až moc místa, jakmile ho ale Zieliński se Szymańskim začali patřičně otravovat a odstřihávat ze hry, přenechal Deschamps iniciativu soupeři a přepnul strategii na brejky.

Jednou výraznou změnou oproti zápasu s Argentinou byl určitě polský pressing; ten v posledním utkání skupiny prakticky neexistoval, včera ale Poláci tlačili na míč od francouzského vápna a pětičlenná ofenzivní rojnice se rozhodně nedržela zpátky. Ne po celý zápas, postupem času samozřejmě docházely síly, ale celkově si Michniewiczova družina vedla po ztrátě míče mnohem lépe než v předchozích střetnutích.

2. Cash s Bereszyńskim dřeli jako koně, chyběla jim ale výraznější podpora. Jedním z důvodů, proč Poláci s postupujícími minutami přestávali agresivně pressovat, byly prostorové kapsy, jež vznikaly za Kamińskim a Frankowskim; vzhledem k tomu, že Matty Cash a Bartosz Bereszyński měli na krku Mbappého s Dembélém, nedařilo se plynule propojit ofenzivu s defenzivou (jako byl tam pořád Krychowiak, ale nechte ho už být, proboha, chudáka vyčerpaného).

Zatažení polských křídel jednak dozadu a jednak blíže ke středu hřiště ale otevřelo prostor po lajnách pro náběhy obou beků, a tady je opět - jako už na turnaji počtvrté (a bohužel naposledy) - třeba vyzvednout výkon Mattyho Cashe, jednoho z nejlepších RB dosavadního průběhu turnaje. Mbappého sice několikrát neuhlídal, ale to se nedá vyčítat nikomu; spíše bychom měli vypíchnout, jak jeho důsledná péče dlouho rozhazovala francouzskou desítku natolik, že ještě v 70. minutě vypadala vyloženě frustrovaně a utápěla se ve zbytečných sólo akcích.

Cash byl také nejnebezpečnějším Polákem v přechodové fázi, a rozdíl výkonu obou beků oproti středovým defenzivním hráčům (Kiwior, Glik, Krychowiak) byl pro polské fanoušky vyloženě depresivní. Poláci jako celek bránili překvapivě dobře, určitě MNOHEM lépe než proti Argentincům (spíše to připomínalo solidně odehraný zápas s Mexikem), ale individuálně se prostě na Francouze neměli jak chytit.

(dz)

1. Angličané si opět neodpustili pomalý začátek. Pro Albion jsou malátné úvody už tak trochu příslovečné. Odpor Íránu nezlomili do 35. minuty, demolici Walesu si schovali až na druhý poločas a také proti Američanům jejich kombinace vypadala zvláště laxně v úvodních pasážích. Teď to nebylo o moc jinačí, a určité přiznání obtíží znamenalo postupné Walkerovo stahování se do středu obranné řady, aby vypomohl s rozehrávkou. Angličané původně plánovali Senegalce, vzhledem k jejich obvyklému úzkému rozestavení, zaskočit primárně po stranách, ale tento přístup se zdál být po čase na chvíli přehodnocen.

Těžko říct, zda se nejednalo o první případ, kdy Gareth Southgate na tomto mistrovství světa reálně panikařil a nevěděl kudy kam. Třeba mu křivdíme. Možná šlo částečně o přípravu na Francii, kdy lze počítat s typickým trenérovým přepnutím do rozestavení se třemi obránci, které v jeho interpretaci (podobně jako v případě Šilhavého) značí obavy.

Je fakt, že v tuto chvíli se Angličané jeví v rozehrávce jako takový chudší francouzský odraz - také oni přetěžují levou stranu a odřezávají své pravé křídlo. Akorát Dembélé je schopen sám o sobě vytvořit nebezpečí spíše než do kombinace více stavěný Saka. Také Angličané jsou opatrní, převážně kašlou na represink a sázejí na oportunismus svých hvězd - jen ve svém středu nemají tak úplně elitního playmakera jako Griezmanna nebo elitního difference-makera jako Mbappého, který speciálně v Kataru vypadá, že rozhodne zápas, kdykoliv se prostě rozhodne. Ne snad že by tohle všechno byl nutně nepřekonatelný problém - Kane je svým způsobem taky elitní playmaker (jen může chybět výše), Bellingham občas hraje s lehkostí a bez starostí, jako by ho někdo ovládal joystickem, a osm různých střelců na šampionátu (což Anglie nikdy neměla - ani sedm) může být legitimní výhoda.

Angličané nemají důvod se před Francií cítit jakkoliv dopředu poraženi, ale pravdou je, že na papíře v daném setupu prohrávají a Southgate si toho bude vědom více než kdokoliv jiný.

2. Na druhou stranu, kdy jindy by angličtí fandové měli být spokojeni než teď? Tři čistá konta v řadě, nejvíc vstřelených gólů na turnaji. Albion vypadá, že našel tu pravou rovnováhu, která mu v minulosti i pod Southgatem tolik scházela. Leckým zpochybňovaný trenér zatím v Kataru trefil prakticky každou zahajovací jedenáctku, na níž záleželo; Phila Fodena do základu vytáhl právě včas, aby se podepsal pod čtyři góly ze šesti, Jordana Hendersona vrátil do sestavy v roli, na kterou nebyl zvyklý, ale je na ní stavěný (dříve jistil dvě osmičky v 3-5-2, nyní je spíš sám tou osmičkou, která hrozí z druhé vlny), a tak dále.

Občas to hraničí s bohorovností, ale těžko si vybavit takhle sebejistou Anglii. Část dělá Bellingham a jeho tichá, elegantní síla v soubojích, která přináší určitý element psychické i fyzické dominance. Část dělá Kane, který si dříve sbíhal níže do hřiště tak nějak z frustrace, protože nahoře nedostával balony, protože mu to "nelepilo”; teď je to součást strategie. A jaksi přímým důsledkem tohoto vnitřního klidu je opakující se efekt, že když už Albion prolomí stavidla, tak to stojí věru za to. V září v Lize národů Albion čekal na gólů do 72. minuty, ale pak Němcům nasázel rovnou tři kousky v rozmezí 11 minut. Na chlup stejnou salvou skolili také Íránce zde v Kataru, přičemž Wales schytal dvě rány za dvě minuty.

Budu se opakovat, ale podobně jako Francie si zkrátka Angličané osvojili koncept takzvaného povolit-přitáhnout. Zběsile běhat, tvořit, zakončovat po celých 90 minut sice zní moc skvěle, ale taky je to napříč náročným turnajovým pavoukem dost dobře neudržitelné a utopické. Francouzi přece právě takhle vyhráli minulý mundial, mohli by přes ně nyní Angličané s týmž receptem projít za vlastním vytouženým zlatem? Vyloučit to nelze.

1. První půlhodina výborně zamaskovala obě klíčové absence. Málokterý trenér afrického národního týmu by si pro osmifinále, kam nemůže počítat s hráči formátu Sadia Maného a Gany Gueyého, lajznul nahradit chybějícího středopolaře křídlem. Pravdou je, že při nemožnosti vsadit na zraněného Cheikhoua Kouyatého měl Cissé notně svázané ruce, ale pořád měl k dispozici i jiné varianty přímo na pozici CM/DM. On přesto do rizika šel a ke cti mu jde, že zkraje to na Senegalu nebylo znát. Ačkoliv se nám "experti” ve studiu Nova Action snažili (snad na základě Cissého barvy pleti) nakecat, že tam jako trenér "není od taktiky”, tak právě takticky vstup do zápasu zvládl perfektně.

Lvi Terangy se bez míče rozestavěli do středního bloku, a bylo to. Věděli, že Angličané nemají vpředu nikoho, kdo by si zabíhal za obrannou linii (ani Kane ani obě falešná, invertovaná křídla to dělat nebudou nikdy), takže nic extra nízkého či reaktivního nebylo potřeba. Věděli, že Maguire se Stonesem jsou náchylní ke zpomalené, zmatené rozehrávce, takže stačilo v poklidu odřezávat koridory vedoucí k záložníkům a o pokažené přihrávky nebyla nouze. Věděli, že Henderson v posledních letech na přihrávce více riskuje a pod zvýšeným tlakem ve středu se bude míčů rovněž zbavovat unáhleně, nepřesně. Výsledkem byl stav, kdy po 31 minutách Angličané zahrozili jen jednou po rohu, zatímco Senegal měl na kontě dvě legitimní tutovky (jedna z nich byla dvoufázová) ze hry. Mané nechyběl, protože Ismaila Sarr se na levém křídle prezentuje podobnou schopností ušít z ničeho gólovku. Gueyého energické fungování v záloze nechybělo, protože o tom to dnes tolik nemělo být.

2. Až postupem času se projevily naprosto všechny absence - i těch přítomných. Moment, kdy šlo pro Senegal všechno do kopru, výjimečně není vůbec těžké identifikovat. Byla to hloupá ztráta balonu v podání Pathého Cisse ve chvíli, kdy zbývalo pár vteřin do konce poločasu, a bylo potřeba to prostě jen dohrát alespoň za stavu 0:1. Ciss byl tou dobou zbytečně vysoko ve hřišti, dělající věci, na které nikdy nebyl stavěný. S Gueyém na hřišti (jakkoliv i on dovede být pořádný plašan) by se něco takového těžko stalo. Tím spíš ne s Maném, dalším skorostovkařem a vůdcem, jichž prostě ze sestavy zčistajasna ubylo až příliš.

Speciálně palčivý problém to byl v situaci, kdy se Kalidou Koulibaly vyspal tak, jak se vyspal. Před utkáním The Athletic zasvětil celý článek zranitelnosti dříve železného kapitána Senegalu, přičemž však používal takřka výhradně liché argumenty. Nečekaně slabý ve vzduchu? Koulibaly vyhrál čtyři z pěti vzdušných soubojů a Senegal odvrátil dva ze tří rohů Anglie, takže to nebyl žádný enormní problém. Naopak co se hry po zemi týče, tam Koulibaly exceluje ve čtení hry a je, z dobrých důvodů, klíčovým distributorem senegalského národního týmu, zejména pokud jde o dlouhé diagonály do nohy zejména Sarrovi na levé straně.

Pravda, normálně tomu tak je. Ale včerejšek v tomto směru nebyl ani zdaleka normální.

Krom toho, že Koulibaly nezvykle chyboval při anticipaci, tak hlavně chyboval v rozehrávce. Kde na Africkém poháru národů dosahoval v průměru 87,6 % přesných přihrávek, tady měl v první půli úspěšnost 64 %. V konečném zúčtování se dle FotMob pokusil o 14 pasů na dlouhou vzdálenost a přesné byly všehovšudy čtyři. Statistici FIFA se přidávají se 47% úspěšností v překonávání linií soupeře, což spolu s pouhou 50% úspěšností kolegy Abdoua Dialla senegalský mančaft dost dobře paralyzovalo. Vzhledem k tomu, že mužstvo bylo už tak ochuzeno o nenahraditelné box-to-box kvality Gueyého, vlastně najednou nemělo jak útočit.

(td)