Zápisník z Kataru I. aneb Představují se Enneři strýčka Homeboye

První arabské MS v historii přepisovalo dějiny hned v úvodním zápase: nejenže pořadatelský výběr hned na úvod prohrál, což se ještě nikdy nestalo, ale navíc jsme viděli v akci i novou, neprůstřelnou ofsajdovou technologii a ekvádorského Miroslava Kloseho.

Enner Valencia sice hraje na svém teprve druhém turnaji, už teď má ale bilanci 5 gólů ve 4 zápasech. Na reprezentanta týmu, který nejenže nikdy nepatřil k favoritům, ale až letos se o něm (někde, opatrně) začalo mluvit jako o černém koni, jde o hodně solidní čísla. A nejde jen o branky, Valencia předvedl proti Katařanům vynikající výkon, na hřišti naprosto dominoval, a nebýt přítomna kalibrovaná ofsajdová čára, mohl zaznamenat hattrick. Tak třeba příště.

Svěřenci domácího kouče Felixe Sáncheze zato mají hodně o čem přemýšlet. Toto měl být papírově nejjednodušší zápas, takový "na rozjezd", a teď místo toho musí domácí bezpodmínečně porazit buď Senegal, nebo Nizozemsko, nebo ideálně oba dva. Pokud tedy chtějí nějakým způsobem postoupit.

Letos na MS budeme v rámci tradičních Zápisníků opět pokrývat všechny duely skupinové fáze i play-off. Forma je jednoduchá - každý tým od nás dostane za svůj výkon odpovídající známku (od 1 do 10), kterou doprovodíme dvěma rozepsanými analytickými body.
1. Felix Sánchez sice své svěřence připravoval na tento okamžik prakticky od (jejich) dětství, vypiplal si dokonale sehranou jedenáctku, domluvil desítky a desítky přáteláků proti všem možným soupeřům, ale když přišel Den D, jeho tým hned v prvních minutách zkolaboval. Úvodní Valenciův gól byl sice nakonec správně neuznán, ale to by nemělo odvést pozornost od toho, jak se k němu Ekvádorci vlastně propracovali - domácí bránili přední tyč hned ve třech mužích, kterým ještě vyběhl na pomoc brankář Al Sheeb, ale Torres se přesto dostal k centru na hlavičkujícího Valenciu. A podobných děr na levé straně defenzivy jsme v prvním dějství viděli hned několik.

Obrana Katařanů byla v konfrontaci s ekvádorským 4-4-2 vyloženě pasivní; Sánchez sice hraje s defenzivní pěticí, ale prakticky nikdo soupeře nepresoval, místo toho se Al Rawi & spol. soustředili na vykrývání pozic. A přesto i tady dělali spoustu chyb, hlavně před druhým gólem.

Co je ale nejdůležitější - a s tím Sánchez ani nikdo jiný nic neudělá - Katařani jsou prostě fyzicky slabí, což bylo nejvíce vidět právě v obraně, kde je Valencia vyloženě šikanoval bez ohledu na to, kolik borců v červeném na něm zrovna viselo. V soubojích odlétávali domácí od protihráčů jako hadrové panenky, pokud se do nich tedy vůbec pouštěli. A takový Hassan Al-Haydos na hřišti proti Ekvádorcům vypadal, že váží třicet kilo i s postelí. Jak se s tímto handicapem chtějí domácí vypořádat třeba proti Senegalu?

2. Logickým důsledkem masivního zatahování za míč bylo odstřižení ofenzivní fáze, což odnesl hlavně Akram Afif. Klíčový forvard Kataru na sebe poprvé výrazněji upozornil krátce před změnou stran, kdy se dostal do slibného brejku, ale pak se zasekl a nechal se odstavit od míče; ve druhém dějství jsme ho pak už vídali prakticky pořád někde kolem středového kruhu, kde vypomáhal s rozehrávkou (nutno dodat, že dost líně a ještě se u toho tvářil, jako by na hřišti ani nechtěl být). Tím pádem ale pochopitelně chyběl vepředu, a protože playmaker Haydos se celý zápas toulal výhradně na pravé straně zálohy, byla celá katarská ofenziva v podstatě neškodná.

Kolem 60. minuty začali domácí nakopávat balony dopředu; tempo už trochu opadlo, Ekvádorci se nikam nehnali, a přišel tak ideální čas oživit hru nějakým střídáním. Jenže Sánchez prostě nemá na lavičce žádné silnější nebo schopnější hráče, takže když je Haydos odstaven ze hry, Afif se motá někde na DM a chudák Ali vepředu sám nic nezmůže, není žádný plán B, žádná záložní ofenzivní strategie. Katar ani nemá jediné pořádné křídlo, které by zejména proti Estupiňánovi mohlo platit. Nic.

Na míči umí být domácí pořád solidní - jak jsme viděli v těch několika momentech, kdy je Ekvádorci nechali hrát - jenže to je právě ten problém. Nechali. Katar se na MS uvedl jako tým, který může ukázat své schopnosti jen tehdy, když mu to soupeř dovolí.


1. Díky defenzivní taktice domácích byl Ekvádor nucen držet míč, a na to evidentně není zvyklý. Ve stínu katarských kiksů totiž v první půlhodině zcela zapadl fakt, že ani jihoamerický celek nenastoupil do zápasu bůhvíjak suverénně - i Alfarova družina byla na míči nervózní, přihrávky při postupné výstavbě neustále létaly trochu mimo, bylo to celé dost neohrabané a hosté mohli v klidu rozehrávat jen proto, že je domácí nechávali na pokoji.

Skutečné schopnosti tohoto týmu tak zjistíme až proti Senegalcům a Nizozemcům; vzhledem k tomu, jak dlouho si mohl dovolit hrát vlastně na půl plynu, zůstává i po prvních devadesáti minutách víceméně neznámou. Základní ingredience jsou ale jasné. Alfarovi svěřenci hrají hodně vertikálně, nejsou bůhvíjakými techniky, v obraně si občas počínají až bohorovně, ale mají zvíře na hrotu a dokážou se bleskurychle dostat do střeleckých pozic, pokud chtějí a potřebují.

Samozřejmě nevíme, jak si dvojčlenná záloha poradí s aktivnějšími oponenty (nebo jestli Alfaro pro příště nezmění systém), ale fanoušci můžou být optimističtí už proto, že na DM nastupuje Jhegson Méndez. Viděl jsem ho hrát poprvé a přišel mi výborný - solidní pozičně, oběhal spoustu místa před vlastním vápnem, zvládal defenzivní úkoly a prakticky nezkazil jedinou přihrávku. V jinak poněkud nevybroušeném ekvádorském představení na mě působil jako důležitý tmelící prvek.

2. Pervis Estupiňán s Gonzalem Platou prožili zvláštní zápas. Dva mladíci, považovaní (spolu s Hincapiém) za nejzářivější příklady nastupující silné ekvádorské generace, byli na hřišti rozhodně vidět - a to jak v pozitivním slova smyslu, tak v tom negativním. Spíše asi v tom negativním. A platí to hlavně pro Estupiňána, který sice možná má kopací techniku a umí poskytnout ofenzivní nadstavbu, jenže pozičně byl místy tak mimo, že mít Katařané na hřišti alespoň jedno průměrné křídlo, mohl z toho být masivní průšvih. Takto se nestalo nic, ale Nizozemci a Senegalci ta křídla mají.

U Platy mi zase přišlo, že se umí objevovat v zajímavých pozicích, ale v jinak relativně sehraných modelech ekvádorských útoků zůstává často tak nějak... navíc, skoro jako taková "wild card" s licencí lítat po hřišti bez návaznosti na zbytek týmu. Těžko říct. Oba borce nakonec na hřišti zastínily jejich méně známé, ale pracovitější a spolehlivější protějšky - tedy pravý bek Preciado a levý záložník Ibarra. Může to být ale proto, že Katar (až na několik momentů po změně stran a jedno zahrození v nastavení první půle) nepředstavoval velké nebezpečí; proti dalším týmům už to možná bude vypadat koncentrovaněji a taky se dozvíme víc o Alfarově taktice. Toto byl v podstatě takový lehce nadprůměrný rozehřívací duel.