Zápisky z kvalifikace na MS 2022 - zhodnocení (zóna CONMEBOL, 2/2)

V minulém díle "zápisků" jsme zhodnotili vystoupení prvních pěti týmů zóny CONMEBOL dle abecedy. Nyní se tedy pojďme podívat na zbývajících pět týmů: Kolumbii, Paraguay, Peru, Uruguay a Venezuelu.






















V případě Chile znamenal nepostup zklamání, objektivně ale šlo pouze o vyústění zhoršujících se výkonů staré zlaté generace. V případě Kolumbie ale nepostup znamená doslova ostudu. Kolumbie je velká fotbalová země s obrovskou hráčskou základnou, přesto kombinací špatných taktických rozhodnutí, zranění klíčového hráče Jamese Rodrígueze a neproměňování jasných šancí nedokázala postoupit na MS na úkor velkého rivala z Ekvádoru. Ihned po konci kvalifikace tak skončil na lavičce trenér Reinaldo Rueda.

Brankář 6/10
Nechápejte mě špatně, David Ospina není rozhodně špatný brankář, do špičkového gólmana mu ale vždycky něco scházelo, a to se nezmění. Je to gólman, který dokáže fantastickým zákrokem svůj tým podržet, aby o 10 minut později pustil z rukou centrovaný míč přímo na nohu soupeře před prázdnou brankou. Přesto v reprezentačním týmu odchytal k dnešnímu dni 124 zápasů. Pokud ale chcete dojít až na vrchol, potřebujete mít někoho jako je Claudio Bravo. Někoho, kdo vám obranu zorganizuje a zklidní, ne vyděsí splašenými výběhy na centry a nejistým vyražením míče před sebe. Bylo smutným zjištěním, že v bráně si o něco lépe vedl podobně starý Camilo Vargas, který odchytal pouze 11 duelů v reprezentaci na úkor Ospiny. Chce-li Kolumbie do budoucna vyhrát alespoň Copu América, potřebuje zkrátka mnohem lepšího gólmana.

Obrana 6/10
Částečně kvalitu obrany Kolumbie poznamenalo dlouhodobé zranění vynikajícího Santiaga Ariase, post pravého beka ale turnaje opravdu nevyhrává. V začátku kvalifikace obrana Kolumbie nefungovala, což vygradovalo v ostudný debakl 1:6 v Ekvádoru. Když už zase začala fungovat obrana, útok přestal střílet góly a Kolumbie se mohla "těšit" maximálně z remíz 0:0. Pevnost obrany z posledních zápasů ale alespoň dává určitou naději Kolumbii do budoucna, Davinson Sánchez ani Yerry Mina totiž stále nepatří mezi starší hráče.

Záloha 5/10
V podstatě celá záloha a útok by se dala shrnout pouze jménem Luise Díaze. Kromě křídelníka Liverpoolu (v kvalifikaci byl převážně ještě hráčem Porta) to byla z hlediska ofenzivy jedna velká bída. Středoví záložníci Uribe, Barrios nebo Cuéllar si své role plnili, ale ani v jednom případě nejde o hráče, který by byl schopný dodat hře myšlenku. Jde spíš o poctivé pracanty ve středu pole. Za očekáváním jednoznačně zůstal Juan Cuadrado, pro kterého bylo nejspíš MS v Kataru poslední možností se na světovém šampionátu představit. Nechme se překvapit, zda sympatický křídelník bude i v téměř 34 letech v reprezentaci pokračovat nebo se bude soustředit už pouze na klubovou kariéru. Jihoameričané zpravidla v reprezentaci nekončí tak rychle jako evropští fotbalisté... Rovněž James Rodríguez rozhodně nepotvrdil pověst hvězdy, jeho výkony však byly poznamenány dlouhým herním výpadkem po zranění.

Útok 3/10
Je to paradoxní, ale nejnebezpečnějším útočníkem Kolumbie byl v Evropě neznámý Miguel Borja, který zastínil hráče jako Duván Zapata, Luis Muriel nebo Rafael Santos Borré. Duván Zapata sice pro svůj tým pracoval znamenitě, za celou kvalifikaci ale vstřelil pouze jeden gól. Borré pro změnu nebyl nijak viditelný a neprosadil se vůbec. Pouze Luis Muriel alespoň 3 góly svému týmu pomohl, jeho přínos v ofenzivě proti dravému a vysokému Borjovi byl minimální. A co hůř, zdá se, že Kolumbie i přes domácí posedlost fotbalem kromě Luise Díaze ani za poslední dobu nevyprodukovala nějakého skutečně rozdílového hráče, jakým bývali Falcao, Jackson Martínez nebo mladší verze Jamese Rodrígueze či Cuadrada. Už na MS 2018 totiž výkony Kolumbie zůstaly spíše za očekáváním. Nástupce Reinalda Ruedy ale bude muset především výrazně zlepšit mechanismy v ofenzivě, protože na hru Kolumbie se často nedalo ani dívat.

Celkové hodnocení 5/10
Na to, jakými hráči v plné síle Kolumbie disponuje, byla hra Los Cafeteros zpravidla doslova utrpením na pohled. Nekreativita středu hřiště nutila Kolumbijce k neustálým centrům z křídla, které občas Luis Díaz přerušil povedenou křídelní individuální akcí. Místo chytrých přihrávek za obranu, ke kterým se často nabízel Miguel Borja, Kolumbijci často pálili z 25-40 metrů od brány. Není se čemu divit, že Reinaldo Rueda byl odvolán z pozice hlavního trenéra reprezentace i přes bronzové medaile z Copy. Do dlouhodobé soutěže, jakou jihoamerická kvalifikace je, se totiž jeho styl vůbec nehodí. Pro Kolumbii je nepostup jednoznačně obrovským zklamáním, ne-li ostudou.


Od remízových králů kontinentu se nejspíš postup čekat nedal, právě absence jakéhokoliv překvapení je ale také bohužel zklamáním. Paraguay zaujala tak maximálně velmi dobrým dodržováním taktických pokynů, když ale nestřílíte branky, těžko můžete uspět. Pokud se z Julia Encisa nevyklube alespoň nový Salvador Cabañas (pro méně znalé alespoň třeba Lucas Barrios), tak ani v příštím kvalifikačním cyklu nebude patřit Paraguay mezi favority na postup.

Brankář 5/10
Ještě v minulém kvalifikačním cyklu patřil Antony Silva mezi nejlepší brankáře na kontinentu, v tomto cyklu už to ale žádná sláva nebyla. Silva je zkušený, 38letý gólman. Obecně se nedá říct, že by měl v nějaké činnosti vyloženě slabinu, s přibývajícím věkem ale čím dál častěji banálně chybuje. Jeho potenciální nástupce Fernández je už ale také v pokročilém fotbalovém věku (34 let) a není to rozhodně žádný Emiliano Martínez, který by měl držet i za nepříznivých okolností naděje svého týmu vysoko. Jde spíš o nadprůměrného gólmana, na mezinárodní scéně spíš průměrného. Justo Villar ale také chytal i dlouho po čtyřicítce, tak možná Silva ještě chytne druhou či už třetí mízu.

Obrana 7/10
Defenzivní práce týmu byla rozhodně chvályhodná. Z celého týmu působila obrana vedená Gustavem Gómezem jako klidná síla odrážející nájezdy soupeřů. I ta ovšem pod neustálým tlakem nakonec téměř vždy kapitulovala. Čisté konto udržela Paraguay jen třikrát a v ani jednom z těchto tří případů zápas neskončil jinak než 0:0. Bez jakékoliv nadsázky se ale dá říct, že obránci byli zároveň v ofenzivě nejnebezpečnějšími členy týmu. Ať už to byl skvěle hlavičkující Gómez, skvělý šutér z dálky Martínez nebo agilní Arzamendia s Espínolou. Bohužel na práci obránců nedokázali spoluhráči navazovat.

Záloha 5/10
Práce záložní řady byla poměrně jednoduchá a směrem dozadu efektivní, tj. vyplňovat prostory a narušovat kombinaci soupeře. Směrem dopředu však záložníci předváděli zoufale málo. I Bolívie, o jejíž kvalitě ve středu zálohy se dá v porovnání s jinými týmy úspěšně pochybovat, se snažila o aktivní hru a kombinaci ve středu pole. Taktika Paraguaye se ovšem omezila na rychlé předání do útoku a snahu rychle zakončit. Jediným nadstandardním hráčem v záloze byl Miguel Almirón, který je ale především tahovým, nikoliv kreativním hráčem. Většinou tedy byl adresátem přihrávek středních záložníků on, potáhl míč k vápnu soupeře, kde jej buď ztratil, nepřesně vystřelil nebo, většinou také nepřesně, přihrál. Mezi hodnocení záložníků pak přidám ještě ofenzivního univerzála Ángela Romera, který byl nasazován dle potřeby na pravé křídlo, na pozici ofenzivního záložníka nebo na hrot útoku. Ten byl se 4 góly nejlepším střelcem týmu, po velkou část kvalifikace byl ale bez angažmá a absence herního vytížení na něm byla také znát. Velkým problémem Paraguaye byly časté absence jediného kreativního záložníka Gamarry, jehož ale právě kvůli častým výpadkům ani hodnotit nelze.

Útok 2/10
Bída, bída, bída. Jméno Antonio Sanabria je asi známé i fanouškům evropského fotbalu, jeho reprezentační vystoupení ale bývají hrozné. Jeho reprezentační bilance je v současnosti 29/2. Ani Carlos González z mexického Tigres díru do světa na hrotu útoku neudělal. Paradoxně tak byl nejlepším útočníkem debutant Robert Morales, který bez zranění odehrál jen 3 minuty zápasu s Ekvádorem, přesto i se zraněním dokázal dát gól než ve 12. minutě zápasu střídal. Po jeho uzdravení tedy možná Paraguay konečně objeví solidního útočníka schopného se prosadit. Na závěr zmíním největší talent paraguayského fotbalu za několik let, je jím Julio Enciso. Tento 18letý mladík udivuje prakticky ve všech ofenzivních činnostech a na výše zmíněný Moralesův gól asistoval. Přejme Paraguayi, aby dokázal tento mládenec nastartovat tamní skomírající reprezentaci.

Celkové hodnocení 4/10
Hra Paraguaye nebyla atraktivní ani efektivní, přesto odehrála několik solidních zápasů, které ovlivnily celkové pořadí ve skupině. Například díky dvěma remízám s Kolumbií tato obrovská země zůstala před branami MS. Paraguay by ale určitě v budoucnu cílila výš než jen pár zápasy ovlivnit celkovou podobu kvalifikace. Chybí však větší počet mladých talentů, které by Paraguayi umožňovaly hrát o vyšší pozice.


Postoupit přímo na MS se sice Peruáncům nepodařilo, přesto mají ale postup stále ve svých rukou. Poperou se o něj s vítězem asijské kontinentální baráže, kterým můžou být Spojené arabské emiráty nebo Austrálie. V obou případech by ale Peru mělo být favoritem zápasu.

Brankář 8/10
Pedro Gallese není gólmanem, na kterého byste se mohli spolehnout v každém zápase na 100 %, přesto ale jeho kvality velmi výrazně převyšují občasné chyby. Dokonce se dá říct, že s věkem se patřičně zklidnil a chybuje méně často než před 4 lety. Gallese je pro Peru absolutně jasnou jedničkou a už dlouho mezi tři tyče nepustil žádného ze svých náhradníků. Jeho případné zranění před baráží by tak bylo velkou nepříjemností.

Obrana 6/10
Peru je tým veteránů a ani v obraně tomu není jinak. Původně měl být tahounem obrany jeden z mladších hráčů Luis Abram (ročník 1996), ale jeho výkony na pozici stopera nebyly uspokojivé. Stoperská dvojice se po celou kvalifikaci neustálila, na tomto klíčovém postu se střídali Christian Ramos, Alexander Callens, Carlos Zambrano a výše zmíněný Luis Abram. Nejlépe se však osvědčili Callens se Zambranem, který si ale musí dávat pozor na občasnou brutální hru končící červenými kartami. Na krajích obrany má Peru také spoustu zkušeností. "Stovkař" Luis Advíncula i o něco mladší Miguel Trauco hráli už na MS 2018, přesto bych si troufl říct, že právě na minulém MS byli rozhodně v lepší formě než v současné kvalifikaci. Tak jako tak, oproti svému asijskému soupeři bude mít Peru v obraně výhodu.

Záloha 7/10
Záložní řada působila po celou kvalifikaci dobrým dojmem, snad pouze defenzivní záložník Tapia si občas vybíral takticky slabší chvíle. Problémem je ale velmi úzký kádr, který se zejména v záloze projevuje nízkou variabilitou na jednotlivých postech. Střední záložníci Yotún a Tapia prakticky nestřídají, ofenzivní trojzubec Cueva - Peña - Carrillo má zase kvalitativně srovnatelnou náhradu jen v Edisonu Floresovi. Rozhodně by se trenéru Garecovi hodilo, aby se uzdravil alespoň technický střední záložník Aquino, případně by mohl vyzkoušet některého z mladších hráčů. Nejmladší záložník Peña totiž ještě před zahájením MS oslaví 27. narozeniny. Do příštího kvalifikačního cyklu tak bude potřebovat náhradu za některé ze starších hráčů.

Útok 7/10
Jako velmi dobrý tah se ukázalo nabídnutí občanství zkušenému útočníkovi Lapadulovi, jehož matka pochází z Peru, sám ale celý život prožil v Itálii. Lapadula dal vzpomenout na nejlepší roky Paola Guerrera, který sám na hrotu hrdinně bojoval proti soupeřově obraně a vybojoval na ní spoustu balónů. Navíc stejně jako Guerrero je také platným hráčem do kombinace i do zakončení. Stejně jako u zálohy ale bohužel platí, že adekvátní náhrada za Lapadulu momentálně k dispozici není. Paradoxně nejlepší alternativou je stále už 38letý Guerrero, jehož výkonnost ale logicky klesá. Další naturalizovaný hráč Ormeño se zase s typickým Garecovým stylem nesžil (popravdě Peru hraje docela podobný styl jako ČR pod Michalem Bílkem, kde se trápil jinak vynikající Milan Baroš). Poslední alternativou je mladší borec z domácí ligy Alex Valera, kterému by se ale rovněž musel styl trochu uzpůsobit. Angažování Lapaduly umožnilo Peruáncům pokračovat v nastoleném trendu houževnaté hry. S koncem kariéry Gianlucy Lapaduly ale bude muset peruánský trenér svůj herní systém upravit.

Celkové hodnocení 6,5/10
Peru je tým zkušených fotbalistů, kteří pokračují ve stejné cestě jako na MS 2018. Na kontinentu nepatří Peru mezi nejatraktivnější celky, přesto díky vysoké efektivitě v útoku dokáže zápasy těsně vyhrávat. Pokud se ale na MS probojuje přes baráž, na týmy mimo kontinent by peruánský extrémně houževnatý styl mohl platit. Klíčovou roli ale bude hrát forma Christiana Cuevy a Gianlucy Lapaduly. Bez těchto dvou hráčů totiž Peru na úspěch moc pomýšlet nemůže.


Sice se Uruguay na postup pořádně nadřela a nezdary ve střední části kvalifikace odnesl koncem legendární kouč Tabárez, nakonec zakončila kvalifikaci na 3. místě a zajistila si postup na MS. Nový kouč Diego Alonso navíc s týmem drží po 4 zápasech stále 100% bilanci. Teď bude ale důležité přenést formu na závěrečný turnaj. Skupina s Portugalskem, Jižní Koreou a Ghanou totiž nebude rozhodně procházka růžovou zahradou.

Brankář 6/10
Ještě nedávno byl Fernando Muslera klidnou silou v uruguayském brankovišti. Po zlomenině nohy se ale stále nemůže dostat do formy a v reprezentaci by se jeho výkony daly přirovnat k Ondřeji Kolářovi, který rovněž po zranění nemůže najít potřebnou sebedůvěru. Několik gólů, které Muslera obdržel, působilo opravdu až komicky. Například gól Lionela Messiho, který se snažil pouze dloubnout míč za obranu pro útočníka, ale po chybném odhadu míče ze strany Muslery míč doskákal až do brány. V době, kdy byl Muslera zraněný, byl uruguayskou jedničkou Martín Campaña, který ale rovněž svými výkony nijak nenadchnul. V posledních 4 utkáních tak dostal trochu překvapivě přednost před zkušenějšími kolegy nováček Sergio Rochet, a ten se osvědčil. Málem si sice proti Peru také připsal zbytečně obdržený gól, míč po centru jednoho z hráčů soupeře ale udržel milimetr před brankovou čarou. Zůstává tedy otevřené, kdo bude na MS chytat jako jednička. Osobně bych se přikláněl pro Rocheta.

Obrana 9/10
Zatímco post gólmana je spíše slabinou Uruguaye, obranná řada je pevná jako zeď a dodává celému týmu potřebné sebevědomí. Mezi stopery si může trenér Alonso vybírat, jelikož čtveřice Godín, Giménez, Araújo a Coates dává opravdu luxusní možnost výběru. O dost horší situace ale panuje na krajích obrany. Martín Cáceres jakožto defenzivní univerzál si svoje odehraje, chybí u něj však ofenzivní nadstavba. Na pravém kraji obrany se pod Tabárezem představoval další univerzál Nández, který ale vypadl kvůli zranění. Pravý kraj obrany tedy dočasně obsadil Ronald Araújo z Barcelony. Na levé straně zase postihl výpadek formy Matíase Viñu, kterého nahradil Mathías Olivera z Getafe.

Záloha 7/10
I mezi záložníky má Diego Alonso z čeho vybírat, dlouhou dobu ale záložní řada nefungovala ideálně i přes množství známých jmen. Tak především Rodrigo Bentancur odehrál první polovinu kvalifikace přímo hrozně. Federico Valverde také úplně nepotvrzoval, proč patří do základní sestavy Realu Madrid. Defenzivní záložník Vecino má zase nejspíš už nejlepší roky kariéry za sebou a v sestavě ho nahradil Lucas Torreira. Kraje zálohy nově obsadili kreativní Giorgian De Arrascaeta a mladík Facundo Pellistri, který ale bude muset v budoucnu pořádně zabrat. Jako jeden z největších talentů Uruguaye totiž prozatím nepůsobil. Oproti minulým rokům má ale současná Uruguay opravdu našlapanou zálohu s potenciálem přehrávat své soupeře.

Útok 8/10
Nestárnoucí Luís Suárez už netvoří většinou dvojici se stárnoucím Edinsonem Cavanim. Uruguay má totiž novou ofenzivní hvězdu jménem Darwin Núñez. Tento mladík si drží v portugalské lize průměr gól na zápas a rovněž v Lize mistrů ukazuje své kvality. Uvidíme, zda potvrdí svou výkonnost víc než stagnující Maxi Gómez. Pokud se Diego Alonso rozhodne hrát systémem 4-3-3, pak se nabízí nasazení na jedno z křídel mladé hráče Facunda Torrese, Pellistriho či Diega Rossiho. Všichni tři totiž mají potenciál rozhodovat zápasy góly či přihrávkami.

Celkové hodnocení 7/10
Co se týče individuální kvality, má Uruguay naprosto fantastické mužstvo. Slabinou by mohl být případně gólman či kraje obrany, nicméně defenziva Uruguaye pod Diegem Alonsem zatím ze 4 zápas inkasovala pouze jednou. Na minulých šampionátech jsme byli ve středu uruguayské zálohy zvyklí na tvrdé borce jako Diego Pérez nebo Egídio Arévalo Ríos. Těmto časům je konec, nyní má Uruguay k dispozici kreativní a takticky zdatnou záložní řadu, která je schopná kontrolovat utkání proti kterémukoliv soupeři. Vzhledem k mládí záložníků jsme ale byli v kvalifikaci mnohdy svědky jejich nevyrovnaných výkonů.


Věděli jste, že Venezuela je posledním týmem zóny CONMEBOL, který se ještě ani jednou nepředstavil na MS? Ani letos tomu nebude jinak. Vnitřní problémy Venezuely prorůstají i do fotbalu a docela zajímavá generace kolem Rondóna, Rincóna nebo Rosalese se na MS už nepodívá. Nová generace však stále nabízí jiskřičku naděje pro venezuelské fanoušky, že se za 4 roky na MS Venezuela konečně podívá. Trenér Venezuely se ale bude muset vybavit opravdu pevnými nervy a kachním žaludkem, aby dokázal snést jednání s tamním fotbalovým svazem.

Brankář 8/10
V klubu sice plní pouze roli dvojky, v reprezentaci je ale Wuilker Faríñez nezpochybnitelnou jedničkou a spasitelem mezi třemi tyčemi. Ke čtyřem zápasům sice nastoupil o rok starší Joel Graterol, Faríñezových kvalit však nedosahoval. Venezuelský mladík se vyznačuje zejména neskutečnými reflexy, kdy dokáže na čáře zlikvidovat jisté góly. Jeho slabinou je naopak na moderního brankáře nedostatečná výška, která mu neumožňuje spolehlivě sbírat centrované míče. Působí tak jako brankář klasické mexické školy jako byli/jsou Campos, Pérez nebo Ochoa. Jelikož je mu stále pouze 24 let a na kontě má už 39 reprezentačních zápasů, může se jednou zapsat mezi největší legendy tamního fotbalu.

Obrana 3/10
Za venezuelskou obranou má bohužel Faríñez opravdu spoustu možností ukazovat své gólmanské umění. Pod José Peseirem hrála Venezuela na 5 obránců a nehezkým defenzivním stylem, přesto své soupeře pouštěla pravidelně do šancí. Ani pod José Pékermanem se defenzivní práce týmu nijak výrazně nezlepšila. Je pravdou, že zatímco v záloze a v útoku má Venezuela k dispozici mladé hráče s vysokou kvalitou, v obraně musí spoléhat stále na hráče, kteří nadstandardní kvalitou neoplývají. Nová generace však k dispozici není. Snad možná Christian Makoun a Nahuel Ferraresi by mohli být určitou nadějí na pevnější defenzivu, osobně si však nemyslím, že jde o lepší hráče než které mají k dispozici kontinentální soupeři.

Záloha 3/10
Defenzivní Peseirův styl zcela zabil potenciál rychlých venezuelských křídel, kterými jsou Yeferson Soteldo, Jefferson Savarino a Rómulo Otero. Velkou ztrátou pak bylo dlouhodobé zranění jednoho z nejlepších Venezuelanů Yangela Herrery, technicky zdatného box-to-box záložníka, za kterého neměla Venezuela náhradu. Dobré výkony ale i tak ve středu zálohy podával José Martínez, naopak zklamáním byly výkony jinak precizního defenzivního záložníka Rincóna. Nelze však dávat Rincónovi špatnou defenzivní práci stoperů. Systém s 5 obránci se ale každopádně Venezuele nevyplatil.

Útok 4/10
Kdyby byl Salomón Rondón k dispozici po celou kvalifikaci, určitě by Venezuela získala alespoň o 6 bodů více, nicméně kvůli covidovým opatřením ho jeho zaměstnavatelé nechtěli do reprezentace pouštět. Na hrotu útoku se tak střídali o poznání méně kvalitní Sergio Córdova a Fernando Aristeguieta. Pouze Eric Ramírez ukazoval, že je schopen soupeřovy obrany prověřit aspoň z poloviny tak dobře jako Rondón. Josef Martínez, svého času rekordman MLS v počtu vstřelených branek za sezónu, zase nereprezentoval částečně kvůli zraněním a částečně ze stejného důvodu jako Rondón. Do budoucna se však budou muset Venezuelané bez Rondóna obejít. Jako možní nástupci se ukazují zmíněný Ramírez a Jan Carlos Hurtado.

Celkové hodnocení 3/10
Ze strany Venezuely šlo o velmi nepovedenou kvalifikaci, v některých zápasech však dokázali obrat o body favority. Například Ekvádor si prohrou ve Venezuele částečně zavařil. Do budoucna ale bude Venezuela potřebovat hrát mnohem sebevědomějším stylem. Inspiraci může hledat v Bolívii, která s mnohem slabším kádrem dokázala sehrát velký počet vyrovnaných zápasů.

---

Dovolím si trochu sentimentální závěr. Víte, v čem je opravdová krása sledování jihoamerického fotbalu (a reprezentačního fotbalu obecně)? Že se střetnou dva týmy jdoucí bojovat za něco jiného než jen peníze. Že jdou hráči do soubojů absolutně na maximum nehledě na zranění. Že když gólman útočníkovi vychytá skvělým zákrokem šanci, útočník si s ním plácne a pochválí jej za zákrok. Že když už emoce stříkají a hráči jsou na hřišti pomalu na nože, stejně si nakonec potřesou rukama a mimo hřiště spory (převážně) netahají.

Ano, objektivně Jihoameričané často simulují či pády přihrávají, zároveň ale také vydrží nesmírně tvrdé ataky a hrají dále. Nenadarmo ve více než polovině jihoamerických reprezentací najdete několik hráčů s více než 100 starty za národní tým, zatímco například český národní tým má pouze 4 reprezentanty v historii, kteří této mety dosáhli. Reprezentační fotbal nenabízí objektivně srovnání těch úplně nejlepších týmů na světě, na to jsou hráči málo sehraní. Přesto nabízí mnohem větší emoce a jakýsi útěk od všeobjímající reality velkého byznysu. A to činí atmosféru reprezentačních zápasů jedinečnou.