Zápisky z Copy América 2021 - souhrn 1. hracího dne

Máme za sebou první hrací den skupinové fáze Copy América, která se dá považovat spíše za přípravnou fázi pro závěrečné play-off. První den každopádně nenabídl žádná velká překvapení, pouze potvrzení trendů patrných už z kvalifikace na MS. Velkou nepříjemností je však stále stoupající počet nakažených Covidem, který prozatím dosáhl čísla 53 a ještě se pravděpodobně bude zvyšovat.

Nejvíce zasaženými reprezentacemi jsou zatím Venezuela a Bolívie, naopak očkovaní Chilané si můžou jen mnout ruce (ačkoliv ten čínský sajra... pardon, vakcína, nemá potřebnou účinnost). Z hlediska atraktivity turnaje je samozřejmě zklamáním, že na zápasech nemohou být přítomni fanoušci, kvůli nemilé koronavirové situaci je to však zcela pochopitelné. Když se k tomu však připočte právě čím dál větší počet nakažených účastníků, nemůže člověka nenapadnout, zda by nebylo lepší turnaj odložit či zrušit. V rámci zhodnocení každého hracího dne si představíme pár zajímavostí z předvedené hry jednotlivých týmů. Po prvním zápase bude mít nejméně důvodů k radosti zdevastovaná Venezuela, o něco méně nakažená Bolívie a tápající Argentina, která bude prvním týmem, na nějž se společně podíváme:


1. Jak je důležité míti Messiho
Lionel Messi je stále ve velké fazóně. Tentokrát to sice nebyl jeden z těch zápasů, kdy prakticky sám zdecimuje soupeře, jeho přímý kop, ze kterého padl gól, byl však perfektní. Gólman Bravo si sice na míč sáhl, vytěsnit jej však nedokázal. Zároveň se však ukázalo, že Chile je pro Argentinu neoblíbený soupeř. Pohyblivá defenziva Chilanů je přesně to, co na mnohdy statickou Argentinu platí. Když pak čerstvá posila Fiorentiny Nicolás González trestuhodně zahazoval šance, musela se spokojit pouze s remízou. Minimálně však lze Argentinu pochválit za to, že konečně jde svou jasně vytyčenou cestou. Výsledky se podle mého názoru dostaví časem.

2. A jak je důležité posadit Otamendiho...
V současné sestavě Argentiny vidím 2 velké problémy. Tím prvním je právě Nicolás Otamendi, dříve velmi dobrý stoper, dnes jasná slabina Scaloniho výběru, který hraje už jen za zásluhy. Otamendi ani rozhodně není tím zkušeným mentorem, vedle kterého by mohl růst mladší kolega. Je to stále zmatkář, přes kterého jde velké množství gólů, pouze ještě jako bonus ztrácí na rychlosti. Scaloni by měl velmi brzy pochopit, že lépe než Otamendi, kterému se ale jinak patří za odvedené služby poděkovat, si povede kterýkoliv z nominovaných stoperů.

Druhým problémem je pak post defenzivného záložníka, který je v současnosti vyhrazen pro Leandra Paredese. Pokud dáme stranou osobní antipatie, jelikož Paredes opravdu není žádný fotbalový Mirek Dušín, lze konstatovat, že jde sice o kvalitního defenzivního záložníka, není to však osobnost. Argentina totiž nutně do středu zálohy potřebuje charismatického organizátora defenzivní části hry, který by tým dokázal v těžkých chvílích nabudit. V současném kádru však taková osobnost není. V zájmu Argentiny doufejme, že ji brzy trenér najde.


1. A ani to nebolelo...
Tohle byla opravdu hra kočky s myší. Zdecimovaní Venezuelané si sice určitě ostudu neudělali, od začátku až do konce však bylo jasné, kdo drží otěže zápasu naprosto pevně v rukou. Naopak místy zápas Brazilci pojali až v tréninkovém tempu, což by se jim teoreticky v dalším zápase mohlo vymstít. Brazilci totiž zaznamenali už 7. výhru v řadě a kouč Tite nesmí v hlavách svých svěřenců dopustit jakékoliv uspokojující myšlenky.

2. Je třeba začít hrát naplno
Zápas s Venezuelou by Brazílie měla velmi rychle hodit za hlavu. Přijdou totiž mnohem těžší soupeři a Brazilci by měli začít vážně ladit formu a rychlost na úplně jiný styl fotbalu, jaký přijde ve vyřazovací části. Zatím totiž Brazilci působí jako až příliš sebevědomé mužstvo, které si je vědomo své technické převahy a některým hráčům může brzy stoupnout sláva do hlavy. Pojďme se zaměřit tedy spíš na faktory, které Brazílii můžou potenciálně srazit vaz.

Tím prvním je určitě závislost na Neymarovi. Velké štěstí Brazilců je, že se možná úplně vyhne Chile. Minimálně ve skupině na něj nenarazí a ani do čtvrtfinále se nerýsuje jako potenciální soupeř. Tento houževnatý soupeř je však schopen silně přitvrdit, a to Neymarovi "nechutná". Navíc jeho herecké etudy už dosáhly skutečně vrcholu a vůbec bych se nedivil, kdyby si jej vyhlédli například Medel nebo Vidal pro zákrok, po kterém bude mít skutečně důvod metat kotrmelce. Ze stejného důvodu může Neymar děkovat peruánskému trenéru Garecovi, že nechal doma brutálního stopera Zambrana. Ten by si na Neymara snad speciálně i nabrousil kolíky.

Druhým faktorem je příliš bohorovná hra zálohy. Jistě, Casemiro je špička, nemůžu si ale pomoct, Fred ani Paquetá jí nejsou. Pokud by se podařilo jednomu z týmů perfektně bránit Neymara, rozehrávka najednou uvázne na mrtvém bodě. Richarlison jakožto druhý nejnebezpečnější Brazilec má totiž prakticky jen úkoly zakončovatele. Podle statistik na FB profilu brazilské reprezentace totiž zkompletoval proti Venezuele jen tři přihrávky spoluhráčům!!! Zkrátka rozehrávka není to, co by měl obstarávat. Jako možná taktika na Brazílii se tak ukazuje osobní obrana Neymara v podání řízného defenzivního záložníka. Výhodou Brazílie by však stále byla po celý zápas koncentrovaná obrana vedená jedním z nejlepších stoperů současnosti, zezadu jištěná jedním z nejlepších gólmanů planety. To se to pak vyhrává.


1. No Moreno, no party
Bolívie před zahajovacím utkáním s Paraguayí vydala tiskovou zprávu, ve které uvedla, že několik členů výpravy se nakazilo Covidem. Nic víc, nic míň. Při odtajnění zahajovací sestavy však patrně v Bolívii nejeden fanoušek protočil panenky a šel k zemi. Kapitán a hrdina týmu Marcelo Moreno totiž nebyl k dispozici ani na lavičce. Proč asi, že? Aby toho nebylo málo, pozitivní byly i další hvězdy výběru v zeleném - stoper Haquin a křídelník Henry Vaca. Naštvaný Moreno pak v rozhovoru pro média osočil CONMEBOL, že vysoký počet nakažených na turnaji je jejich vina a že by měli začít brát ohledy na zdraví hráčů. Rozhovor byl evidentně veden v emocích, přesto bolívijskému kapitánovi většina lidí asi dá za pravdu. Turnaj už je opravdu na hranici regulérnosti a kdyby pozitivními byly například hvězdy jako Neymar nebo Messi, to byste viděli, jak příslušné orgány začnou jednat... Pozitivní ale zatím nejsou, tudíž je pravděpodobné, že favority na vypadnutí tak budou dva koronavirem zdecimované týmy.

2. Dá se najít i něco pozitivního?
No snad jen to, že Bolívie si dokázala, že hrát může i bez svých největších hvězd. Pravda, o vyrovnaném utkání opravdu nemůžeme mluvit, jelikož Paraguay měla šanci za šancí a jen její dlouhá neschopnost v zakončení a solidní výkon gólmana Cordana uchránily Bolívii od debaklu. Kapitánu Morenovi je však 34 let a dlouhou dobu už se na něj Bolívie spoléhat nebude. Jako nový tahoun se profiluje mladý střední záložník Saavedra, který proměnil penaltu a stabilně podává v reprezentaci dobré výkony. Dalším pozitivem pro Bolívii by už snad byly ale jen samé negativní testy, a to zejména u Morena a stopera Haquina. Bez něj totiž bolívijská obrana hořela ještě víc než bývá obvyklé.


1. Forma odešla v ten nejhorší moment
Takhle by to opravdu nešlo. Na začátku kvalifikace jednoznačně nejofenzivnější tým, který bavil fanoušky nádhernými kombinacemi, agresivním napadáním a přímočarou hrou, je najednou úplně bez šťávy. Opravdu v ten nejhorší možný moment odešla forma zejména klíčovému útočníku Estradovi, tvůrci hry Menovi, motoru středu zálohy Moisési Caicedovi a na Enneru Valenciovi je pak vidět až přílišná snaha vzít odpovědnost na sebe, což mu zatím nejde. Hlavní problém pak vidím právě ve středu zálohy, který často propadá a zároveň není schopný kvalitně distribuovat míče na útočné polovině. Což o to, Jhegson Méndez si své defenzivní úkoly ještě celkem zvládá plnit, to Moisés Caicedo, který po přestupu do Premier League vůbec nenastupuje, je na tom hůř a je pro svůj tým doslova přítěží. Zároveň však na trenéru Alfarovi bylo vidět, že ve schopnosti zázračného mladíka věří a nechce mu předčasným stažením ze hřiště snížit pošramocené sebevědomí. Do příštích zápasů už však změna bude nutná, zvláště když se nabízí nasazení velmi kvalitního "střeďáka" Alana Franca nebo kreativního Damiána Díaze.

2. Mládí vpřed!
Jednoznačně pozitivním zjištěním je ale pro Ekvádorce věkové složení jejich základní sestavy. V ní se totiž objevili jen 3 třicátníci. Pojďme si zrekapitulovat její složení a vypíchnout potenciální silná místa do budoucna. Tak tedy: Ortíz (31) - Estupiñán (23), Arboleda (29), Hincapié (19), Preciado (23) - Martínez (31), Méndez (24), Caicedo (19), Plata (21) - Estrada (25), Valencia (31). Neformu Moisése Caiceda jsem zmínil už v předchozí kapitole, pořád ale platí za jeden z největších jihoamerických talentů. Výkon teenagera Hincapiého na stoperu pak rostl každou minutou na hřišti, kdy se ke konci nebál sám vyvážet míč až hluboko na soupeřovu polovinu (ostatně co měl dělat, když ofenzivní hráči prostě nefungovali). Naopak výkon Gonzala Platy proti Kolumbii byl jednoznačným zklamáním, přesto jde o vynikajícího dribléra. Zatím mu však evidentně sedí spíš role žolíka. Stejně tak oba krajní beci vykazují značný potenciál, přesto si nemůžu pomoct a od hráče Villarrealu Estupiñána čekám víc než jen běhání po lajně tam a zpátky. Propříště už však očekávám v základní sestavě zpět Ángela Menu, který sice nebyl poslední zápasy v obvyklé pohodě, přesto stále jde o vynikajícího hráče, který by trochu splašené hře záložní řady dodal myšlenku.


1. Může to být lepší, ale...
... je to stále to Chile, které známe z dřívějška. Stále bojující, technicky zdatné Chile, které trápí každého soupeře, který proti němu nastoupí. Chilský fotbalový svaz evidentně chce pokračovat v trendu nastoleném už v kvalifikaci na MS 2010 (a možná už i dřív, ale tyto doby po mně pamatovat nechtějte). Za mě je toto jasně sympatický trend, ze kterého by si mohly mnohé reprezentace brát příklad. V představení Uruguaye jsem psal o jejich "Procesu". Chile sice nemá tak sofistikovaný systém, trenéry ale evidentně vybírá podle předem jasného klíče. Měnit se tedy v Chile můžou trenéři, hráči, ale ne týmová filozofie. Ta zůstává nastavená na zarputilosti, ofenzivní hře a víře, že každého soupeře lze porazit, budou-li Chilané hrát jako tým.

2. Ztráta Alexise Sáncheze se ještě projeví, ostatní však na tom budou hůř
V zápase proti Argentině Chile nakonec vybojovalo bod, vyhráno však ještě zdaleka není. Velkou výhodou pro Chile ale je, že díky včasnému vládnímu objednání vakcín je země nejméně postiženou Covidem na kontinentu. Hráči Chile už navíc před nějakou dobou prošli očkováním, což je zpětně třeba hodnotit jako prozíravý tah. Jejich příštím soupeřům z Bolívie totiž bude chybět celá řada opor, a to ještě není jisté, jestli se nákaza v týmu nešíří vesele dál. Chilané tak v případě výhry nejspíš získají rozhodující náskok v boji o play-off a jejich jediným problémem bude zdraví Alexise Sáncheze. Stále totiž není jisté, na jak dlouho ho zranění vyřadí.


1. I utrpěná výhra se počítá
V předzápasovém rozboru jsem lákal na zápas Kolumbie s Ekvádorem. Těm nešťastníkům, kteří mě poslechli a zápas si ve 2 hodiny v noci pustili, se upřímně omlouvám. Jako záplatu na zkaženou noc pak mohli vidět alespoň geniální signál ze standardky v podání tria Cardona - Cuadrado - Borja, která alespoň trochu okořenila jinak nudný zápas. První poločas vyjma zmíněné akce se týmy předváděly, kdo předvede horší fotbal. Kombinace byla nepřesná, ofenzivy opatrné a napadání rozehrávky jen sporadické. Nakonec se však raduje Kolumbie, která se k ní ve druhém poločase čistě probránila. Na nějaké výlety do útoku však téměř úplně rezignovala.

2. Kolumbie bude muset přidat
Už jsem zmiňoval pomalu národní kolumbijskou ostudu, kdy druhá nejlidnatější země kontinentu vyhrála Copu jen jedinkrát v historii. A že bych Kolumbii po prvním zápase měl pasovat na favorita, to tedy rozhodně ne. Ekvádor, který prohrál, dostal alespoň facku, že takto to nepůjde. Kolumbijci si ovšem ze svého výkonu musí vzít úplně stejné poučení. Vzhledem k situaci Venezuely se dá asi očekávat, že Kolumbie do play-off pohodlně dokráčí, teď tedy nastává fáze ladění formy. Stavět může Kolumbie na kvalitní výkon v defenzivě, kdy Ekvádor až na pár náznaků úplně vymazali. Naopak těžko se už bude opakovat, že z jediné pořádné šance dokáží Kolumbijci rozhodnout zápas, zvláště když od jasného ofsajdu Los Cafeteros uchránilo pouze velmi špatné postavení útočníka Platy.


1. Romero - gól!
Zrodila se hvězda. A tou hvězdou je v evropském světě zcela neznámý křídelník saúdskoarabského Al-Taawounu Alejandro "Kaku" Romero. Už v představení Paraguaye jsem psal o čím dál častějším využívání argentinských rodáků s paraguayskými předky. Mezi ně patří i "Kaku". Ten však zatím v 7 zápasech za Paraguay vstřelil 4 góly. Zkrátka Eduardo Berizzo moc dobře ví, koho do týmu potřebuje. Druhým hrdinou Paraguaye je pak už od začátku kvalifikace na MS jiný Romero - Ángel. Ten se překvapivě vyprofiloval v důležitého střelce svého týmu. Největším překvapením však byl hrotový útočník Gabriel Ávalos, který se ve 30 letech z ničeho nic dostal do reprezentace a ve svém teprve druhém zápase předvedl výborný výkon korunovaný pěknou asistencí na třetí gól. Takhle by to tedy šlo a Paraguay udělala veledůležitý krok do vyřazovacích bojů.

2. Remízová šňůra definitivně přerušena?
Paraguay je takticky vyspělé mužstvo s dobrou defenzivou. Ve spoustě zápasů si zasloužila vyhrát, přesto tyto zápasy nedokázala dotáhnout k vítěznému konci. Remízové prokletí dlouho na týmu leželo jako deka, což se projevovalo v nervózních koncích zápasů. Nyní však po delší době přišly dva výsledky po sobě, které neskončily remízou, a to prohra s Brazílií a teď výhra nad Bolívií. To se stalo naposledy v říjnu 2019 v přátelských utkáních s Jordánskem a Srbskem. Mimo přátelské zápasy bychom se dostali až do roku 2017, kdy ve dvou soutěžních zápasech po sobě neuhrála Paraguay alespoň jednu remízu. To už je celkem solidní šňůra. Uvidíme, zda bylo časté remizování spíše psychickým nastavením týmu a dále už bude Paraguay zaznamenávat více výher, nebo je problém hlubšího rázu. V turnajovém systému však neustálé remizování může tým dovést až k titulu. O tom jsme se mohli přesvědčit např. na Euru 2016.


1. Co naplat, lépe to nešlo
Když se vám těsně před turnajem kompletně rozpadne osa mužstva, asi se nedá čekat, že budete konkurovat Brazílii, která se svými kontinentálními soupeři působivě zametá už nějakou dobu. Nakonec sice někteří hráči nastoupili i přes předem avizovanou absenci (například gólman Graterol), z pravidelně nastupujících stoperů však nebyl k dispozici ani jeden. Na levém beku pak nastoupil nováček Cumana, který doslova shořel a podepsal se pod první dva góly. Těžko však něco vyčítat hráči, který dosud hrál jen domácí ligu a najednou na něj vyběhne Neymar s Richarlisonem a Jesusem. V záložní řadě zase nastoupil ortodoxní střední záložník Cásseres na křídle, ačkoliv na této pozici nikdy nehrál. Kapitánskou pásku dostal útočník Aristeguieta, jeden z mála zkušených fotbalistů v základní sestavě, který se sice na hrotu neuvěřitelně rval, snažil se svému týmu pomoct jakýmkoliv způsobem, bylo to však marné. Nejvíce ze všech pak chyběl tradiční kapitán Rincón, který tradičně organizuje hluboký venezuelský blok, což sice Júnior Moreno relativně zvládal, přesto v obraně Venezuela nepůsobila příliš kompaktně a skoro každá rychlejší kombinace Brazilců vedla k pořádným problémům. Co se dá dělat, tým se vám holt nesehraje ze dne na den.

2. Proč Venezuela neustále jen brání?
Přesto se však člověk neubránil dojmu, že Venezuela se i naprosto zoufalé situaci snažila útočit mnohem častěji než když má k dispozici to nejlepší, co může nabídnout. V několika případech agilní José Martínez (neplést s Josefem Martínezem) měl možnost táhnout protiútok po křídle, při kterém byl svými spoluhráči doplňován. Právě doplňování útoků byla prozatím v kvalifikaci jasná slabina Venezuely. Tento zápas byl samozřejmě spíš pro Venezuelany jakousi přípravou na důležitější duely v boji o postup, jde ale vidět, že trochu méně defenzivní svázanosti by týmu prospělo. Minimálně by se na hru Venezuely alespoň konečně dalo koukat. Čestnou zmínku nakonec si zaslouží úplný nováček v mezinárodním fotbale, 25letý Francisco La Mantia. Ten dostal v tomto zápase nevděčnou roli středního stopera v 3obráncovém systému, který měl za úkol držet prapor obrany. Nutno říct, že s touto rolí se popasoval opravdu skvěle. Nechyboval, nezmatkoval a stoperská trojice povolila vlastně až v samém závěru, kdy už bylo rozhodnuto. Zbylé dva góly nebyly v žádném případě vinou stoperů. Kdo ví, jestli si tímto neřekl o přestup do některé z kvalitnějších jihoamerických lig?