Vrací se doba měděná aneb i na poušti lze hrát kvalitní fotbal

Fotbal občas píše po celém světě nesmírně zajímavé příběhy. Ten dnešní pochází z dalekého Chile, konkrétně z vyprahlé pouště Atacama, kde má svůj domov ve světě téměř neznámý tým C. D. Cobresal.

Na začátek je třeba krátký geografický exkurz. Nejen fanoušci zeměpisu určitě ví, že Chile leží v Jižní Americe a má podivný nudlovitý tvar nepodobný jakékoliv jiné zemi na světě. Severojižní délka země, která činí pro Středoevropana těžko představitelných 4329 kilometrů, zajistila chilskému státu obrovskou přírodní diverzitu, kdy se na severu objevuje nejsušší poušť světa a na jihu naopak můžete obdivovat fjordy ne nepodobné těm norským. My se dnes podíváme právě do severní pouštní oblasti, kde se nacházejí obrovská ložiska všemožných strategických surovin od chilského ledku, lithia až po měď.

Proč vlastně číst toto geografické okénko? Protože právě kvůli těžbě surovin v Atacamě, kde prakticky nikdy neprší a místo vodních ploch se v ní skví solné planiny, žije i v tomto nehostinném prostředí zhruba 1 milion obyvatel, přičemž celé Chile jich má necelých 20 milionů. No a z toho milionu jich zhruba 8000 žije v hornickém městečku El Salvador, městečku uprostřed ničeho... a navíc ještě postaveném ve tvaru římské přilby! Pomyslnou pihu na tváři neviditelného římského vojáka pak tvoří fotbalový stadion s názvem Estadio El Cobre, domov fotbalového klubu C. D. Cobresal, loňského vicemistra chilské ligy. Tímto výsledkem se tak "Mineros" kvalifikovali do skupinové fáze Copy Libertadores, jihoamerické obdoby Ligy mistrů. Pojďme se ještě předtím, než se přesuneme k historii a úspěchům samotného klubu, podívat v rychlosti na historii městečka El Salvador.

Leckoho by mohla napadnout paralela s naším Havířovem, nicméně zatímco ten byl budován postupně v okolí existujícího osídlení a v příznivých přírodních podmínkách, El Salvador byl založen "na zelené louce" (spíš "na vyprahlé pustině") v téměř neosídlené oblasti mezi lety 1956-1959, a to kvůli těžbě mědi. Zakladateli starších podobných hornických městeček a táborů byly těžařské společnosti pocházející zejména z Velké Británie, které s těmito městy a často i s pracovníky zacházely jako se svým majetkem. Vliv chilské vlády do Atacamy zkrátka příliš nesahal. Situace se začala rapidně zlepšovat s nahrazováním britských investorů americkými.

Malý El Salvador je tak jedním ze symbolů formování sociálních aspektů nejen moderního hornictví v Jižní Americe. Měl být moderním městem s kvalitními službami, zdravotní péčí a také lepším dopravním spojením s okolím, tedy jakousi "vlajkovou lodí" své zakládající společnosti. Oproti mnohdy morálně dosti sporným podmínkám pro obyvatele v 19. a v prvních letech 20. století, tedy představoval novou éru humánnějšího přístupu k pracovníkům a jejich rodinám ze strany zahraničních investorů. Spokojenost pracovníků a důraz na bezpečnost práce v 50. letech 20. století nabyla na důležitosti. Bylo to ze značné části ze zištných důvodů, protože majitelé společností nechtěli, aby jim horníci utíkali ke konkurenci.

Chytré řešení El Salvadoru je sice imponující, nás ale zajímá hlavně fotbal. Pro něj však přes jakoukoliv snahu Američanů El Salvador vhodným místem není. Zkrátka ve zhruba 2 400 m n. m. v kombinaci s absencí deště vám kvalitní pažit jen tak nevyroste. Prvním fotbalovým týmem, hrajícím na hřišti bez trávníku, byl Club Deportivo Hospital. K založení fotbalového klubu C. D. Cobresal pak došlo až v květnu roku 1979! Co vlastně znamená název Cobresal? Španělštiny znalí čtenáři vědí, protože "cobre" je měď, "sal" je pak zkratkou názvu města. Nápadité to sice příliš není, protože slovo "cobre" má v názvu ještě několik dalších klubů z Atacamy, svůj účel ale název plní. Barvou klubu je pak nepřekvapivě oranžová, která odkazuje na barvu produktu, na kterém existence celého města stojí. Milovníkům rebrandingu se pak při pohledu na roztomile oldschoolový design loga možná bude otevírat kudla v kapse. Uznejte ale, že prapodivný nápad s míčem s hornickou přilbou "na hlavě" na první pohled zaujme.

Zvláštností Cobresalu je také kapacita jeho stadionu, která původně dosahovala více než 20 000 míst, a poměrně výrazně tak převyšuje počet obyvatel města (cca 8000 obyvatel). Ptáte se proč? Je to kvůli kolísání počtu obyvatel ve městě, které je zcela závislé na těžbě mědi. Na konci 70. let zkrátka El Salvador měl mnohem víc obyvatel než dnes. Obyvatel, kteří kromě fotbalu moc jiných možností k zábavě neměli. Fanouškům Bundesligy zvyklým na situaci Hoffenheimu asi nepřijde na předimenzovaném stadionu nic zvláštního, dostat se na fotbal do El Salvadoru ale pro obyvatele okolních (pokud toto slovo vůbec lze při vzdálenostech v Atacamě použít) osad nedává příliš smysl. Právem se tak stadionu El Cobre někdy přezdívá "největší stadion na světě", naplnit jeho kapacitu je totiž prakticky nemožné. Vzhledem k bezpečnostním předpisům se ale nyní nesmí na stadionu využívat místa na stání, takže oficiální kapacita klesla na "pouhých" 12 000 míst.

Jsou to ale hlavně sportovní výsledky, proč by si měl kromě specifických přírodních podmínek člověk klubu Cobresal všimnout. Přece jen v extrémních podmínkách hraje mnoho klubů po celém světě. Díky bohatství plynoucího z těžby šla kvalita fotbalu v El Salvadoru extrémně rychle nahoru. Nutno podotknout, že Cobresal nebyl prvním klubem z Atacamy, který dosáhl kontinentálního věhlasu. Ještě větší stopu zanechal konkurenční tým Cobreloa, který v letech 1981 a 1982 dokonce dvakrát stanul ve finále Copy Libertadores! Bohužel ani jednou do domovské Atacamy nejcennější americkou trofej nepřivezl. Cobreloa loni postoupila po dlouhé době opět do nejvyšší soutěže, ale o tomto klubu zase třeba příště...

Vraťme se zpátky ke Cobresalu a jeho rychlému růstu. Už necelý rok po svém založení došlo k domluvě o sloučení s původním městským amatérským týmem CD Hospital a nový tým se silným zázemím vstoupil do profesionálního fotbalu, konkrétně do druhé chilské ligy. K tomu musel nový tým splnit nepříjemnou a nákladnou podmínku o vybudování travnatého hřiště, což se ovšem díky finanční síle klubu povedlo. Už v roce 1982 se tým sportovní cestou kvalifikoval do nejvyšší soutěže. Ve stejném roce, kdy Cobresal začal hrát nejvyšší soutěž, tedy roku 1983, vstoupil do akademie klubu mladík, který se měl později stát světoznámou hvězdou, Iván Zamorano. I díky jeho talentu si jeho tým zahrál v roce 1986 slavnou Copu Libertadores a o rok později oslavil zisk své první trofeje - národního poháru. Na mezinárodní scéně ovšem Cobresal díru do světa neudělal. Ve skupině sice neprohrál jediný zápas, 5 remíz ale doplnila jediná výhra, což na postup nestačilo. Po úspěšných 80. letech bohužel následoval značný sešup v letech 90. Po spíše průměrných či maximálně lehce nadprůměrných sezónách přišla obroda klubu v posledních 10 letech.

Klub, který v první lize totiž končil spíš v polovině tabulky s občasnými výkyvy k lepšímu či horšímu totiž naprosto senzačně a nečekaně vyhrál jednu ze dvou separátních ligových částí v roce 2015. Pro představu, v předchozí části sezony Cobresal skončil 15. z 18 týmů, v následující spadl opět do ligového průměru a v sezóně 2016/2017 dokonce sestoupil z nejvyšší soutěže. Ve své druhé účasti v Copě Libertadores navíc tým propadl a získal pouhé 3 body za jednu domácí výhru. Po sestupu však tým převzala klubová legenda Gustavo Huerta, který tým vede už sedmým rokem.

A opět se potvrzuje, že trenérská stabilita přináší kvalitní výsledky. Huerta nejprve tým ve své druhé sezóně na lavičce dovedl zpět do nejvyšší soutěže, následující kritickou konsolidační sezónu zvládl Cobresal na pěkném 10. místě (opakuji, že chilská liga má 18 týmů) a v následujících letech tým z tradičního průměru dotáhl dvakrát do Copy Sudamericana (obdoby Evropské ligy), kde sice Cobresal vůbec neuspěl, pro místní obyvatelstvo to ale musela být po letech strádání výrazná vzpruha. No a jak už bylo zmíněno na začátku, pořádný úspěch, ovšem s hořkým podtónem, se dostavil loni. Huertovi svěřenci byli ještě před posledním kolem první v tabulce s dvoubodovým náskokem na tým Huachipato (čtěte wačipato) a k titulu jim stačila remíza. Poslední zápas na hřišti Unionu Española ale nezvládli a po prohře 0:1 se z titulu radovalo právě Huachipato. Zároveň letos se na výkonech týmu podepisuje kombinace pohárů a domácí soutěže. Cestování z El Salvadoru po Chile a obecně Jižní Americe je opravdu krušné.

Jaké jsou vlastně vyhlídky Cobresalu v Copě Libertadores, kdybyste si chtěli sympatický tým z malého pouštního městečka sami prohlédnout? Nalosován byl do velmi těžké skupiny k Sao Paulu, Talleres Córdoba a k Barceloně! Samozřejmě "jen" Barceloně Guayaquil, ale i tak jde na kontinentu o známý a silný tým. Popravdě šance na postup ze skupiny je zcela minimální (po dvou zápasech má Cobresal 1 bod), důležité ale je, že těch pár hornických rodin z pouštního městečka ve tvaru římské přilby může díky svému týmu cítit hrdost. Bohužel pravděpodobně hrdost budou cítit jen při sledování televize, protože zde nastupuje opět specifikum tohoto týmu a samotného Chile, protože nepřekvapivě starý stadion El Cobre nesplňuje požadavky pro pořádání zápasů Copy Libertadores, takže Cobresal musí využít stadionu "hornických" kolegů z týmu Cobreloa ve větším městě Calama, vzdáleného necelých 8 hodin cesty autem. Je škoda, že fanoušci z velkoměst Guayaquil a Córdoba a z megaměsta Sao Paulo mrňavé a ospalé městečko El Salvador neuvidí. Atmosféru v prvním domácím zápase v Atacamě logicky vytvářeli spíš fanoušci Barcelony. Držte ale palce měděným "Mineros" alespoň vy, aby nejen uhráli dobré výsledky, ale aby zároveň cestováním ztrápený tým dokázal i v letošním ligovém ročníku hrát důstojnější roli.

DINIUS, O. J. - VERGARA, A. 2011: Company Towns in the Americas: Landscape, Power, and Working-Class Communities.