Ve Fukušimě se dál hraje fotbal. A daří se mu...

V březnu letošního roku bylo Japonsko zasaženo ranou z nejkrutějších. Ničivé zemětřesení a vlna tsunami zanechaly 500 kilometrů čtverečných zdevastovaných, 19 485 lidí mrtvých či nezvěstných. Nyní - téměř přesně osm měsíců po katastrofě - je to mimo jiné právě fotbal, co Japoncům dává chuť do života...

Konkrétně ve fukušimské prefektuře byla, jak známo, situace nejkritičtější. Právě zde došlo k poškozenení celé jaderné elektrárny, které vlastně zpříma způsobilo vystěhování dvou milionů lidí. Domy v okruhu 20 kilometrů od reaktorů jsou ještě teď neobytné.

Samotné město Fukušima, kde sídlí i malý fotbalový klub United FC, je od ohniska události vzdáleno bezmála 70 kilometrů. Nachází se tudíž vně té nejnebezpečnější zóny. Přesto tamější stupeň radiace kdekoho znepokojoval (i znepokojuje) a mnohé venkovní aktivity byly omezeny. Ne však ty fotbalové. Samotný tým se rozhodl pokračovat ve své činnosti a turbulentní sezona mu teď klidně může vynést obrovský úspěch...

Fukušima doteď bojovala až ve čtvrtém podlaží japonského fotbalového paneláku, tedy zhruba někde na úrovni českého krajského přeboru. To by se ovšem brzy mohlo stát minulostí. Leč fukušimské čeká ještě složitý pavouk regionálního play-off, v němž se budou muset prokousat předkolem a pak případně i finálovými zápasy, jsou blízko neuvěřitelnému úspěchu. Svou malou divizi teď vyhráli, zítra poprvé vstoupí do regulérní bitvy o postup do Japan Football League, celkově třetí nejvyšší a nejnižší celonárodní soutěže. To by potom šlo o podobný skok, jako když anglický celek opustí vody Conference a povýší na opravdu ligového účastníka.

"Po té katastrofě jsme mysleli, že máme s fotbalem utrum. Když jsme se dozvěděli o radiaci, prostě se nedalo nějak myslet na budoucnost," nechal se slyšet jeden z možných příslibů do budoucna, žák Naoto Saitoh z kategorie do 14 let. "Nicméně jenom šest týdnů poté začala akademie opět fungovat. Byla to velká úleva vidět znovu své spoluhráče. Byl jsem šťastný, že jsem si s nimi opět zakopal," popisuje dál stejný hoch své pocity po nečekaně rychlé regeneraci fukušimského fotbalového projektu.

"Bydlel jsem kousek od jednoho z ohnisek ukazovaných v televizi. Moje rodina musela být evakuována; myslel jsem, že budu muset přestat hrát," navazuje o něco mladší Kanta Watanabe. Také on přitom dál může snít svůj dětský sen o účasti na mistrovství světa. Opět hraje, a klidně se může stát, že jako dospělák si od začátku bude moci užívat atmosféry vyšší soutěže než jeho aktuální vzory. O všem se bude v první řadě rozhodovat během druhé půlky listopadu, 2. prosince potom vypuknou finálová klání - která se Fukušimy mohou, ale také nemusí týkat.

Ve prospěch provinčního klubu by nicméně mohla hovořit přítomnost ostřílené osobnosti na trenérské lavici. Tam totiž sedí 25násobný reprezentant Satoši Tezuka, který už dříve dovedl k podobně senzačnímu postupu Okayamu. Tenkrát šlo sice o povýšení do stavu druholigového, přesto nemusí jít o zcela nepodobnou situaci. Jakkoliv je momentálně japonské fotbalové klima vůbec poněkud dusné a jiné; hlavně co se celosvětového vnímání týče.

"Někteří lidé v zámoří se stále domnívají, že Fukušima a celé Japonsko nejsou bezpečnými místy, takže je myslím důležité, že Japonsko bude hostit Mistrovství světa klubů. Náš klub je momentálně až ve čtvrté lize, ale to neznamená, že nemáme velké ambice. Chceme vyrůst, vyhrát Asijskou Ligu mistrů a sami se postavit těm nejlepším zaoceánským klubům," odhaluje Tezuka tradiční japonské vlastnosti: pro Evropany až nepochopitelně silné sebevědomí, enormní odhodlání, houževnatost. Právě tyhle hodnoty přitom nepochybně samotný fukušimský fotbal udržely při životě.

Mistrovství světa klubů propukne na ostrově Honšú osmého prosince. Tedy v době, kdy by ještě sami Tezukovi svěřenci teoreticky mohli bojovat o svou budoucnost. A kdyby náhodou ne - do jednoho ze dvou hostitelských měst, Jokohamy, to není z Fukušimy nikterak daleko. Takže se případně alespoň bude dát nedaleko načerpat inspiraci, třeba položit ony základy úspěchu v kontinentální Lize mistrů.

Už jen pro podporu těchto snílkovských vizí je zasazení letošního ročníku Mistrovství světa klubů na stále postižené asijské souostroví velmi pěkným a důležitým gestem. Možná si ani nedovedete představit, jak moc na tomto pořadatelství Japoncům momentálně záleží...