V modrobílém napříč generacemi: Pád na dno

Baník Ostrava patří k nejvýraznějším značkám českého fotbalu. Klub vyrostl z hornického prostředí a více než století spoluutváří sportovní identitu celého regionu. Zažil éry slávy i hluboké pády. Je čtyřnásobným mistrem republiky, hrál řadu velkých evropských zápasů, ale má za sebou také sestupy, finanční kolapsy a existenční nejistotu. To vše je součástí příběhu, který dalece přesahuje hranice hřiště.

Právě v době, kdy se blíží završení téměř desetileté éry vlastnictví Václava Brabce, dává pohled do minulosti nový kontext. Pod jeho vedením Baník přežil kritické období, vrátil se z druhé ligy mezi elitu a znovu okusil evropské poháry. Zároveň ale letos opět bojuje o samotné ligové přežití. Tento seriál se proto vrací ke klíčovým kapitolám historie Baníku Ostrava, aby připomněl, odkud vzešel, čím si prošel a proč jeho příběh zůstává i dnes tak silný a výjimečný.

Úpadek dobré nálady po mistrovské sezoně byl až nečekaně rychlý. První projevy nespokojenosti fanoušků s tahy vedení se objevily už jaře 2004, když byly oznámeny výrazně vyšší ceny permanentních vstupenek pro ročník 2004/05. Nespokojenost však v kulisách mistrovských oslav rychle opadla, než na začátku nové sezony zase vystoupala na povrch.

Baník totiž mířil do 3. předkola Ligy mistrů, ve kterém ho vyzval německý Bayer Leverkusen. Na pohárové utkání měli vlastníci permanentních vstupenek 20% slevu, přesto byly ceny přesahující tisíc korun tak vysoké, že se dá účast necelých 6 tisíc diváků označit za blamáž. Baník totiž v prvním utkání v Německu prohrál vysoko 0:5 a odveta, ve které vyhrál 2:1, v podstatě nic neřešila. Nikoho tak malý počet diváků vzhledem k vysoké ceně lístků nepřekvapil.

Následně dostal Baník šanci na reparát v 1. kole Poháru UEFA proti Middlesbrough, ale v Anglii prohrál 0:3 a domácí remíza 1:1 tak znamenala velmi rychlý konec v evropských pohárech. Zápas proti Middlesbrough už měl ale mnohem lepší kulisu. Fanoušci, kteří byli přítomni zápasu s Leverkusenem, dostali vstupenku zadarmo a ani základní vstupné už nebylo tak drahé.

Velká předsezonní očekávání vzala rychle za své. Už v létě tým opustil Jan Laštůvka, který přestoupil do Šachtaru Doněck a zahraničního angažmá se dočkal René Bolf, jenž se stal posilou francouzského AJ Auxerre. Po prohraném zápase v Leverkusenu odešel také nejlepší střelec z předešlého ročníku Marek Heinz. Tomu vedení oznámilo, že vzhledem k neúspěchu s Leverkusenem nemá smysl, aby v týmu zůstával, a snažilo se ho zpeněžit. Heinz tak po roce v Baníku přestoupil do Borussie Mönchengladbach, ačkoliv ve své biografii zmiňuje, že se mu do Německa vracet nechtělo.

František Komňacký měl vyhlídnuté za odchozí hráče náhrady, ale vedení mu ve většině případů nevyhovělo a přicházeli hráči, kteří byli na seznamu vytipovaných posil úplně dole. To se podepsalo i na dalším průběhu. Komňacký nakonec sezonu na lavičce Baníku kvůli špatným výsledkům ani nedokončil a na místo činu se vrátil Jozef Jarabinský. Ten Baník dovedl k poslední trofeji v historii klubu. V Olomouci na Andrově stadionu totiž porazil góly Metelky a Papadopulose ve finále Poháru Českomoravského fotbalového svazu Slovácko 2:1 a navzdory sedmému místu v lize si zajistil postup do Poháru UEFA.

Jozef Jarabinský si ale pohárové zápasy nakonec neužil. Špatný vstup do sezony 2005/06 znamenal jeho konec na lavičce a vedení v září roku 2005 angažovalo mladého trenéra Pavla Hapala. Ten vstoupil s Baníkem do Poháru UEFA ve velkém stylu. Domácí výhra 2:0 nad nizozemským Heerenveneem dávala velkou šanci na postup do základní skupiny soutěže, ale v Nizozemsku schytal Baník výprask 0:5 a jeho pohárové snažení opět nemělo dlouhého trvání.

To nemělo ani Hapalovo angažmá na lavičce ostravského klubu. Baník sice opět postoupil do finále poháru, ale tentokrát nestačil po penaltách na Spartu. Šesté místo v lize také nesplnilo předsezonní cíl, kterým byl postup do evropských pohárů a Baník do ročníku 2006/07 opět vstupoval s novým trenérem. Tím byl zkušený kouč z Brna Karel Večeřa.

Večeřa prvně stabilizoval kádr. Ten ale převážně tvořili mladí hráči, a dosáhl v lize pouze na sedmé místo. V sezoně 2007/08 byl tým složený z mladíků jako František Rajtoral, David Střihavka, Lukáš Magera nebo Tomáš Mičola doplněn o zkušeného Reného Bolfa, který se vrátil z Francie, a Rudolfa Otepku. V kádru navíc opět působil Martin Lukeš, který v Baníku smolně kromě mistrovské sezony strávil celou kariéru a také útočník Václav Svěrkoš. Dobře poskládané mužstvo na mistrovský titul, který uzmula Slavia Praha, pomýšlet nemohlo, ale skončilo na výborném třetím místě, které znamenalo další postup do Poháru UEFA.

V tom se Baník v 1. kole střetl se silným Spartakem Moskva a byl pasován do role outsidera. Po letech v zahraničí se však vrátil Tomáš Galásek a tým měl dostatečnou sílu, aby dokázal ruského soupeře vyřadit. První zápas se odehrál v Ostravě a šťastnější byli Rusové, kteří vyhráli díky vlastnímu gólu Bolfa. V odvetném utkání na stadionu Lužniky pak šel Spartak velmi rychle do vedení a vše nasvědčovalo rychlému konci Baníku. Ještě v prvním poločase ale stihl vyrovnat Otepka a najednou k postupu chyběl jeden gól. K tomu měl navíc Baník velmi blízko, ale hned třikrát trefil na moskevském stadionu tyč a po srdnatém výkonu nakonec vypadl. Fanoušky možná vypadnutí mrzelo, ale dokázali ocenit výkon svých oblíbenců a přivítali tým na letišti v Mošnově ovacemi.

Sezona 2008/09 začínající nadějným moskevským dvojzápasem měla pěkné ligové pokračování a Baníku po podzimní části znovu patřilo solidní třetí místo. Věřilo se, že pod Karlem Večeřou může klub dosahovat alespoň takových úspěchů jako na konci 80. let pod vedením Milana Máčaly, ale zimní přestupové období bylo kritické. Jen půl roku po návratu do rodného klubu opět odešel Tomáš Galásek a tým opustil také druhý klíčový hráč Václav Svěrkoš. V jarní části sezony byl Baník vůbec nejhorším týmem celé ligy a jen díky náskoku z podzimu skončil na 9. místě. Po sezoně klub v klubu nepokračoval Karel Večeřa.

Velmi špatné jaro 2009 nenaplnilo fanoušky optimismem a nově příchozímu trenérovi Miroslavu Koubkovi se minimálně z řad fanoušků příliš nevěřilo. Spíše se ale nevěřilo celému týmu, který v létě neposílil o moc významných jmen. Oporami nadále byli obránci Neuwirth s Bolfem a záložníci Mario Lička s Martinem Lukešem. Z posil se jasně nejvýznamnější postavou stal kapverdský obránce Fernando Neves, neboť se díky svému hernímu stylu a obětavosti stal oblíbencem ostravských fanoušků. Do základní sestavy se v konkrétní sezoně prosadil ještě Vít Baránek a později se jako dobrý nákup ukázal slovenský mladík Ján Greguš.

Baník začal nenápadně a rozhodně se nemohlo hovořit o podobném fotbalovém boomu jako o šest let dříve. Zaprvé tým lize nedominoval podobným způsobem a zadruhé vztah fanoušků s majitelem Tomášem Peterou nebyl ideální. Přesto se Koubkův tým pomalu prokousával ligovou tabulkou nahoru a na konci podzimní části byl na třetím místě s bodovou ztrátou na první Teplice a druhou Spartu. To dlouho nedokázali ocenit fanoušci, jejichž průměrný počet na domácích zápasech se během podzimní části pohyboval okolo pěti tisíc. Když však Baník musel k poslednímu podzimnímu kolu 30. listopadu 2009 kvůli instalaci vyhřívaného trávníku na Bazalech nastoupit na Městském stadionu ve Vítkovicích, bylo vyprodáno.

Vzhledem ke zkušenosti z minulé sezony byla před jarní částí na místě zdrženlivost. Jedinou zimní posilou se stal teprve sedmnáctiletý Matěj Vydra z Jihlavy. Sázka na mladíka se ovšem vyplatila a byl velmi cenným přírůstkem v ostravském týmu. Ten z úvodních deseti jarních zápasů prohrál jen jeden nečekaně doma s Českými Budějovice a dostal se až na první místo ligové tabulky, které sdílel s úhlavním rivalem pražskou Spartou. Na Bazaly opět začaly chodit velké návštěvy, i když míst se na ochozech vždycky ještě našlo dost. Pak ale přišel 2. květen 2010 a ostravský svatostánek praskal ve švech. Na Bazaly přijela Sparta s nenáviděným ostravským odchovancem Tomášem Řepkou. Jednalo se o souboj prvního s druhým, přičemž oba týmy měly stejný počet bodů a výhra by měla cenu zlata. Poslední velký zápas o titul na Bazalech skončil nic neřešící remízou 1:1 a situace v boji o titulu zůstala nadále otevřená.

Po hladké výhře nad už jistě sestupujícím Kladnem přišel domácí zápas s Mladou Boleslaví, který všechno změnil. Baník sice poslal rychle do vedení Mičola, ale po půlhodině musel kvůli zranění odstoupit klíčový stoper Neuwirth a krátce na to bylo vyrovnáno. Chvíli po změně stran musel s otřesem mozku do nemocnice Mario Lička, který dokonce na krátký momentu upadl do bezvědomí, a stav kádru, kterému už před zápasem chyběl zraněný René Bolf, byl kritický. Baník ale zpět do vedení poslal z penalty Neves a vše nasvědčovalo tomu, že i z těžkého zápasu vydoluje tři body. V poslední minutě ovšem vyrovnal mladoboleslavský Táborský a Bazaly naprosto ztichly. Baník totiž přišel o obrovskou šanci na titul, protože ve stejném kole remizovala i Sparta.

"Je to obrovská škoda. V poslední minutě zápasu jsme přišli o titul. Už to nikdo nestačil zachránit. Propadli jsme a neuhlídali vedení. Bohužel nás ovlivnilo, že se nám rozpadla osa mužstva. Jak už to bývá, tak pokud si balón nedáme přesně a nevstřelíme gól, abychom utekli na dvoubrankový rozdíl, tak nás ten někdo nahoře ztrestá. Když jsme se dozvěděli výsledek z Liberce, kde Sparta remizovala, bylo zklamání o to větší," shrnul své pocity po zápase kapitán Lukeš.

V posledním kole v Příbrami nastoupil Baník s řadou náhradníků v základní sestavě. Na pozici stopera hrál poprvé v základní sestavě teprve dvacetiletý Michal Frydrych. Zisk titulu navíc už nebyl v rukou ostravských hráčů. Skóre měla mnohem lepší Sparta, a tak Baník musel čekat na její zaváhání, které nepřišlo. Naopak ostravský tým v Příbrami jen remizoval a skončil nakonec na 3. místě. Zápas navíc po celou dobu doprovázel konflikt baníkovských fanoušků s policií. Ta nepřiměřeně zareagovala na excesy několika jedinců v řadách fanoušků a slzným plynem zahltila celý stadion. Zápas tak musel být na 20 minut přerušen. Mezi fanoušky se později začalo spekulovat o tom, že šlo ze strany pražské policie o pomstu za nevpuštění sparťanských fanoušků na Bazaly o dva týdny dříve. Nakonec se situace uklidnila a fanoušci po závěrečném hvizdu vběhli na hrací plochu, aby hráčům pogratulovali za krásnou sezonu podobně jako před šesti lety v Olomouci.

Po vydařené sezoně, ve které Baník živil do posledního kola naději na zisk mistrovského titulu, přišel až nečekaný úpadek. V předkole Evropské ligy, která nahradila dlouhé roky hraný Pohár UEFA, sice nejprve vyřadil 2. předkole gruzínský FC WIT Georgia Tbilisi, ale následně vypadl s běloruským Dněprem Mogilev. Baník prohrál 0:1 už první zápas v Bělorusku, ale ostudu prožil až v domácí odvetě. Čekalo se totiž, že nepříznivý výsledek z odvety doma otočí, ale i před vlastními diváky prohrál 1:2. Mogilev přitom nebyl soupeřem, se kterým se vypadnutí očekávalo. Nemohl si dokonce dovolit ani leteckou přepravu a do Ostravy přijel autokarem.

Pohárový neúspěch předznamenal časy, které Baník v nadcházejících letech čekaly. Znovu se začalo spekulovat o finančních problémech, které nyní už jediný majitel klubu Tomáš Petera pochopitelně popíral. Odchody opor Maria Ličky a Mičoly do francouzského Brestu a Matěje Vydry do Udinese ovšem ukazovaly opak. Sestava se výrazně proměnila a trenér Koubek s novými posilami žádných zázraků nedosáhl. Od konce téměř mistrovské sezony tak neuběhl ani půlrok a jeho působení v Baníku skončilo.

Tým v lednu 2011 převzal slovenský trenér Karol Marko a povedlo se mu jediné - zachránit Baník v první lize. Konečné 14. místo a nejtěsnější možná záchrana ovšem fanoušky netěšila a ještě více je netěšila absence jakékoliv klubové koncepce. Majitel Tomáš Petera totiž oznámil, že kvůli špatnému finančnímu stavu klubu hledá nového kupce nebo alespoň silného partnera. K tomu všemu Karol Marko skončil na lavičce týmu hned po prvním nepovedeném kole ročníku 2011/12 s Teplicemi a na jeho místo přišel do té doby trenér B týmu Pavel Malura.

K tomu všemu Marko skončil a na jeho místo přišel do té doby trenér B týmu Pavel Malura. Nelze konstatovat, že by byl Marko mezi fanoušky nějak oblíbený, ale zcela nepochopitelné vyhození trenéra po prvním soutěžním zápase nové sezony je pobouřilo. Někteří zápasy bojkotovali, jiní během zápasů aktivně protestovali proti Tomáši Peterovi. Situace v Baníku byla vyostřená a nejistá. Dříve se na protest proti Peterovi házely na hřiště tenisové míčky, nyní už to byla pyrotechnika. Jednou z mála pozitivních věcí byl návrat slavných odchovanců Václava Svěrkoše a Marka Jankulovského. Druhý jmenovaný si ale zahrál pouhých sedm minut domácího zápasu s Hradcem Králové, než opustil hřiště s přetrženým křížovým vazem na nosítkách.

Malura nakonec na lavičce vydržel jen do března, protože klub byl na sestupovém patnáctém místě. Odpovědnost za záchranářskou misi převzal jako nový trenér kapitán posledních mistrů Radoslav Látal. Ani pod jeho vedením to dlouho nevypadalo dobře, ale v posledních čtyřech kolech Baník získal 10 bodů a zachránil se na úkor Viktorie Žižkov a Bohemians.

To už měl Baník nové majitele. Tomáš Petera po devíti letech, které byly ze sportovního hlediska převážně úspěšné, prodal klubové akcie společnosti SKM Reality Invest, kterou jako předseda představenstva klubu reprezentoval Petr Šafarčík. Také v médiích se Šafarčík prezentoval jako muž s nejvyšší rozhodovací kompetencí v rámci klubu. Fanoušky změna vlastníka naplnila mírným optimismem. Jako pozitivum brali, že Petr Šafarčík i jeho obchodní partner Libor Adámek pocházejí z regionu a věřili, že udělají vše pro návrat Baníku mezi špičkové kluby republiky.

Po sportovní stránce tomu úvod sezony moc nenapovídal, protože Baník byl v listopadu na posledním místě tabulky a trenérské angažmá Radoslava Látala skončilo vyhazovem. Dalším mužem, který přijal v posledních letech velmi nejistou pozici hlavního trenéra Baníku, byl svým přístupem k hráčům nechvalně proslulý Martin Pulpit. Už v té době navíc kolovaly zvěsti, že noví majitelé a zejména Petr Šafarčík nejsou ti pravými spasiteli klubu. Už v říjnu 2012 při oslavách 90. výročí klubu kolovala později hráči potvrzená informace, že jim nechodí výplaty. Když tak během oslav Milan Baroš koupil v dražbě dres z mistrovské sezony za milion korun, kladl podmínku, aby půlka částky šla na platy hráčů a druhá půlka byla určena klubu. Alois Hadamczik od tohoto kroku Baroše odrazoval, neboť měl informace, že Šafarčík místo klubu obohacuje sám sebe.

V únoru 2013 byl Milan Baroš oznámen jako nová posila. Původně chtěl hrát zadarmo, ale pravidla ligy to nedovolovala, tak se s klubem domluvil na měsíčním platu 20 tisíc korun, který stejně obratem posílal zpátky s podmínkou, že peníze půjdou na provoz mládežnické akademie. Baník se hlavně díky práci Milana Baroše a Martina Lukeše, kteří drželi tým bez výplat pohromadě, potřetí v řadě zachránil 14. místem. Podle Martina Lukeše ale neměl existenční problémy jenom samotný klub, ale hlavně mladí hráči, kteří zatím moc peněz fotbalem nevydělali. Baroš po sezoně ještě jednou odešel do Turecka, ale jeho ostravská kapitola se neuzavřela.

Ze sportovního hlediska už se o záchraně Baníku příliš nepochybovalo, ale jeho špatná finanční situace po auditu Fotbalové asociace České republiky znamenala, že nejspíš nedostane licenci pro ročník 2013/14. Veškeré naděje vedení klubu vložilo do zastupitelstva města Ostravy, které mělo hlasovat o odkupu stadionu Bazaly. Jednání proběhla 20. května 2013 a jednalo se asi o nejdůležitější zápas klubu mimo trávník v celé jeho historii. Částka za odkup stadionu byla 115 milionů a zastupitelstvo bylo názorově rozděleno do dvou skoro stejně početných skupin. Zvolených zastupitelů města bylo 55 a na jednání jich dorazilo 48. K odhlasování koupě bylo zapotřebí 28 hlasů, a když po dlouhých rozpravách došlo k hlasování, rozsvítilo se na plátně v zasedací síni zelené číslo 27. Koupě neprošla a Baník šel do insolvence. Následoval však nečekaný zvrat, při kterém dva zastupitelé přehodnotili svá rozhodnutí, a při druhém hlasování už návrh s 29 hlasy prošel. Baník přežil a odvolání u Licenční komise ligy prošlo.

Odvrácená katastrofa neznamenala zažehnání krize. Sezonu 2013/14 zahájil klub kvůli nedostatku peněz bez zvučných posil a s první ligou neprověřeným trenérem Martinem Svědíkem na lavičce. Oficiálně tedy tým vedl Tomáš Bernady, protože Svědík neměl potřebnou licenci, ale zodpovědnost za výsledky nesl právě on. Ty nebyly nijak dobré a Baník byl po první polovině sezony na sestupovém 15. místě, na což vedení zareagovalo angažováním oblíbeného Františka Komňackého. Trenér mistrů z roku 2004 sice pozvedl herní projev týmu, ale výsledkové trápení nadále pokračovalo. Šest kol před koncem Baník ztrácel na udržení čtyři body a vedení se zkušeným trenérem rozvázalo spolupráci.

Šanci dostal opět Martin Svědík a povedl se mu s mladým týmem neuvěřitelný kousek. Z posledních šesti kol získal šestnáct bodů a Baník skončil na 10. místě, což byla po třech 14. příčkách v řadě úleva. Památný byl hlavně důležitý zápas 27. kola v Olomouci. Oběma týmům šlo o záchranu a Baník vůbec nezačal dobře. Už po necelých 20 minutách prohrával 0:2 a ještě musel využít všechna tři střídání kvůli zraněním. Hráči však neskutečným způsobem bojovali a odvezli si z Olomouce tři body výhru 3:2. O té rozhodl v nastaveném čase jedním z nejpamátnějších gólů moderní historie klubu brazilský záložník Dyjan Carlos de Azevedo.

Nebyl důvod, aby trenérský tým složený ze Svědíka, Tomáše Bernadyho a Radomíra Korytáře po drtivém závěru sezony nepokračoval i nadále. Ostatně nečekaně dobré výsledky nezkušeného týmu pokračovaly nadále a Baník byl po podzimu na skvělém 5. místě. V průběhu září se do klubu znovu vrátil Milan Baroš, který se zotavoval ze zranění kolene a se svým návratem na trávník nemusel díky dobrým výsledkům nijak spěchat. Vedení se však během zimní pauzy zcela nepochopitelně zbavilo Svědíka a novým trenérem se stal Petr Frňka. Pod jeho vedením i kvůli odchodu několika hráčů šla hra týmu dolů, ale hlavně se začaly opakovat problémy posledních let. Hráčům opět nechodily výplaty a vedení na ně vytvářelo nepříjemný tlak. Pokud klub chtěl získat licenci pro další sezonu, musel být bez dluhů, a tak lidé z vedení chodili za hráči a žádali je o podepsání bezdlužnosti. Ze žádostí se postupně staly výhružky a bylo jasné, že klub pod vedením Petra Šafarčíka mířil do záhuby. Po posledním utkání se Baroš na tiskové konferenci ostře pustil do klubového vedení a později oznámil, že v Baníku končí, protože nechce být u jeho devastace.

Díky bodovému polštáři z podzimní části se klub v lize udržel a skončil na 13. místě. Loučení s první ligou tak nenastalo. Baník se ovšem 30. května 2015 definitivně rozloučil s Bazaly. Stadion přestal splňovat podmínky pro ligovou soutěž a na jeho rekonstrukci pochopitelně nebyly prostředky. Fanoušci, kteří značnou část jarní sezony protestovali proti vedení bojkotem zápasů, přerušili protesty a zápas byl vyprodaný. Už dvě hodiny před výkopem se sešly tisíce podporovatelů na Prokešově náměstí před ostravskou Novou radnicí, odkud se pak po ulici Českobratrská vydaly přes most Pionýrů na stadion. Během celého pochodu fanoušci zpívali chorály, ale také protestovali proti vedení a Petra Šafarčíka nazývali hrobařem Baníku. Pochodu se zúčastnil i bývalý hráč Baníku Václav Svěrkoš, který měl s vedením dlouhodobě spory. Po zápase pak fanoušci vběhli na hřiště a brali si s sebou na památku kusy trávníku, sedačky, a dokonce i celou brankovou konstrukci. Všem byli přesvědčeni, že první liga se na Bazalech hrála naposledy.

Od ročníku 2015/16 si Baník musel zvykat na azyl Městského stadionu ve Vítkovicích. Stěhování do Vítkovic bylo pro fanoušky těžké ze dvou důvodů. Jedním z nich byl konec Bazalů a tím druhým byl fakt, že Vítkovice jsou městskou částí moravské strany Ostravy a klub vznikl pod názvem SK Slezská Ostrava a na svém původu si vždy zakládal. Tým vedl od začátku sezony dřívější Svědíkův asistent Radomír Korytář, ale bez velkých posil pro něj byla záchrana v lize nadlidským úkolem. Baník byl po podzimní části se čtyřmi body beznadějně poslední a sestup do druhé ligy byl už nevyhnutelný.

Navíc klubu nešlo jen o ligovou záchranu, ale o zachování existence. Pouhé dva roky po dramatickém odkupu Bazalů byla finanční situace klubu na stejné úrovni a vyřešit to mohl jedině nový majitel. Roli spasitele klubu přijal kroměřížský podnikatel Václav Brabec, který se 8. ledna 2016 stal novým vlastníkem klubových akcií. Korytáře na lavičce Baníku nahradil velezkušený trenér Vlastimil Petržela, ale vzhledem k obrovské ztrátě po podzimní části sestupu nezabránil. Baník přesně po padesáti letech sestoupil do druhé ligy.

V modrobílém napříč generacemi

1. díl: Příběh Baníku začal U Dubu

2. díl: Wiecek, Pospíchal a první boje o titul

3. díl: Baník v Evropě a první titul

4. díl: Nejlepší klub v zemi

5. díl: Další bitva s Bayernem a pomalý ústup ze slávy

6. díl: Baník mistr

7. díl: Pád na dno

8. díl: Nový majitel, nová naděje