V modrobílém napříč generacemi: Další bitva s Bayernem a pomalý ústup ze slávy

Baník Ostrava patří k nejvýraznějším značkám českého fotbalu. Klub vyrostl z hornického prostředí a více než století spoluutváří sportovní identitu celého regionu. Zažil éry slávy i hluboké pády. Je čtyřnásobným mistrem republiky, hrál řadu velkých evropských zápasů, ale má za sebou také sestupy, finanční kolapsy a existenční nejistotu. To vše je součástí příběhu, který dalece přesahuje hranice hřiště.

Právě v době, kdy se blíží završení téměř desetileté éry vlastnictví Václava Brabce, dává pohled do minulosti nový kontext. Pod jeho vedením Baník přežil kritické období, vrátil se z druhé ligy mezi elitu a znovu okusil evropské poháry. Zároveň ale letos opět bojuje o samotné ligové přežití. Tento seriál se proto vrací ke klíčovým kapitolám historie Baníku Ostrava, aby připomněl, odkud vzešel, čím si prošel a proč jeho příběh zůstává i dnes tak silný a výjimečný.

Přestože minulý díl popsal konec Evžena Hadamczika, zcela vynechal putování Baníku evropskými poháry pod vedením legendárního kouče. Pokud už samotný součet úspěchů, kterých dosáhl Baník Ostrava pod vedením Hadamczika v domácích soutěžích, byl vyčerpávající, tak úspěchy z evropských pohárů se tomu minimálně vyrovnají.

Hned na začátku svého angažmá Hadamczik zopakoval stejný kousek, který se povedl jen o pět let dříve Tomáši Pospíchalovi. Po převzetí týmu uprostřed sezony dovedl své svěřence v roce 1978 k vítězství v Československém poháru. Zisk trofeje znamenal pro Baník druhou účast v Poháru vítězů pohárů. Los prvního kola PVP v sezoně 1978/79 ovšem nebyl k ostravskému týmu příliš milosrdný. Čekal ho známý a respektovaný soupeř v podobě Sportingu Lisabon.

Na Pyrenejském poloostrově Hadamczika i celý tým Baníku čekaly podmínky, které nekorespondovaly s polovinou září - teplota přesahující ve stínu 40 stupňů Celsia. V zápase, ve kterém domácí favority hnalo 45 tisíc diváků vměstnaných do ochozů Estádio José Alvalade, se častokrát potvrdilo, proč byl Sporting považován za favorita, ale jeho útočné pokusy končily buď u stopera Vojáčka nebo brankáře Michálika. Baník naopak jeden ze svých útoků dokázal využít, když se po půlhodině hry trefil Antalík a odvezl si z Lisabonu překvapivé vítězství. Jednogólový náskok potvrdil i na Bazalech, kdy díky gólu Ličky také vyhrál 1:0 a postoupil do dalšího kola.

Tam Baník čelil stejně jako při první účasti soupeři z Irska. Tentokrát ho ale vyzval celek z hlavního města Dublinu Shamrock Rovers. Ostravané se stavěli do role favorita a počítali s postupem do čtvrtfinále. Veškeré pochybnosti, že by se mohlo jednat o dramatický dvojzápas, vzaly za své po půlhodině prvního střetnutí. Už v úvodní desetiminutovce otevřel skóre Knapp a v prvním poločase se prosadil také Radimec. Po změně stran ještě přidal třetí branku Rygel a postup byl na dosah. Toho se po výhře 3:1 v Dublinu opravdu dočkal.

Čtvrtfinálový dvojzápas se konal až v jarní části sezony, kdy už všichni na Bazalech cítili, že se píše možná nejúspěšnější sezona klubu. Baník se s Duklou přetahoval o první místo v lize a účast ve čtvrtfinále PVP byla vyrovnáním jeho největšího úspěchu v Evropě z roku 1975, kdy postoupil do stejné fáze Poháru UEFA. Stejně jako před čtyřmi lety v Pohárů mistrů čekal na Baník ve čtvrtfinále německý soupeř, tentokrát z Německé demokratické republiky - Magdeburk. Oba týmy se velmi dobře znaly ze vzájemného střetnutí v PVP na podzim roku 1973, kdy Baník po domácím vítězství dlouho živil v odvetě šanci na postup, ale nakonec padl v prodloužení. Tehdy stál v bráně Baníku František Schmucker, který musel překvapivě mezi tři tyče ve svých 39 letech i o pět a půl let později. K prvnímu zápasu hraném tentokrát v Magdeburku nemohl kvůli zlomenému prstu nastoupit Michálik a trenér Hadamczik vsadil na zkušenosti Schmuckera před mladým Mačákem.

Sázka na zkušenosti se nevyplatila. Schmucker pustil v první půlhodině hry dva laciné góly a Mačák se nakonec na hřiště v Magdeburku podíval. Za svá záda žádný gól nepustil a Baníku se navíc povedlo po změně stran díky gólu Antalíka snížit. Výsledek 2:1 sice domácím poskytl výhodnější pozici do odvety, ale rozdíl jedné branky a hlavně vstřelený venkovní gól dával Baníku stále slušnou naději na postup.

Na bitvu, kterou nakonec Bazaly hostily o dva týdny později, ale nikdo připraven nebyl. Baník už po 15 minutách hry poslal do vedení a také postupové pozice Rygel a těsně před koncem prvního poločasu přidal druhý gól Albrecht. Krátce po změně stran navýšil na 3:0 Petr Němec a hráči už se viděli v semifinále. V 69. minutě ale sudí Carpenter neodpískal šlapák na Antalíka a hosté z protiútoku skórovali. Pocit křivdy z neodpískaného faulu a strach z toho, že Magdeburku stačí jeden gól k postupu vedl k nepřesnostem a nesoustředěnosti ostravských hráčů. To logicky vyústilo v druhou inkasovanou branku, která na sebe nenechala dlouho čekat. V 75. minutě snížil na 3:2 Pommerenke a najednou postupoval Magdeburk. Emotivnost a vyhrocenost zápasu jen potvrdila Pommerenkeho gólová oslava, kdy vyskočil na plot ohraničující sektor hostujících fanoušků a začal se s nimi objímat. Bylo zřejmé, že diváci prodloužení neuvidí, a tak nabídla závěrečná čtvrthodina obrovskou bitvu s šancemi na obou stranách. Rozhodující gól ale nakonec přišel z kopačky ostravského Zdeňka Rygela. Ten nechytatelnou dělovkou do levé šibenice nedal brankáři vůbec žádnou šanci a rozhodl o postupu Baníku do semifinále Poháru vítězů pohárů. Emoce strhly také domácí fanoušky, kteří po závěrečném hvizdu sudího Carpentera vběhli na hrací plochu a své oblíbence odnesli ze hřiště na ramenou.

Od evropského finále Baník dělily dva semifinálové zápasy, které odehrál se západoněmeckou Fortunou Düsseldorf. Baník se chtěl venku spoléhat zejména na zodpovědnou obranu a rychlé protiútoky, což se v úvodu vyplatilo, když ho do vedení poslal Němec. V druhém poločase ale Fortuna hnána domácím publikem zatlačila Baník na vlastní polovině a dvacet minut po změně stran už vedla 2:1. Vše nasvědčovalo tomu, že zápas takto skončí a Baník si odveze do domácí odvety opět jen jednogólovou ztrátu. V nastaveném čase ale inkasoval potřetí a bylo jasné, že jeho hráče bude na Bazalech čekat náročná směna.

Na stadion v Ostravě si navzdory deštivému počasí našlo cestu přes 30 tisíc diváků, kteří věřili v postup Baníku, a jejich favorité tuto víru v prvních minutách zápasu ještě umocňovali. Baník dostal soupeře pod velký tlak a první gól zápasu se zdál být jen otázkou času. K překvapení všech však padl do Michálikovy brány, když se z 25 metrů napřáhl hostující kapitán Zewe a umlčel vyprodaný stadion. Smůla se Baníku v semifinále lepila na paty, neboť ještě do konce prvního poločasu trefil dvě břevna. Gólové radosti se nakonec dočkal až ve druhém poločase. Nejprve se trefil Lička a do vedení pak Baník poslal Antalík. To už ovšem chyběly do konce zápasu jen minuty a Baník třetí gól, který by zajistil prodloužení, již nevstřelil.

Dál už se Ostrava v žádném evropském poháru nedostala. Přesto se v následujících pěti sezonách pokaždé evropských pohárů účastnila. Díky zisku druhého místa v lize se Baník v ročníku 1979/80 představil v Poháru UEFA. Hned první kolo pro něj připravilo neokoukanou destinaci - turecký klub Orduspor Külübu. Výprava Baníku zároveň v Turecku zažila kulturní šok. Po výpravách do několika moderních západoevropských destinací dorazil tým do místa, jehož infrastruktura neodpovídala standardům, na které byli hráči zvyklí, a to včetně hrací plochy, která byla sotva pokryta alespoň nějakou trávou. Právě kombinace náročné cesty i podmínek na místě přinesla výsledek, který nikdo nečekal. Baník s Ordusporem prohrál po slabém výkonu 0:2 a před odvetou mu velmi reálně hrozilo vypadnutí v 1. kole soutěže. Na Bazalech však Baník nenechal nic náhodě. Proti Ordusporu si zapsal výhru 6:0, což je dodnes rekordní vítězství klubu v evropských pohárech, a postoupil do druhého kola. V tom na něj čekal silný soupeř v podobě Dynama Kyjev, na kterého Baník navzdory domácí výhře nestačil a Pohár UEFA už na podzim opustil.

Jednu výhodu brzké vypadnutí z Poháru UEFA v sezoně 1979/80 bezpochyby mělo. Baník se mohl soustředit jen na ligu, kterou podruhé ve své historii vyhrál, a čekala ho tím pádem také druhá účast v Poháru mistrů evropských zemí. V prvním kole byl favoritem a stejně jako před rokem ho čekala velmi náročná cesta. Představil se totiž na Islandu proti ÍBV Vestmannaeyjar a opět nešlo o snadnou záležitost. Baník v prvním utkání jen remizoval 1:1 a opět své naděje musel vložit do domácí odvety. Ta už zdaleka nebyla tak povedená jako proti Turkům. O postupu ostravského klubu rozhodl jediným gólem zápasu kapitán Vojáček.

Do druhého kola byl Baníku nalosován východoněmecký mistr Dynamo BFC Berlín. V tomto střetnutí už se favorit určoval těžko a první zápas na Bazalech to jen potvrdil. Baník se bez zraněného útočníka Daňka trápil směrem dopředu a nedokázal překonat takticky dobře vybaveného soupeře. Jediným pozitivem bezbrankové remízy tak bylo úspěšně zavedení nové světelné tabule, která však s ohledem na výsledek zápasu stejně mohla zůstat vypnutá. V odvetě se Baník dočkal postupu. V prvním poločase ho poslal do vedení gólem z penalty Knapp. Po změně stran pokutový kop využil také berlínský Troppa, ale druhý zásah už domácí nepřidali. Baník tak díky zodpovědnému venkovnímu výkonu a pravidlu o venkovních gólech postoupil do čtvrtfinále PMEZ, které se konalo až na jaře roku 1981.

Tam byl Ostravanům opět nalosován starý známý Bayern Mnichov. První zápas se odehrál v Německu a Baník byl hvězdnému týmu rovnocenným soupeřem. Na Olympijském stadionu nastoupil bez zraněného Vojáčka a vykartovaného Radimce. Hadamczik tak musel na hřiště vyslat nezkušenou stoperskou dvojici Šrámek - Pěcháček. Ta i s přispěním brankové konstrukce a skvělého Michálika v bráně udržela bezbrankový poločas, ale krátce po začátku toho druhého Baník poprvé po střele Janzona inkasoval. Dlouho to vypadalo, že udrží jednogólové manko a odveze si dobrý výsledek pro odvetu na Bazalech, ale krátce před koncem zápasu podrazil Šrámek v pokutovém území Rummeniggeho a Breitner z nařízené penalty zaokrouhlil skóre na konečných 2:0.

Navzdory porážce Baník stále živil drobnou naději na postup, ale důležité pro něj bylo kvůli pravidlu venkovních gólů hlavně neinkasovat. Vzhledem k příjezdu největších hvězd evropského fotbalu, docházelo před utkáním k řadě kuriozit. Mošnovské letiště sloužilo jako vojenská základna a zahraniční letadla měla zákaz na něm přistávat. Nabízená varianta v podobě přistání v Brně a následného příjezdu autobusem se organizátorům jevila jako nedůstojná, a tak Bayernu bylo domluveno speciální letadlo od ČSA. Po příletu byli členové klubu ubytováni v ostravském hotelu Imperial, jehož okolí i chodby se staly na pár dní centrem fotbalových nadšenců v regionu. Ráno v den zápasu čekalo před hotelem okolo 500 fanoušků.

V samotném utkání se naděje ostravského celku rozplynuly velmi brzy. Bayern už po osmi minutách poslal hlavičkou do vedení Dieter Hoeness. Rychle sice vyrovnal Petr Němec, ale místo zdramatizování zápasu přidali ještě do konce prvního poločasu dva góly hosté, když se prosadil Kraus a po něm Röber. Po změně stran upravil skóre na konečných 2:4 Lička a nejúspěšnější cesta Baníku Pohárem mistrů evropských zemí skončila ve čtvrtfinále.

Účast v Pohárů mistrů evropských zemí si díky titulu v domácí soutěži Baník zopakoval, ale podobnou jízdu už nikoliv. V prvním kole čelil maďarskému Ferencvárosi. Vstup do prvního utkání v Budapešti byl hrozivý a výsledková tabule na Népstadionu, jehož hrací plocha byla o 12 metrů užší než na Bazalech, ukazovala po prvním poločase skóre 2:0 pro domácí. Krátce po změně stran přidal maďarský tým ještě třetí gól a nad postupovými šancemi Baníku se začala stahovat mračna. Nakonec to ale byli jeho hráči, kteří opouštěli hřiště po 90 odehraných minutách spokojenější. Dva slepené góly Ličky a Knappa ze závěru zápasu rozhodly o konečném výsledku 3:2 pro domácí a o postupujícím před odvetou zdaleka nebylo rozhodnuto. Na Bazalech Baník potvrdil, že si ze svého stadionu udělal nedobytnou tvrz a maďarského soupeře porazil 3:0.

Do druhého kola byl Baníku nalosován další zástupce socialistického východního bloku Crvena zvezda Bělehrad. Jugoslávský mistr představoval velkou kvalitu, která se v dvojzápase potvrdila. První zápas sice Baník vyhrál 3:1 a připravil si ideální půdu na zopakování čtvrtfinálové účasti. Na stadionu v Bělehradu ovšem na hosty čekalo bouřlivé osmdesátitisícové publikum a atmosféra, kterou jen už zlomek hráčů mohl zažít o sedm let dříve v Neapoli. V náročném prostředí Baník brzy inkasoval, ale ještě dlouho držel postupový výsledek. Nakonec však Crvena zvezda potvrdila roli favorita, zvítězila 3:0 a vyřadila Baník ze soutěže.

.

Brzké vypadnutí z PMEZ a druhé místo v lize se mohlo v souvislosti s předcházejícími sezonami jevit jako zklamání, ale ligové umístění zajistilo Baníku pro ročník 1982/83 účast v Poháru UEFA a další konfrontaci s fotbalovou Evropou. Jednou z vysněných destinací je pro každé evropské mužstvo Anglie, ale los Baníku znovu dopřál soupeře z ostrova vedle. Tentokrát severoirský Glentoran Belfast, který měl být podle předpokladů jednoduchým soupeřem v souboji o postup do 2. kola. I proto Baník nezvolil v té době vždy typickou obrannou taktiku při prvním zápase na hřišti soupeře, ale už Belfastu naplno útočil. Taktika se ukázala být správnou a po výhře 3:1 si Baník odvezl takřka jistý postup. K tomu nakonec po domácí výhře 1:0 došlo.

Mnohem víc vzrušující pro fanoušky byl los 2. kola, který Baníku přiřkl španělskou Valencii v sestavě s argentinským mistrem světa Mariem Kempesem. Valencie byla pro fotbalové fanoušky velké lákadlo. V Československu se sice ukázala o rok dříve proti Bohemians, ale tehdy její dres zrovna neoblékal Kempes, který se na rok vrátil do rodné Argentiny. Jeho příjezd do Ostravy se stal vrcholem sezony Baníku. Mezi všemi tehdejšími fotbalisty světa by se nenašlo mnoho známějších a populárnějších jmen. Kempes byl totiž strůjcem prvního argentinského titulu na domácím světovém šampionátu v roce 1978. Na něm se stal nejlepším střelcem turnaje a jeho dva góly rozhodly finálový zápas proti Nizozemsku.

Předtím, než Valencie v čele se svou největší hvězdou dorazila na Bazaly, bylo potřeba odehrát první zápas ve Španělsku. Blanquinegros se na rozdíl od Baníku v domácích soutěžích nedařilo, ale povětrnostní podmínky všechny potenciální rozdíly mezi oběma týmy okamžitě smazaly. Ve Valencii už několik dní vytrvale pršelo. Během zápasu přišla tak velká průtrž mračen, že muselo být utkání na téměř 40 minut přerušeno. O závažnosti situace nejlépe vypovídá to, že se protrhla hráz na řece Jucar a muselo být evakuováno okolo 100 tisíc obyvatel. Stadion Luise Casanovy se však nacházel mimo nejpostiženější oblast a v utkání se bez znalosti toho, co se děje v nejbližším okolí, pokračovalo. Domácí na těžkém terénu vyhráli netradiční zápas 1:0, což byl výsledek, který dával Baníku do odvety šanci. Za tu mohl poděkovat zejména dvacetiletému Luďkovi Mikloškovi v bráně, který skvělým výkonem poprvé pořádně oslovil fotbalovou veřejnost. Dařilo se mu také na Bazalech, kde za svá záda nepustil žádnou střelu, ale jeho spoluhráči neskórovali, takže se Baník s Pohárem UEFA v druhém kole rozloučil.

Při vůbec poslední účasti Baníku v pohárové Evropě během éry Evžena Hadamczika už byl na lavičce jako kouč Stanislav Jarábek, zatímco Hadamczik plnil roli šéftrenéra klubu. Sezona se ale nepovedla v domácích soutěžích a na evropské scéně nebyly výsledky o nic veselejší. V 1. kole Poháru UEFA byl ostravský klub vyzván týmem BK Kodaň 03, přes který Baník ještě dokázal postoupit. V druhém kole už na ostravské hráče čekal Anderlecht Brusel, který byl nad síly Baníku, a vzhledem k pátému místu v lize baníkovská série účastí v evropských pohárech po šesti letech skončila.

Jarábek skončil ve své jediné sezoně na lavičce Baníku na pátém místě, což bylo vzhledem k nedávné minulosti šokujícím zklamáním. To ovšem bylo oboustranné. Jarábek přicházel do Baníku s představou toho, že je to špičkově fungující klub evropské úrovně. Značná část kompetencí však ležela na Hadamczikovi, který je navzdory velké časové náročnosti kvalitně plnil. Po nevydařené sezoně, kde si navíc trenér profesně s vedením nerozuměl, došlo k vzájemnému ukončení spolupráce.

Trenérského kormidla se ujal Josef Kolečko, který působil v Baníku jako asistent Hadamczika v jeho poslední sezoně. Navíc byl členem kádru prvních mistrů z roku 1976 a prostředí i hráče velmi dobře znal. Na začátku ročníku 1984/85 ale musel řešit problém, se kterým se jeho předchůdce nedokázal popasovat. Legendy z mistrovských týmů stárly a mladí hráči nedosahovali jejich kvalit. Z opor nedávných mistrů se už v základní sestavě udržel jen pětatřicetiletý zraněními poznamenaný Vojáček, se zdravím rovněž bojující sedmadvacetiletý Petr Němec a třicetiletý Verner Lička, který už pošilhával po slíbeném zahraničním angažmá.

Tento tým se i díky perfektním výkonům Luďka Mikloška, který se navzdory svému nízkému věku zařadil mezi nejlepší brankáře v Československu, vzchopil ke skvělým výkonům a po podzimní části byl na třetím místě jen tři body za prvními Bohemians. Baník nakonec získal skvělých 39 bodů, což v některých ročnících stačilo i k titulu, ale nakonec z toho bylo jen čtvrté místo za mistrovskou Spartou, druhými Bohemians a třetí Slavií. Titul byl přitom ještě těsně před koncem sezony velmi blízko, ale v závěrečných třech kolech Ostravané ani jednou nevyhráli. Následující ročník se však Baníku nepovedl, skončil až na osmém místě a Kolečkovo jediné prvoligové trenérské angažmá skončilo. Na jeho místo usedl v roce 1986 zkušený Milan Máčala, jehož úkolem bylo vrátit klub na příčky nejvyšší.

Máčala podobně jako Hadamczik neudělal během své hráčské kariéry velkou díru do světa. S fotbalem začínal v rodných Biskupicích nedaleko Luhačovic, kde herně vynikal a vyhlédl si ho Zlín (tehdejší Gottwaldov). Zde se postupně propracoval až do prvního týmu, který hrál druhou ligu. V momentě, kdy Zlín postoupil do nejvyšší soutěže, měl Máčala již domluvený přestup do Plzně, která právě z první ligy sestoupila, takže si ji nakonec nikdy nezahrál.

Ve své první sezoně Máčala hned ukázal, že by sázka na jeho služby mohla být trefou do černého. Baník se totiž většinu ročníku pohyboval v popředí ligové tabulky a bojoval o postup do evropských pohárů. Ten mu nakonec unikl a skončil na pátém místě, ale získal 33 bodů, což bylo oproti předcházející sezoně zlepšení o tři body a tři místa v tabulce.

V létě 1987 pak pokračoval v přestavbě kádru. Mužstvo opustil v mistrovských sezonách velmi důležitý Zdeněk Šreiner. Rozruch vyvolaly spekulace o odchodu brankářské opory Luďka Mikloška do Sigmy Olomouc, které se ale nakonec nepotvrdily. Před začátkem ligy se brankářská jednička musela sejít s klubovým výborem a prohlásit, že v Baníku zůstane do té doby, dokud ho mužstvo bude potřebovat.

Před sezonou bylo vedení přesvědčeno, že Baník má dostatečnou kvalitu na postup do evropských pohárů. Největší pozornost jako hlavní hvězdě týmu byla věnována útočníkovi Václavu Daňkovi, kterého si v první sezoně vytáhl Máčala z béčka a on se mu hned odměnil 24 góly, za které získal korunu krále střelců. Po podzimní části sezony 1987/88 mohl mít Baník dokonce titulové ambice. Patřilo mu druhé místo s velkou sedmibodovou ztrátou na první Spartu, která prožívala zlaté období a v prvních 14 podzimních kolech nenalezla pokořitele.

Na jaře forma klubu mírně upadla. Z pošilhávání po mistrovském titulu se stal boj o postup do evropských pohárů, ani ten nakonec nebyl úspěšný. Mladé mužstvo nezvládlo přímé souboje s ostatními o poháry hrajícími týmy a Baník skončil na čtvrtém místě. Pokud však měly být ambice Ostravanů v podobě postupu do evropských soutěží naplněny, bylo potřeba rozumně posílit. Máčala toužil po zkvalitnění a už na přelomu let 1987 a 1988 se začala rýsovat zajímavá dohoda. Baník ještě v zimě poslal na hostování do Žiliny Vlastimila Kulu a Dušana Horvátha, za což očekával letní příchod Viliama Hýravého. Původně dohodnutá věc nabrala během letního přestupového období dramatický spád. Zájem o přestup talentovaného hráče, který se začal objevovat v reprezentačních nominacích, projevil také Slovan Bratislava. Žilina nakonec dodržela domluvenou dohodu a Hýravý přestoupil do Baníku.

Jeho transfer se ukázal jako výborný tah sportovního vedení Baníku. Slovenský záložník se sice v začátku sezony hledal, ale od první reprezentační pauzy na konci srpna se stal jedním z klíčových hráčů dobře hrajícího týmu. Ten se stále lépe sehrával a zejména konec podzimní části byl zcela v režii hráčů v modrobílém. Velkou zásluhu na tom měly výhry proti soupeřům z čela tabulky, což Baníku přesně v minulé sezoně scházelo. Prvně porážku schytaly v derby Vítkovice, poté Baník prolomil prokletí se Slavií, kterou nemohl roky porazit. Rozlosování si pak na závěr podzimní části připravilo souboj dvou nejlepších celků ligy. Baník zavítal na Spartu, která se svou zlatou generací mířila za třetím titulem v řadě. V zápase, který měl naznačit, jakým způsobem se bude vyvíjet jarní boj o titul, vládli brankáři Mikloško se Stejskalem a utkání skončilo 0:0. V klíčovém duelu se naplno předvedl Viliam Hýravý, jehož výkon vedoucí mužstva Vlastimil Chobot označil za dosavadní nejlepší v dresu Baníku. Přestože Ostrava nezvítězila, měla pro něj remíza přeci jenom speciální význam, Sparta totiž vůbec poprvé v sezoně na domácím stadionu nevyhrála. Baník zakončil první polovinu sezony na druhém místě a byl velmi blízko svému cíli postoupit zpět do evropských soutěží.

Dva velcí rivalové se pak spolu utkali hned na začátku jarní části sezony 1988/89 a opět se ukázalo, že mezi oběma týmy nebylo moc rozdílů. K vidění bylo minimálně stejně kvalitní utkání jako na podzim na Letné. Tentokrát se ale diváci na slušně zaplněných Bazalech dočkali gólů, neboť zápas skončil 1:1. Opět se tak mezi oběma týmy nic nerozhodlo, ale Baníku se sezona výrazně zkomplikovala, protože se zraněním musel opustit hřiště Václav Daněk. Klub i kvůli absenci nejlepšího střelce zaznamenal několik špatných výsledků a Sparta se mu v čele ligy vzdalovala. Zlatá generace Sparty byla opravdu nad síly Máčalova Baníku a dokráčela si pro třetí ligový titul v řadě. Ostravský klub si však zvládl udržet druhou pozici v tabulce a zajistil si tak po čtyřech letech další postup do pohárové Evropy.

Podzim roku 1989 má československá veřejnost, a to dokonce i ti největší fotbaloví nadšenci, spojený s událostmi, které významně změnily chod českých a československých dějin. Již v průběhu roku docházelo ke stále častějším projevům nespokojenosti veřejnosti se státním zřízením v Československu. Geopolitická situace ve východním bloku těmto projevům dostatečně nahrávala. Vedení Sovětského svazu v čele s Michailem Gorbačovem dalo východoevropským národům možnost zvolit si své další směřování. Společnost v Polsku a Maďarsku se již liberalizovala, zatímco v NDR a Československu se stále držely staré pořádky.

Oficiálním datem počátku změn politického a společenského zřízení v zemi je 17. listopad a brutální policejní zásah proti studentům. Takto významná událost značně ovlivnila fungování celé země a fotbalu v ní pochopitelně také. V roce 1989 vyšel 17. listopad na pátek a vzhledem k pomalému šíření informací a nejistotě, zda jsou správné, se ještě v neděli odehrálo kompletní ligové kolo. Hned následující den 20. listopadu se ale průběh ligy zadrhnul. Fotbalisté vedoucí Sparty odmítali nastoupit 22. listopadu k utkání proti Dukle Praha a jejich kolegové z armádního klubu je okamžitě podpořili. Nakonec bylo zrušeno celé kolo a v termínu se neodehrálo ani to následující. Většina prvoligových trenérů posléze podepsala prohlášení odsuzující zásah na Národní třídě a vyjadřující podporu protestujícím hráčům.

Pozadu nezůstávali ani představitelé Baníku, kteří se také připojili k listopadovým protestům. Roli hlavního mluvčího týmu v těchto časech přijal kapitán a reprezentant Luděk Mikloško, který při protestech na Masarykově náměstí v centru Ostravy promluvil za celý hráčský kádr. V Ostravě však k velkým projevům nespokojenosti došlo už 1. listopadu a velkou roli v tom hráli fanoušci Baníku. Na zápas Poháru UEFA s Dynamem Kyjev dorazilo na Bazaly podpořit ukrajinský tým řada vojáků okupačního vojska. To s velkou nelibostí sledovali ostravští fanoušci, kteří vojáky napadli, a došlo k velkému střetu před stadionem.

Změna zřízení otevřela hráčů cestu na západ a zároveň vrhla československé kluby do kapitalistického světa, ve kterém neuměly fungovat. Baník ještě stále se silným kádrem, který v zimě opustil pouze Mikloško, pozvedl své výkony a skončil v sezoně 1989/90 na druhém místě, a znovu tak postoupil do Poháru UEFA. Na opět mistrovskou Spartu však měl velkou ztrátu, a tak se v průběhu celé jarní části sezony o titulu ani příliš neuvažovalo. Druhé místo bylo na konci sezony považováno za úspěch a uznání od fanoušků se po posledním zápase dočkal trenér Máčala. Ti po závěrečném hvizdu vběhli na hřiště a za vyvolávání "Ať žije Milan!" ho nosili po hřišti na ramenou. Jednalo se totiž o poslední ligový zápas pod vedením oblíbeného lodivoda, který po letním světovém šampionátu přebíral vedení československé reprezentace.

V průběhu jarní části se nově zvolené vedení odhodlalo k velké organizační změně. Fotbalový oddíl byl totiž součástí Tělovýchovné jednoty Baník Ostrava, ale z té se rozhodl vystoupit a fungovat jako samostatný fotbalový klub. Od 1. července 1990 tedy existuje Baník pod oficiálním názvem, který přetrvává dodnes - FC Baník Ostrava.

Hlavním partnerem klubu zůstalo OKD, ale jeho podpora byla značně nižší než v předcházejících letech. Hráči již druhým rokem nebyli zaměstnanci různých ostravských podniků, nýbrž oficiálními zaměstnanci klubu. Vzhledem k tomu, že československé celky nemohly vůbec finančně konkurovat západním týmům, shánělo vedení další investory a sponzory v zahraničí a velkým tématem bylo zřízení správní rady složené ze sponzorů. Řešilo se také, zda se klub nevrátí ke svému původnímu názvu SK Slezská Ostrava, ale největších úspěchu dosáhl pod jménem Baník, a vedení došlo k závěru, že změna názvu by marketingově neprospěla.

Tým po Máčalovi převzal jeho dosavadní asistent Jaroslav Gürtler, kterého kvůli rychlému rozpadu úspěšného týmu nečekala jednoduchá práce. Tým opustil Staš, který přestoupil do Aston Villy a také Pavel Srniček, jenž odešel do Newcastlu United. Po sezoně klub opustil také kapitán Viliam Hýravý, který se stal hráčem francouzského Toulouse. Ve stejném období jako Hýravý odešel také Karel Kula a bylo jasné, že bez pořádného finančního zázemí k obnově slavných časů nedojde.

Sezona 1990/91 v lize nedopadla nijak slavně. V ligovém zápolení byla už popáté v řadě nejlepší Sparta, která udržela za zády Slovan Bratislava, Sigmu Olomouc, Dunajskou Stredu a až na pátém místě krčící se Baník. Ten s mladým kádrem střídal perfektní výkony s nečekanými prohrami, a tak mu ani třetí nejlepší skóre ze všech ligových týmů k postupu do evropských pohárů nestačilo. Ostravu však spasil pohárový úspěch, kdy Baník ve finále ve Frýdku-Místku rozdrtil Trnavu 6:1 a připsal si další trofej.

Následující ligové ročníky už se nesly ve znamení pomalého ústupu ze slávy. Gürtler zůstal na lavičce ještě jednu sezonu, ale další páté místo v ročníku 1991/92 nenaplňovalo představy vedení, které bylo zvyklé posledních 15 let na jiné výsledky. Nahradil ho úspěšný trenér reprezentace do 21 let Ivan Kopecký, který měl v týmu jako staronovou posilu po neúspěšném roce ve Francii Hýravého a také Aloise Grussmanna z Betisu Sevilla. Špatný začátek však znamenal, že Kopecký vydržel na lavičce jen půl roku, než ho nahradil Verner Lička, pro kterého to byla vůbec první trenérská štace. Hráčská legenda dovedla Baník v sezoně 1992/93 ke konečnému šestému místu a v ročníku 1993/94 dokonce ke třetí příčce. To už ale Československo neexistovalo a Česka republika měla ve svých začátcích málo místenek v evropských pohárech, a tak si je Baník ještě dlouho nezahrál. Lička dosáhl třetího místa s velmi mladým týmem a v sestavě Baníku se začala prosazovat jména jako Radek Slončík, Tomáš Galásek nebo Tomáš Řepka, kteří se později stali oporami reprezentace.

I kvůli ekonomickým problémům byla však sezona 1992/93 pro Baník poslední vydařenou a v následující letech klub čekal boj o holý život. Ten zachraňovaly zejména produkty baníkovské akademie, které se ovšem většinou v prvním týmu moc neohřály.

V modrobílém napříč generacemi

1. díl: Příběh Baníku začal U Dubu

2. díl: Wiecek, Pospíchal a první boje o titul

3. díl: Baník v Evropě a první titul

4. díl: Nejlepší klub v zemi

5. díl: Další bitva s Bayernem a pomalý ústup ze slávy

6. díl: Baník mistr

7. díl: Pád na dno

8. díl: Nový majitel, nová naděje