V modrobílém napříč generacemi: Baník mistr

Baník Ostrava patří k nejvýraznějším značkám českého fotbalu. Klub vyrostl z hornického prostředí a více než století spoluutváří sportovní identitu celého regionu. Zažil éry slávy i hluboké pády. Je čtyřnásobným mistrem republiky, hrál řadu velkých evropských zápasů, ale má za sebou také sestupy, finanční kolapsy a existenční nejistotu. To vše je součástí příběhu, který dalece přesahuje hranice hřiště.

Právě v době, kdy se blíží završení téměř desetileté éry vlastnictví Václava Brabce, dává pohled do minulosti nový kontext. Pod jeho vedením Baník přežil kritické období, vrátil se z druhé ligy mezi elitu a znovu okusil evropské poháry. Zároveň ale letos opět bojuje o samotné ligové přežití. Tento seriál se proto vrací ke klíčovým kapitolám historie Baníku Ostrava, aby připomněl, odkud vzešel, čím si prošel a proč jeho příběh zůstává i dnes tak silný a výjimečný.

Zejména díky dobrým ligovým výsledkům pod vedením Milana Máčaly na přelomu osmdesátých a devadesátých let se Baník ještě třikrát v řadě představil v evropských pohárech, kde zažil další bitvy proti věhlasným evropským klubům. K postupu do Poháru UEFA v sezoně 1989/1990 stačilo druhé místo z předcházejícího ročníku. Tušilo se, že síla kádru není taková jako při nejslavnějších evropských chvílích klubu, ale přesto se nedalo čekat, že by byl Baník jen do počtu. V prvním kole na něj čekala východoněmecká Hansa Rostock. Do přístavního města přijel z Ostravy hlouček fanoušků, ale na začátku příliš důvodů k radosti neměl. Po prvním poločase tak byl stav utkání 2:0 pro domácí. Po změně stran ale nastoupil na hřiště zcela jiný Baník a skóre to začalo velmi brzy odrážet. V 57. minutě totiž snížil Kula, o devět minut později vyrovnal Hýravý a čtvrt hodiny před koncem rozhodl o výhře Baníku Dušan Horváth. "Když to bylo 2:0, už jsem nevěřil, že můžeme zápas zachránit. Najednou nám to začalo hrát samo a soupeř se nestačil divit," řekl k zápasu jeden z hrdinů Hýravý. V odvetě na Bazalech pak Baník dal po dvou gólech v každém poločase a svého soupeře vyprovodil ze soutěže výsledkem 4:0.

Ze všech soupeřů, kteří se do 2. kola nabízeli, byl Baníku nalosován jeden z těch, kterého si opravdu nikdo nepřál - Dynamo Kyjev. Důvodu bylo víc. Ten hlavní byl, že kvalita kádru Dynama převyšovala kvalitu Baníku, a ten tak čekal těžký dvojzápas. Ten druhý byl, že nešlo o nového soupeře, protože Baník hrál s Dynamem v úplně stejné fázi stejné soutěže před deseti lety.

Ještě horší pro Baník bylo, že se kvalitativní rozdíl naplno ukázal už v prvním duelu na Ukrajině. Znění titulku Československého sportu "Koncert bílého baletu" mluví za vše. Dynamo Kyjev v bílých dresech bylo přirovnáváno svou hrou k slavnému Realu Madrid a Baník zcela přehrálo, přestřílelo a vyhrálo bez větších problémů 3:0. Odveta se tak zdála být pouhou formalitou, což jenom potvrdil brzký gól Bessonova, který znamenal, že by Baník musel vstřelit minimálně pět gólů, aby postoupil do další fáze. To se mu nepovedlo, ale utkání aspoň dokázal srovnat Chýlek.

Největší pozornost na sebe v tomto zápase strhli fanoušci. Utkání se hrálo na začátku listopadu roku 1989 a hosty přišla podpořit na stadion početná skupina sovětských vojáků převážně ukrajinské národnosti. To se nelíbilo domácím příznivcům, kteří v třaskavé době rozpadajícího se východního bloku zaútočili na vojáky. Problém byl zejména v organizaci, protože fanoušci Dynama Kyjev seděli v hloučcích s vlajkami přímo mezi domácími příznivci. Fanoušci, kteří se nezapojili do násilností, se alespoň připojili skandováním, které se neslo protiruském a protirežimním duchu, takže živý televizní přenos zápasu musel být ztlumen.

Také v sezoně 1990/1991 se Baník díky druhému místu v lize zúčastnil Poháru UEFA, ale jeho působení v něm bylo ještě o jedno kolo kratší. Po dvou střetnutích s irským soupeřem a jednom se severoirským se konečně dočkal těch pravých "ostrovů". Byla mu totiž nalosována anglická Aston Villa pod vedením československého trenéra Jozefa Vengloše. Fanoušci Aston Villy považovali zápas s Baníkem za svůj fotbalový svátek, protože v roce 1990 konečně zase mohli angličtí fanoušci na stadiony v evropských pohárech. Skončil totiž pětiletý zákaz pro anglické kluby, jehož spouštěčem bylo finále Poháru mistrů evropských zemí mezi Juventusem a Liverpoolem v roce 1985. Tehdy se během diváckých nepokojů zhroutila část tribuny bruselského stadionu a při nešťastné události způsobené náběhem chuligánů Liverpoolu mezi italské fanoušky zahynulo 39 lidí.

Zápas mezi Aston Villou a Baníkem se ovšem obešel bez jakýchkoliv výtržností a hosté zažili pravou anglickou fotbalovou atmosféru. Baník sehrál s favoritem vyrovnanou partii, která ovšem skončila porážkou 1:3 a ponecháním malé naděje na vybojování postupu v ostravské odvetě. Bez zraněného Hýravého ovšem Baník postrádal kreativitu v klíčových situacích. V odvetě se Baník snažil, ale scházely mu zkušenosti. Po prvním poločase díky gólu Nečase vedl, ale po změně stran prvně vyrovnal Mountfield a na konečných 1:2 skóre uzavřel vlastním gólem Ivo Staš. Ten nakonec jen o pár týdnů později do Aston Villy přestoupil.

Poslední účast Baníku v evropských pohárech na dlouhých 13 let byla v Poháru vítězů poháru. Do prvního kola dostal dánské Odense a čekalo se, že by mohl postoupit, i když mu v posledních dvou letech odešla do zahraničí většina hlavních opor. Předpoklady se opravdu potvrdily a Baník vyhrál v Dánsku díky gólům Škarabely a Časka 2:0. V domácí odvetě pak velmi brzy prohrával a dlouho se strachoval o výsledek, ale nakonec dal v závěrečné desetiminutovce dva góly a po výhře 2:1 postoupil do dalšího kola.

Tam ho čekal nevyzpytatelný Galatasaray Istanbul. To byla pro Baník velká neznámá, neboť jeho jediným dosavadním tureckým soupeřem byl Orduspor, se kterým zažil řadu kuriozních situací. Galatasaray ale je a byl významným klubem z největší turecké metropole a podle toho také první zápas hraný na jeho půdě vypadal. Hráče přivítala bouřlivá atmosféra, kterou tvořilo 35 000 diváků na stadionu Ali Sami Yen. V první půli si Palinek a Vrťo pohlídali největší hvězdu domácích Koseckiho a po změně stran začal útočit i Baník. Chýlek uličkou našel hrotového útočníka Ollendera, a ten Baníku zajistil výhru 1:0. Psal se rok 1991 a Baník od té doby větší vítězství na evropské scéně nezaznamenal.

Těsně před odvetou se však začala situace výrazně komplikovat. Ráno před zápasem vypadl ze hry kvůli horečkám Vrťo a na předzápasovém tréninku se zranila brankářská jednička Schmucker. Domácí zápas s brankářskou dvojkou Tomášem Bernadym mezi třemi tyčemi přesto začal nadějně. Střelec z Istanbulu Ollender poslal po půlhodině Baník do vedení a další čtvrtfinále po 11 letech bylo velmi blízko. Těsně před koncem prvního poločasu ale prvně skóroval přesnou střelou z dálky Yusuf, následně Bernady zastavil Arifův samostatný úprk jen za cenu faulu a z nařízené penalty poslal Kosecki turecký tým do vedení. Nápor Baníku ve druhém poločase mu byl málo platný, protože se postupového gólu nedočkal a jeho účast v Poháru vítězů pohárů dospěla ke konci.

Po zisku nečekaného třetího místa v ročníku 1993/1994 se opět mluvilo o velké budoucnosti Baníku, který stále těžil z dobře nastaveného systému výchovy mládeže. Ličkův tým byl jednoznačně nejmladší v lize a věkový průměr kádru byl 23 let. Očekávalo se, že mladíci jen nabrali v podařené sezoně zkušenosti a budou se nadále zlepšovat, ale ročník 1994/1995 se hrubě nepovedla. Po nepovedené první polovině odešel na Slovensko Viliam Hýravý, a když byl Baník po 22 kolech na osmém místě, byl odvolán trenér Lička. Tým převzal do konce ročníku Jaroslav Janoš s Rostislavem Vojáčkem, ale zlepšení nepřinesli a Baník skončil na 11. místě.

V sezoně 1995/1996 přetrvávaly špatné výkony týmu a trenérský tandem vydržel u kormidla jen do 5. kola. To už k mladému týmu nastoupil slovenský trenér Ján Zachar, kterého předcházela pověst tvrdého kouče a u mladého baníkovského kádru si vysloužil přezdívku "despota". Již v minulosti se ukázalo, že tvrdý přístup nemusí kádru škodit, ale práce s novou generací fotbalistů už vyžadovala jiné nastavení. Baník byl po první polovině ročníku na 12. místě a čekal ho boj o udržení mezi elitou. To se nakonec povedlo, protože dvanáctá příčka mu patřila i po 30 odehraných kolech. Jako klíčová se ukázala domácí výhra 4:1 proti mistrovské Spartě.

Celé Ostravsko společně s úpadkem důlního průmyslu postihla krize, a tak měl Baník velmi složitou situaci v hledání partnerů. Dne 8. ledna 1996 byla založena akciová společnost FC Baník Ostrava, kterou vytvořily OKD, MCHZ, Pivovar Radegast a občanské sdružení FC Baník Ostrava. Zdálo se tak, že finance na provoz klubu minimálně na nějakou dobu budou. Za slušný obnos byl do nizozemského Tilburgu prodán Tomáš Galásek a sportovní vedení se rozhodlo finance využít k angažování fanoušky oblíbeného trenéra Petra Uličného. Ten po jednáních s tehdejším ředitelem klubu Oldřichem Novákem podepsal s klubem smlouvu, dostal služební auto a byl mu přidělen na Bazalech byt. Baník sice hrál s mladými hráči pod Uličným atraktivní útočný fotbal, ale v konečném zúčtování to k ničemu lepšímu než 10. místu nevedlo.

Začátek sezony 1997/1998 byl už od Uličného týmu zdařilejší. Po šesti odehraných kolech měl na svém kontě dvě výhry, čtyři remízy a nacházel se na čtvrtém místě. Zdálo se, že se Baník znovu zvedá, ale najednou byl oblíbený trenér propuštěn. Oficiální zprávy tvrdily, že jeho konec nastal z důvodu vysokého počtu remízových utkání, ale tomu samozřejmě nikdo nevěřil. Okolnosti Uličného vyhazovu byly totiž opravdu bizarní. Emotivní trenér sice byl populární mezi fanoušky, ale jeho nepředvídatelnost už nebyla tak populární u hráčů. Po utkání s Jabloncem na podzim roku 1997 neplnil obránce Milan Timko trenérovy pokyny a po jeho chybě nakonec zápas skončil remízou 2:2. Nebylo tajemstvím, že Uličný uměl své hráče seřvat, ale kromě tradičního fénu na Timka po krátké hádce vystrčil holý zadek, a tak hned na druhý den jeho angažmá v klubu skončilo.

Uličným sestavený tým převzal Verner Lička, který se tedy po dvou a půl letech znovu vrátil na lavičku a opět se mu s mladým kádrem dařilo. Součástí sestavy Baníku byli v té době další nadějní mladíci, kteří nakonec udělali velkou kariéru - Marek Jankulovski, René Bolf nebo Libor Sionko. V prvním týmu se začala prosazovat také budoucí legenda Baníku, která s klubem strávila až na roční výjimku ve Slavii celou svou fotbalovou kariéru, Martin Lukeš. O góly se zase staral oblíbený Milan Poštulka. Ličkovi se stejně jako v ročníku 1993/1994 s talentovanými hráči dařilo, ale znovu mu o malý kousek utekl postup do evropských pohárů. Baník zakončil sezonu 1997/1998 na čtvrtém místě a do Evropy postupovaly jen první tři týmy.

Bohužel klub začal v ročníku 1998/1999 opět bojovat s finančními problémy. Akcionáři už neměli dostatek prostředků ke zdravému provozu klubu a hráči z produkce mládežnického systému se stali posilami konkurence. Pro fanoušky té nejhorší možné konkurence. Za velmi nízkou cenovku přestoupili do Sparty během půl roku Libor Sionko, René Bolf a Radek Slončík. Situaci by určitě usnadnil postup do evropských pohárů, který se rýsoval i ve finančně komplikované sezoně a bez mnoha opor minulých let. Klub ovšem hráčům v tomto i nadcházejícím ročníku dlužil na výplatách, a to se logicky podepsalo na výkonnosti. Baník tak nakonec skončil na pátém místě, ale vyhlídky do budoucnosti nebyly moc dobré.

Ročník 1999/2000 byl pro Baník jeden z nejkritičtějších v jeho novodobé historii. Mládežnická družstva sice nadále produkovala talenty, na kterých ale v podstatě od začátku stály výsledky týmu. Například Milan Baroš, který se nakonec vyprofiloval jako jedna z největších klubových legend, nebyl na začátku sezony ani plnoletý, a přesto odehrál v základní sestavě skoro všechny zápasy. V prvním roce nového století se však Baník strachoval o svou prvoligovou příslušnost. Na jaře byl odvolán trenér Lička a sezonu za něj dotrénoval Rostislav Vojáček, pod jehož vedením tým skončil na 11. místě.

Hromadící se finanční trable dospěly do stadia, kdy bylo nutné najít klubu nového majitele. Na scéně se tak od ročníku 2000/2001 objevil Alois Hadamczik, který společně s Petrem Lamichem koupil klubové akcie. Alois Hadamczik byl bratrem bývalého trenéra Baníku, což byla jeho hlavní motivace, proč se klub rozhodl koupit. Investoři přišli opravdu za "pět minut dvanáct", protože dluhy podle Hadamczikových slov dosahovaly 43 milionů korun. Příchod nových investorů znamenal finanční stabilitu a nové posily, které měly pozvednout uvadající značku. Ze Sparty se vrátil René Bolf, tým posílil slovenský reprezentační brankář Kamil Susko nebo útočník Martin Proházska a důvěru na lavičce dostal trenér Milan Bokša. Kvůli špatným výsledkům ale dlouho u týmu nevydržel a nahradil ho známý Jaroslav Gürtler, ale ani ten se nedočkal konce sezony. V ní se Baník vyloženě protrápil a v závěrečných čtyřech zápasech družstvo opět vedl Verner Lička, který nakonec s týmem uhrál 14. místo a nejtěsnější záchranu od roku 1975.

Nové vedení klubu se s takovými výsledky nehodlalo smířit a před ročníkem 2001/2002 došlo k dalším významným změnám. Tu hlavní představovala samotná filozofie klubu. Baník sice vychovával řadu mladých úspěšných hráčů, ale nedařily se mu velké prodeje do zahraničí. Na lavičku tak přišel v té době jeden z kandidátu na pozici reprezentačního trenéra Jozef Jarabinský. Ten byl známý tím, že dokázal rozvíjet dovednosti mladých hráčů a v Baníku se okamžitě pustil do práce. Z Milana Baroše udělal v 19 letech kapitána týmu, začlenil do kádru brankáře Jana Laštůvku a útočníky Václava Svěrkoše s Miroslavem Matušovičem. Do týmu navíc jako nová posila přišel zkušený bývalý reprezentant Radoslav Látal. Po letech nejistoty a zmaru se věci začaly obracet k lepšímu. Baník skončil v sezoně na šestém místě, což bylo považováno za úspěch. Na lavičce ovšem kvůli neshodám s Aloisem Hadamczikem skončil trenér Jarabinský.

Nadcházející ročník 2002/2003 tak zahájil jako hlavní trenér s Baníkem úzce spjatý Erich Cviertna, který v klubu působil už jako asistent Evžena Hadamczika. Asistovali mu Pavel Vrba a brankářská legenda Pavol Michálik. Tým dosahoval podobných výsledků jako v předcházejícím ročníku a vypadalo to, že začínal nacházet stabilitu sportovní, organizační i vlastnickou. Alois Hadamczik ovšem působil ve veřejném prostoru hlavně jako hokejový trenér a jeho jméno začínalo být spojováno s pozicí reprezentačního kouče. To byl důvod, proč se rozhodl na začátku roku 2003 klub prodat.

Novým oficiálním majitelem klubu se stal bývalý profesionální tenista Daniel Vacek, za kterým stál sportovní podnikatel a také bývalý tenista Tomáš Petera, který do představenstva přivedl dva manažery a také bývalé tenisty Vojtěcha Flégla a Jakuba Kahouna. Fanoušci příchod majitelů z Čech, kteří měli zkušenosti ze zcela jiného sportu příliš nevítali. K vůbec prvnímu většímu konfliktu mezi fanoušky a novým vedením došlo na jaře roku 2003, kdy byl do B-týmu přeřazen oblíbený Martin Lukeš. Tehdy v domácím zápase s Českými Budějovicemi zaházeli fanoušci hrací plochu tenisovými míčky a dali tak najevo svou nespokojenost s novými vlastníky klubu.

Negativní atmosféru okolo klubu zapříčinila i herní krize, kterou si tým v jarní části sezony 2002/2003 procházel a kterou odnesl ukončením spolupráce v dubnu 2003 trenér Erich Cviertna. V posledních pěti ligových kolech tak tým vedl Pavel Vrba, který zažil děsivou premiéru. Baník totiž schytal od Slavie debakl 0:7. Závěrečná kola už ale Baník zvládl a zakončil ročník na velmi slušném 5. místě. To už se blížila sezona 2003/2004, jjíž průběh nepředvídali ani ti největší optimisté.

Cílem pro ročník 2003/2004 byl klasicky útok na postup do evropských pohárů. Fanoušci nijak výrazná očekávání neměli. Tento cíl se už poněkolikáté opakoval, ale poháry byly stále v nedohlednu. Předcházející sezonu dotrénoval Pavel Vrba, ale na pozici hlavního kouče se s ním nepočítalo a vedení vybralo českou a slovenskou ligou prověřeného Františka Komňackého.

Hráčský kádr opustil Martin Lukeš, který posílil Slavii, a také mladý útočník Václav Svěrkoš, který odešel do Borussie Mönchengladbach. Na Bazaly naopak dorazil z Německa útočník Marek Heinz a po angažmá v Maďarsku se vrátil oblíbenec fanoušků Radek Slončík. V létě navíc Jarek Nohavica s kapelou Marcela Woodmana nahrál novou klubovou hymnu "Baníčku, my jsme s tebou". Tato píseň se mezi fanoušky i díky vydařené sezoně uchytila a dodnes zní z tribun před každým zápasem.

Nově zvoleným kapitánem se stal Radoslav Látal, který v této roli vystřídal Reného Bolfa. Ten měl totiž přestoupit do anglického Boltonu, ale z transferu nakonec sešlo. Po příchodu Heinze a Slončíka tak byl kádr rozdělen na starší zkušené hráče s dobrými kariérami za sebou a na mladé "Jarabinského hochy," kteří o dva roky dříve právě pod tímto trenérem začali nastupovat v lize. Trenér Komňacký tým takticky připravil na ofenzivní fotbal. Všechno si ideálně sedlo a Baník zažil památný podzim.

Zahájen byl domácí výhrou 3:1 nad Českými Budějovicemi, kterou na Bazalech vidělo necelých 7 tisíc diváků. Na následující kolo s Libercem už dorazilo přes 10 tisíc fanoušků a jejich počet na zápasech pravidelně rostl. Nebylo divu, Komňackého tým byl po pěti prvních kolech nejlépe útočícím v celé lize a patřilo mu v tabulce první místo. Marek Heinz byl navíc s pěti góly lídrem tabulky střelců a ve velmi dobrém světle se ukazoval také druhý letní přírůstek Radek Slončík. Navíc právě v 5. kole na stadionu Viktorie Žižkov zazněl vůbec poprvé v historii fandění asi nejslavnější pokřik baníkovských fanoušků Baník pičo. Rodila se nová kultura fandění Baníku Ostrava. Byla divoká, drzá, sprostá a nesetkávala se s velkým pochopením mimo ostravský region. Tím si však fanoušci nelámali hlavu.

Po výhře na půdě silné Slavie následoval zápas na hřišti v té době druhého Brna. Bezgólová remíza zhruba tisíc hostujících fanatiků nijak nerozezlila a společně s hráči ještě dlouho zpívali chorály na stadionu. Už během zápasu byly rozdávány v sektoru noviny, následně si fanoušci sedli na zem a předstírali, že čtou. Šlo o narážku na tehdy nový český film Nuda v Brně.

Ostravu pohltila fotbalová euforie a není divu, že během 9. kola se Zlínem bylo na Bazalech jen pár prázdných sedaček. Proti Zlínu také poprvé fanoušci použili konfety, které pak nechyběly na žádném domácím ani venkovním zápase. Konfety pak bylo v papírnictvích v okolí Ostravy velmi složité sehnat.

Vedení dokonce zareagovalo na velký zájem o fotbal instalací nových míst a kapacita hlediště byla rozšířená na 18 020 diváků. Víc vstupenek klub nemohl kvůli bezpečnostním pravidlům prodat, ale zájem byl mnohem vyšší. Prodej začínal vždy v pondělí ráno v týden zápasu na Bazalech a většinou byly do dvou hodin lístky vyprodány.

Očekávalo se, že první klopýtnutí může přijít ve 12. kole v Teplicích. Severočeský tým pod vedením Františka Straky byl na čtvrtém místě, a navíc měl za sebou cennou výhru v Poháru UEFA nad německým Kaiserslauternem. Baník v Teplicích uhrál remízu a následně doma opět před vyprodaným stadionem porazil Sigmu Olomouc. Ve 14. kole pak přišel největší zápas podzimu a možná i celé sezony. Lídr ligy Baník vyrazil do Prahy, kde na něj čekala druhá Sparta.

Zápas opravdu nabídl představení hodné dvou nejlepších týmů v republice. Sparta byla herně lepším týmem, ale bránu Baníku hájil perfektní Laštůvka, který likvidoval všechny nebezpečné šance soupeře. Nakonec jako první inkasoval Jaromír Blažek na opačné straně hřiště. Rohový kop Martina Čížka propadl až k volnému Peteru Drozdovi, který poslal po půlhodině hry Baník do vedení. Sparta ale byla lepší. V útoku se nedařilo Heinzovi, který podle Komňackého slov kvůli viróze proseděl noc před utkáním na záchodě. Pražané se tak nakonec dočkali zaslouženého vyrovnání. Český reprezentant Karel Poborský zakouzlil s míčem na pravém křídle a připravil šanci pro Juna, který vyrovnal na konečných 1:1.

Po zápase se Spartou čekal Baník druhý podzimní šlágr, který za jakýchkoliv okolností přitahoval pozornost fanoušků. Na Bazaly dorazil regionální rival Opava. Před Slezským derby byl jasným favoritem ostravský tým, který stále neokusil porážku a na čele ligy měl pětibodový náskok na druhou Slavii. Opava byla až jedenáctá a měla druhou nejhorší obranu v celé soutěži. Zápas začal s desetiminutovým zpožděním, protože hrací plochu zasypaly tisíce konfet. Během celého utkání hořely bengálské ohně a vyprodaný stadion hnal ostravské hráče za vítězstvím. Toho dosáhli ve velkém stylu a Opavu porazili hladce 4:0.

Poslední podzimní kolo zasahovalo soutěžně už do druhé poloviny sezony, a tak se Baník vypravil do Českých Budějovic, proti kterým nastoupil hned v úvodním kole. České Budějovice byly díky dobrému závěru podzimu na desátém místě a věřilo se, že by mohly Baník obrat o body. Předzápasové předpoklady se potvrdily a zápas skončil remízou 1:1. Vědět o sobě znovu dali hlavně fanoušci Baníku, kterých bylo v hostujícím sektoru starého stadionu víc než povolovala kapacita, a zhroutil se pod jejich tíhou ochranný plot. Krušné chvíle zažil hlavně českobudějovický brankář Jakub Kafka. Okolo brány odchovance Baníku dopadala v průběhu celého druhého poločasu pyrotechnika a dělobuchy. Rodák z Karviné se ovšem nenechal rozhodit, odchytal bez zaváhání celý zápas a k překvapení baníkovského kotle mu po zápase zatleskal za skvělou atmosféru.

Do jarní části ročníku vstupoval Baník zápasem v Liberci, který měl velmi silný kádr, jehož součástí bylo stále hodně hráčů z mistrovské sezony 2001/2002. Dva góly Marka Heinze ale rozhodly o další výhře Baníku, na který nakonec během jara dolehla menší krize. Tu naznačil už následující zápas v Blšanech, kterému předcházela dvoutýdenní pauza od fotbalu. Sněhová kalamita v Ostravě totiž nedovolila odehrání domácího zápasu se Synotem. Ani v Blšanech však podmínky nebyly ideální. Klub ze Žatecka pokropil večer před zápasem hřiště, na kterém se vytvořila vrstva ledu a Baník v náročných podmínkách prohrál 1:2. První porážka v ročníku však nijak nezkazila náladu ostravským fanouškům, kteří museli v zimním počasí podstoupit několikakilometrový pochod z Podbořan, protože během víkendu do malé vesnice nevedly žádné vhodné spoje.

Baník si nadále hlídal první místo, ale je třeba přiznat, že jeho výkony už zaostávaly za legendárním podzimem. Synot sice v odloženém utkání porazil vysoko 6:2, ale následovala překvapivá bezbranková remíza s Viktorií Žižkov. Poté Baník díky dvěma gólům Matušoviče vyhrál 2:1 na hřišti poslední Plzně, ale pak zase došlo k překvapení, když prohrál doma 0:2 se Slavií. Následovala výhra 5:1 nad Brnem a dvě remízy ve Zlíně a s Jabloncem. Baník v tabulce stíhala hlavně Sigma Olomouc a Sparta, ale po 26. kole, kdy vyhrál 3:0 v Příbrami, už byl opravdu osud sezony v jeho rukou. Na čele tabulky měl čtyři zápasy před koncem pětibodový náskok na Olomouc a šestibodový na Spartu, který díky výhře nad Teplicemi udržel.

Tři kola před koncem měl perfektní pozici. K zisku mistrovského titulu mu stačilo získat pouhé dva body. První možnost měl ve 28. kole v Olomouci. Hanáckou metropoli zahltili ostravští fanoušci, kteří věřili, že Baník promění hned první mečbol. V 5. minutě zápasu ale jinak nezastavitelný fanouškovský kotel snad poprvé v ročníku ztichl, když olomoucký útočník Babnič překonal Jana Laštůvku. Celé akci ovšem předcházel ofsajd a gól nebyl uznán. Hned o deset minut později tak propukl v sektoru hostujících fanoušků karneval, protože stoper René Bolf otevřel skóre zápasu. Bolfův gól byl nakonec jediný v utkání a po závěrečném hvizdu tak mohly propuknout mistrovské oslavy.

Ty pojali ostravští fanoušci svérázně. Vtrhli okamžitě na hrací plochu, kde slavili s hráči i realizačním týmem. Hodinu po zápase vyrazil autobus s týmem ze stadionu a za ním se vydala kolona fanoušků. Po zastávce na benzínové stanici nutné k doplnění zásob alkoholu následoval příjezd na Bazaly a následný přesun na Masarykovo náměstí v Ostravě, kde propukly bujaré oslavy. Ty se samozřejmě s postupem večera a noci přesunuly do legendární ulice Stodolní, kde si nejlepší střelec Baníku Marek Heinz dokonce zahrál na barmana.

Následoval domácí zápas se Spartou, ve kterém sice Baník prohrál 1:2, ale na mistrovských oslavách to nic nezkazilo. Radoslav Látal jako kapitán týmu zvedl po utkání nad hlavu mistrovský pohár a velké oslavy pokračovaly.

V modrobílém napříč generacemi

1. díl: Příběh Baníku začal U Dubu

2. díl: Wiecek, Pospíchal a první boje o titul

3. díl: Baník v Evropě a první titul

4. díl: Nejlepší klub v zemi

5. díl: Další bitva s Bayernem a pomalý ústup ze slávy

6. díl: Baník mistr

7. díl: Pád na dno

8. díl: Nový majitel, nová naděje