Úctyhodný vzestup Norska. Kam se můžou Haaland a spol. dostat na MS 2026?

Norská reprezentace v posledním kvalifikačním zápase na MS 2026 jednoznačně přehrála výběr Itálie v poměru 4:1, a završila tak úžasnou cestu na největší fotbalový turnaj světa. Kdo stojí za jejím úspěchem a má tým Staleho Solbakkena dost sil na to, aby celý turnaj vyhrál?

Po přesvědčivé výhře nad čtyřnásobným mistrem světa Itálií si Norsko zahraje na mistrovství světa poprvé od roku 1998. Postoupilo z prvního místa, když ze všech osmi utkání bralo plný bodový zisk.

Zdolání týmu Gennara Gattusa působilo jako zlomový okamžik pro norský fotbal. San Siro bylo zaplněné fanoušky Itálie a když Pio Esposito otevřel skóre už v samotném začátku utkání, atmosféra byla napjatá. Od té chvíle bylo však jasné, kdo si dojde pro vítězství.

Takový výkon proti jedné z nejsilnějších fotbalových zemí vyvolává otázku, zda může být Norsko hlavním kandidátem na titul mistra světa.

Hvězda týmu, Haaland, je možná aktuálně nejlepším fotbalistou planety. V kvalifikaci na mistrovství světa nastřílel neuvěřitelných 16 gólů v osmi zápasech a pro svou zemi se stal klíčovým hráčem.

Tímto počinem vyrovnal rekord Roberta Lewandovského v počtu gólů během jedné kvalifikace. Haaland je bez debat hlavní postavou Norska a opakovaně dokazuje, že se nebojí žádné obrany na světě a nikdo zatím nenašel způsob, jak ho zastavit.

V této sezoně už má na kontě 32 branek za klub i reprezentaci, a díky dvěma gólům proti Itálii se dostal na 55 zásahů v 48 reprezentačních zápasech, což je o 22 víc než kterýkoliv jiný norský hráč v historii.

V rozhovoru pro Time Magazine na začátku roku Haaland odhadoval šance Norska ohledně postupu na 0,5 %, ale zasnil se i nad možnou představou o triumfu: "Kdybychom se kvalifikovali na mistrovství světa, bylo by to jako kdyby ho jiná velká země vyhrála. Oslavy v Oslu by byly neuvěřitelné."

Norsko je ovšem připraveno i na nejhorší scénář. Pokud by Haaland na mistrovství světa nemohl jet, je připravený naskočit stejně výrazný Alexander Sörloth z Atlétika Madrid.

Jedním z nejzajímavějších aspektů tohoto norského týmu je jeho mládí. Průměrný věk je 25,8 let, což z něj dělá jeden z nejperspektivnějších týmů, a talentovaní hráči se nebojí ukázat, co v nich je. Obzvlášť vynikají křídelníci Antonio Nusa a Oscar Bobb.

Dvacetiletý Nusa prožívá solidní sezonu v Lipsku a po letech nezdaru se začíná prosazovat, ovšem jeho nejlepší výkony zatím podává v reprezentaci. Proti Itálii vyrovnal skóre, když po hodině hry chladnokrevně překonal Gianluigiho Donnarummu a tím odstartoval gólovou smršť. Byl to jeho šestý reprezentační zářez od chvíle, kdy si před dvěma lety odbyl debut.

Dvaadvacetiletý Bobb se konečně dočkal šance v Manchesteru City poté, co většinu minulé sezony promarodil kvůli zlomené noze. V tomto ročníku nastoupil v pěti z osmi zápasů Premier League v základní sestavě. Proti Itálii si připsal asistenci u prvního Haalandova gólu.

Přestože se většina pozornosti upírá na ofenzivu, obrana Norska zůstává tak trochu v pozadí. Tým Staleho Solbakkena inkasoval v kvalifikaci jen pět branek a skončil s rozdílem skóre +32, což je opravdu výjimečná bilance. Klíčovou roli hrají Sander Berge a Patrick Berg, kteří v záloze neúnavně pracují, avšak hlavními postavami jsou dva stopeři.

Kristoffer Ajer z Brentfordu v národním týmu působí už od doby, kdy se o norské generaci začalo mluvit jako o zlaté. Možná je dokonce původním norským zázračným dítětem. V kvalifikaci byl téměř neprostupný, jelikož vyhrál 23 soubojů, devětkrát úspěšně zasáhl, připsal si 36 zisků míče a šestkrát zachytil přihrávku soupeře během osmi odehraných zápasů.

Skvěle si rozumí se svým parťákem Torbjörnem Heggemem, který působí v Boloni a má podobná čísla - devět úspěšných zákroků, 24 vyhraných soubojů a 20 zisků míče. Společně tvoří jednu z nejlepších stoperských dvojic v Evropě.

Pár týmů je před Norskem - například Anglie, Španělsko nebo Francie. Pokud ale Norsko dostane příznivý los a bude mít trochu štěstí v těžkých zápasech, rozhodně by se mělo brát jako černý kůň turnaje.