Tudor má Juventus vrátit ke kořenům. Klub hledá ztracenou identitu a cestu do Ligy mistrů

Po neúspěšném působení trenéra Thiaga Motty (42) začíná Juventus s Igorem Tudorem (46) hledat novou identitu. Chorvatský kouč se však nyní soustředí především na boj o čtvrté místo v Serii A, které klubu zaručí účast v Lize mistrů.

Abychom parafrázovali velkého francouzského spisovatele Marcela Prousta a název jeho díla "Hledání ztraceného času", před několika dny došlo v Juventusu k výrazné změně, když nadějného trenéra Thiaga Mottu, chváleného za své působení v Boloni, nahradil do konce aktuální sezony právě Tudor.

Stará dáma je momentálně v Serii A na pátém místě a umístění v první čtyřce je pro ni skutečně důležité, protože bez finančního zisku z elitní evropské soutěže by vedení bylo nuceno prodat svá velká jména, jako je Andrea Cambias, o kterého se v zimě zajímal Manchester City, a talentovaný Kenan Yildiz.

Nemluvě o tom, že by nebylo možné udržet zapůjčené hráče, jako jsou Francisco Conceicao, Renato Veiga a Randal Kolo Muani - i když jejich budoucnost v klubu je bez ohledu na to nejistá.

Tudorova "mise" přesahuje výsledky i finanční stránku. Po trenérovi se bude chtít něco trochu méně konkrétního, ale neméně důležitého - vytvořit identitu, kterou Motta mladému týmu nedokázal vtisknout.

Trenér nastupující generace to má o to těžší, že se kabina v posledních měsících rozloučila s důležitými postavami včetně Wojciecha Szczesného a bývalého kapitána Danila.

Identita Juventusu je totiž hodnotou, která navzdory tomu, že se táhne napříč různými érami, umožnila vysoce hodnocenému italskému klubu zůstat vždy na vrcholu.

Je to téměř obchodní značka, kterou přímo vyjadřují dva slogany. "Vítězství není důležité, je to jediná věc, která se počítá," který vymyslel bývalý prezident Giampiero Boniperti a který se nachází na dresech Bianconeri, a "Až do konce," který se stal v éře sociálních sítí oblíbeným hashtagem.

Jestliže první frázi lze interpretovat a kritizovat pro její nemorálnost vůči sportovní etice a hodnotám (v rozporu s olympijským heslem "důležité není vyhrát, ale zúčastnit se"), druhá ukazuje houževnatost, kterou Stará dáma v minulosti vždy měla, ale letos ji ztratila.

Identita Bianconeri je totiž identitou týmu odchovaného přírodou, který dokáže na hřišti fungovat s pokorou a lidskostí, aby dosáhl vítězství díky charakteru, odvaze a vytrvalosti.

Jak učil filosof Giambattista Vico se svými "pokroky a opakováními" - historie se opakuje. Juventus byl potrestán téměř božskou spravedlností za to, že se odvážil jít proti své přirozenosti a přijmout jinou, ale v konečném důsledku méně účinnou ideologii, kterou ztělesňoval Motta.

Stalo se to i v letech 1990-91, kdy Luca Cordero di Montezemolo vstoupil jako výkonný viceprezident do managementu a měl zastoupit oblíbeného prezidenta Bonipertiho.

Trenér Dino Zoff, tehdy čerstvý vítěz Italského poháru a Poháru UEFA, byl obětován revolučnímu nápadu pověřit vedením Gigiho Maifrediho. Ten přišel po vynikající sezoně v Boloni a díky svému inovativnímu stylu hry měl být účinnou zbraní proti Sacchiho celku AC Milán.

Už tehdy to však byla katastrofa, protože navzdory velkým investicím skončili Bianconeri na sedmém místě a nepodařilo se jim kvalifikovat do evropských soutěží, což se nestalo dlouhých 28 let.

Pokud se zdá, že atraktivní inovativní způsoby a vítězství nejdou v historii Juventusu ruku v ruce, neznamená to, že stále nedokáže hrát dobře a vyhrávat. Ano, dříve to možná byl nepříliš oblíbený přístup Massimiliana Allegriho, pro kterého bylo lepší vyhrát 1:0 než 4:3, a bojovný stoicismus Antonia Conteho, ale klub se i v minulosti prezentoval pohledným fotbalem a byl neuvěřitelně úspěšný.

Asi nejlepším příkladem je skvělá hra pod vedením Marcella Lippiho, který do Turína přišel v sezoně 1994/95. Hned ta následující přinesla vítězství v Lize mistrů a ještě dvě sezony po sobě byl finalistou.

Jednalo se o dominantní tým, který kombinoval hru a výsledky díky mistrům jako Alessandro Del Piero, Gianluca Vialli, Roberto Baggio nebo později Zinedine Zidane. Ale také díky odhodlání a obětavosti celého týmu, který uměl drobné technické nedostatky kompenzovat velkou dávkou ducha a charakteru.

"V tom týmu bylo několik hvězd a mnoho šampionů. Protože šampioni nejsou jen ve fotbalové hře, ale také v chování, profesionalitě, přístupu a jednotě cílů," vzpomínal Lippi na tehdejší úspěšné tažení.

Sám Tudor působil v Juventusu v letech 1998 až 2007 jako hráč, přičemž byl u toho poslední rok Lippiho první sezony a celou druhou. Chorvat je proto dnes tím nejvhodnějším mužem, který by mohl Staré dámě vrátit ztraceného ducha. Zažil to totiž na vlastní kůži.

Tudor je známý svou dravostí, která se mimo hřiště často pojí s poněkud neukázněnou povahou. Ostatně chorvatský trenér se v minulosti dostal do konfliktu s legendami Bianconeri. S Maurem Camoranesim během jeho krátkého působení v Marseille (které trvalo týden) a s Andreou Pirlem během dalšího neúspěšného pokusu Juventusu o zvrat, kde Tudor sám asistoval novému trenérovi.

Nyní je ve vedení sám. Vrátil se "domů", do prostředí, které dobře zná a které představuje obrovskou příležitost, jíž bude chtít využít. Pokud se mu podaří přenést mentalitu z týmů Juventusu, jejichž byl součástí, na současné hráče, může si vysloužit velký kredit a dokonce zůstat i po skončení sezony.

To Tudor dobře ví, stejně jako to, že si je vědom poslání obnovit ducha, vzhledem k tomu, že i během své prezentace před novináři připomněl dvě anekdoty z dob, kdy byl hráčem, které se týkaly pokory šampionů, jako byli Zidane a Del Piero.

V odbornější rovině bude muset nový šéf lavičky inspirovat ty fotbalisty, do kterých se tolik investovalo. Zejména Dušana Vlahoviče, kterého by Juventus mohl být nucen prodat bez prodloužení smlouvy, ale také Teuna Koopmeinerse, označeného za oporu pro novou sezonu.

Dále je tu Nico González, který pod Mottou hrál na opačném křídle s velmi neuspokojivými výsledky. Yildiz, který také nehrál na své pozici, a Douglas Luiz. Ten je skutečnou záhadou, přišel v létě za 50 milionů eur a je využíván jen velmi málo...

Juventusu sice záleží na tom, aby si zajistil pozici v první čtyřce Serie A, ale zbytek sezony bude pro kariéru chorvatského lodivoda stejně důležitý. Je to obrovská příležitost, jak se prosadit na jedné z nejprestižnějších laviček v Evropě.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.