Tápající Porto: 10 prohřešků Paula Fonseky

Celé zástupy kritiků nyní dýchají za krk mladému kouči Porta Paulu Fonsekovi. Ten loni uvařil hotový zázrak s Paçosem Ferreira, teď však ve velkoklubu ochutnává jinou polévku. Jeho Porto sice vévodí tabulce portugalské ligy, to však dost dobře výkonům navzdory. Následující řádky odhalují, v čem všem zatím Fonseca selhává...

Na první pohled to vskutku nevypadá nejhůře, alespoň tedy na domácí půdě. Porto je na čele a dosud jako jediný účastník Primeiry Ligy neokusilo porážku. Jenže obojí má své důvody, které prozatím (!) i před samotným kormidelníkem Dragões umně skrývají četné achillovky jeho mančaftu.

Zaprvé je to slabý start Benfiky, který je však už dávno tentam - viz čtyři výhry a tři čistá konta v řadě. Zadruhé je to do jisté míry los, jenž dosud Portu přichystal všehovšudy jednu opravdu záludnou překážku (obrozený Sporting), a to ještě s výhodou domácího prostředí k dobru.

Tím nejdůležitějším faktem v tomto okamžiku je, že si Porto prožilo po všech stránkách extrémně špatný listopad. Postup v poháru přes nepříjemný Guimarães v pořádku; dále už ale jen čtyři remízy, z nichž minimálně tři nelze pochopit ani při sebelepší vůli. A zejména poslední dva domácí výbuchy s Nacionalem a Austrií také mohou mít, respektive už mají, nehezké důsledky.

Jednak jde o fatální ztenčení náskoku na čele tabulky domácí soutěže, kde už oběma lisabonským klubům k dorovnání Porta schází všehovšudy jeden krok; jednak o značně nevýhodné postavení ve skupině Ligy mistrů. Dragões za 14 dní prostě musejí zvítězit na hřišti vedoucího Atlétika a to ještě tak jako tak budou vrchem odkázáni na výsledek souběžně hraného klání ve Vídni, kam se chystá Zenit.

"V Portu prostě nemůžete doma ztrácet body, to je něco zcela nepřijatelného. Koneckonců právě to byl hlavní důvod mého vyhazovu. Prezident za mnou jednou přišel a řekl mi: ‚Víctore, doma ti to nejde, potřebujeme změnu.‘" příhodně zavzpomínal pro portugalský server Maisfutebol Víctor Fernández, jenž byl z poloviny zodpovědný za první, nevyvedený "postmourinhovský" rok.

Právě někdejší kouč Betisu spolu s Carlosem Azenhou, bývalým asistentem úspěšnějšího Jesualda Ferreiry (2006-08), pak pro Maisfutebol sestavil desítku "prohřešků Paula Fonseky", kterou vhodně doplňují nezávislé poznatky Vaska Moty Pereiry, provozovatele analytického blogu s výmluvným názvem CombinationPlay.

V Portu mají mladé trenéry rádi. Velké příležitosti dali Mourinhovi, Villas-Boasovi i Vítoru Pereirovi. Nepřepočítali se však tentokrát? Zde je oněch deset bodů podporujících odpověď "Přepočítali":

1) Minely v defenzivním sektoru
Lapsus Brazilce Danila z úterního duelu s Austrií byl jen tím posledním z množství katastrofálních selhání zadáků Porta; a vlastně ideálně doplnil jakousi "logickou řadu". Takto se totiž v tomto ročníku stihla vyznamenat již celá pětice nejpravidelněji nastupujících strážců svatyně portugalského obhájce.

Odšpuntoval to prvního října Hélton (Atlético Madrid), navázal o 21 dní později Alex Sandro (Zenit), ihned záhy pokračoval všemi chtěný Mangala (Belenenses) a předposledním viníkem se stal 23. listopadu Otamendi (Nacional). "Nejhorší je, že se hráči nepoučí. Žádný tým takhle dlouho nekupí základní chyby, které vedou k inkasovaným brankám," upozorňuje Carlos Azenha na zhruba dvouměsíční interval, do něhož spadá kompletní pětice vyjmenovaných hrubek.

2) Neschopnost udržet se ve vedení
Druhý bod zpříma navazuje na ten předcházející; jak se můžete přesvědčit jen o kousek níže nad výpisem pěti střetnutí, jejichž gólový účet letos Porto otevíralo, a přece se nakonec neradovalo z triumfu. Konkrétně jde o duely s Estorilem, Atlétikem Madrid, Belenenses, Zenitem (venku) a Nacionalem.

Pouze Estorilu nebyl bod ze žádné části vysloveně darován. Respektive byl, avšak nikoliv favorizovaným soupeřem, nýbrž tragickým úsudkem rozhodčího, jenž z Otamendiho ruky za hranicí šestnáctky nepochopitelně vyrobil penaltu. Z té pak Praia srovnala na 1:1 a ve finále s Portem plichtila 2:2.

Na každý pád teď Dragões zkrátka nejsou schopni kontrolovat hru, přijít se smrtícím úderem; což přitom uspokojivě zvládalo dokonce i poměrně intenzivně kritizované mužstvo Víctora Pereiry. "Genetika Porta se shoduje s genetikou vítěze. Pokud tým nevyhrává jasnou cestou, pak je něco v nepořádku," vykládá Víctor Fernández.

3) Ochuzená křídla
Bez Hulka to ještě šlo. Úprk Jamese Rodrígueze do Monaka už je na Porto, zdá se, až příliš silnou kávou. Přitom letní scénář ještě nevypadal tak zle: s týmem se připravovali Varela, Ricardo, Iturbe, Kelvin, Izmajlov a nově příchozí Licá. Šest nadšených křídelníků znamenalo solidní příslib, především pak dvojice jihoamerických šikulů Iturbe-Kelvin.

Jenže prvně jmenovaný stihl ještě v září pláchnout do Hellasu Verona a brazilský hrdina koncovky loňského ročníku (kdy Portu vystřelil titul až v druhé minutě nastavení) sice údajně dál přebývá v Portu, ovšem na soupisce jej vidno není. Izmajlov se pak z osobních důvodů záhadně vypařil (viz níže) a 20letý Ricardo Pereira sbírá starty doslova po minutách.

"Proč Kelvin nehraje, netuším, nějaký důvod tam být musí. Co je mně známo, má potenciál na to být skvostným náhradníkem, jakým byl Atsu," připomíná dnes již kmenového hráče Chelsea Carlos Azenha. "Je velmi silný v soubojích 1 na 1. Kdo další z Porta o sobě tohle může říct? Licá? Ne. Varela? Ten je silný, výbušný, ale nikoliv nepředvídatelný. S takovou měli přivést Bernarda," vytahuje ještě Azenha případ hvězdy Atlétika Mineira, kterou nakonec v srpnu Dragões vyfoukl Šachtar.

4) Tvrdohlavé prosazování systému 4-2-3-1
Po mnoho let před příchodem Paula Fonseky byli draci zvyklí na klasické 4-3-3 se zametačem a dvěma komplexními středopolaři před ním; ani loňská sezona nebyla výjimkou. Mladý vizionář z Paçosu ovšem léta osvědčené praxe zametl pod stůl, aby jeho 4-2-3-1 nejenže neneslo kýžené ovoce, ale ani nevypadalo čím dál lépe.

Paulu Fonsekovi se takto podařilo vytvořit hned několik problémů naráz. Zaprvé Jackson prakticky nemá míč a stává se poněkud frustrovaným i neplodným. Zadruhé jde kouč sám proti sobě, když Lucha posouvá nebývale vysoko, až těsně k Martínezovi, a přitom své ovečky nutí hrát v co největší rychlosti.

Ze vzniklého kráteru do značné míry vyplývající neschopnost (či řízená neochota) týmu zklidnit hru a předat si pár banálních přihrávek na kratší vzdálenost potom akorát odhaluje střední obránce. A odtud také následně pramení ty donebevolající minely z první odrážky, míní Vasco Mata Pereira.

"Lucho zabíhá příliš daleko. Podle mě je úplně krásně realizovatelné, aby to vzadu čistil Fernando a před ním operovali Lucho s Quinterem (využívaným výhradně v ofenzivním troj-, chcete-li čtverzubci - pozn. red.), tak trochu jako za časů Costinhy, Maniche a Deka. Quintero je jedinečně schopný destabilizovat hru soupeře," přidává se s lehce neotřelým návrhem Carlos Azenha.

5) Trvání na dvojbloku pivotů
Právě pátý bod pak rozšiřuje koncovou myšlenku toho čtvrtého. Fernando je stálice; a vedle něho se libovolně protáčejí Defour, Herrera či Josué. Což vesměs vždy vychází nastejno. Všichni jmenovaní, do jednoho, totiž letos (u Defoura za to vskutku může spíš forma než založení) nejsou schopni jakkoliv stimulovat byť jen průměrnou cirkulaci balonu.

O tu se přitom v rámci postupného útoku může opřít doopravdy každý větší mančaft. "Problém tkví v tom, že žádný přední evropský tým nehraje na dva pivoty," tvrdí Carlos Azenha a obratem se vrací ke svému návrhu na přetočení středového trianglu.

Zároveň je potřeba připomenout, že rovněž zde je možné hledat příčinu tak frekventovaného chybování v zadních prostorách. S Luchem ukotveným vysoko převysoko a tandemem typu Fernando-Herrera rázem distribuce balonů spadá do kompetence relativně tvořivého stopera Otamendiho, což se neukazuje být nejšťastnějším řešením.

Argentinec sice vyniká svou schopností rýsovat diagonální či kolmé pasy na libovolnou vzdálenost a Porto jí vskutku často využívá, tím se však vystavuje jaksi zbytečnému nebezpečí. Čím míň takové tíhy bude dopadat na bedra středního obránce a čím víc půjde o dobrovolnou, nikoliv povinnou aktivitu, tím lépe pro Dragões - logicky. Ovšem Paulo Fonseca přesto dál trvá na svém.

6) Nevysvětlené případy Fucileho a Izmajlova
Ne zcela fotbalové patálie, které ovšem vrhají na management mistrovského celku dosti špatné světlo. Izmajlov už více než dva měsíce řeší nespecifikovanou osobní krizi a stejně zní také oficiální důvod pro podobně dlouhou absenci beka Jorgeho Fucileho.

Ačkoliv by se samozřejmě dalo pochopit, že klub galantně nemá zájem o to strkat nos do cizích záležitostí, tak dlouhá doba bez náznaku změny a dalšího informování působí přinejmenším podezřele.

Tím spíš, když byl konkrétně Uruguayec Fucile portugalskými novináři opakovaně spatřen, kterak trénuje stranou týmu. A tím spíš, když se do stejné pozice dostal také na přelomu ledna a února letošního roku. Tohle zkrátka smrdí; a smrdí to ještě intenzivněji v asociaci se sedmým puntíkem...

7) Kraje obrany bez alternativ
S Fucilem mimo soupisku totiž Porto registruje všehovšudy dva kované krajní obránce, Danila s Alexem Sandrem. Ti zatím nevynechali jediné střetnutí, a to už prvně jmenovaný jednou fanoušky poděsil brzkým střídáním proti Paçosu (nakonec byl připraven nastoupit hned do příštího ligového duelu).

De facto všichni tři elitní stopeři sice jsou schopni na kraji obrany sem tam zaskočit, nicméně ideální alternativy pochopitelně neztělesňují. "V těchto pozicích mohou hrát také Mangala s Maiconem, ale co se pak po nich bude požadovat, je začátek v poctivé defenzívě a následně i podpora útoku," naráží Azenha na možný problém.

Když se na kraj uklidí takový střední obránce, zpravidla utrpí ofenzíva - a ta už přitom trpívala i dosud. Jak ostatně suše konstatuje Vasco Mota Pereira: beci jsou pod Paulem Fonsekou v Portu zhruba od toho, aby sypali někam poblíž vápnu jeden centr za druhým a vůbec se neopovažovali se nad takovou činností zamyslet. Kvantita před kvalitou, koncentrovaná zbrklost.

8) Nové kontrakty pro Fernanda s Jacksonem nikde
Fernando je aktuálně (i dlouhodoběji) možná nejdůležitějším článkem Porta; bez něj by se to letošní už úplně sesypalo. Přesto má platný kontrakt pouze do příštího léta a na ten nový stále čeká.

Jackson představuje trochu jinačí, avšak o nic méně palčivý problém. Na severu Portugalska je sice vázán až do roku 2016, pro velký zájem ostatních klubů a vlastní "nadprodukci" nicméně požaduje adekvátnější platové ohodnocení. Také jeho smlouva je tedy předmětem (nejen) interních diskuzí; a to už pěkně dlouho.

"Do světové extratřídy mu schází akorát kvalitní přihrávka na delší vzdálenost," míní Carlos Azenha o Fernandovi, jehož spolu s Jesualdem Ferreirou do Porta před časem přivedl. "A kontrakt? V takových případech se Porto obvykle chová jinak," nechápe a klade si otázku, zda náhodou Fernando nemá s vedením gentlemanskou dohodu o tom, že bude nejpozději v létě uvolněn.

Nebylo by tedy od věci očekávat pořádný lednový halas ohledně jednoho z těch chtěnějších štítových záložníků v Evropě. A obávaného střelce jakbysmet. Což prozatím tápajícímu Portu jen sotva může přidat na jistotě.

9) Absolutní nesoulad trenéra s hráči
Prostě si nesedli a dost dobře jdou na trávníku proti sobě. Fonseca evidentně po svých svěřencích chce co nejpřímočařejší, vyloženě dychtivou a primárně křídelní hru s minimem různých zdržovaček; což se zrovna neslučuje přinejmenším se dvěma jevy vyvstávajícími z řad samotných koučových oveček.

Zaprvé s pozápasovými rozhovory několika hráčů, kteří v nich mimo jiné zdůrazňují atributy jako "inteligence", "trpělivost", "nečitelnost" a v neposlední řadě "potřebu přenášet míč ze strany na stranu a loudit tak soupeře z předepsaných pozic". Což jsou veskrze právě ty aspekty, které se Paulo Fonseca snaží potlačovat, respektive je zkrátka ze hry jeho Porta nelze zaboha vyčíst - po celý dosavadní průběh ročníku (a že Primeira Liga má za sebou celou třetinu).

Zadruhé si pak Dragões také přímo na hrací ploše patrně uvědomují, že fungovat takovým způsobem, jaký si žádá jejich přímý nadřízený, je jaksi proti jejich vyznání. A jsou z toho čím dál nervóznější. Lucho González takto během duelu s Austrií neustále pořvával na své spoluhráče a snažil se je nějakým hysterickým způsobem organizovat - což je přece v naprostém rozporu s jeho tichou náturou.

10) Neexistující Fonsekova sebereflexe
Hodně bezradně a křečovitě při tom všem působí Paulo Fonseca na tiskových konferencích. Zatímco v čele Paçosu Ferreira zpravidla hru svého mužstva v poklidu analyzoval a dodával hodnotné postřehy, větší tlak na funkci lodivoda obhájce titulu zatím poněkud neunáší. Z jeho tiskovek by snad totiž jeden nabyl dojmu, že Porto hraje naprosto báječně, akorát potřebuje být efektivnější v koncovce.

Pomyslného vrcholu Fonsekova vystupování jsme pak mohli být svědky před týdnem po výbuchu s Nacionalem (1:1). "Tenhle výsledek je zcela nezasloužený. Měli jsme 77 procent držení míče a 30 střel na bránu. Inkasovali jsme, aniž by tomu něco nasvědčovalo. To je holt fotbal," prohlašoval nekriticky. A pak na scénu dorazila Austria...

(Mimochodem pro utkání s Coimbrou, které vypukne zhruba za hodinu, Paulo Fonseca vybral k radosti Carlose Azenhy následující jedenáctku: Hélton - Danilo, Maicon, Mangala, Sandro - Lucho, Fernando, Quintero - Josue, Jackson, Varela. Tak tedy sledujte ten rozdíl.)