Tak trochu nezvyklé finále. Inter utržil největší debakl, Doué se zapsal do historie

Včerejší finále Ligy mistrů postavilo na hlavu všechny zvyky a odhady, které bylo možné činit na základě předešlých rozhodujících duelů. PSG rychle odskočilo do dvougólového vedení, nasázelo rekordní počet branek a zneuctilo tak nejstarší tým v soutěži.

Takto velký věkový rozdíl mezi dvěma základními jedenáctkami jsme ve finále milionářské soutěže ještě neviděli. Inter byl nejen nejstarším celkem aktuálního ročníku, ale zároveň zapsal třetí nejvyšší průměrný věk napříč všemi finále Ligy mistrů. Absolutní rekord drží další milánský celek AC, kterému ovšem v roce 2007 zkušenosti pomohly k vítězství nad Liverpoolem a odvetě za předešlé selhání.

Naproti tomu Pařížané vsadili na mládí. Jediným třicátníkem v sestavě byl brazilský vůdce Marquinhos, naopak hned šest mužů se narodilo až v roce 2000 či později. Výsledek? Nejmladší finálová sestava v tomto tisíciletí.

Dalo by se tak čekat, že PSG svého soupeře postupně utahá a s přibývajícím časem udeří. Ostatně první poločasy v posledních sedmi finále hned pětkrát skončily bezbrankovou remízou. Jenže Enriqueho svěřenci postavili tuto bilanci na hlavu a už ve dvacáté minutě vedli 2:0. Tak rychle žádný tým v rozhodujícím zápase Ligy mistrů dva góly nevsítil.

Na druhou stranu Inter rozhodně neměl důvod se vzdávat. Naposledy se šlo do kabin s vícególovým rozdílem v Istanbulu roku 2005 - a asi netřeba připomínat, jak to tehdy dopadlo.

Jenže zatímco Liverpool v sobě našel odhodlání a předvedl neskutečný comeback, Nerazzurri i po přestávce pokračovali v mdlém výkonu a působili, že se ve finále octli omylem. Když po hodině hry podruhé udeřil Desiré Doué, bylo jasné, že na drama se tentokrát těšit nemůžeme.

Avšak PSG se nespokojilo s třígólovým náskokem a nadále úřadovalo. Svůj účet nakonec zakončilo na číslovce pět, a jelikož samo neinkasovalo, zaznamenalo nejvyšší vítězství ve finále nejen Champions League, ale i jejího předchůdce Evropského poháru. Od přejmenování začátkem devadesátých let držel toto prvenství souboj mezi Milánem a Barcelonou z roku 1994, v němž italský celek zvítězil 4:0.

Výhru alespoň o tři branky pak diváci viděli ve čtyřech dalších případech. Real Madrid si takto vyšlápl na Valencii v roce 2000, Juventus ve finále 2017 a také na Atlético o tři roky dříve, tam ovšem soupeře zničil až v prodloužení. Kromě bílého baletu už takto jednoznačně zvítězilo pouze Porto roku 2004.

Další historické počiny zapsali Pařížané pouze ke svému jménu. Doué a Senny Mayulu se stali teprve třetím a čtvrtým teenagerem skórujícím v bitvě o ušatou trofej. Následovali třicet let starý počin Patricka Kluiverta, poté se ještě v roce 2004 prosadil Carlos Alberto.

Doué si celý večer podmanil, nakonec skončil s bilancí dvou gólů a jedné asistence. Jako vůbec první hráč v historii finále Ligy mistrů se přímo podílel na třech gólech. Ten první připravil Achrafu Hakimimu, jehož branka byla unikátní hned ze dvou důvodů. Poprvé se hráč prosadil proti svému bývalému klubu, zároveň se ještě nikdy dříve netrefil Maročan.

Zapomenout nesmíme ani na strůjce úspěchu Luise Enriqueho. Ten se stal teprve šestým manažerem, jenž Champions League opanoval se dvěma různými kluby. A po Pepu Guardiolovi se stal teprve druhým, který při dvou štacích vyhrál treble.