ŠVÝCARSKO 1954 TROCHU JINAK

MS hrané v roce 1954 na půdě Švýcarska sloužilo jako model pro následující šampionáty, hrálo se poprvé v "šestnácti" a to vydrželo až do roku 1982. Ale nejen tím bylo charakteristické. Padlo nejvíce gólů v historii, celkem 140!

Devět let po skončení II. světové války a s většinou zemí ve stavu rekonstrukce bylo neutrální Švýcarsko tím nejideálnějším řešením. Bern, Curych, Basilej, Ženeva, Lausane a Lugano, města kde se zápasy hrály, nabídla prostředí téměř pohádkové. A FIFA byla spokojena, bez připomínek schválila stadiony a 5. MS mohlo začít.

Kvalifikace se zúčastnilo 34 národních týmů, původně se jich přihlásilo o 11 více, do té doby nejvyšší počet. Z oněch silných chyběla Argentina a SSSR. "Sověti" zrušili svou účast na příkaz samotného "rudého cara aneb báťušky celého Ruska" J.V. Stalina. Brazílie, Mexiko a poslední mistr světa Uruguay si to pod Alpy namířili z amerického kontinentu, daleko to měl také nováček z Koreje, Turecko cestovalo přes celou Evropu. A pak již následovali jen staří známí: Rakousko, Itálie, Belgie, Československo, Skotsko, Anglie, Francie, Německo, tedy jeho západní část, Maďarsko, Jugoslávie a samozřejmě domácí Švýcarsko.

Mistrovství světa 1954 zaznamenalo celou řadu změn, novinek a rekordů. Například poprvé nastupovali všichni hráči v dresech s čísly na zádech. Povinně a bez diskuzí! Ze skupin postupovali první dva v pořadí, a to již po dvou kolech, v případě rovnosti bodů si to ti na 2. a 3. místě rozdali o postup do čtvrtfinále mezi sebou. Dost nepochopitelné, že? A pak následoval vyřazovací systém až do finálového souboje.

Když bylo 16. června poprvé kopnuto do míče, všichni viděli jen jediného favorita na zisk titulu: Maďarsko! Aby také ne! Zlato z OH 1952, z následujících 31 zápasů, 27 výher a 4 remízy!

25. listopadu 1953, Londýn, Wembley, 100 tisíc diváků. Anglie nikdy na tomto stadionu neprohrála. Tohoto dne ano a 3:6 k tomu! Ale to nebylo vše. Měsíc před zahájením mistrovství si tyto dva týmy sjednaly odvetu a na Nepstadionu v Budapešti si "vynálezci" fotbalu "ušili z ostudy kabát" - prohráli 1:7!!!

Jedna zajímavost. Po válce se hrálo v rozestaveni tzv. WM, tedy 3 - 2 - 5. Gusztáv Sebes, trenér Maďarska, to ale vymyslel jinak. Levého halva stáhl na místo předstopera, z útoku si "půjčil" toho, který hrál uprostřed a 4 - 2 - 4 bylo na světě. K dokonalosti ho dotáhli Brazilci, vše okopírovali, nafilmovali, natrénovali a v letech 1958 a 1962... Ale to je jiná historie...

Maďarští kouzelníci, Magické Maďarsko, jinak jim nikdo neřekl. Grosics, Bozsik, Kocsis, Hidegkuti, Czibor, ale zejména nezapomenutelný Ferenc Puskás! Mozek týmu, fotbalista od narození! Jeho skvělá kariéra vrcholila po boku velkého Alfreda Di Stéfana v Realu Madrid a právě tento Maďar je zapsán zlatým písmem v síni slávy královského klubu z hlavního města Španělska.

Maďarsko své soupeře ničilo, deptalo. Jižní Korea dostala na úvod 9:0. Německo 8:3! Proti Turecku pak již Maďaři nenastoupili, nemuseli, zato Němci v boji o čtvrtfinále ano. Ve skupině získali oba 2 body, Turci za 7:0 Korejcům, Němci za 4:1 Turkům. Rozumíte tomu? Takže, v tom dodatkovém utkání to skončilo 7:2 a Německo postupovalo.

Brazílie byla čtvrtfinálovým soupeřem Maďarska, snažila se, ale to nestačilo. Prohrála 2:4 a brány do semifinále se pro ni zavřely. Na cestě do finále se objevila ještě jedna jihoamerická překážka. Uruguay, úřadující mistr světa. Zatímco Brazilci dostali dva góly v prvních sedmi minutách, a pak jen dotahovali a nikdy nedotáhli, Uruguajci obdrželi ten první "až" v minutě dvanácté, druhý pak v druhé, ale druhého poločasu. Ovšem co je důležité, dokázali vyrovnat! Přeci jen se jednalo o dvojnásobné mistry světa! V nastavení ale zářil Kocsis, dal gól stříbrný a protože to v té době nestačilo, tak přidal ještě zlatý. A bylo to, 4:2 a postup do finále!

Německo, nemělo to tak jednoduché, si ve čtvrtfinále protrpělo zápas s Jugoslávií, vyhrálo 2:0, první gól byl vlastňák a ten druhý padl až v samém závěru utkání. V semifinále již bylo pánem na hrací ploše. Odneslo to Rakousko, prohrálo 1:6!

Kdyby v té době existovaly sázkové kanceláře v té podobě jak je známe dnes, počítače by nás informovaly, že kurs na Maďarsko je 1.1:1, nerozhodně 5:1 a na výhru Německa by si každý "šílenec" mohl určit kurs sám! Taková byla důvěra, jistota v tým, který dal ve 4 zápasech 25 branek a z nich Kocsis hned jedenáct. Ale pozor! Na zelený trávník, kde se finále hrálo, Wankdorf-Stadion v Bernu, vyběhlo borců dvaadvacet a z nich jedenáct Teutonů, prahnoucích po úspěchu. Miliony Němců, společně s nimi, toužilo konečně zdvihnout hlavy. Podařilo se.

Maďarsko znovu šlo do vedení, a znovu brzy a 2:0! V 6. minutě Puskás o tři později Czibor. Ale soupeř se dokázal rychle vzpamatovat a za devět minut vyrovnal. Za 18 minut čtyři branky! Skóre bylo vyrovnané, ale převaha Maďarů byla velká. Na Turka, gólmana Německa, bylo ze všech možných pozic, vzdáleností a úhlů vysláno 25 střel, na Grosicse pouze osm. Rahn však v 84. minutě tou poslední, osmou, rozhodl. Spolková republika Německo se stala mistrem světa!

Připomněli jsme si jména slavných Maďarů. Nesmíme zapomenout na slavné Němce: Turek, Posipal, Kohlmeyer, Eckel, Liebrich, Mai, Rahn, Morlock, O. Walter, F. Walter, Schäfer.

Fritz Walter později řekl: "Byli jsme generací mladých Němců, toužících zapomenout na utrpení minulosti a prahnoucí po daleko lepší budoucnosti. Toto byl první krok a my jsme ho dokázali udělat!"

Pro Maďarsko a jeho fotbalové kouzelníky to byl vlastně krok poslední. O dva roky později, tak jak bylo po dlouhá léta zvykem, sovětské tanky přivezly do Budapešti a okolí "svobodu" a mágové rychle zmizeli. Uplatnili se všichni, Evropa na ně čekala s otevřenou náručí...


Víte že...?

Toto MS vidělo na 900 tisíc fanoušků. Tedy na stadionech. Další čtyři miliony Evropanů měly poprvé možnost sledovat zápasy na televizních obrazovkách. Dnes samozřejmost, tehdá "nevídáno - neslýcháno"!

Utkání domácích Švýcarů s Itálií bylo snad pokračováním válečného konfliktu. Sudí neuznal regulérní gól azzurri a celá jedenáctka v modrém se na něj doslova vrhla. Nechybělo ani pár kopanců do míst, kde záda končí a začíná...

Padlo 140 branek ve 26 zápasech. Průměr 5,38 na utkání. Nikdy nebylo toto číslo vyrovnáno. Němci dali 25 a Maďaři dokonce 27 gólů, další nepřekonaný rekord. Mistr, který dal nejvíce branek, tým, který dal nejvíce branek...

Čtvrtfinale Rakousko - Švýcarsko skončilo 7:5 a to ještě Rakušan A. Körner nedal penaltu!

Další utkání o postup do semifinale se hrálo za vytrvalého deště. Maďaři a Brazilci se ale ochladit nenechali a čardáš se sambou, tance plné vášně, si to parádně rozdaly! Tento zápas je v historii zapsán jako "Bitva u Bernu"! Nilton Santos a Bozsik šli na pěsti a byli vyloučeni. To bylo v 71. minutě. O osm minut později je následoval Brazilec Humberto, to bylo za stavu 3:2 pro Maďarsko. "Kanárci" to začali mydlit a řezat hlava nehlava, soupeř si to nenechal líbit a všichni, včetně těch na lavičce, se po zbytek zápasu kopali, fackovali, rvali... Po závěrečném hvizdu "banket" pokračoval v chodbách tribuny, dokonce i v šatnách...

Další kapitola historie MS končí. Aha, a co to naše Československo, jak dopadlo? Neslavně! WM system byl pomalu, ale jistě, na ústupu, my jsme se ho teprve učili. Kvalifikaci jsme vyhráli, Rumunsko a Bulharsko byli ještě slabší než my. Na samotném šampionátu jsme prohráli 0:2 s Uruguajci a a 0:5 s Rakouskem...

Za čtyři roky se svět sešel na severu Evropy, v chladném Švédsku. Ale teplo, které v kufrech přivezli temperamentní a horkokrevní Brazilci zahřálo všechny. Začala nová éra fotbalu, ta Pelého!