Souhrn ruské Premier Ligy 2010

EuroFotbal.cz se detailně zaměřil na letošní účastníky nedávno skončené ruské Premier Ligy. Uvnitř článku se můžete dočíst, jak probíhala sezóna jednotlivých mužstev, komu se dařilo a kdo naopak zůstal za očekáváním.


Zenit Petrohrad se stal zaslouženým králem letošního ročníku ruské Premier Ligy. Po loňské neúspěšné sezoně, kdy mužstvo až v posledních kolech vystoupalo alespoň na konečnou třetí příčku, bohaté vedení Zenitu přivedlo několik posil a na lavičku slavného Itala Luciana Spallettiho. Před Spallettim a jeho milionářskou družinou postavil Gazprom jediný cíl - vítězství v lize.

V přípravných zápasech svěřenci Luciana Spallettiho nezazářili a i v úvodním ligovém zápase porazili zdecimovaný tým Samary se štěstím pouze 1:0. Účelný a nijak zvlášť líbivý herní styl Zenitu neohromil ani v dalších zápasech, ale v sérii těžkých zápasů s ligovými favority Zenit vybojoval několik důležitých vítězství a ani jednou neprohrál. V dalších zápasech hra Zenitu začala nabírat i na fotbalovosti a ze Spallettiho mužstva se začala stávat neporazitelná mašina.

V poslední červencový den roku 2010 pak Zenit vítězstvím 2:0 nad Rubinem Kazaň vyrovnal rekord soutěže v neporazitelnosti, když neprohrál dvanáctý zápas v řadě a upevnil si průběžné první místo v tabulce. Série neporazitelnosti Zenitu však pokračovala i nadále a už na začátku podzimu nikdo nepochyboval o tom, že si mužstvo z břehů Něvy kráčí pro druhý mistrovský titul v samostatné ruské lize. Největším tahounem byl navrátilec Alexandr Keržakov, který po vlažnějším začátku sázel soupeřům jeden gól za druhým a stal se jedním z nejlepších střelců Premier Ligy.

První porážku Zenit utrpěl až 28. října, když v ostře sledovaném derby podlehl Spartaku Moskva 0:1 a lehce si zdramatizoval cestu za titulem. Zlatý sen mužstvo zpečetilo 14. listopadu doma na stadionu Petrovskij, kde rozstřílelo Rostov vysoko 5:0.

Ideální sestava: Malafejev - Aňukov, Lombaerts, Alves, Hubočan - Bystrov, Širokov, Zyrjanov, Děnisov, Danny - Keržakov.


Ani letos se armádní CSKA nedočkalo mistrovského titulu. Na vině byla především slabší ofenzivní kvalita kádru v jarní části sezony. Trenérovi Sluckému v útoku chyběly jak alternativy, tak potřebná kvalita. V druhé polovině Premier Ligy posílení Armějci šlapali jako švýcarské hodinky, ale dohnat náskok suverénního Petrohradu se jim nepodařilo.

Před sezonou CSKA posílili Honda, Čepčugov a Nababkin. Především příchod Japonce z Venla se ukázal jako správný tah. Honda svými výkon výrazně pomohl CSKA do čtvrtfinále Ligy mistrů a hned v prvním ligovém utkání proti Permi rozhodl v nastavení jedinou brankou zápas. Honda byl jedním z mála fungujících článků v ofenzívě CSKA. Mladík Dzagojev se po zranění dlouho rozehrával, Necid na hrotu nezářil a v průběhu jara byl vystřídán lépe hrajícím Brazilcem Guilhermem. Nedařilo se vůbec křídelním hráčům, jak Mark Gonzalez, tak především Miloš Krasić byli z formy. Za světlý bod jara se dala označit obrana CSKA, která pod svým šéfem stoperem Ignaševičem, pracovala většinou spolehlivě.

Nepříznivá situace v útoku CSKA Moskva se počínaje 1. srpna obrátil o 180 stupňů. Do Kyjeva se sice vrátil dobře hrající Guilherme, ale ofenzívu zato posílili navrátilec z Flamenga Vágner Love, kanonýr Young Boys Seydou Doumbia a srbský záložník Zoran Tošič z Manchesteru United. Do sestavy se také v průběhu léta prosazoval objev této sezony Sekou Oliseh. Afričan na pravém kraji zálohy letos úplně zastínil hvězdného Krasiće.

Doumbia s Vágnerem Love spolu ihned vytvořili fungující útoční duo. Zprvu se dařilo nové posile Tošičovi, ale Srb šel poté výkonnostně dolů a nalevo začal nastupovat do formy se vracející Mark Gonzalez. Pravá strana patřila agilnímu Olisehovi, před kterým stojí velká budoucnost. Ve středu zálohy rozjížděl akce Honda, pod ním pracovali buď Mamajev nebo Šemberas. Jen lavička náhradníků zbyla na Dzagojeva s Necidem. Překvapující to je především u Dzagojeva, který se na jaře rozehrál k výtečným výkonům, ale v novém systému pro něj nebylo místo. Obrana se v průběhu sezony vykrystalizovala na čtveřici Ščennikov, Vasilij Berezuckij, Ignaševič a Nababkin. V brance čaroval kapitán Akinfejev. Je ale pravdou, že dlouholetá jednička CSKA měla letos na svědomí nezvykle moc kiksů.

V tomto složení CSKA předvádělo atraktivní fotbal, který přinášel body a uznání veřejnosti. Náskok Zenitu Petrohrad z první poloviny Premier Ligy ale byl dostatečně velký, a tak se Armějci spíše soustředili na druhé místo, o které bojovali s Rubinem Kazaň. Tento souboj, na rozdíl od toho o mistrovský titul, nakonec vyhráli a kvalifikovali se do základní skupiny Ligy mistrů pro příští sezonu.

Hlavní postavou letošního CSKA byl útočník Vágner Love. Brazilec se výraznou měrou podílel na progresu Moskvanů. Od svého letního návratu z vlasti režíroval většinu útočných akcí svého týmu, střílel a připravoval důležité branky. Svoji výjimečnost prokazoval každým dotekem s míčem. Proti Tomsku navíc vsítil svůj jubilejní stý gól za CSKA.

Ideální sestava: Akinfejev - Nababkin, V.Berezuckij, Ignaševič, Ščennikov - Oliseh, Mamajev, Honda, Gonzalez - Vágner Love, Doumbia.


V Kazani pravděpodobně po této sezoně spokojeni nebudou. Tým Kurbana Berdyjeva nedokázal obhájit prvenství z předchozích dvou sezon a letos skončil "až" třetí. Přitom sezóna nezačala vůbec špatně. Tataři se po celý kalendářní rok drželi v popředí tabulky a poprvé prohráli až v jedenáctém kole, když doma nestačili na moskevské CSKA, které nakonec skončilo o příčku před nimi. Chleba se začal lámat přesně v půlce ligy, kdy kazaňské doma přivítal další aspirant na titul, Zenit Petrohrad. Domácí dokázali Rubin porazit a nakonec dokráčeli až k vytouženému titulu, ale to je jiný příběh...

Tyto dvě prohry byly zároveň jediné v celém ročníku, které Rubin utrpěl. Bohužel je s nimi spojeno také třináct remíz (pětkrát 0:0). Ty jakoby symbolizovaly letošní Kazaň, která i přes moře šancí nedokázala dotáhnout zápas do vítězného konce. To se Tatarům také vymstilo v pohárové Evropě, kde vypadli již v osmifinále Evropské ligy, když dvakrát remizovali s německým Wolfsburgem, který nakonec postup nakonec vydoloval v prodloužení. V letošní Lize mistrů jsou na tom hráči Kazaně podobně. Spousta remíz, málo branek...

Co se týče kádru, tak ten doznal od minulé sezony mnoha změn. Důležitý byl letní odchod kanonýra Alexandra Bucharova, kterého za dvanáct milionů přivábil Petrohrad. Toho zanedlouho následoval dirigent středové řady, veterán Sergej Semak. Před nimi ještě po vydařené sezoně 2009 odešel Argentinec Alejandro Dominguez, ulovila ho španělská Valencie. A v neposlední řadě zamířil na hostování do Nalčiku také nepříliš známý Ďaďun (který jen tak mimochodem letos vsítil deset branek).

Tyto přestupy musely vedení Rubinu jistě mrzet, protože hlavním nepřítelem Tatarů bylo střílení branek. Pro tyto účely byl za nemalé prostředky koupen Nigerijec Obafemi Martins z výše Wolfsburgu. Ale sezona se mu vůbec nepovedla. Vsítil pouze dvě branky a zůstal tak hluboko za očekáváním. K němu byl následně koupen Medveděv z potápějícího se Novosibirsku a dalším přírůstkem do kabiny se stal Sergej Kornilenko. Ani tito dva útočníci nedisponovali střeleckým prachem, a tak se nejproduktivnějším útočníkem stal Bucharov, který v listopadu oslavil mistrovský titul v Petrohradu.

Nejen do útoku Kazaň kupovala hráče. Roli tvůrce hry měla plnit drahá posila Carlos Eduardo z Hoffenheimu, ale po slibném úvodu se Brazilec vytratil. Nejpovedenějšími letošními posilami se tak stali defenzivní hráči, pro které je systém hry Kazaně přátelský. Obranu vyztužili Kuzmin (Lokomotiv) a Ital Salvatore Bocchetti z Janova. Příslibem jsou výkony mladého defenzivního záložníka Natcha, kterého Kazaň před sezonou přivedla levně z izraelského Hapoelu.

Mezi největší hvězdy ligy se letos definitivně zařadil Ekvádorec Christian Noboa, který dirigoval hru Rubinu z pozice středového záložníka. Za zápas nevypustil jediný souboj a vsítil mnoho důležitých branek, přesněji osm. Další oporou byl brankář Sergej Ryžikov, díky kterému Kazaň v této sezoně inkasovala pouze 16 branek, což bylo nejméně z celé ligy. Dalšími opěrnými body pak byli Alexandr Rjazancev na jednom křídle a Alan Kasajev na druhém. Oba štírci zatápěli centry nebo dravými průniky mnoha obranám. A v neposlední řadě také Cesar Navas. Zkušený Španěl se stal obávaným stoperem mezi všemi útočníky v ruské lize.

Hodnotit tento tým není lehké. Sice nenaplnil všechna očekávání, která do něj byla vkládána, ale tři tituly v řadě v tak vyrovnané soutěži jako je Premier liga? To by byl úctyhodný kousek, a tak není třetí místo žádným propadákem. V Kazani se budou jistě snažit udržet vůdce Nobou a budou doufat, že do hlavního města Tatarstánu přivedou nějakého špičkového útočníka, bez kterého by to další sezonu opravdu nešlo.

Ideální sestava: Ryžikov - Ansaldi, Navas, Bocchetti, Kalešin - Rjazancev, Noboa, Natcho, Kasajev - Eduardo - Kornilenko.


Spartak Moskva měl letos stejně jako každým rokem ambice získat mistrovské zlato, ale nakonec se musel smířit pouze se čtvrtým místem zaručujícím Evropskou ligu. Až do léta hráli Spartakovci s úzkým kádrem, který na několika postech neměl potřebnou kvalitu, a právě v tomto období ztratili mnoho důležitých bodů. Ani s drahými posilami ale Spartak nepronikl do vyřazovací fáze milionářské Ligy mistrů.

Zlé jazyky tvrdily, že Spartak v zimě posílil nedostatečně, když přivedl pouze čtyři hráče - Suchého, Šešukova, Ariho a Drinčiče. A měly pravdu. Poslední jmenovaný si navíc v přípravě před sezonou zlomil nohu a svému týmu chyběl půl roku. Na jaře byla Achillovou patou Spartaku křídelní hra, která prakticky neexistovala. Tvůrce hry Alex neměl moc alternativ pro své chytré přihrávky a tím trpěla jeho hra. Ofenzívu prakticky táhli jen tři hráči, vedle Alexe jeho krajané v útoku Welliton s Arim. Další slabinou Spartaku byl post brankáře, mezi třemi tyčemi se v první půlce neosvědčili Džanajev, Belenov ani Pesjakov.

Trenér Spartaku Valerij Karpin si dobře uvědomoval, kde má jeho mužstvo problémy a v letním přestupovém období nenechal nic náhodě. Štědrý vlastník Leonid Fedun mu dovolil přivést drahé posily Dmitrije Kombarova a jeho bratra Kirilla z konkurenčního Dinama, stopera Espanyolu Nicolase Pareju, reprezentačního brankáře Ukrajiny Andrije Dikana z Těreku a hvězdu skotského Celtiku Aidena McGeadyho.

S novými akvizicemi fanoušci Spartaku konečně viděli fungující tým. Dikan měl v brance zamknuto, před ním dobře spolupracovali stopeři Suchý s Parejou. Na pravé obraně odehrál životní sezonu Paršivljuk a nalevo podával spolehlivé výkony navrátilec z hostování v Tomsku Andrej Ivanov. Ve středu zálohy dominovali Brazilci Ibson s Alexem. Nicméně kapitán Alex letos neprožil tak vydařenou sezonu jako loni, na jaře mu pro jeho báječné přihrávky chyběli na křídlech přímočařejší a produktivnější hráči, a když mu je kouč Karpin přivedl, začaly ho pronásledovat zdravotní problémy. Pod Brazilci to na defenzivním štítu obvykle odmakal Šešukov. Velký přínos pro hru Spartaku měli agilní křídelníci Kombarov s McGeady. Na hrotu neomylně střílel branky kanonýr Welliton, podruhé za sebou nejlepší střelec Premier Ligy. S Wellitonem v útoku často nastupoval krajan Ari,se sedmi brankami druhý nejlepší letošní střelec Moskvanů. Nelze nezmínit naděje Spartaku, které obsadily velkou část lavičky náhradníků. Teenagerům Ananidzemu, Kozlovovi či Chodyrevovi je předpovídána velká budoucnost.

V tomto posíleném složení Spartak oplýval nejen dobrým držením míče, ale i nápaditými přímočarými akcemi, čemuž hodně pomohly již zmíněné kvalitní posily na stranách. Po šňůře dobrých výsledků se Spartakovci usadili na čtvrtém místě a v závěru sezony pomýšleli na medailové pozice zajišťující Ligu mistrů. Ztráta na vedoucí trio ale byla příliš velká, a tak si svěřenci kouče Karpina oproti minulé sezoně pohoršili o dvě místa. Současná síla kádru je však velkým příslibem do příští sezony, kde budou chtít červenobílí opět získat mistrovský titul.

Ideální sestava: Dikan - Paršivljuk, Suchý, Pareja, Ivanov - McGeady, Šešukov, Ibson, Alex, D.Kombarov - Welliton.


Lokomotiv Moskva v sezoně 2010? Den a noc, doslova. Začátek sezony a hlavně pak letní část, to bylo pro fanoušky Loko jako horor. Seminovi hoši nebyli schopní porazit jakýkoli silnější tým a posléze dokázali prohrát s kdekým. Vše vyvrcholilo arci ostudou v Evropské lize, kde železničáři dokázali vypadnout s druholigovým trpaslíkem ze švýcarského Lausanne. I zarytý fanda musel poté začít hledat nějaký vysoký strom a naučit se vázat smyčku, protože výkony moskevského velkoklubu byly opravdu příšerné. Ale pak v ten nejneočekávanější okamžik se hráči probrali. Při derby s CSKA povstali hráči Lokomotivu jako bájný pták Fénix, nebo spíše jako Pendolino z opravny a dokázali Armějce porazit. Sice jen 1:0, ale i tak to byl zlom. Vždyť po dlouhých dvou měsících dokázali vyhrát. A pak se děly divy. Od tohoto utkání neprohráli svěřenci trenéra Semina jediný zápas a lokomotiva uháněla tak mocně, až se zastavila na pátém místě ligy zaručujícím účast v pohárové Evropě i pro příští rok. Snad tam neudělá opět ostudu.

Pojďme si rozebrat tým. Po sezoně 2009 došla vedení Loko jedna věc. Tým po odchodu Biljaletdinova potřeboval tvůrce hry, a tak přišel Oleksandr Alijev z Dynama Kyjev. Ten nejenže výborně tvořil hru a přihrál na mnoho branek, ale také jich úctyhodných čtrnáct vsítil. Stal se tak obávaným střelcem ze střední vzdálenosti a z přímých kopů, jejichž zahrávání si hned přivlastnil. Mezi další povedené příchody lze zařadit i návrat veterána Dmitrije Loskova, který se vrátil ze Saturnu a také mladíky do zálohy, respektive do útoku. Konkrétně se jedná o Tarasova, který přišel po sezoně 2009 z FK Moskva a zabydlel se v základní sestavě a Maicona. Brazilec do Moskvy zavítal z Brazílie a uvedl se třemi brankami, hlavně pak tou ve zlomovém zápase s CSKA.

Co se týče odchodů, tak můžeme zmínit tři. Prvním je obránce Oleg Kuzmin, který v létě posílil Kazaň, druhým pak Tomislav Dujmovič, jenž se ani nemusel stěhovat, poněvadž hraje jen o kousek dál za Dinamo a tím třetím přestup Petera Odemwingieho do West Bromwiche Albion. Nigerijec se v této sezoně nesmírně trápil a změna prostředí mu očividně prospěla.

Oporami týmu v této sezoně jednoznačně byli brankář Guilherme, který odchytal plných 2700 minut, reprezentační obránce Renat Janbajev, tomu tradičně patřila levá strana. Dále výše zmíněný Ukrajinec Alijev, mladý záložník Glušakov a ke konci sezony také věčný talent Syčov. Zálohu od léta oživil zkušených matador Loskov a překvapivě na hrotu zářil v závěru sezony stoper Rodolfo. Za zklamání se dá považovat Torbinskij, který se hledal celou sezonu a stejně se nenašel, útočník Traore, od kterého se čekaly branky a nepřišly. Ani jedna. A pak také nedisciplinovanost týmu, zejména obrany. Loko v této sezoně ustanovilo klubový rekord v podobě osmi vyloučení.

Ideální sestava: Guilherme - Šiškin, Asatiani, Rodolfo, Janbajev - Glušakov, Loskov, Tarasov, Alijev, Maicon - Syčev.


Spartak Nalčik před vstupem do sezóny, jak už je u tohoto skromného týmu zvykem, opustili někteří důležití hráči. A jak už je zvykem, dokázal se s tím Spartak skvěle vyrovnat. Před sezónou se s klubem rozloučili brankář Chomič, obránci Ferreira s Jatčenkem, záložník Mašukov a útočník Asildarov. Naopak se k týmu připojili brankáři Fredrikson a Mandrykin, obránci Chataženkov a Lapin, osmnáctiletý Deak, konžský útočník Echkini a Dejan Rušič. Z Rubinu si pak Nalčik vypůjčil útočníka Ďaďuna, kterému se v předešlé sezóně prožité v Tomsku náramně dařilo a který se nakonec stal s deseti brankami nejlepším střelcem Spartaku. Nejdůležitější však pro tým bylo to, že u kormidla zůstal Jurij Krasnožan.

Spartak rozehrál ligovou partii skvěle. Dokonce předčil všechna očekávání. Nalčiku se nadmíru dařilo a nečekaně začal zasahovat zprvu do boje o Ligu mistrů a pak už "jen" do boje o Evropskou ligu. Tým s třetím nejmladším kádrem a s jedním z nejmenších rozpočtů v Premier Lize zdatně sekundoval favoritům a zkušeným harcovníkům. Jenže koncem sezóny mu začal docházet dech a Krasnožanovi svěřenci se museli spokojit "pouze" se šestou příčkou, což zároveň znamenalo zapomenout na sny o Evropě. Toto umístění je však zároveň nejlepším umístěním Nalčiku od roku 2006, kdy se Krasnožan s týmem probojoval do Premier Ligy. A navzdory úspěšné sezóně fanoušci nejspíš moc nejásají. Spartak totiž opustil zkušený trenér, kterému můžou být Nalčané vděční za Premier Ligu a všechny úspěchy. Krasnožan nejspíš podlehl vábení většího klubu a po skončení sezóny rezignoval na svůj post.

Ideální sestava: Fredrikson - Filatov, Vasin, Džudovič, Jovanovič - Leandro, Koncedalov, Geterijev, Gogua - Ďaďun, Siradze.


Není třeba chodit kolem horké kaše. Dinamu se sezona prostě nepovedla. Ambiciózní klub z Moskvy si kladl před sezonou velké cíle a těmi byly evropské poháry, minimálně. Avšak tyto plány začaly brát za své již na začátku roku. Na vině byly především remízy. Kdyby se dával titul za právě tyto výsledky, tak je Dinamo jasným mistrem. Za celou sezonu jich nastřádalo hned třináct. Dalším problémem byla absence pořádného útočníka, jenž vedení vyřešilo až v půlce roku. Přišla německá hvězda, Kevin Kurányi. Ten sice sázel gól za gólem, ale ani to vysněné poháry nepřineslo, a tak policejní tým skončil na sedmém místě.

Co se týče týmu, tak ten mají modro-bílí na papíře výborný. V brance měl být jistý Gabulov, jenže tomu se sezona zrovna nevyvedla, proto dostal ke konci ročníku šanci mladý Šunin a rozhodně nezklamal. Obrana fungovala letos poměrně dobře, navíc před sezonou přišel Epureanu z FK Moskva. Moskvané byli v součtu obdržených branek na pátém místě z celé ligy. Problémem byla snad jedině častá zranění, vždyť takový Kolodin, na kterém se mělo stavět, odehrál pouhou půlku sezony.

Velkých změn doznala záloha. Na začátku nebo v průběhu sezony odešli Aguiar na hostování do Bragy a také bratři Kombarovové do Spartaku. Oba tito talentovaní fotbalisté, zejména pak Dmitrij, ukazují svou vysokou úroveň a vedení Dinama si tak musí drbat hlavu, že je pustilo. Naopak, dobrým tahem se ukázalo vykoupení FK Moskva, z kterého před sezonou přišli Česnauskis a hlavně pak Alexandr Samedov, který se stal oporou záložních řad Moskvanů. Velkou posilou do zálohy byl navrátilec Igor Semšov z Petrohradu, v létě stárnoucího kapitána Chochlova zase nahradil Dujmović z Lokomotivu. Záložní formace měla být trumfem Dinama, ale ukázalo se, že nefunguje tak, jak by měla. Vyzdvihnout z ní můžeme dva hráče, Semšova a Samedova, kteří si drželi svůj standard celou sezonu. Zbytek si pochvalu nezaslouží, hlavně pak Rebko, který měl tvrdit muziku uprostřed hřiště, ale sezona se mu nevydařila.

Pojďme k útoku. Dinamo si v zimě dovolilo pustit kanonýra Keržakova do jeho milovaného Petrohradu a prohloupilo. Místo něj totiž dorazil obávaný Voronin z Liverpoolu a obávaným zůstal pouze pár kol. Dal pouhé čtyři góly a zařadil se tak k největším zklamáním ligy. Útočnou impotenci, podporovanou zejména Voroninem a mladíkem Koroninem měl zastavit ostrostřelec Kurányi. Pohádkově placená akvizice dala za šestnáct zápasů více branek, než celý útok dohromady. Konkrétně jich bylo devět. V průběhu sezony přišel ještě Slovák Jakubko ze Saturnu, ale akorát potvrdil, že kvality na takový tým nemá. Netrefil se ani jednou. A tak panu Božovičovi zbývá jediné. Stavět na Kurányim a doufat, že mu neuteče jinam, popřípadě se nezraní. Bez něj nemůžou v Dinamu na poháry ani pomýšlet...

Ideální sestava: Šunin - Wilkshire, Fernández, Epureanu, Granat - Samedov, Dujmović, Semšov, Česnauskis - Voronin, Kurányi.


Tom Tomsk prožil další sezonu v klidných vodách Premier Ligy. Sibirský klub se pod vedením trenéra Valerije Nepomnjaščiho prezentoval takticky vyspělým fotbalem. Zkušený stratég udělal z Tomsku kompaktní mužstvo a hlavně jeho zásluhou dokončili Tomiči letošní ročník na slušném osmém místě. Předsezonní ambicí Tomi sice byla první šestka, ale během sezony si klub vybral pár slabších výsledkových chvilek, které dost možná souvisí s tím, že hráči i letos pár měsíců neviděli výplatu.

Tomsku letos hodně pomohl fakt, že měl v útoku k dispozici dva špičkové střelce Sergeje Kornilenka a Artema Dzjubu. Bělorus Kornilenko sice v zimě zamířil do Kazaně, ale roli střelce po něm převzal právě Dzjuba a síť soupeřů rozvlnil jedenácti zásahy. Dzjuba byl jedinou letošní výraznou individualitou Tomičů, trenér Nepomnjaščij sázel na kolektivní pojetí hry, které Sibiřanům přináší ovoce.

Ideální sestava: Parejko - Gultjajev, Smirnov, Jokić, Kudrjašov - Klimov, Mičkov, S.Kovalčuk, Charitonov, Skobljakov - Dzjuba.


Saturn Ramenskoje vstoupil velmi nešťastně do letošního ročníku Premier Ligy a dlouho se potácel na samotném dně tabulky. Tvrdá práce během dlouhé letní pauzy způsobené mistrovstvím světa v Jihoafrické republice ale mimozemšťany probrala k mnohem lepším výkonům a konečnému devátému místu v tabulce.

Do této sezony Saturn vstoupil s takřka totožným kádrem, jedinou posilou se stal zkušený záložník Denis Bojarincev ze Spartaku Moskva. Trenér Gordějev chtěl navázat na skvělou minulou sezonu, kdy vytáhl po odchodu Němce Röbera tápající Saturn až na sedmé místo. Opak byl pravdou. Celek z Ramenskoje podával velmi nevýrazné výkony a s pouhými sedmi uhranými body se krčil na posledním místě.

Po letní přestávce Saturn ukázal, že má tým plný odhodlaných bojovníků. Trenér Gordějev se rozloučil s několika zkušenými hráči a vsadil na dravé mládí v podobě záložníků Mahmudova a Sapety. Tento tah se mu osvědčil, oba mladíci se stali klíčovými hráči a vedle nich pookřáli i zkušení fotbalisté Saturnu. Mimozemšťané udělali šňůru vítězství a vymanili se ze sestupových vod. I v druhé polovině sezony se Saturn potýkal s menším výsledkovou krizí, ale v závěru soutěže, kdy se lámal v boji o udržení chleba, opět zabral a konečné deváté místo je pro klub topící se v ekonomických problémech velkým úspěchem. Čech Antonín Kinský tak udělal povedenou tečku za svým ruským angažmá, legenda a velká opora v brance Saturnu se vrací ke své rodině.

Ideální sestava: Kinský - Angbwa, Zelao, Igonin, Nachušev - Ivanov, Němov, Sapeta, Karjaka, Mahmudov - Kiričenko.


Rozporuplnou sezonu má za sebou FK Rostov. Jižané před sezonou poskládali silný tým a dlouho se pohybovali na místech zaručujících evropské poháry, dostihly je však vlastní problémy a více než tři měsíce trvající série bez výhry je jen logickým vyústěním špatné situace v rostovském klubu.

Rostov v zimě přivedl zajímavé hráče a vyhlásil útok na pohárovou Evropu. Po rozpačitém úvodu cíle Rostovčanů začaly nabírat na realitě. 22. srpna ale přišlo kontroverzní utkání Rostova v Permu, kde po naprosto bezkrevném výkonu hosté prohráli 0:1. O tomto utkání se v médiích hodně napsalo, klub z jižní části Ruska údajně tento zápas svému soupeři prodal, na stadionu byli přítomni i speciální komisaři Ruského fotbalového svazu, ale dosud se nic nevyřešilo a pravděpodobně ani nevyřeší.

Tato kauza uvrhla na Rostov stín a ruku v ruce s propukajícími ekonomickými problémy klubu se do té doby rozjetá mašina zadrhla a ve zbytku sezony na své bídné cestě porazila pouze Machačkalu. Šance rostovského klubu na Evropskou ligu zmizely někde v dáli a klub si může jen oddechnout, že na jaře uhrál dostatek bodů k záchraně. Nakonec Premier Ligu dokončil na desátém místě s pouhými čtyřmi body náskoku na sestupové pozice.

Ideální sestava: Amelčenko - Chaguš, Okoronkwo, Ghionea, Andjelković - Kalačev, Kulčij, Pavlenko, Gatcan - Lebeděnko, Adamov.


I letos Těrek Groznyj prožil sezonu v klidném středu tabulky. A ani letos se čečenský klub nevyhnul kontroverzím. Ambiciózní klub byl podezříván z ovlivňování boje o udržení, když v závěru Premier Ligy údajně prodával zápasy týmům, které si chtěly zajistit přežití v elitní ruské soutěži.

Bouřlivé domácí prostředí je každoročně silnou stránkou Těreku, na hřištích soupeřů byli Grozenci opět poloviční. Na rozdíl od předešlých sezon Těrek zapracoval na defenzivní hře, pomohly i zimní příchody obránců Nalčiku Ferreiry a Jatčenka, kteří se ihned stali oporami zadních řad. Na pravé straně obrany se zabydlel odchovanec Ucijev, jedna z největších letošních opor Těreku a budoucí kapitán. Silnou stránkou grozenského klubu byly výrazné individuality v ofenzívě. Hráči jako Bracamonte, Asildarov, Lachijalov nebo Georgijev patří kvalitami ke špičce Premier Ligy, a když měli den, na jejich souhru byla radost pohledět. Během svoji první odehrané sezony v Rusku si vydobyl respekt střední záložník Mauricio, kolem mladého Brazilce sondují přední ruské kluby.

Ideální sestava: Dikan - Ucijev, Ferreira, Omeljančuk, Jatčenko - Georgijev, Maurício, Lachijalov, Kobenko - Bracamonte, Asildarov.


Dagestánská Machačkala si na poslední chvíli udržela prvoligovou příslušnost i pro příští ročník Premier Ligy. Nováčka tohoto ročníku mezi elitu vytáhl mladý trenér Omari Tetradze, ale letos po několika odehraných kolech překvapivě rezignoval a místo něj vedení dovedlo zkušeného stratéga Gadžiho Gadžijeva. Ten těžil ze svých dlouholeté trenérské praxe a dovedl kavkazský klub k záchraně.

Svými výkony Anži nejvíc táhl 27letý záložník David Corajev. Nejproduktivnější hráč dagestánského celku vsítil osm branek a dalších pět jich zařídil. Ve středu zálohy hýřil zkušenostmi Afričan Ibra Kébé s Bakajevem. Spolu s Corajevem se o ofenzívu mužstva nejčastěji staral štírek Josan. Dařilo se i českému útočníkovi Janu Holendovi, nebýt zranění, měla by posila z pražské Sparty na kontě víc než pět branek. Během jeho léčení na hrotu Anži z nouze nastupovala další z klíčových postav týmu obránce a kapitán Rasim Tagirbekov.

Ideální sestava: Revišvili - Šukurov, Tagirbekov, Peković, Gadžibekov - Corajev, Bakajev, Kébé, Agalarov, Josan - Holenda.


Tradiční účastník Premier Ligy Křídla Sovětů letos zažil těžkou sezonu, která se nakonec dá označit za úspěšnou. V dluzích topící se Samara přišla před startem Premier Ligy o několik klíčových hráčů, navíc až do konce března nemohla registrovat nové hráče, a tak za první tým v úvodu sezony nastoupilo plno mladíků, z nichž někteří si udělali v lize dobré jméno. Uvést můžeme například obránce Callagova či záložníka Tkačeva. Pod trenérem Jurijem Gazzajevem se Samaře příliš nedařilo a potácela se u dna tabulky, trápící se tým tak v létě převzal Alexandr Tarchanov a udělal s ním divy. Především v závěru sezony proti špičce tabulky Samara vůbec nepřipomínala tým, který bojuje o záchranu a zaslouženě si zajistila místo mezi prvoligovou elitou i pro příští ročník.

Trenér Tarchanov namíchal správný koktejl v době zkušených harcovníků a dravého mládí. Zkušenosti rozdávali Lobos, Djordjević, Leilton, Bober, Ivanov, Savin nebo Taranov. Dravé mládí naopak představovali Callagov, Tkačev a především trojice vypůjčená na hostování Jakovlev (Spartak), Sosnin a Samsonov (Zenit). V průběhu sezony byli vyřazeni z kádru dlouholeté opory Adžindžal s Belozerovem, oběma fotbalistům došla trpělivost a rozhodli se řešit pohledávky Samary soudní cestou.

Ideální sestava: Lobos - Callagov, Djordjević, Taranov, Leilton - Bober, Sosnin, Ivanov, Kuzněcov, Jakovlev - Savin.


Jak budou sezonu hodnotit v Permu? Těžko říci. Mužstvo trenéra Rachimova se podle vedení klubu mělo pohybovat v klidném středu tabulky. To se ale nepovedlo a Amkar musel do poslední minuty bojovat o bytí a nebytí v Premier Lize. Nakonec se to díky lepšímu vzájemnému zápasu s Vladikavkazem (který nakonec spadl do Pervyj Divizion) povedlo. Perm se do bojů o záchranu zapojil především kvůli své "úchvatné" bilanci na hřištích soupeřů. Uhrál 5 bodů a ani jednou nevyhrál.

Dále stojí za zmínku zápasy s divnými kurzy a s podezřelým průběhem. Hlavně se jedná o utkání mezi Permem a Rostovem, kterému předcházely různé zprávy o tom, že Rostov zápas prodal. Tomuto utkání přihlíželi i komisaři a Perm vyhrál (jak jinak než 1:0 po bezkrevném výkonu hostů).

Co se týče týmu, tak ten velkých změn nedoznal. Za opravdové posily se dají považovat akorát příchody Topčua z Krasnodaru a Stevici Rističe z Bunyodkoru. Prvně zmíněný se zabydlel v záložní formaci Amkaru a dokonce vsítil tři branky. Makedonec Ristič naskočil až ve dvacátém kole, ale od té chvíle odehrál každý zápas a zejména díky jeho práci pro tým Perm nesestoupil, připsal si čtyři důležité branky. Zastoupil tak Predraga Sikimiče, který odešel do Chabarovsku. Druhým a zároveň posledním zajímavým odchodem v našem výčtu byl přestup Nikoly Drinčiče do Spartaku Moskva.

Amkar Perm měl v této sezoně jednu velkou slabinu. A tou bylo střílení branek. Amkar se spoléhal na osvědčené duo Volkov - Kušev, ale to očekávání vůbec nenaplnilo. Zejména pak veterán Kušev odehrál mizernou sezonu. Musel ho nahradit Ristič, který hrál často sám na hrotu, z kraje podporovaný lídrem týmu a jednoznačně nejlepším hráčem mužstva, Georgim Pejevem. Bulhar táhl po pravém křídle naprostou většinu útoků a nakonec to byl on, kdo svou neúnavnou prací vydřel záchranu v lize. Dobře také pracoval střed zálohy, Novakovič a Topču odehráli dobrou sezonu. Zejména pak trenérem Rachimovem "objevený" mladík Kolomějcev pozvedl mdlou ofenzívu mužstva. Pochvalu také zaslouží obrana, která dostala poměrně málo branek. Zklamáním jsou výkony brankáře Narubina, kterého v půlce sezony vystřídal Usminskij a už ho mezi tyče nepustil. Dále se také čekalo více od dirigenta obrany, Bělorukova, který neodehrál zrovna nejpodařenější sezonu. A pak také výše zmíněný útok. Jestli se chce Perm udržet i v příští sezoně, musí získat nějakého zkušeného útočníka, který bude schopen dávat pravidelně branky.

Ideální sestava: Usminskij - Popov, Čerenčikov, Bělorukov, Sirakov - Pejev, Novaković, Topču, Kolomějcev, Grišin - Ristić


Někdejší vítěz ruské nejvyšší soutěže, Alanija Vladikavkaz, po pěti letech slavil návrat do Premier Ligy. Klub si však postup nevybojoval sám, tedy ne standardní cestou. Mezi elitu se dostal ze třetího místa, které obsadil v nižší soutěži, na úkor bankrotujícího FK Moskva. Vladikavkaz s tímto scénářem nepočítal a tak měl pouze měsíc na to, aby se připravil ke vstupu do sezóny. Kádr na to hrát nejvyšší soutěž rozhodně nebyl dostatečně kvalitní. Alanija začala hořečnatě nakupovat. Na půlroční hostování z Lokomotivu zamířil do Vladikavkazu Nigériec Kaita, Z CSKA Sofia do kavkazského týmu zamířili bulharští reprezentanti Ivan Ivanov a Ivan Stojanov. Za ty Leopardi zaplatili dohromady 4,2 milionu dolarů. Z krachem postižené FK Moskvy si nováčci soutěže vytáhli zkušeného obránce Akese da Costu. Poslední posilou v rámci zimního přestupového období se stal George Florescu.

Jenže investice do posil se minuly účinkem. Tým málokdy dokázal naplno bodovat, v sezóně zvítězil sedmkrát. Nejvíc Alaniji tlačila bota v útoku, vladikavkazci v Premier Lize nastříleli pouhých pětadvacet gólů, což je druhá nejhorší střelecká potence v lize. Méně jich dokázal vstřelit pouze Amkar. Ovšem narozdíl od Amkaru neměli Leopardi jistější obranu.

Dálo by se na této sezóně najít i něco pozitivního? Určitě. Třeba skalpy obou Spartaků. A zrovna skalp toho moskevského stojí jistě za zmínku. Alanija dokázala červenobílé porazit a nasázet jím pět gólů, což nakonec činilo necelou sedminu všech inkasovaných gólů spartakovců a byl to zároveň největší brankový příděl moskevského týmu v letošní sezóně.

Nakonec o tom, kdo setrvá v lize a kdo ji opustí, rozhodoval vzájemný zápas. Mít lepší bilanci s Permem, nemusel by vladikavkazský tým po roce opouštět vody Premier Ligy. Ale jak se říká: "Lehce nabyl, lehce pozbyl."

Ideální sestava: Keržakov - Rotenberg, Gnanou, Ivanov, da Costa - Stojanov, Gabulov, Kirillov, Florescu, Marenič - Nizamutdinov.


Sibir Novosibirsk letos poprvé za svou šestasedmdesátiletou historii okusil, jaké to je být mezi ruskou fotbalovou elitou. Po probojování do Premier Ligy mělo vedení smělé plány, vyhlásilo dokonce útok na Evropskou ligu. A překvapivě se to týmu z Novosibirsku podařilo, jen asi ne takovým způsobem, jaký by kdokoliv očekával.

Před vstupem do sezóny si klub přivedl spoustu nových hráčů, kteří už nějaké zkušenosti s nejvyšší soutěží měli. Tak například svou brankařskou jedničku, Sergeje Čepčugova, nahradil zkušeným polským gólmanem, Wojcechcem Kowalewskim. Dále přišli Klimavičius, Valentič, Filipenko, Astafjev, Antipenko a Ševčenko Nakonec se ukázalo, že radikální změny v obraně se staly Sibiru osudnými. Kowalewski nedokázal prokázat své kvality, tým podržet a díky svým hrubým chybám potápěl Orly. Ani druhý brankář, Solosin, nedokázal být týmu oporou. Proto se v srpnu ke klubu připojil bývalý brankář Slovácka, Petr Vašek. A právě po příchodu českého gólmana přestala být obrana Sibiru děravou. Jenže Vašek odchytal pouze, byť skvělých, šest zápasů. Ve 26. kole si v zápase proti Dinamu poranil koleno a tak pro něj sezóna předčasně skončila. A tím možná skončily naděje Sibiru na setrvání v Premier Lize.

Tým, který si připsal pouhopouhá čtyři ligová vítězství, přece jen dosáhl v letošní sezóně jistých úspěchů. Jak bylo výše zmíněno, vedení vyhlásilo útok na Evropskou ligu. Novosibirský tým si opravdu prestižní evropskou soutěž zahrál. A to díky tomu, že se dostal do finále ruského poháru, kde sice podlehl Zenitu Petrohrad 0:1, přesto místenku do soutěže obdržel. Přes Apollon Limassol se probojoval do čtvrtého předkola, kde narazil na slavný PSV Eindhoven. V prvním zápase dokonce Sibir dokázal slavného soupeře na svém hřišti porazit, jenže do Nizozemska si jel pro výprask. Zápas v Eindhovenu skončil 5:0 pro PSV a Sibir se ze soutěže poroučel. I přesto se na pozadí neúspěšné sezóny, znamenající opětovný návrat do nižší soutěže, vítězství nad Eindhovenem vyjímá víc než dobře.

Ideální sestava: Vašek, Reinette, Vychodil, Filipenko, Mološ - Nagibin, Aravin, Šumulikovski, Čížek, Astafjev - Medvěděv (Grzelak).