Současná "21" má zkušenosti na rozdávání. Jak si vedly jiné protřelé generace?
Když v srpnu Karel Krejčí oznámil svou první kvalifikační nominaci, Martin Vait z Deníku Sport zareagoval s tím, že si "marně vybavuje ligou prověřenější a zkušenější nominaci". To pocitově souhlasilo, a tak když Luděk Mádl ze Seznamu vzápětí přispěchal s protiargumentem a odkazem na úvodní zápas prvního cyklu ryze české jednadvacítky, zrodil se mi v hlavě ďábelský plán. Jak to tedy vlastně je?
Aby bylo hned zkraje jasno: tohle není nic proti panu Mádlovi. Svým způsobem se mi ostatně chtělo přitakat jak tomu, tak onomu pohledu na věc. Instinktivně to opravdu v nedávné době občas působilo tak, že "vůbec máme z příslušného ročníku problém splácat nominaci", a že tomu tak je "přinejmenším od roku 2010".
Statisticky to vlastně sedí dokonale.
Roku 2011 načínala jednadvacítka neúspěšný cyklus s kombinovanými zkušenostmi zahajovací sestavy o pouhých 258 startech v české nejvyšší soutěži (byť tehdy byla "handicapovaná" přítomností hned čtyř krajánků). O šest let později to bez jediného legionáře bylo ještě horší (256), a podle toho to také vypadalo. "Schickův ročník" mezitím jen o jeden start (322) předčil grupu z let 2004-06, jinak by se předešlé tři cykly v tomto směru úhledně poskládaly na spodek celého žebříčku samostatné české reprezentace do 21 let.
Panu Mádlovi proto nelze vcelku nic vyčítat. Když se člověk podívá na poněkud přestárlé kádry Baníku, Opavy, Plzně, Teplic nebo Zlína, není věru těžké nabýt dojmu, že stále není pořádně kde brát. Nicméně statistický skok jsme od roku 2017 učinili obrovský.
Z 256 prvoligových startů teď v září bylo rázem startů 404, a mohlo to přitom být ještě podstatně lepší — Patrik Žitný (45) jenom střídal, Dominik Janošek (44) se na hřiště ani nepodíval, v bráně dostal přednost legionář Martin Jedlička (1) před Matoušem Trmalem (31), a Michal Sadílek se pro účely tohoto cvičení počítá rovnou za nulu. I z pohledu utržené minutáže (26 450) jsme tu do letoška neměli protřelejší lvíčata od Střeštíkovy, Suchého či Mazuchovy generace ze stříbrného MS do 20 let (2007). To máte už dvanáct let.
Ani ona vzývaná 'Class of 2007', která ve výsledku dnešní fanoušky zklamala asi ze všech nejvíce, se přitom nevměstná do top5 těch nejzkušenějších v české historii. Respektive šlo by to na základě minut spíše než prostě darovaných šancí (startů), ale to bychom přišli o pohled na zlatý tým z roku 2002, a to pro mě osobně nepřipadá v úvahu.
Níže tedy najdete snad nostalgické, snad informativní, snad zábavné, snad diskutabilní ohlédnutí za pěti statisticky (víceméně) nejprověřenějšími jednadvacítkami spolu s odvážnou prognózou pro tu letošní, sotva se rozehřívající...
Nakolik prověření byli: 428 prvoligových startů v zahajovací jedenáctce (3.); 31 468 min (3.)
Jak si následně vedli: čtvrtfinále Eura se Španělskem; v kvalifikaci 1. před Norskem (7-2-1)
Společný jmenovatel: FC Baník Ostrava
Hned na úvod českého juniorského snažení jsme tu měli jediný cyklus, který načali více než dva hráči, již do té doby nejvíce zkušeností s prvoligovou kopanou sbírali ve Slezsku. U všech tří se přitom jednalo o věrné baníkovce, kteří se záhy v letech 1997-99 často potkávali i na srazech reprezentačního áčka. Martin Čížek přispěl 39 starty (2 530 minut), Radek Slončík necelou padesátkou (3 205 minut) a Tomáš Galásek potom v otázce zkušeností celé skvadře suverénně vévodil (jeho 6 221 minut bylo téměř dvojnásobkem minutáže Vratislava Lokvence, druhého nejprotřelejšího člena tehdejšího základu).
Dnes to možná vzhledem k situaci v ostravském áčku zarazí, ovšem Baník je dlouhodobě nejstabilnějším dodavatelem materiálu pro jednadvacítku. A to suverénně; nechytají se na něj ani obě pražská "S". Zahajovací zápasy dosavadních 13 cyklů načínalo hned sedmnáct různých hráčů, kteří zkraje kariéry dostávali nejvíc šancí právě na Bazalech, resp. ve Vítkovicích — a to ještě dle vlastního uvážení přihoďte střídající Aleše Pikla (1996), Libora Žůrka (2000), Lukáše Mageru (2004), Petra Wojnara (2009), Josefa Hušbauera (2011) a Jakuba Pokorného (2017).
Pouze tři ročníky (2017, 2009 a 1996) se úplně obešly bez jediného baníkovce na úvod v základu, a těžko říct, zdali je úplnou náhodou, že hned dva z těchto ročníků (1996, 2017) se řadí mezi ty vůbec nejméně povedené. Pokud zahrneme výše jmenované střídající hráče, je Baník již úplně stoprocentní konstantou.
Kdo v první řadě opustil juniorskou loď: Vratislav Lokvenc
Petr Gabriel a Tomáš Galásek si odskočili už na březnový přátelák seniorské reprezentace s Finskem (4:1), aby si pak za áčko kopli též později v prosinci 1995 (Gabriel načínal a dokončil oba duely), ale pokud se máme bavit o někom, kdo se z původních startérů "21" nejvíce přiblížil regulérnímu povýšení uprostřed rozjetého cyklu, musíme ukázat na vytáhlého útočníka Vratislava Lokvence.
Hradecký odchovanec na podzim 1995 lvíčata dočista zanechal napospas osudu, v září a listopadu nastřádal cenných 14 minutek za áčko a pak se vrátil v březnu 1996 již k předehře (technicky čtvrtfinále) samotného Eura, které ještě tehdy sestávalo pouze ze semifinále, zápasu o bronz a finále.
Pýchou celé generace se stal: Tomáš Galásek
Co do počtu hráčů, kteří zanechali patrnou stopu v seniorské reprezentaci, je tohle jedna z nejúspěšnějších generací. Zmínili jsme Lokvence, Gabriela, baníkovské trio a zapomínat se nesmí ani na Tomáše Votavu (Sparta) nebo Radka Černého (Č. Budějovice). "Nahoře" se krátce mihl také Pavel Novotný (Slavia). O chloubě tohoto ročníku však nemůže být pochyb — je jím nejstarší člen kádru, v době Eura již 23letý Tomáš Galásek.
Na Galáska rádi vzpomínají v Nizozemsku i Německu, a byť to nakonec těsně nedotáhl na sedmdesátku reprezentačních startů, z konce nenápadného dělníka pole a poctivého všudybyla se nároďák svým způsobem vzpamatoval až se znovuzrozením Tomáše Hübschmana během Eura 2012 (a pak zase až s nástupem Tomáše Součka, chtělo by se říct). Jeden ze strůjců největších úspěchů Willemu II v novodobé historii navíc kapitánoval české reprezentaci při její jediné zkušenosti s mistrovstvím světa (2006) a současný trenér Jaroslav Šilhavý si ho vybral jako asistenta.
Žolíkem se do budoucna ukázal být: Vladimír Šmicer
Napoprvé si nezahrál, ale...
Tou dobou byl již legitimním "áčkařem", když debutoval už v březnu 1993, a tohoto cyklu "21" se v podstatě ani neúčastnil, přesto lze na tomto místě zmínit Patrika Bergera, který doslova přišel, viděl, zvítězil. Naskočil totiž v říjnu proti Maltě, při její demolici se blýskl hattrickem a... v kontextu jednadvacítky se po něm už navždy slehla zem.
Poměrně velkou roli ve zbytku kvalifikace sehrál třeba i Richard Dostálek, avšak ten zase pro změnu vynechal pozdější Euro, kam byli odveleni členové širšího kádru áčka jako Vladimír Šmicer nebo Tomáš Řepka. Šmicer alespoň na rozdíl od Řepky strávil většinu roku 1995 se svou věkovou kategorií a na postupu se podílel i třemi trefami, proto volím právě jeho.
Generačního černého Petra vyfasoval: více kandidátů
Napoprvé si zahrál, ale...
Ani moje generace si už nemá šanci vybavit žádnou ze šestnácti prvoligových sezon Unionu Cheb, který se již nikdy nevzpamatoval ze sestupu na jaře 1996. Právě v jeho barvách přitom během "zlaté éry" chebské kopané sbíral zkušenosti Pavel Jirousek, který nechyběl ani v základu čtvrtfinále "malého Eura" se Španělskem. Leč vyrůstal v (dnešní optikou) obskurním místě, Jirousek nakonec udělal pěknou kariéru i v Jablonci a stálicemi první ligy byli též Jiří Skála (Plzeň) či Radek Onderka (Olomouc).
Kdo tedy vlastně nenaplnil potenciál? Z této ekipy těžko vybírat. Mohl by to být Petr Gabriel, kterého si dnes každý spojí primárně s laskavým vysláním Thierryho Henryho do úniku, potažmo brutálně zlomenou nohou Vladimíra Labanta? Možná. Rozhodnutí výjimečně nechám na vás.
Nakolik prověření byli: 490 prvoligových startů v zahajovací jedenáctce (2.); 34 439 min (2.)
Jak si následně vedli: 4. místo v kvalifikaci i za Slovenskem (3 výhry, 5 proher; skóre 13:13)
Největší společný jmenovatel: FK Jablonec
Dnes už si ho s Podještědím spojí snad jedině odkojení Severočeši starší (?) generace, ale na podzim 1996 skutečně platilo, že byl Pavel Horváth krom pár startů za Spartu a Slavii reálně odkojený právě Jabloncem, v jehož základu strávil většinu let 1994-96. K němu přidejte Romana Skuhravého, který se odtamtud nehnul v podstatě po celou prvoligovou kariéru, Radima Holuba s Tomášem Požárem, kteří tam též pár minutek posbírali, a vychází vám poměrně čitelná a silná jablonecká kostra tehdejší jednadvacítky.
Jablonec obecně své produkty (nebo "produkty", kterým dal nejvíc šancí na hostování) koncentruje jen na pár míst — krom tohoto ročníku měl velké zastoupení ještě v generaci, která přišla o celých třináct let později, když se v Jablonci mohli podepsat pod výchovu Adama Hlouška, Jiřího Valenty a (v menší míře) Lukáše Váchy. Krom toho je to nahodilý Hušek sem (2006), Mihálik tam (2017), a jinak vesměs pusto prázdno. Ale kované jablonečáky jistě potěší, že takový Liberec si vrchol prožil roku 1998 s tandemem Týce-Čupr, a dál už to je bída.
Kdo v první řadě opustil juniorskou loď: (s mohutným přitažením za vlasy) Marek Zúbek
Vzpomínáte na Pohár Hassana II. v Maroku z prosince 1996? Good times. A právě tam se svého krátkodobého povýšení na 2x90 minut dočkal Marek Zúbek (Brno), který se ale sám stěží kvalifikuje jako ten, kdo skutečně opustil juniorskou loď. Kvalifikaci totiž stále dohrál a v áčku "dohrál" napřesrok.
Nicméně nedá se svítit, Zúbek je pořád nejblíže. Pavel Horváth se prvního seniorského startu dočkal až v únoru 1999, což bylo stále dříve než největší pardál téhle ekipy, Stanislav Vlček (2000). Václav Koloušek s Miroslavem Holeňákem si museli počkat až do roku 2002. Holt žádná sláva a ono se možná není čemu divit; ostudné (jindy nezopakované) výsledky napříč tímto cyklem na tom asi budou mít lví podíl.
Pýchou celé generace se stal: Pavel Horváth
Oba svým klubům vykopali první zkušenost s hlavní fází milionářské Ligy mistrů, oba si své odehráli i v solidních zahraničních ligách, a... oba nikdy pořádně neprorazili v reprezentačním áčku. V době, kdy v sešívaném trikotu slavně sestřeloval Ajax (2007), měl Vlček na kontě všehovšudy 139 seniorských minut. Horváth na tom byl při své obnovené premiéře (po Sportingu 2000) obdobně, ne-li hůře — když nastupoval za Plzeň proti BATE Borisov (2011), byl od své reprezentační derniéry vzdálen už více než devět let.
Přesto Horváth jak na reprezentační minuty, tak na bohatost vlastní kariéry Vlčka pohodlně poráží; 84 startů v evropských pohárech ho ostatně mezi všemi českými hráči řadí na úctyhodnou osmou příčku, daleko před takového Jiřího Jarošíka, Vladimíra Šmicera či Karla Poborského. A to se počítá s nemalou váhou.
Žolíkem se do budoucna ukázal být: Roman Týce
Napoprvé si nezahrál, ale...
Od druhého, respektive třetího zápasu do tohoto cyklu zasáhli Milan Fukal s Romanem Týcem — na papíře skvostné posily, které však celkovou mizérii odvrátit nedokázaly, přestože s týmem dokončily celý cyklus. Týce si následně spravil chuť alespoň příštím cyklem a plnohodnotným účinkováním na Euru 2000 (mimořádně napínavé, těsně prohrané finále s Pirlovou Itálií), kdežto o necelé dva roky starší Milan Fukal se už musel spokojit akorát s větší rolí během nevydařené kvalifikace o seniorské mistrovství světa 2002. Aby těch zlomených srdcí a promarněných šancí nebylo málo: když se na něj počátkem tohoto milénia přijel osobně podívat dortmundský Zorc, uhranul mu místo Fukala jistý Tomáš Rosický. Zbytek už je historie.
Generačního černého Petra vyfasoval: Tomáš Požár
Napoprvé si zahrál, ale...
Více jsme si určitě slibovali od Kolouška, který sám příliš štěstí nepobral, ale na tomto místě nelze především nezmínit současného sportovního ředitele Zbrojovky Tomáše Požára.
Nadějný obránce si svůj debut v základní sestavě pražské Sparty odbyl A) na své narozeniny a B) ve vítězném derby proti Slavii (2:0) po boku Tomáše Řepky či Michala Horňáka, avšak od té doby si už v první lize nepřipsal ani šedesát startů. Po přesedlání do Jablonce kvůli úmorným zraněním neprožil jedinou kompletní sezonu a svou derniéru si odbyl již v listopadu 2000, skoro na den přesně pouhých šest let po svém triumfálním vstupu na prvoligovou scénu.
Alespoň stranou kolbišť si to tedy Požár vrchovatou měrou vynahrazuje — sportovního ředitele před svou aktuální brněnskou štací dělal i na Bohemce a ve Spartě. Na Letné dokonce dříve i šéfoval skautingu a jakožto držitel profi licence byl svého času po boku Davida Holoubka přítomen též na trenérské lavici.
Nakolik prověření byli: 389 prvoligových startů v zahajovací jedenáctce (6.); 26 211 min (6.)
Jak si následně vedli: vítěz Eura; v kvalifikaci 1. místo, baráž proti Chorvatsku (9-2-1)
Největší společný jmenovatel: SK Sigma Olomouc
Ono si stačí uvědomit, kdo naše zlatá lvíčata trénoval, že ano. Už na cestě do finále roku 2000 se Karel Brückner opíral o Tomáše Ujfalušiho s Markem Heinzem, přičemž v kvalifikaci figurovali též brankář Jindřich Skácel nebo Radim König. Příští generace potom měla jinačí pilíře, avšak z velké části na stejné adrese. Z původních startérů v Olomouci fotbalově vyrůstali Radoslav Kováč, Aleš Urbánek i David Kobylík; poslední jmenovaný se za celou prvoligovou kariéru ze Sigmy dokonce nehnul ani na krok. Spolu s drnovickým tandemem Zdeněk Grygera-Jiří Kauman se výše jmenovaní zasadili o vůbec jediný kvalifikační cyklus, v jehož úvodu byli na Moravě cepovaní borci v početní převaze vůči hráčům odkojeným v Čechách (5:4).
Kdo v první řadě opustil juniorskou loď: Zdeněk Grygera (Milan Baroš)
Oba startovali hned v prvním kvalifikačním zápase, oba jsou neoddiskutovatelnými symboly tohoto zlatého výběru, a oba po většinu cyklu také jaksi průběžně pendlovali mezi jednadvacítkou a reprezentačním áčkem. Milan Baroš si v kvalifikaci o MS 2002 zahrál už v červnu, aby pak v listopadu 2001 doprovodil červenou kartu Pavla Nedvěda v osudové baráži s Belgií. Již během onoho kalendářního roku stihl za áčko nasázet čtyři branky v osmi oficiálních zápasech stejně jako stejný počet gólů ve třech utkáních za "21".
Zdeněk Grygera si mezitím za dospělé tolik nekopl, ale zase na rozdíl od Baroše juniorskému výběru po celý rok 2001 nepomohl ani minutu. Takže kdo z nich vlastně povýšil jako první nebo plnohodnotněji? Babo raď.
Pýchou celé generace se stal: Milan Baroš (Zdeněk Grygera)
Babo raď, vydání druhé. Opět to máme mezi těmihle dvěma, a opět je to tuze těsný "boj". Na domácí tituly vyhrává Grygera 2:0 díky dominanci Sparty. Naopak svůj přestup do Juventusu si načasoval na suché období po Calciopoli, a proto na tituly v zahraničních top ligách vede pro změnu Baroš 2:1. A pak je tu samozřejmě Liga mistrů, která to všechno spolu s korunou krále střelců na Euru 2004 zvrhává na stranu Baroše. (Vážně jsem se moc snažil tu rovinu naklonit ve prospěch navždy nedoceněného pravého beka, ale...)
Žolíkem se do budoucna ukázal být: Petr Čech
Napoprvé si nezahrál, ale...
Každá úspěšná generace žolíků užije vícero, a tahle není žádnou výjimkou. Štěpán Vachoušek se zapojil později a vžil se do role jednoho z vrchních střelců, když dokonával obrat z 0:2 na 3:2 v hektickém venkovním utkání s Dánskem (nakonec 4:3) a vsítil jedinou českou branku v nervydrásající baráži s Chorvatskem. Finále Eura načínal rovněž další "opozdilec" Martin Jiránek, který i v roli defenzivní vystýlky sám rozhodl výjezd na Island, a vzhledem ke svému občasnému vytížení za reprezentační áčko si dal trochu načas také Jan Polák.
Tím pravým žolíkem však byl brankář Petr Čech. Mezi tyčemi začal Jaroslav Drobný, v březnu 2001 ovšem svou první šanci dostal Čech a pozici jedničky si pak uhájil až do konce cyklu. Finále Eura a čisté konto s Francií jde mimo jiné za ním.
Generačního černého Petra vyfasoval: Lubomír Kubica
Napoprvé si zahrál, ale...
Asi to pro vás nebude žádná novinka ani velký šok, ale... tohle byla věru silná generace.
Proto je v zásadě těžké ukázat na někoho, kdo si nevydobyl uznání širé české, ne-li rovnou světové obce. Zároveň je to ale vlastně docela lehké, protože vzhledem k záplavě známých tváří jméno Lubomíra Kubici přeci jen vyčnívá. Ostravský odchovanec šel do kvalifikačního cyklu spolu s Petrem Voříškem (Teplice) jako ten zdaleka největší mlíčňák ze všech, a přece byl jeho velkou stálicí. První čtyři duely odehrál kompletní stejně jako první barážový zápas s Chorvatskem. Do odvety už nicméně na úkor zčistajasna objeveného Davida Rozehnala nezasáhl a na závěrečný turnaj pro jistotu vůbec neodjel.
V daném momentě pro Kubicu jistě zdrcující; v kontextu jeho dosavadního života naprosté nic.
V témže roce, kdy jeho bývalí spoluhráči slavili titul mistrů Evropy do 21 let, prodělal těžkou autonehodu. V lednu 2004 se uklidil do kazašského Pavlodaru, s nímž sice získal dva tituly, ovšem roku 2005 mu lékař diagnostikoval rakovinu varlat, která se mu po sedmi letech již zpátky doma vrátila. Do Zlína přitom protřelý stoper přicházel v létě 2010 s tím, že mu pomůže do první ligy. Končil zcela vyčerpán o čtyři roky později, v 35 letech, a jeho posledním vystoupením na české prvoligové scéně zůstává to, které si odbyl kdysi v čerstvých třiadvaceti.
Nakolik prověření byli: 393 prvoligových startů v zahajovací jedenáctce (5.); 27 562 min (4.)
Jak si následně vedli: v kvalifikaci 1. místo o skóre (6-0-2), neúspěšná baráž se Švýcarskem
Největší společný jmenovatel: 1. FC Brno
Jan Polák zůstává, tentokrát kvalifikační cyklus načíná od počátku a stává se naším rekordmanem co do počtu prvoligových zkušeností na startovním roštu jednadvacítky. Brněnská opora se jako jediné lvíče v historii ještě před úvodem cyklu vyšplhala přes stovku zápasů (104) a na dostřel patnácti startů se Polákovi přiblížili akorát Roman Hubník (93; Olomouc) s Martinem Latkou (89; Slavia Praha) o čtyři roky později. Je tak jedině přiléhavé, že se 46 starty Polák zůstává zároveň nedostižným rekordmanem, co se vytížení v samotné "21" týče.
Nebylo to však jenom o téhle jedné vycházející hvězdě. Pokud roku 2000 Brno nemělo na počátku cyklu žádného zástupce ani mezi náhradníky, tentokrát bylo tamní 1. FC podepsáno též pod startéry Martinem Živným (39), Alešem Schusterem (16) a střídajícím Petrem Musilem (45). Pozoruhodné přitom je, že baráž se Švýcarskem krom Poláka v základu prožil už akorát Musil. Živný z obrázku vypadl úplně, Schuster jednou střídal.
Kdo v první řadě opustil juniorskou loď: (jakž takž) Jaroslav Plašil
Poprvé poněkud narážíme. Z těch, kdo zasáhli do prvního zápasu nového cyklu, ani jeden ještě v průběhu daného cyklu neúčinkoval v jakémkoliv oficiálním zápase seniorského týmu. Jaroslav Plašil byl nejblíže, ale i on si musel počkat až na březen 2004, kdy už byly odehrány všechny kvalifikační zápasy "21".
V kontextu tahle nouze dává smysl: pod Brücknerem byl český nároďák v tomto období obecně nejrigidnější v české historii, což samozřejmě mělo své velké opodstatnění — ladění formy na památný šampionát v Portugalsku právě vrcholilo. Přesto stojí za zmínku, že na Euro nakonec odjel jak Plašil, tak teprve později v cyklu zapojený Tomáš Hübschman. Kromě nich to ještě do áčka ve větších rolích dotáhli Radek Šírl (byť ten je na hraně), Tomáš Sivok, Václav Svěrkoš a rovněž výrazně opozdilý David Lafata.
Pýchou celé generace se stal: Jaroslav Plašil
Nedají na něj dopustit v Monaku a především v Bordeaux, kdežto lecjaký český divák mu nemůže přijít na jméno. Rohy kopal zoufale, ve velkých zápasech se zcela vytrácel, hloupě fauloval proti Slovensku, atd. atd.
Přesto bychom na Jaroslava Plašila správně pyšní být bez diskuze měli. Je čtvrtým a na dlouhou dobu taky posledním stovkařem v dějinách reprezentace — třebaže mu nikdy nebyla svěřena role, která by mu plně vyhovovala. Jeho zenit se překrývá s temnou postbrücknerovskou érou, kdy ani zdaleka nebyl naším největším problémem, ale to v paměti mnohých nesehrává příliš velkou roli. Plašil tak navždy zůstane nepochopeným géniem dlouhé přihrávky a dokonalým registou, kterého jsme v něm bohužel nikdy neobjevili.
Žolíkem se do budoucna ukázal být: Václav Svěrkoš
Napoprvé si nezahrál, ale...
Mario Lička vtrhl na scénu brankami ve svých prvních dvou startech, ale i s přihlédnutím k pozdějšímu vývoji jeho kariéry tím žolíkem musí být Václav Svěrkoš. Další z řady vlivných baníkovců se vedle Ličky též stal hrdinou senzačního vybrakování nizozemské půdy koncem března 2003 (3:0) a klíčovým gólem se postaral rovněž o vyrovnání v prvním barážovém duelu na hřišti Švýcarska. Škoda, že se to doma nedotáhlo.
A ještě větší škoda, že se to pokazilo i tehdy, kdy se neokoukaný Svěrkoš ukázal být žolíkem rovněž na seniorské úrovni. V červnu 2008 se stal prvním střelcem evropského šampionátu, když rozhodl náš duel se Švýcary (ha, zase oni!), a iDnes se ihned tázal, zdali jsme nekápli na "Baroše jako v době portugalské". Jenže to se nám pan redaktor notně unáhlil. Svěrkoš už na turnaji nepřidal ani minutu a s námi byl brzy konec.
Generačního černého Petra vyfasoval: Jakub Bureš
Napoprvé si zahrál, ale...
Vedle Jana Poláka tento cyklus zahajoval už jen jeden fotbalista s více než 50 prvoligovými starty na kontě — levonohý, útočně laděný zadák Blšan Jakub Bureš. V nejvyšší soutěži tehdy načínal už svou čtvrtou sezonu; později však přidal právě už jen další čtyři vrchem. Dlouholetý mládežnický reprezentant, který za "21" nastoupil dohromady dvacetkrát, to už v reprezentaci dál nedotáhl a s českou prvoligovou scénou se loučil ještě jako pětadvacetiletý. Posledních několik let kariéry tento odchovanec Bohemians strávil v ústraní, coby hráč Králova Dvora nebo Sparty Krč, kde na přelomu tisíciletí podnikal své první kroky v dospělé kopané.
Nakolik prověření byli: 558 prvoligových startů v zahajovací jedenáctce (1.); 40 619 min (1.)
Jak si následně vedli: na Euru poslední ve skupině (s jedním bodem); v kvalifikaci 3-0-1
Největší společný jmenovatel: FK Teplice
Skvělá teplická éra. Na zlaté Euro 2002 se vydávali Voříšek s Vachouškem, s odstupem dvou let navázali Martin Klein a donedávna druholigový Josef Kaufman (na Ústecko se odebral z Pardubic až toho léta 2004), a pro tento cyklus štafetu dál nese teď už kovaný tepličák Kaufman spolu s Tomášem Jirsákem. Oba v základu načali kvalifikaci, oba se tam objevili také pro otevírací klání Eura s Anglií (0:0). Teplická klika vydržela pospolu a Jirsák si pak svými výkony v Nizozemsku vysloužil rovnou 23milionový přesun do Wisły Kraków.
Každopádně pokud etapa 1994-96 měla svou baníkovskou osu a Brückner vždy měl své sigmáky, zde o ničem takovém hovořit nemůžeme. Z minulého cyklu se krom Kaufmana "překlopili" ještě Roman Hubník, Michal Kadlec a Martin Latka, čímž nám vzniká zcela unikátní kostra jednak co do nasbíraných zkušeností v první lize (toto kvarteto se složí na 309 startů a samo o sobě tak trumfne i celé zahajovací jedenáctky z let 2011 a 2017), jednak co se klubového rozložení týče, kdy tu máme zastoupena obě pražská "S" a Sigmu Olomouc. Tváře týmu dále představovali třeba Daniel Pudil (Liberec) či Michal Papadopulos (Ostrava), takže to bylo skvěle vyvážené i geograficky.
Kdo v první řadě opustil juniorskou loď: Daniel Pudil
Michal Kadlec se k áčku napevno odebral teprve po skončení celého cyklu, když naskočil do obou listopadových kvalifikačních střetnutí, a tak ho o pár měsíců předčí Daniel Pudil, jakkoliv ani v jeho případě tak úplně nekráčelo o povýšení v průběhu jednadvacítkového cyklu. Pudil si spíš akorát v únoru 2007 místo "21" turnaje v Portugalsku odskočil na seniorský přátelský duel s Belgií, v němž si odkroutil celý poločas. Rovněž do boje o dospělé Euro 2008 se nicméně zapojil o chlup dříve než Kadlec — načínal památnou říjnovou výhru v Německu (3:0).
Pýchou celé generace se stal: Michal Kadlec
Zde si odchovanec i současný hráč Slovácka vše vynahrazuje, protože bezmála 130 bundesligových startů za Bayer Leverkusen přeci jen hravě trumfne těch sedm Pudilových v Serii A. Pudil sice udělal slušnou díru do světa, pokud světem míníme druhou nejvyšší anglickou soutěž, a možná je i lepším hráčem v tomto bodě kariér obou levých stoperů, ale to v konečném zúčtování na majitele 67 reprezentačních startů nestačí.
A kdo by teď rád nevzpomínal na dobu, kdy Kadlec jako výtečný penaltový exekutor a hlavičkář po rozích vévodil naším střeleckým tabulkám kvalifikace o Euro 2012? Good times.
Žolíkem se do budoucna ukázal být: Michal Švec
Napoprvé si nezahrál, ale...
Tenhle cyklus byl zkrácený — hned za 12 měsíců se vzhledem k přechodu na liché roky vykopávalo znovu — a tak nebylo příliš času představit či identifikovat nějaké vlivné žolíky. Souboj o tento titul nejspíš svádí Martin Fillo (Plzeň) s Michalem Švecem (Slavia), kteří si oba našli cestu do základu také na pozdějším "malém Euru".
Fillo zprvu využíval zranění Daniela Koláře a pro třetí zápas se raději vykartoval, aby nakonec větší roli sehrával teprve v příštím cyklu. Sám Švec se řadí i do příští várky, ovšem na rozdíl od Filla byl zároveň už na předešlém juniorském šampionátu spolu s Hubníkem vlastně jediným stabilním členem zahajovací jedenáctky trenéra Škorpila. Oblíbený "Švícko" teď kariéru dohrává zpátky na Slavii, jako pevná součást jejího béčka.
Generačního černého Petra vyfasoval: Luboš Hušek
Napoprvé si zahrál, ale...
Na tomto místě bychom se klidně mohli bavit o tom, jak Michal Papadopulos nějakou záhadou završil období let 2006-07 s bilancí jednoho gólu na prostoru 949 odehraných minut za jednadvacítku. Nebo jak se dvacetiletý Tomáš Frejlach před prvním srazem lvíčat chlubil solidními šesti zásahy na prostoru 20 prvoligových startů, aby záhy ve zbytku celé své kariéry přispěchal už jenom s devíti dalšími zářezy.
Já pro vás mám ale ještě jiného vhodného kandidáta: vzpomínáte, jak se při Sivokově odchodu do Udinese v lednu 2007 na Letné kasali, že jeho adekvátní náhradu už dávno mají v Luboši Huškovi? Defenzivní středopolař měl tenkrát za sebou solidní první podzim ve Spartě, kam si několika zmeškanými tréninky vydupal přestup z Jablonce. Ve 22 letech byl považován za jednu z komet českého fotbalu; ovšem tahle nálepka mu vydržela doslova jen pár měsíců. Brzy začal stagnovat a závěr angažmá před návratem na sever Čech trávil zaražený v béčku.
Od debutu za reprezentační áčko v únoru 2009 a zájmu bundesligového Hannoveru to tak během nějakých 3,5 let dopracoval ke zvažování nabídky divizního Mšena. Hušek sice později svůj dramatický úpadek Deníku Sport vysvětloval v první řadě tím, že "moc nesedl panu Hřebíkovi", ale tím celý příběh určitě nemohl končit ani začínat.
Nyní si pojďme zahrát na vědmu a pokusit se co nejpřesněji vyvěštit historii také letošní sklizni...
Nakolik prověření jsou: 404 prvoligových startů v zahajovací jedenáctce (4.); 26 450 min (5.)
Jak si zatím vedou:
Způsob výhry nad Litvou nikoho nenadchnul, ale to platilo i pro zahajovací prohru 'Class of 2000' s Bulharskem (0:1) a následné umolousané výhry nad Islandem (2:1) a Maltou (1:0). Všichni víme, jak se to nakonec vyspravilo...
Největší společný jmenovatel: žádný zjevný kandidát
Měla by to asi správně být Příbram zodpovědná za formativní roky kapitána Matěje Chaluše a ofenzivního tahouna Jana Matouška, ale své by si k tomu jistě chtěla říct i taková pražská Sparta, kde tentýž Chaluš podnikal své první krůčky, a kde aktuálně působí Ladislav Krejčí (jinak Brno) s Adamem Hložkem, u něhož se většina divácké obce vzácně shodne na nášivce "generační talent". Ostravský Baník mezitím též nemlčí a přispívá Denisem Granečným a hlavně Ondřejem Šašinkou, který má tenhle mančaft táhnout střelecky. Těžko rozhodnout.
Kdo v první řadě (nejspíš) povýší do áčka: Michal Sadílek
Kdyby bylo na mně, už teď je v áčku Jan Matoušek. Juniorských variant na křídla — a speciálně na to pravé, kde zahrají Patrik Žitný, Antonín Vaníček, potažmo čerstvě povolaný Tomáš Smejkal — máme přehršel, kdežto ty seniorské ve mně žádný optimismus nevzbuzují. Vlastně, když tak na ty možnosti na obou březích znovu koukám... uááá.
Nicméně, objektivně vzato má asi do áčka přeci jen nejblíže Michal Sadílek, který svou premiérovou pozvánku obdržel už letos v červnu. Pokud bude v PSV pokračovat na levém beku, před Nováka či Bořila se může dostat dříve nežli později. Nejvíc teď asi Sadílkovo povýšení komplikuje jeho role hlavní tváře a lídra jednadvacítky, kterého navíc zjevně ani Krejčí ani Šilhavý stále nevnímají jako variantu pro kraj obrany.
Pýchou celé generace se (snad) stane: Adam Hložek
Konformnější volbu si asi v tomto bodě nelze představit. U Matouška má plno lidí problém s hlavou a Sadílek neoplývá takovým "wow" faktorem. Hložek má v sedmnácti letech vesměs všechno — poradí si i ve stísněném prostoru, gól dá klidně hlavou zvnitřku vápna i promptní ranou zpoza šestnáctky.
Mnozí by už Hložka nejraději viděli v áčku, ale já v jeho účinkování za "21" naopak spatřuji naději: Krejčí nedávno zopakoval, že ho vidí hlavně jako svého trequartistu, podhrotového útočníka, a tak když už ho v té nejvhodnější roli nemáme šanci sledovat ve Spartě pod tvrdohlavým Jílkem, proč pro tuto chvíli nevzít za vděk alespoň tímto?
Žolíkem do budoucna se (snad) ukáže být: Pavel Bucha
Napoprvé si nezahrál, ale...
Jen málokdy v dějinách jsme si užívali takového luxusu, kdy jsme v prvních dvou zápasech nového cyklu nechávali na lavičce jednoho ze tří nejlepších U-21 hráčů ligy. Takový je přesně případ Pavla Buchy, jenž teď vypadá být dále ve vývoji (nemluvě o sebevědomí) než Filip Havelka i Dominik Janošek, kteří před ním dostávali přednost v přáteláku s Franciií. Hergot, vždyť Buchovy kombinační schopnosti by se momentálně šikly i áčku...
Generačního černého Petra (asi bohužel) vyfasuje: Denis Granečný
Napoprvé si zahrál, ale...
Mými největšími kandidáty jsou kuriózně dva z těch nejprověřenějších. Matěj Chaluš dodnes stihl nasbírat už 78 prvoligových startů, ale po odchodu z Příbrami jaksi zakrněl a momentálně si v Liberci nekopne, dokud se zase naráz nevykartují tři hráči nebo tak něco. Denis Granečný na turnaji v Toulonu roku 2017 zastínil i Sadílka, Alexe Krále nebo Martina Graiciara (další kandidát), ale v tuhle chvíli vypadá, že zvládne už akorát běhat rovnoběžně s postranní čárou a fandové Baníku jeho (častou) absenci v základu zas až tak neoplakávají.
V závorkách je vždy uveden klub, v jehož barvách dotyčný v dané době zaznamenal největší počet startů. Nejedná se tedy nutně o jeho tehdejší kmenový klub, na čemž u tohoto cvičení tolik nezáleží.
Aby bylo hned zkraje jasno: tohle není nic proti panu Mádlovi. Svým způsobem se mi ostatně chtělo přitakat jak tomu, tak onomu pohledu na věc. Instinktivně to opravdu v nedávné době občas působilo tak, že "vůbec máme z příslušného ročníku problém splácat nominaci", a že tomu tak je "přinejmenším od roku 2010".
Statisticky to vlastně sedí dokonale.
Roku 2011 načínala jednadvacítka neúspěšný cyklus s kombinovanými zkušenostmi zahajovací sestavy o pouhých 258 startech v české nejvyšší soutěži (byť tehdy byla "handicapovaná" přítomností hned čtyř krajánků). O šest let později to bez jediného legionáře bylo ještě horší (256), a podle toho to také vypadalo. "Schickův ročník" mezitím jen o jeden start (322) předčil grupu z let 2004-06, jinak by se předešlé tři cykly v tomto směru úhledně poskládaly na spodek celého žebříčku samostatné české reprezentace do 21 let.
Panu Mádlovi proto nelze vcelku nic vyčítat. Když se člověk podívá na poněkud přestárlé kádry Baníku, Opavy, Plzně, Teplic nebo Zlína, není věru těžké nabýt dojmu, že stále není pořádně kde brát. Nicméně statistický skok jsme od roku 2017 učinili obrovský.
Z 256 prvoligových startů teď v září bylo rázem startů 404, a mohlo to přitom být ještě podstatně lepší — Patrik Žitný (45) jenom střídal, Dominik Janošek (44) se na hřiště ani nepodíval, v bráně dostal přednost legionář Martin Jedlička (1) před Matoušem Trmalem (31), a Michal Sadílek se pro účely tohoto cvičení počítá rovnou za nulu. I z pohledu utržené minutáže (26 450) jsme tu do letoška neměli protřelejší lvíčata od Střeštíkovy, Suchého či Mazuchovy generace ze stříbrného MS do 20 let (2007). To máte už dvanáct let.
Ani ona vzývaná 'Class of 2007', která ve výsledku dnešní fanoušky zklamala asi ze všech nejvíce, se přitom nevměstná do top5 těch nejzkušenějších v české historii. Respektive šlo by to na základě minut spíše než prostě darovaných šancí (startů), ale to bychom přišli o pohled na zlatý tým z roku 2002, a to pro mě osobně nepřipadá v úvahu.
Níže tedy najdete snad nostalgické, snad informativní, snad zábavné, snad diskutabilní ohlédnutí za pěti statisticky (víceméně) nejprověřenějšími jednadvacítkami spolu s odvážnou prognózou pro tu letošní, sotva se rozehřívající...
1994-96
Nakolik prověření byli: 428 prvoligových startů v zahajovací jedenáctce (3.); 31 468 min (3.)
Jak si následně vedli: čtvrtfinále Eura se Španělskem; v kvalifikaci 1. před Norskem (7-2-1)
Společný jmenovatel: FC Baník Ostrava
Hned na úvod českého juniorského snažení jsme tu měli jediný cyklus, který načali více než dva hráči, již do té doby nejvíce zkušeností s prvoligovou kopanou sbírali ve Slezsku. U všech tří se přitom jednalo o věrné baníkovce, kteří se záhy v letech 1997-99 často potkávali i na srazech reprezentačního áčka. Martin Čížek přispěl 39 starty (2 530 minut), Radek Slončík necelou padesátkou (3 205 minut) a Tomáš Galásek potom v otázce zkušeností celé skvadře suverénně vévodil (jeho 6 221 minut bylo téměř dvojnásobkem minutáže Vratislava Lokvence, druhého nejprotřelejšího člena tehdejšího základu).
Dnes to možná vzhledem k situaci v ostravském áčku zarazí, ovšem Baník je dlouhodobě nejstabilnějším dodavatelem materiálu pro jednadvacítku. A to suverénně; nechytají se na něj ani obě pražská "S". Zahajovací zápasy dosavadních 13 cyklů načínalo hned sedmnáct různých hráčů, kteří zkraje kariéry dostávali nejvíc šancí právě na Bazalech, resp. ve Vítkovicích — a to ještě dle vlastního uvážení přihoďte střídající Aleše Pikla (1996), Libora Žůrka (2000), Lukáše Mageru (2004), Petra Wojnara (2009), Josefa Hušbauera (2011) a Jakuba Pokorného (2017).
Pouze tři ročníky (2017, 2009 a 1996) se úplně obešly bez jediného baníkovce na úvod v základu, a těžko říct, zdali je úplnou náhodou, že hned dva z těchto ročníků (1996, 2017) se řadí mezi ty vůbec nejméně povedené. Pokud zahrneme výše jmenované střídající hráče, je Baník již úplně stoprocentní konstantou.
Kdo v první řadě opustil juniorskou loď: Vratislav Lokvenc
Petr Gabriel a Tomáš Galásek si odskočili už na březnový přátelák seniorské reprezentace s Finskem (4:1), aby si pak za áčko kopli též později v prosinci 1995 (Gabriel načínal a dokončil oba duely), ale pokud se máme bavit o někom, kdo se z původních startérů "21" nejvíce přiblížil regulérnímu povýšení uprostřed rozjetého cyklu, musíme ukázat na vytáhlého útočníka Vratislava Lokvence.
Hradecký odchovanec na podzim 1995 lvíčata dočista zanechal napospas osudu, v září a listopadu nastřádal cenných 14 minutek za áčko a pak se vrátil v březnu 1996 již k předehře (technicky čtvrtfinále) samotného Eura, které ještě tehdy sestávalo pouze ze semifinále, zápasu o bronz a finále.
Pýchou celé generace se stal: Tomáš Galásek
Co do počtu hráčů, kteří zanechali patrnou stopu v seniorské reprezentaci, je tohle jedna z nejúspěšnějších generací. Zmínili jsme Lokvence, Gabriela, baníkovské trio a zapomínat se nesmí ani na Tomáše Votavu (Sparta) nebo Radka Černého (Č. Budějovice). "Nahoře" se krátce mihl také Pavel Novotný (Slavia). O chloubě tohoto ročníku však nemůže být pochyb — je jím nejstarší člen kádru, v době Eura již 23letý Tomáš Galásek.
Na Galáska rádi vzpomínají v Nizozemsku i Německu, a byť to nakonec těsně nedotáhl na sedmdesátku reprezentačních startů, z konce nenápadného dělníka pole a poctivého všudybyla se nároďák svým způsobem vzpamatoval až se znovuzrozením Tomáše Hübschmana během Eura 2012 (a pak zase až s nástupem Tomáše Součka, chtělo by se říct). Jeden ze strůjců největších úspěchů Willemu II v novodobé historii navíc kapitánoval české reprezentaci při její jediné zkušenosti s mistrovstvím světa (2006) a současný trenér Jaroslav Šilhavý si ho vybral jako asistenta.
Žolíkem se do budoucna ukázal být: Vladimír Šmicer
Napoprvé si nezahrál, ale...
Tou dobou byl již legitimním "áčkařem", když debutoval už v březnu 1993, a tohoto cyklu "21" se v podstatě ani neúčastnil, přesto lze na tomto místě zmínit Patrika Bergera, který doslova přišel, viděl, zvítězil. Naskočil totiž v říjnu proti Maltě, při její demolici se blýskl hattrickem a... v kontextu jednadvacítky se po něm už navždy slehla zem.
Poměrně velkou roli ve zbytku kvalifikace sehrál třeba i Richard Dostálek, avšak ten zase pro změnu vynechal pozdější Euro, kam byli odveleni členové širšího kádru áčka jako Vladimír Šmicer nebo Tomáš Řepka. Šmicer alespoň na rozdíl od Řepky strávil většinu roku 1995 se svou věkovou kategorií a na postupu se podílel i třemi trefami, proto volím právě jeho.
Generačního černého Petra vyfasoval: více kandidátů
Napoprvé si zahrál, ale...
Ani moje generace si už nemá šanci vybavit žádnou ze šestnácti prvoligových sezon Unionu Cheb, který se již nikdy nevzpamatoval ze sestupu na jaře 1996. Právě v jeho barvách přitom během "zlaté éry" chebské kopané sbíral zkušenosti Pavel Jirousek, který nechyběl ani v základu čtvrtfinále "malého Eura" se Španělskem. Leč vyrůstal v (dnešní optikou) obskurním místě, Jirousek nakonec udělal pěknou kariéru i v Jablonci a stálicemi první ligy byli též Jiří Skála (Plzeň) či Radek Onderka (Olomouc).
Kdo tedy vlastně nenaplnil potenciál? Z této ekipy těžko vybírat. Mohl by to být Petr Gabriel, kterého si dnes každý spojí primárně s laskavým vysláním Thierryho Henryho do úniku, potažmo brutálně zlomenou nohou Vladimíra Labanta? Možná. Rozhodnutí výjimečně nechám na vás.
1996-98
Nakolik prověření byli: 490 prvoligových startů v zahajovací jedenáctce (2.); 34 439 min (2.)
Jak si následně vedli: 4. místo v kvalifikaci i za Slovenskem (3 výhry, 5 proher; skóre 13:13)
Největší společný jmenovatel: FK Jablonec
Dnes už si ho s Podještědím spojí snad jedině odkojení Severočeši starší (?) generace, ale na podzim 1996 skutečně platilo, že byl Pavel Horváth krom pár startů za Spartu a Slavii reálně odkojený právě Jabloncem, v jehož základu strávil většinu let 1994-96. K němu přidejte Romana Skuhravého, který se odtamtud nehnul v podstatě po celou prvoligovou kariéru, Radima Holuba s Tomášem Požárem, kteří tam též pár minutek posbírali, a vychází vám poměrně čitelná a silná jablonecká kostra tehdejší jednadvacítky.
Jablonec obecně své produkty (nebo "produkty", kterým dal nejvíc šancí na hostování) koncentruje jen na pár míst — krom tohoto ročníku měl velké zastoupení ještě v generaci, která přišla o celých třináct let později, když se v Jablonci mohli podepsat pod výchovu Adama Hlouška, Jiřího Valenty a (v menší míře) Lukáše Váchy. Krom toho je to nahodilý Hušek sem (2006), Mihálik tam (2017), a jinak vesměs pusto prázdno. Ale kované jablonečáky jistě potěší, že takový Liberec si vrchol prožil roku 1998 s tandemem Týce-Čupr, a dál už to je bída.
Kdo v první řadě opustil juniorskou loď: (s mohutným přitažením za vlasy) Marek Zúbek
Vzpomínáte na Pohár Hassana II. v Maroku z prosince 1996? Good times. A právě tam se svého krátkodobého povýšení na 2x90 minut dočkal Marek Zúbek (Brno), který se ale sám stěží kvalifikuje jako ten, kdo skutečně opustil juniorskou loď. Kvalifikaci totiž stále dohrál a v áčku "dohrál" napřesrok.
Nicméně nedá se svítit, Zúbek je pořád nejblíže. Pavel Horváth se prvního seniorského startu dočkal až v únoru 1999, což bylo stále dříve než největší pardál téhle ekipy, Stanislav Vlček (2000). Václav Koloušek s Miroslavem Holeňákem si museli počkat až do roku 2002. Holt žádná sláva a ono se možná není čemu divit; ostudné (jindy nezopakované) výsledky napříč tímto cyklem na tom asi budou mít lví podíl.
Pýchou celé generace se stal: Pavel Horváth
Oba svým klubům vykopali první zkušenost s hlavní fází milionářské Ligy mistrů, oba si své odehráli i v solidních zahraničních ligách, a... oba nikdy pořádně neprorazili v reprezentačním áčku. V době, kdy v sešívaném trikotu slavně sestřeloval Ajax (2007), měl Vlček na kontě všehovšudy 139 seniorských minut. Horváth na tom byl při své obnovené premiéře (po Sportingu 2000) obdobně, ne-li hůře — když nastupoval za Plzeň proti BATE Borisov (2011), byl od své reprezentační derniéry vzdálen už více než devět let.
Přesto Horváth jak na reprezentační minuty, tak na bohatost vlastní kariéry Vlčka pohodlně poráží; 84 startů v evropských pohárech ho ostatně mezi všemi českými hráči řadí na úctyhodnou osmou příčku, daleko před takového Jiřího Jarošíka, Vladimíra Šmicera či Karla Poborského. A to se počítá s nemalou váhou.
Žolíkem se do budoucna ukázal být: Roman Týce
Napoprvé si nezahrál, ale...
Od druhého, respektive třetího zápasu do tohoto cyklu zasáhli Milan Fukal s Romanem Týcem — na papíře skvostné posily, které však celkovou mizérii odvrátit nedokázaly, přestože s týmem dokončily celý cyklus. Týce si následně spravil chuť alespoň příštím cyklem a plnohodnotným účinkováním na Euru 2000 (mimořádně napínavé, těsně prohrané finále s Pirlovou Itálií), kdežto o necelé dva roky starší Milan Fukal se už musel spokojit akorát s větší rolí během nevydařené kvalifikace o seniorské mistrovství světa 2002. Aby těch zlomených srdcí a promarněných šancí nebylo málo: když se na něj počátkem tohoto milénia přijel osobně podívat dortmundský Zorc, uhranul mu místo Fukala jistý Tomáš Rosický. Zbytek už je historie.
Generačního černého Petra vyfasoval: Tomáš Požár
Napoprvé si zahrál, ale...
Více jsme si určitě slibovali od Kolouška, který sám příliš štěstí nepobral, ale na tomto místě nelze především nezmínit současného sportovního ředitele Zbrojovky Tomáše Požára.
Nadějný obránce si svůj debut v základní sestavě pražské Sparty odbyl A) na své narozeniny a B) ve vítězném derby proti Slavii (2:0) po boku Tomáše Řepky či Michala Horňáka, avšak od té doby si už v první lize nepřipsal ani šedesát startů. Po přesedlání do Jablonce kvůli úmorným zraněním neprožil jedinou kompletní sezonu a svou derniéru si odbyl již v listopadu 2000, skoro na den přesně pouhých šest let po svém triumfálním vstupu na prvoligovou scénu.
Alespoň stranou kolbišť si to tedy Požár vrchovatou měrou vynahrazuje — sportovního ředitele před svou aktuální brněnskou štací dělal i na Bohemce a ve Spartě. Na Letné dokonce dříve i šéfoval skautingu a jakožto držitel profi licence byl svého času po boku Davida Holoubka přítomen též na trenérské lavici.
2000-02
Nakolik prověření byli: 389 prvoligových startů v zahajovací jedenáctce (6.); 26 211 min (6.)
Jak si následně vedli: vítěz Eura; v kvalifikaci 1. místo, baráž proti Chorvatsku (9-2-1)
Největší společný jmenovatel: SK Sigma Olomouc
Ono si stačí uvědomit, kdo naše zlatá lvíčata trénoval, že ano. Už na cestě do finále roku 2000 se Karel Brückner opíral o Tomáše Ujfalušiho s Markem Heinzem, přičemž v kvalifikaci figurovali též brankář Jindřich Skácel nebo Radim König. Příští generace potom měla jinačí pilíře, avšak z velké části na stejné adrese. Z původních startérů v Olomouci fotbalově vyrůstali Radoslav Kováč, Aleš Urbánek i David Kobylík; poslední jmenovaný se za celou prvoligovou kariéru ze Sigmy dokonce nehnul ani na krok. Spolu s drnovickým tandemem Zdeněk Grygera-Jiří Kauman se výše jmenovaní zasadili o vůbec jediný kvalifikační cyklus, v jehož úvodu byli na Moravě cepovaní borci v početní převaze vůči hráčům odkojeným v Čechách (5:4).
Kdo v první řadě opustil juniorskou loď: Zdeněk Grygera (Milan Baroš)
Oba startovali hned v prvním kvalifikačním zápase, oba jsou neoddiskutovatelnými symboly tohoto zlatého výběru, a oba po většinu cyklu také jaksi průběžně pendlovali mezi jednadvacítkou a reprezentačním áčkem. Milan Baroš si v kvalifikaci o MS 2002 zahrál už v červnu, aby pak v listopadu 2001 doprovodil červenou kartu Pavla Nedvěda v osudové baráži s Belgií. Již během onoho kalendářního roku stihl za áčko nasázet čtyři branky v osmi oficiálních zápasech stejně jako stejný počet gólů ve třech utkáních za "21".
Zdeněk Grygera si mezitím za dospělé tolik nekopl, ale zase na rozdíl od Baroše juniorskému výběru po celý rok 2001 nepomohl ani minutu. Takže kdo z nich vlastně povýšil jako první nebo plnohodnotněji? Babo raď.
Pýchou celé generace se stal: Milan Baroš (Zdeněk Grygera)
Babo raď, vydání druhé. Opět to máme mezi těmihle dvěma, a opět je to tuze těsný "boj". Na domácí tituly vyhrává Grygera 2:0 díky dominanci Sparty. Naopak svůj přestup do Juventusu si načasoval na suché období po Calciopoli, a proto na tituly v zahraničních top ligách vede pro změnu Baroš 2:1. A pak je tu samozřejmě Liga mistrů, která to všechno spolu s korunou krále střelců na Euru 2004 zvrhává na stranu Baroše. (Vážně jsem se moc snažil tu rovinu naklonit ve prospěch navždy nedoceněného pravého beka, ale...)
Žolíkem se do budoucna ukázal být: Petr Čech
Napoprvé si nezahrál, ale...
Každá úspěšná generace žolíků užije vícero, a tahle není žádnou výjimkou. Štěpán Vachoušek se zapojil později a vžil se do role jednoho z vrchních střelců, když dokonával obrat z 0:2 na 3:2 v hektickém venkovním utkání s Dánskem (nakonec 4:3) a vsítil jedinou českou branku v nervydrásající baráži s Chorvatskem. Finále Eura načínal rovněž další "opozdilec" Martin Jiránek, který i v roli defenzivní vystýlky sám rozhodl výjezd na Island, a vzhledem ke svému občasnému vytížení za reprezentační áčko si dal trochu načas také Jan Polák.
Tím pravým žolíkem však byl brankář Petr Čech. Mezi tyčemi začal Jaroslav Drobný, v březnu 2001 ovšem svou první šanci dostal Čech a pozici jedničky si pak uhájil až do konce cyklu. Finále Eura a čisté konto s Francií jde mimo jiné za ním.
Generačního černého Petra vyfasoval: Lubomír Kubica
Napoprvé si zahrál, ale...
Asi to pro vás nebude žádná novinka ani velký šok, ale... tohle byla věru silná generace.
Proto je v zásadě těžké ukázat na někoho, kdo si nevydobyl uznání širé české, ne-li rovnou světové obce. Zároveň je to ale vlastně docela lehké, protože vzhledem k záplavě známých tváří jméno Lubomíra Kubici přeci jen vyčnívá. Ostravský odchovanec šel do kvalifikačního cyklu spolu s Petrem Voříškem (Teplice) jako ten zdaleka největší mlíčňák ze všech, a přece byl jeho velkou stálicí. První čtyři duely odehrál kompletní stejně jako první barážový zápas s Chorvatskem. Do odvety už nicméně na úkor zčistajasna objeveného Davida Rozehnala nezasáhl a na závěrečný turnaj pro jistotu vůbec neodjel.
V daném momentě pro Kubicu jistě zdrcující; v kontextu jeho dosavadního života naprosté nic.
V témže roce, kdy jeho bývalí spoluhráči slavili titul mistrů Evropy do 21 let, prodělal těžkou autonehodu. V lednu 2004 se uklidil do kazašského Pavlodaru, s nímž sice získal dva tituly, ovšem roku 2005 mu lékař diagnostikoval rakovinu varlat, která se mu po sedmi letech již zpátky doma vrátila. Do Zlína přitom protřelý stoper přicházel v létě 2010 s tím, že mu pomůže do první ligy. Končil zcela vyčerpán o čtyři roky později, v 35 letech, a jeho posledním vystoupením na české prvoligové scéně zůstává to, které si odbyl kdysi v čerstvých třiadvaceti.
2002-04
Nakolik prověření byli: 393 prvoligových startů v zahajovací jedenáctce (5.); 27 562 min (4.)
Jak si následně vedli: v kvalifikaci 1. místo o skóre (6-0-2), neúspěšná baráž se Švýcarskem
Největší společný jmenovatel: 1. FC Brno
Jan Polák zůstává, tentokrát kvalifikační cyklus načíná od počátku a stává se naším rekordmanem co do počtu prvoligových zkušeností na startovním roštu jednadvacítky. Brněnská opora se jako jediné lvíče v historii ještě před úvodem cyklu vyšplhala přes stovku zápasů (104) a na dostřel patnácti startů se Polákovi přiblížili akorát Roman Hubník (93; Olomouc) s Martinem Latkou (89; Slavia Praha) o čtyři roky později. Je tak jedině přiléhavé, že se 46 starty Polák zůstává zároveň nedostižným rekordmanem, co se vytížení v samotné "21" týče.
Nebylo to však jenom o téhle jedné vycházející hvězdě. Pokud roku 2000 Brno nemělo na počátku cyklu žádného zástupce ani mezi náhradníky, tentokrát bylo tamní 1. FC podepsáno též pod startéry Martinem Živným (39), Alešem Schusterem (16) a střídajícím Petrem Musilem (45). Pozoruhodné přitom je, že baráž se Švýcarskem krom Poláka v základu prožil už akorát Musil. Živný z obrázku vypadl úplně, Schuster jednou střídal.
Kdo v první řadě opustil juniorskou loď: (jakž takž) Jaroslav Plašil
Poprvé poněkud narážíme. Z těch, kdo zasáhli do prvního zápasu nového cyklu, ani jeden ještě v průběhu daného cyklu neúčinkoval v jakémkoliv oficiálním zápase seniorského týmu. Jaroslav Plašil byl nejblíže, ale i on si musel počkat až na březen 2004, kdy už byly odehrány všechny kvalifikační zápasy "21".
V kontextu tahle nouze dává smysl: pod Brücknerem byl český nároďák v tomto období obecně nejrigidnější v české historii, což samozřejmě mělo své velké opodstatnění — ladění formy na památný šampionát v Portugalsku právě vrcholilo. Přesto stojí za zmínku, že na Euro nakonec odjel jak Plašil, tak teprve později v cyklu zapojený Tomáš Hübschman. Kromě nich to ještě do áčka ve větších rolích dotáhli Radek Šírl (byť ten je na hraně), Tomáš Sivok, Václav Svěrkoš a rovněž výrazně opozdilý David Lafata.
Pýchou celé generace se stal: Jaroslav Plašil
Nedají na něj dopustit v Monaku a především v Bordeaux, kdežto lecjaký český divák mu nemůže přijít na jméno. Rohy kopal zoufale, ve velkých zápasech se zcela vytrácel, hloupě fauloval proti Slovensku, atd. atd.
Přesto bychom na Jaroslava Plašila správně pyšní být bez diskuze měli. Je čtvrtým a na dlouhou dobu taky posledním stovkařem v dějinách reprezentace — třebaže mu nikdy nebyla svěřena role, která by mu plně vyhovovala. Jeho zenit se překrývá s temnou postbrücknerovskou érou, kdy ani zdaleka nebyl naším největším problémem, ale to v paměti mnohých nesehrává příliš velkou roli. Plašil tak navždy zůstane nepochopeným géniem dlouhé přihrávky a dokonalým registou, kterého jsme v něm bohužel nikdy neobjevili.
Žolíkem se do budoucna ukázal být: Václav Svěrkoš
Napoprvé si nezahrál, ale...
Mario Lička vtrhl na scénu brankami ve svých prvních dvou startech, ale i s přihlédnutím k pozdějšímu vývoji jeho kariéry tím žolíkem musí být Václav Svěrkoš. Další z řady vlivných baníkovců se vedle Ličky též stal hrdinou senzačního vybrakování nizozemské půdy koncem března 2003 (3:0) a klíčovým gólem se postaral rovněž o vyrovnání v prvním barážovém duelu na hřišti Švýcarska. Škoda, že se to doma nedotáhlo.
A ještě větší škoda, že se to pokazilo i tehdy, kdy se neokoukaný Svěrkoš ukázal být žolíkem rovněž na seniorské úrovni. V červnu 2008 se stal prvním střelcem evropského šampionátu, když rozhodl náš duel se Švýcary (ha, zase oni!), a iDnes se ihned tázal, zdali jsme nekápli na "Baroše jako v době portugalské". Jenže to se nám pan redaktor notně unáhlil. Svěrkoš už na turnaji nepřidal ani minutu a s námi byl brzy konec.
Generačního černého Petra vyfasoval: Jakub Bureš
Napoprvé si zahrál, ale...
Vedle Jana Poláka tento cyklus zahajoval už jen jeden fotbalista s více než 50 prvoligovými starty na kontě — levonohý, útočně laděný zadák Blšan Jakub Bureš. V nejvyšší soutěži tehdy načínal už svou čtvrtou sezonu; později však přidal právě už jen další čtyři vrchem. Dlouholetý mládežnický reprezentant, který za "21" nastoupil dohromady dvacetkrát, to už v reprezentaci dál nedotáhl a s českou prvoligovou scénou se loučil ještě jako pětadvacetiletý. Posledních několik let kariéry tento odchovanec Bohemians strávil v ústraní, coby hráč Králova Dvora nebo Sparty Krč, kde na přelomu tisíciletí podnikal své první kroky v dospělé kopané.
2006-07
Nakolik prověření byli: 558 prvoligových startů v zahajovací jedenáctce (1.); 40 619 min (1.)
Jak si následně vedli: na Euru poslední ve skupině (s jedním bodem); v kvalifikaci 3-0-1
Největší společný jmenovatel: FK Teplice
Skvělá teplická éra. Na zlaté Euro 2002 se vydávali Voříšek s Vachouškem, s odstupem dvou let navázali Martin Klein a donedávna druholigový Josef Kaufman (na Ústecko se odebral z Pardubic až toho léta 2004), a pro tento cyklus štafetu dál nese teď už kovaný tepličák Kaufman spolu s Tomášem Jirsákem. Oba v základu načali kvalifikaci, oba se tam objevili také pro otevírací klání Eura s Anglií (0:0). Teplická klika vydržela pospolu a Jirsák si pak svými výkony v Nizozemsku vysloužil rovnou 23milionový přesun do Wisły Kraków.
Každopádně pokud etapa 1994-96 měla svou baníkovskou osu a Brückner vždy měl své sigmáky, zde o ničem takovém hovořit nemůžeme. Z minulého cyklu se krom Kaufmana "překlopili" ještě Roman Hubník, Michal Kadlec a Martin Latka, čímž nám vzniká zcela unikátní kostra jednak co do nasbíraných zkušeností v první lize (toto kvarteto se složí na 309 startů a samo o sobě tak trumfne i celé zahajovací jedenáctky z let 2011 a 2017), jednak co se klubového rozložení týče, kdy tu máme zastoupena obě pražská "S" a Sigmu Olomouc. Tváře týmu dále představovali třeba Daniel Pudil (Liberec) či Michal Papadopulos (Ostrava), takže to bylo skvěle vyvážené i geograficky.
Kdo v první řadě opustil juniorskou loď: Daniel Pudil
Michal Kadlec se k áčku napevno odebral teprve po skončení celého cyklu, když naskočil do obou listopadových kvalifikačních střetnutí, a tak ho o pár měsíců předčí Daniel Pudil, jakkoliv ani v jeho případě tak úplně nekráčelo o povýšení v průběhu jednadvacítkového cyklu. Pudil si spíš akorát v únoru 2007 místo "21" turnaje v Portugalsku odskočil na seniorský přátelský duel s Belgií, v němž si odkroutil celý poločas. Rovněž do boje o dospělé Euro 2008 se nicméně zapojil o chlup dříve než Kadlec — načínal památnou říjnovou výhru v Německu (3:0).
Pýchou celé generace se stal: Michal Kadlec
Zde si odchovanec i současný hráč Slovácka vše vynahrazuje, protože bezmála 130 bundesligových startů za Bayer Leverkusen přeci jen hravě trumfne těch sedm Pudilových v Serii A. Pudil sice udělal slušnou díru do světa, pokud světem míníme druhou nejvyšší anglickou soutěž, a možná je i lepším hráčem v tomto bodě kariér obou levých stoperů, ale to v konečném zúčtování na majitele 67 reprezentačních startů nestačí.
A kdo by teď rád nevzpomínal na dobu, kdy Kadlec jako výtečný penaltový exekutor a hlavičkář po rozích vévodil naším střeleckým tabulkám kvalifikace o Euro 2012? Good times.
Žolíkem se do budoucna ukázal být: Michal Švec
Napoprvé si nezahrál, ale...
Tenhle cyklus byl zkrácený — hned za 12 měsíců se vzhledem k přechodu na liché roky vykopávalo znovu — a tak nebylo příliš času představit či identifikovat nějaké vlivné žolíky. Souboj o tento titul nejspíš svádí Martin Fillo (Plzeň) s Michalem Švecem (Slavia), kteří si oba našli cestu do základu také na pozdějším "malém Euru".
Fillo zprvu využíval zranění Daniela Koláře a pro třetí zápas se raději vykartoval, aby nakonec větší roli sehrával teprve v příštím cyklu. Sám Švec se řadí i do příští várky, ovšem na rozdíl od Filla byl zároveň už na předešlém juniorském šampionátu spolu s Hubníkem vlastně jediným stabilním členem zahajovací jedenáctky trenéra Škorpila. Oblíbený "Švícko" teď kariéru dohrává zpátky na Slavii, jako pevná součást jejího béčka.
Generačního černého Petra vyfasoval: Luboš Hušek
Napoprvé si zahrál, ale...
Na tomto místě bychom se klidně mohli bavit o tom, jak Michal Papadopulos nějakou záhadou završil období let 2006-07 s bilancí jednoho gólu na prostoru 949 odehraných minut za jednadvacítku. Nebo jak se dvacetiletý Tomáš Frejlach před prvním srazem lvíčat chlubil solidními šesti zásahy na prostoru 20 prvoligových startů, aby záhy ve zbytku celé své kariéry přispěchal už jenom s devíti dalšími zářezy.
Já pro vás mám ale ještě jiného vhodného kandidáta: vzpomínáte, jak se při Sivokově odchodu do Udinese v lednu 2007 na Letné kasali, že jeho adekvátní náhradu už dávno mají v Luboši Huškovi? Defenzivní středopolař měl tenkrát za sebou solidní první podzim ve Spartě, kam si několika zmeškanými tréninky vydupal přestup z Jablonce. Ve 22 letech byl považován za jednu z komet českého fotbalu; ovšem tahle nálepka mu vydržela doslova jen pár měsíců. Brzy začal stagnovat a závěr angažmá před návratem na sever Čech trávil zaražený v béčku.
Od debutu za reprezentační áčko v únoru 2009 a zájmu bundesligového Hannoveru to tak během nějakých 3,5 let dopracoval ke zvažování nabídky divizního Mšena. Hušek sice později svůj dramatický úpadek Deníku Sport vysvětloval v první řadě tím, že "moc nesedl panu Hřebíkovi", ale tím celý příběh určitě nemohl končit ani začínat.
Nyní si pojďme zahrát na vědmu a pokusit se co nejpřesněji vyvěštit historii také letošní sklizni...
2019-21
Nakolik prověření jsou: 404 prvoligových startů v zahajovací jedenáctce (4.); 26 450 min (5.)
Jak si zatím vedou:
Způsob výhry nad Litvou nikoho nenadchnul, ale to platilo i pro zahajovací prohru 'Class of 2000' s Bulharskem (0:1) a následné umolousané výhry nad Islandem (2:1) a Maltou (1:0). Všichni víme, jak se to nakonec vyspravilo...
Největší společný jmenovatel: žádný zjevný kandidát
Měla by to asi správně být Příbram zodpovědná za formativní roky kapitána Matěje Chaluše a ofenzivního tahouna Jana Matouška, ale své by si k tomu jistě chtěla říct i taková pražská Sparta, kde tentýž Chaluš podnikal své první krůčky, a kde aktuálně působí Ladislav Krejčí (jinak Brno) s Adamem Hložkem, u něhož se většina divácké obce vzácně shodne na nášivce "generační talent". Ostravský Baník mezitím též nemlčí a přispívá Denisem Granečným a hlavně Ondřejem Šašinkou, který má tenhle mančaft táhnout střelecky. Těžko rozhodnout.
Kdo v první řadě (nejspíš) povýší do áčka: Michal Sadílek
Kdyby bylo na mně, už teď je v áčku Jan Matoušek. Juniorských variant na křídla — a speciálně na to pravé, kde zahrají Patrik Žitný, Antonín Vaníček, potažmo čerstvě povolaný Tomáš Smejkal — máme přehršel, kdežto ty seniorské ve mně žádný optimismus nevzbuzují. Vlastně, když tak na ty možnosti na obou březích znovu koukám... uááá.
Nicméně, objektivně vzato má asi do áčka přeci jen nejblíže Michal Sadílek, který svou premiérovou pozvánku obdržel už letos v červnu. Pokud bude v PSV pokračovat na levém beku, před Nováka či Bořila se může dostat dříve nežli později. Nejvíc teď asi Sadílkovo povýšení komplikuje jeho role hlavní tváře a lídra jednadvacítky, kterého navíc zjevně ani Krejčí ani Šilhavý stále nevnímají jako variantu pro kraj obrany.
Pýchou celé generace se (snad) stane: Adam Hložek
Konformnější volbu si asi v tomto bodě nelze představit. U Matouška má plno lidí problém s hlavou a Sadílek neoplývá takovým "wow" faktorem. Hložek má v sedmnácti letech vesměs všechno — poradí si i ve stísněném prostoru, gól dá klidně hlavou zvnitřku vápna i promptní ranou zpoza šestnáctky.
Mnozí by už Hložka nejraději viděli v áčku, ale já v jeho účinkování za "21" naopak spatřuji naději: Krejčí nedávno zopakoval, že ho vidí hlavně jako svého trequartistu, podhrotového útočníka, a tak když už ho v té nejvhodnější roli nemáme šanci sledovat ve Spartě pod tvrdohlavým Jílkem, proč pro tuto chvíli nevzít za vděk alespoň tímto?
Žolíkem do budoucna se (snad) ukáže být: Pavel Bucha
Napoprvé si nezahrál, ale...
Jen málokdy v dějinách jsme si užívali takového luxusu, kdy jsme v prvních dvou zápasech nového cyklu nechávali na lavičce jednoho ze tří nejlepších U-21 hráčů ligy. Takový je přesně případ Pavla Buchy, jenž teď vypadá být dále ve vývoji (nemluvě o sebevědomí) než Filip Havelka i Dominik Janošek, kteří před ním dostávali přednost v přáteláku s Franciií. Hergot, vždyť Buchovy kombinační schopnosti by se momentálně šikly i áčku...
Generačního černého Petra (asi bohužel) vyfasuje: Denis Granečný
Napoprvé si zahrál, ale...
Mými největšími kandidáty jsou kuriózně dva z těch nejprověřenějších. Matěj Chaluš dodnes stihl nasbírat už 78 prvoligových startů, ale po odchodu z Příbrami jaksi zakrněl a momentálně si v Liberci nekopne, dokud se zase naráz nevykartují tři hráči nebo tak něco. Denis Granečný na turnaji v Toulonu roku 2017 zastínil i Sadílka, Alexe Krále nebo Martina Graiciara (další kandidát), ale v tuhle chvíli vypadá, že zvládne už akorát běhat rovnoběžně s postranní čárou a fandové Baníku jeho (častou) absenci v základu zas až tak neoplakávají.
V závorkách je vždy uveden klub, v jehož barvách dotyčný v dané době zaznamenal největší počet startů. Nejedná se tedy nutně o jeho tehdejší kmenový klub, na čemž u tohoto cvičení tolik nezáleží.
Komentáře (198)
Přidat komentářU Gabriela si každý vybaví jeho přihrávku Henrymu
Ha! Doplnim
já spíš Labanta
já taky. To bylo hrozivý
tu jeho nohu mám pořád před očima
+ Ještě dával Brnu někdy tak v roce 1999 gól asi z půlky, když překopnul vyběhnuvšího Přibyla
A Sparťani zase neskutečnej vlastní gól v poslední minutě proti Dynamu Kyjev v předkole LM.
Videt Grance co nejdal od zakladu?
Vítej brácho! ❤️
Už aby tam byla stoperská dvojice Gabriel - Gabriel.
Takže nejslavnější odchovanec Liberce za posledních 25 let je Roman Týce?
Uniklo ti téma celýho článku?
Ne, ale takhle to aspoň vypadá, že jsem to poctivě četl
Tyce byl odchovanec Brucknera.
Kubásek nebo Blažek jsou mnohem větší tragédie než Hušek
Ani jeden si nezahrál v prvním zápase, takže irelevantní.
Mám dotaz trénuje a hraje U17, U19, U21 stejným stylem a se stejnou filozofií jako A-tým? Jestli ne, tak je to pro repre stejnak k ničemu, jak který výběr zrovna silný je.
Aspoň takhle kdyby to fungovalo by bylo úžasný
Tak Suchopárek třeba postupuje vejš... ale zrovna z jeho postupování mám dost husí kůži.
Vlastně ne, on sestupuje.
To je postavený na hlavu
I když u něj mám i obavy, jestli je to fakt nutný, aby se vůbec u repre vyskytoval.
No, proto ta husí kůže. Pokud tenhle člověk má mít vliv na našich posledních šest, sedm ročníků, tak to potěš pánbůh. Aspoň že "18" nehraje o žádný velký turnaje...
Suchoparek je vemeno?
Jo. Devatenáctka pod nim hrála dost děsně, přinejlepšim na 0:0.
ok, ja jen ze brzo budeme hledat trenera
Chceš psychopárka?
co chci ja nikoho nezajima
Dneska si pomůžete výhrou nad Karvinou a bude zas chvíli klid (=do dalšího venkovního zápasu)
Každopádně v případě výhry Karviné neočekávám slavení Straky s fanoušky jako tehdá po Plzni...
To by propojili s oslavou jeho nástupu coby nového kouče
Franto, vítej!!!
Po 20. kole: Strako, táhni!!!
Krejčí postupuje... a teda... podle mne má stejnou filozofii jak JŠ
"Kluci nebojte se toho, normalne to nakopavejte na Patrika. Patriku ty trefuj zarizeni. Dobry? Dobry."
To jsem trochu myslel, že už funguje.. ne?
Já vím, taky jsem se v duchu smál v tom místě
Každopádně fungovat by to tak v dnešní době mělo plně automaticky normálně... Takže počítám, že za 10let se dočtu, že s tím počítáme takhle do budoucna 
Sotva to tak funguje v klubech, natož v repre (u nás).. sci-fi a u repre mi to přijde i dost nereálný z toho pohledu, že si moc nemůžeme určit styl a podle něj povolávat třeba 10 let hráče.. spíš to máme naopak, podle hráčů se určí styl
tak ale o to právě by to mělo jít líp u nás, protože těch individualit je málo, tak spíš můžeš vytvořit nějákej styl a neříkám, že podle toho stylu budeš povolávat, ale spíš pracovat v tom duchu a dostávat to do hráčů, však bys je měl od U17, kolik hráčů ti tam bude úplně někde jinde, že by ti to zbořilo systém ?
Ty si myslis ze Acko ma nejakou filozofii jo? Hochu
Nase Acko nesaha Baniku ani po paty
No vybrat zrovna tým z ligy, kterej hraje bramboračku na body
Generaci vedene Lavickou postavene na Kralovi, Schickovi apod mam za zle to ze nedokazali postoupit ze slaboucke kvaldy a neumoznili mi tak abych se mohl vypravit zahulakat na ne do Italie kde bych se s myma boyz sestrelil jak Oldrich Kaiser
A to mluvíš o jaké? :D V té, co nepostoupila z kvaldy, Schick a Jankto už dávno nebyl, a Král dostával nominace střídavě s Chalušem. Tam to dost podělal Lavička, což bylo vidět i z toho, že se U20 docela dařilo.
Sadílek se jen tak přes Bořila u Šilhavky nedostane. Bojovnej běžec, tady není o čem. Věřím že první jeho start za áčko bude na stopro na jiným postu.
Stačí si přečíst poslední větu toho samýho odstavce.
To přiznávám, že jsem možná ani nedočetl no
Ok. Omlouvám se... Byl jsem moc hrrr.
"Plašil tak navždy zůstane nepochopeným géniem dlouhé přihrávky a dokonalým registou, kterého jsme v něm bohužel nikdy neobjevili. "
Až do tohoto místa bych smířlivé vyrovnávání vah jako v případech výše docela chápal (třeba zdůvodnění volby Baroš vs. Grygera). Tohle ale zní fakt jako vtip.
Hráli sme ho někdy na pozici, na níž exceloval v Bordeaux? Pokud mě paměť neklame, tak nehráli. Toť celá pointa.
No přesně tento názor potvrzuje, že je pravda to, co autor v článku napsal.
Plašil, at se nám to líbí nebo ne, je českou fotbalovou legendou a jedním z troufám si říci deseti nejlepších fotbalistů samostatné české historie. Jedinej problém je prostě v tom, že jsme ho v repre absolutně neuměli využít ale když se podíváš na jeho kariéru v klubu, tak se najde jen hrstka hráčů za posledních 30 let, kteří dokázali více.
Plašil českou fotbalovou legendou
Kolik českých hráčů dokázalo víc?
Šmicer, Berger, Rosický, Koller, Čech, Jankulovski, Ujfaluši, Nedvěd, Galásek, Baroš - ti všichni byli lepší fotbalisté a dokázali toho i více na klubové scéně. A to je jen jedna generace. Tady to glorifikovani Plašila je naprosto zcestne a směšné.
Poborský, Němec, Srníček, Grygera, Mir. Kadlec, Vaclík...
No takhle..hráči jako Galásek, Baroš, Srníček, Grygera nebo Vaclík podle mne rozhodně nejsou/nebyli lepší než Plašil. Když se podíváš na jejich kariéry, tak Plašil sice nikdy nehrál za velkoklub (na rozdíl třeba od Grygery), ale zase na tom svým vrcholu byl podstatně déle a prakticky kdekoliv, kam šel, dokázal hrát klíčovou roli.
Když se na to koukám víc do hloubky, tak z té současné generace mají šanci se mu vyrovnat asi jen Kadeřábek, Vaclík a Pavlenka (+Schick??). Daridu bych řadil o chlup níže a z předchozí generace asi +- ti, co byli vyjmenováni Tebou a Versacem. Což prostě z něj delá hráče okolo toho desátýho fleku.
Řekněme, že to pořadí (přesný pořadí ber s rezervou) bych viděl asi tahle: Nedvěd, Čech, Poborský, Rosický, Koller, Jankulovski, Ujfaluši, Šmicer, Berger...a ted už to začíná právě bejt velmi vyrovnaný a jestli bude Plašil hned ted nebo před ním ještě 5 jiných a pak on, na tom už asi nesejde.
Dřív na něj všichni nadávali a teď se z něj dělá nepochopený génius a legenda
Někteří snad pro něj budou chtít i státní pohřeb 
Tak se podívej na výčet fotbalistů ČR, kteří hráli 10 let základ ve Francii a pak se zkus ozvat znova...
No tak zaprvý ne všichni na něj nadávali, bylo mnoho lidí, kteří nadávali na trenéry za to, že ho neuměj využít. A zadruhý já konkrétně jsem proti Plašilovi v životě neřekl křivýho slova, naopak já jsem byl jeho velkej fanda a tu kvalitu jsem tam zkrátka viděl. Takže konkrétně na mne je tato reakce bezpředmětná.
Taky to nechapu, vzdyt odehrano dohromady pres 500 zapasu v League 1, La Lize a Serii A ma z Ceskych hracu kazdej druhej..
Galas byl tak stejnej level.
Když člověk nebere to slovní spojení "nepochopený génius" doslova, ale jako určitý ustálený význam, nebo jak to napsat, tak je to v pohodě.
Skvělej text, díky za něj.
Snad se do základu zavrtá Bucha, protože je v celku vtipný, že před ním dostával přednost Havelka (wtf). A snad se dočká šance i Šulc, toho je v U-20 děsná škoda.
Bucha je letos neskutečnej. Plzeň ho sice nejdřív půl roku zajebávala, ale tohle hostování je pro ně jackpot
Bucha bohužel dost často v Bolce hraje z kraje (silný střed a podprůměrná křídla), kde mu to většinou ale tolik nejde jako uprostřed. Snad bude v budoucnu hrát v základu spíš místo Matějovského, který už přece jen moc nestačí a v rozestavení 4-4-2 musí dost běhat a bránit.
To nevidim jako problém. On tam stejně nehraje jako křídlo, ale spíš wide playmaker, kterej si dost sbíhá do středu a kombinuje právě s tim Matějem a Mešanovićem. To, jak ta formace Bolky funguje, neni zas tak nepodobný tomu, jak to i dřív v repre hrál Brückner s krajema vtočenýma doprostřed.
To neříkám, že brousí lajnu, ale přece jen je v některých zápasech, kde Boleslav není lepší, na tom kraji zbytečně utopený. Navíc Boleslav nemá zrovna kvalitní krajní obránce, kteří by podporovali hru dopředu, takže to Buchovo stahování do středu obvykle není úplně využitelné. Na druhou stranu jsem dost náročný fanoušek, tak jsem na ten tým možná až moc přísný
To s těma krajníma obráncema je dobrej point, ale dokud si vyhoví s těma dvěma, je to skousnutelný, myslim.
Havelku jsem nechápal už v U19. Není to špatněj hráč, ale v té konkurenci je spousta lepších.
Protože má mnohem vyšší strop.
Než...? Mně přijde, že tak nějak umí všechno, ale nic jó pořádně.
Klasický produkt české mládeže.
V bytě?
Strop v čem? Určitě nám to delikátně vysvětlíš.. nebo ne, ať se ti furt nesmějeme.
Zmastěná generace,co promrhrala OH,kvůli idiotům z klubů,co nechtěli nikoho pustit nad 23 let+ani mnoho juniorů
Tak tehdy by na OH jelo tak pět,šest hráču ze Sparty i Slavie, plus spousta krajánku. Navíc se hrálo září/říjen, klukum se taky moc nechtělo, Austrálie daleko...
Pohřbili naše šance na největší úspěch ČR v historii
Vsak v poradku, klubovy fotbal je nad reprezentacnim, bez ohledu na to, ze fotbal na OH nepatri
Proto se třeba Dúbravka dostal do Anglie na základě toho, co tam předvedl s repre.
Jsem poražen, rozhodující je reprezentace...
Tak jasně že klub je priorita, ale těch příkladů, kdy si hráč pomohl z dobrýmu angažmá díky repre, je určitě víc.
Více jich určitě bude, ale poměr bude tak 1:1000 - čili tak 1 promile pro repre...
Kliment potvrzuje
Měli to udělat aspoň turnaj nad 40 let,aby to bylo zajímavější než ti poblblí junioři,které kluby nechcou nikdy nikam pustit
To by nebylo špatný. Udělat z OH takovej turnaj legend, co před pár lety byly superhvězdy. Fanoušci by byli nadšení, pořadatelé za slavný jména taky a kluci maj čas a rádi se potkají s kámošema z minulosti. A naše repre 2004 by tam mohla něco uhrát
drz picu
Odkdy hraje Emre za Spartu?
Parádní článek, díky za něj
Super článek. Pro mě osobně je tahle jednadvacítka silná i v tom, že je kam sáhnout na střídačku, což poslední roky úplně nebylo. A dovolím si takovou prognózu do budoucna
: Chaluš se zasekne ve vývoji, ale tak kolem 26 let najednou výkonnostně vystřelí a tak kolem 28 si zahraje na západě. 
Česko je holt specifické, tady jsou hráči talenti až do šestadvaceti.
Vic nez specificke, tak zaostale a zpatecnicke. Treneri se boji, majitelum je to asi jedno
Majitelům to není jedno, ale majitelé se dívají příliš krátkodobě. Investice do juniorů jsou drahý způsob, jak dojít k lepšímu výsledku s kolísající pravděpodobností dosažení. Jsou kluby, kterjem to vyšlo, ale taky kluby, který tím krachly...
Jen té fotbalovosti se nedostává.
Dobrý článek, asi bych si odpustil ty kecy o Baníku, protože sami víme, že i když práce s mládeží stálola v posledních deseti letech před Brabcem za houby, tak kdo nemá v ligovém týmu někoho, kdo tím Baníkem v mládeži prošel...Těch týmů moc není
, prostě Baník má velkou spádovou oblast a rodí se tu pravidelně talentovaní fotbalisté/sportovci obecně. Granečný musí makat, pak bude dobrý, já mu věřím.
*stála
Jaký kecy, dyt ho tvl vynášim do nebes
a že se to při pohledu na současnej kádr nezdá, je holt nesporný.
No, však Baník si to zaslouží, co by dělala Slavia bez Coufala, Sparta bez Lischky třeba, atd....Pořád i v těch možná nejhorších letech pro mládež v Baníku jí prošli skvělí fotbalisté, takže nějaké překvapení to prostě není, že v U-21 hráli baníkovci často prim.
Stav áčka je jaký je, ale taky je třeba říct, že všichni naši třicátníci až na Pazderu a když chceš tak i na ty co třicítku teprve překonali (Kuzma + Smola) jsou velmi výrazní fotbalisté, Baroš, Laštůvka, Procházka, Fleišman a Fillo nejsou žádní tragédi, ale na české poměry toho dokázali opravdu moc. Samozřejmě doufám, že za rok touhle dobou bude kádr mladší, jediný třicátník, který se v kádru nově objeví, tak bude max. Frydrych (za rok třicet), odejde Pazdera, Procházka, Baroš nejspíš ukončí a i když Fillo hraje super, tak i tak bych mu za rok ve 34 letech smlouvu za stávajících podmínek neprodlužoval. Granečný možná vypadne ze sestavy lvíčat, ale fakt mu věřím, že za pár let bude minimálně nadstandardním ligovým hráčem, jen se s ním musí pracovat.
Tak to aby už vypadl Páník, protože ten s nim očividně pracovat neumí. :)
A jen tak mimochodem, já to za žádný překvapení nevydávám. Max. v kontextu současnosti, což se prostě nabízí, za to já nemůžu.
To je super, že se shodneme na tom, že by měl vypadnout Páník
Asi tak no.
Mimochodem, co říkáš na Pardubice? Minimálně Kohút by si tu nominaci taky zasloužil. V minulé nominaci byl jen Letáček, který se ale v minulém zápase zranil. Každopádně ten jejich kádr je masakr. Aby na konci kvaldy nebyly společným jmenovatelem právě Pardubice.
To by bylo supr
sice těch hráčů neni tolik kmenových, ale Kohúta sem tam dost čekal, no. I Solil má min. statisticky skvělou formu. Nevim moc, proč se posouvaj tak pomalu a oxidujou ve dvacítce. Asi sám podceňuju prestiž Elite League nebo nevim.
Plus teda na LB vždycky může i Holík, kterej tam už dřív pod Krejčim několikrát taky hrál.
Nemyslím si, že by si Klíma na RB základní sestavu udržel na dlouho. Zatím mi přijde jako celkem průměrný hráč. Nebo by tam hrál někdo jiný?
Pak tam sou už jen ti dva dukláci no, resp. teď už jenom jeden. Souček tam je obecně jako univerzál, ale ani jeden s Klímou asi nejsou materiál na základ no. Granečný má v tomhle štěstí. Sadílka si za "21" na LB nedovedu představit skoro za žádných okolností, on to má podle mě tmelit veprostřed, ať v klubu hraje kdekoliv. To už mi přijde pravděpodobnější, že na LB nastoupí po případnym vytažení do áčka.
Řekl bych, že u té první party byl prvním "odpadlíkem" Řepoň, který hrával už kvaldu na EURO 96.
Jak by mohl být odpadlíkem, když se toho cyklu s "21" v podstatě až do úplnýho konce ani neúčastnil. :)
Věkově tam patřil - tak jsem to myslel, a hrál tu nešťastnou baráž. Ale tak trochu jsem předpokládal, že máš na mysli jen stálé členy kádru. Takže v pohodě, zmínit jsi ho ale mohl.
A proč tam nemáš všechny jedenadvacítky, třeba 98-00?
Však je taky zmíněnej u žolíků, kam objektivně patří spíš.
A i to druhý je vysvětlený - vzal sem pět nejprotřelejších ročníků + ten letošní.
Jinak bych taky rovnou mohl napsat knihu.
Rozumím, neber to jako rýpání.
tak ona ta první pasáž je docela zvláštní. Co je obskurnho na Chebu, kde hrával tehdy třeba Radim Nečas a po vojně, kterou tam absolvoval třeba i Gabriel tam řada hráčů zůstala natrvalo?
A že se ten klub rozpadl? divoká devadesátá, to bylo naprosto normální, mecenášovi došly prachy a klub šel do hajzlu. Fotbal sleduju 25 let a balancování na hraně bankrotu potkalo v lize všechny kluby, holt Slávisti mají poprvé za tu dobu peníze, tak Daníček machruje.
A Gabriel jako odpadlík? Borec měl 4 tituly s ACS a zahrál si bundesligu. K tomu se průměrný ligový kopáč jirousek ani nepřiblížil, podobně lehký ligový nadprůměr Skála, Čápova kariéra šla taky po odchodu ze Slavie dost do háje a i Radek Černý na tom v porovnání s Gabrielem není nijak extra, i ve Slávce měl období, kdy se nad ním jako jedničkou dost pochybovalo.
a s tím A máš samozřejmě pravdu. Dle wiki si lokvenc zahrál 2 zápasy v 95, ale to bylo kvůli hledání silového útočníka po konci bombera, které jsme nedávno řešili. Reálnou výkonnost na Ačko měl až mnohem později, první gól dal až 98 a v kvalifikaci až 01 a vllastně vždy byl jen náhradníkem za Kukou/Šmicerem, později Kollerem.
Zato řepka byl jasný, ten měl na ačko hned a nebýt vyloučení se Španěly v tom ČF, jel by na Euro 96. Ostatně na wiki má za U 21 jen 2 starty v roce 96, zatímco za A má první ještě za federace a dalších 12 v letech 94-5, než s připsal ty dva za 21.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vratislav_Lokvenc
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tomáš_Řepka
K Chebu je doslova přidaná závorka "dnešní optikou" obskurního
Gabriela jako nějakýho "odpadlíka" nemám. (Je tam pro dost pádný důvody akorát zmíněnej, a to sem mu ještě nějaký benevolentně odpustil... nehledě na to, že celá sekce černýho Petra se posuzuje z pohledu potenciál/hype a následná výkonnost, přičemž Gabriel měl to první největší, takže má náskok.)
Řepku vysvětluju už Puskasovi a vysvětlil sis ho vlastně i sám - součástí týhle "21" v podstatě ani nebyl, jen jí v závěru vypomáhal na turnaji, proto z logiky věci nemohl nic opouštět.
Jak muzete napsat 1996-98 Peltonec
vylozene tam mas ty duvody i napsany
Holub,Pozar par minutek,R.Skuhravy toho v u21 odkopal taky velmi malo a Horvath to neni kostra 1 hrac
k
?
Jine kluby hrace vychovavaji , Pelta je jen docasne vyhandluje curak
A on tam snad tehdy Pelta byl?
Jinej klub tam takový zastoupení prostě neměl, a že toho Skuhravý za U-21 "odkopal velmi málo", když hrál základ v 5/8 kvalifikačních zápasů toho cyklu, je přinejmenšim troufalý tvrdit.
Ba jo, ještě byl, neuvědomil sem si, že do Sparty šel až 1999.
Každopádně stejně mi přijde, že Peltu roku 1996 posuzuješ optikou roku 2019, což neni moc šťastný.
Opravdovej odchovanec Peltonce neni nikdo, rozhodne neberu ze ty leta bxla tohoto paklubu
Hm, tohle ale neni článek o "odchovancích", žejo.
Jinak ten tlustozranec ovladal ten klub i kdyz byl ve Sparte
F
2000 až 2002
Jinak naše 21 se mi vždycky zdála silná a skvělí hráči se tam vždycky našli..aler jakoby ten přechod do A mužstva byl těžký nebo nedostávali tolik prostoru ...
Také si myslím, že tohle srovnávání 21 je v podstatě radostné a jde o to, která 21 byla silnější, v tomhle případě zkušenější... Ale problémem je, že se to u málokteré projevilo i později... Neumějí se prosadit později.
Fakt z toho máš takovej pocit? Z hlediska postupů do áčka je to 3:2 pro silný ročníky.
to se mi nezdá moc
Nemyslim, že by někdo prskal, kdyby se ted zopakovaly ročníky 1994 a 2002, natož 2000.
Tak takhle né to je jasný. Spíš jde o to jestli se opravdu posuzuje silná generace objektivně k tomu ročníku kdy byla anebo se posuzuje podle toho jak právě pak dál hráli hráči a pak se o nich tvrdilo jak to byla silná generace.
Tak pokud nám jde o posouzení toho, jak vyšlo začlenění hráčů do áčka, musíme to posuzovat podle toho, jak hráli pak dál.
jo vždyť mě nedošel základní fakt, že to je výčet všech silných generací
jak píšu dole, beru zpět, pardón.
nic beru zpět, jsem idiot
mám. 21 mi přijde na evropské, někdy i na světové úrovni konkurenceschopná, ale A tým už delší dobu ne. někde v tom přechodu musí být zakopaný pes. ale tahle diskuze tady už byla xkrát
A proto jsou nejlepšími hráči Ačka Jankto se Schickem
Jankto hrál za U21 7 zápasů
a to je jeden z mála...já bych s právě nezlobil kdyby dostali prostor ti mladší ráči..místo Suchého, Krmenčíka atd... kteří prostě už lepší nebudou ale zase záleží na prioritě 21ky
Tak logicky z těch největších talentů udělá nějaký relativně slušný procento skok rovnou do áčka jako Jankto nebo Král, který by za ní mohl hrát teď.
Však Jankto i Schick právě šli do Ačka ještě dříve, než začala "jejich" U21. Další hráči jako Souček či Barák přešli do Ačka hned co jejich U21 skončila.
Ale jinak musím souhlasit, určitě bych raděj viděl v Ačku další mladé hráče než průměrné třicátníky.
Priorita 21ky by měla být nulová, pokud se jedná o hráče majícího na áčko.
OT: Pavelka's return to fitness has transformed Kasimpasa. His work-rate, passing ability, and reading of the game puts him ahead of all his teammates and in his absence, Kasimpasa look like a disorganised, clueless outfit. Even when he was used as a right-back last weekend, he played a massive role in the away win against Denizlispor. With him in the line up, and with morale high after two consecutive wins, Kasimpasa are favourites.
Tohle píšou o Pavelkovi na whoscored.com
Jako super, ale pořád se bavíme o třináctém týmu jedenácté ligy v evropě. To je jako chválit reprezentanta, že je opora Teplic nebo Opavy.
No na druhou stranu první dvě souvětí přesně pasujou i k Pavelkovi v tomhle kvalifikačnim cyklu.
Prý se zranil na 5 měsíců, píše iDnes
Klasický problém, mládež která je na na pár let, drží hráče, kteří by měli už mašírovat za A, kde je to mužstvo na generaci. Hrajeme s Chorvastkem, Německem, plácáme se po prsou, ale ty maj v u21 céčkové hráče, protože jsou chytřejší a staví výsledky na dospělém A týmů.
Německo má v seniorský repre jen jednoho hráče U21, stejně jako Chorvatsko a ČR.
tak by ma len zaujimalo odkial berie fantomas tieto stare statistiky a fakty
Repre.fotbal.cz a CSfotbal.cz, zadna veda
csfotbal skvela stranka Fantiku. konecne som nasiel co som hladal a nenasiel.
u nas su statisticke stranky klubov a lig slabucke. dik si kapo.
mas u mna pivo kamo.
To neni veda u vás. U nás to je veľmi slabučké.
V roce 2001 dostal červenou kartu Řepka a ne Nedvěd
Tady je řeč o tý vyhrocený odvetě
Ah. Ok
Promiň, Fantomasi, Ty už mě fakt nebudeš mít rád. Mám pocit, že ročník 94-96 by dle počtu odehraných prvoligových minut měl být 3., ne 2.
Nevim, proč bych neměl mít - díky za zpozorování a opravení chyby.
Parádní článek
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele