Slovenská kometa Pokorný: V 17 debut za jednadvacítku a profi smlouva v Salzburgu

Toto léto je věru nabité mládežnickým fotbalem na té nejvyšší mezinárodní úrovni, když své velké turnaje brzy sehrají sedmnáctiletí, devatenáctiletí, dvacetiletí i jednadvacetiletí, Slovensko však bohužel své zastoupení nenajde v žádné z kategorií. A to je velká škoda, protože jeden nesmírně talentovaný kluk by se věkem kvalifikoval na tři čtvrtiny oněch šampionátů, a už teď by se neměl proč lekat ani jedné z výzev...

Až do letošního roku se o 17letém Peteru Pokorném pořádně nevědělo ani na jeho rodném Slovensku. To dává smysl: s jeho rozpoznáním má stále problémy i všemocný strýček Google a z Trenčína do Rakouska koneckonců Pokorný odcházel už před necelými dvěma lety a tohle je teprve jeho první plná sezona mezi dospělými, kterou nadaný záložník před pár týdny potuploval podpisem své první profesionální smlouvy.

Za druholigový rakouský FC Liefering, "farmu" slavného Red Bullu Salzburg, k němuž ho nyní váže kontrakt až do roku 2024, si Pokorný odbyl svůj debut loni v srpnu jen pět dní před svými 17. narozeninami jako záskok za Ousmaneho Diakitého. Důsledek? O rok starší Malijec od té doby už akorát buď sedí, nebo operuje výše ve hřišti; post defenzivního středopolaře mezitím náleží Peteru Pokornému, jenž k tomuto dni platí za třetího nejvytíženějšího hráče týmu. Aniž by ještě mohl řídit auto, se sluší znovu připomenout.

Pro Pokorného je však věk pouhým číslem. Od malička se měřil se staršími dětmi, a to se zrovna mohlo jednat o tenis, hokej i fotbal — všechno sporty, které provozoval na vyšší úrovni. Jednu dobu se dle svých slov přikláněl více k tenisu, nakonec ale převážila jeho láska k týmovému sportu, konkrétně tedy kopané.

V létě 2017 si ho vyhlédl Red Bull a zprvu mu dal šanci v dorostu Salzburgu; jen pár měsíců poté, co tamní tým devatenáctiletých vyhrál mládežnickou verzi Ligy mistrů díky brance Pokorného současného spoluhráče v Lieferingu, Alexandera Schmidta. "Máme velmi mladé mužstvo, jehož věkový průměr je, tuším, kolem 18,5 let (Transfermarkt zaokrouhluje na 19 let - pozn. red.). Z fyzického, ale i taktického hlediska je to náročná liga, protože ostatní týmy hrají mužský fotbal. Hodně zápasů hrajeme do zavřené obrany a sami musíme něco vymýšlet" postihuje realitu soutěže, kde krom obdobně mladých rezerv prvoligových Austrie Vídeň, LASK Linz a Wackeru Innsbruck nastupují pouze A-týmy usilující o postup do nejvyšší soutěže.

Pakliže přítomný kolektiv teenagerů v Lieferingu jistě Pokornému proces zvykání si v cizí zemi notně ulehčil, Rakousko pro něj stále představovalo velkou výzvu. Krom jazyka a stylu fotbalu se pro něj změnila také herní pozice — ze Slovenska přicházel jako stoper, kdežto v Lieferingu ho využívají výhradně na štítu zálohy. "Při každém balonu, který dostanu, se (teď) musím podívat i za sebe. Proto jsem musel zlepšit první dotyk. To se mi podařilo, takže teď už je třeba jen přidávat na kvalitě," zhodnotil rozdíl mezi oběma rolemi mladý univerzál v únorovém rozhovoru pro Aktuality.sk, kde ho v titulku představují jako "vítězný typ".

Pokorného přítomnost v záložní řadě Lieferingu je výsledkem pečlivé analýzy trenérského ansámblu vedeného polským hlavním koučem Januszem Górou, a má vícero důvodů. Góra si zaprvé není jist, do jaké výšky Pokorný naroste, a zdali tedy bude mít na stoperu zářnou budoucnost, přičemž zkušenosti sbírané v záloze mu prý zároveň dávají lepší příležitost k rozvoji, zejména v oblasti kreativity. Liefering navíc v dlouhodobějším měřítku představuje jistou průpravu na neúnavně a fantasticky presující Red Bull Salzburg Marca Rose (na čemž se po jeho letním odchodu do Mönchengladbachu a nástupu přední americké tváře Red Bullu, Jesseho Marsche, dozajista pranic nezmění), a také v tomto ohledu by Pokorného - jednoho z nejlepších vytrvalců i sprintérů v týmu - byla v obranné linii tak trochu škoda.

Pokorného klubová trajektorie vzhůru je tak od pohledu celkem jasně načrtnutá. Góra trvá na tom, že Liefering je aktuálně pro Pokorného ideálním místem k rozvoji, a nabádá k trpělivosti, což je v pořádku - zároveň ale v Salzburgu momentálně nemohou ve vlastních řadách spatřovat žádnou vhodnější náhradu za Diadiého Samassékoua, který poutá zájem z lepších soutěží. A i kdyby neměl být Pokorný připraven do rakouské Bundesligy naskočit hned, jakmile na začátku příštího ročníku oslaví dospělost, v dlouhodobém horizontu se takový krok jeví jako nevyhnutelný. Pokorného si v Lieferingu mimořádně cení pro jeho schopnost zbořit útok soupeře a následně též zahájit útok vlastního týmu, což je v 17 vždy dobré znamení.

Pokorný již v takhle rané fázi kariéry pro své spoluhráče z druholigové rakouské obrany představuje hlavní "únikové" řešení při zakládání hry a zároveň "preferované" řešení při jejím boření; Liefering přitom konkrétně sází na jeho skvělou schopnost rychle vyhodnotit situaci, v případě potřeby si ukázkově pokrýt balon (mladý Slovák zkompletoval 78,3 % svých průniků) a na základě rozestavení spoluhráčů správně posunout míč blíže k soupeřově svatyni. Bez balonu u nohou zase Pokorný zkušeně a zpravidla vzorově kombinuje agresivní tlak na soupeře s pasivnějším přístupem, kdy si udržuje odstup a sází na svou vytříbenou poziční hru.

Díky těmto atributům Pokorný průměrně na zápas odebere 14,73 balonů, tedy více než Samassékou letos za Salzburg (13,92). A samozřejmě, Bundesliga je úrovní někde jinde, ale to ostatně i 23letý Malijec, intenzivně spojovaný s Marseille. Budoucnost by mezitím měla patřit Pokornému, jehož herní profil se s tím Samassékouovým překrývá takřka dokonale. Také bronzový medailista z MS do 20 let strávil jeden rok v prostředí Red Bull akademie kousek za Salzburgem, která je nastavená tak, aby skrze systematicky budované a přísně vymáhané hodnoty produkovala výhradně uvědomělé talenty, kteří to mají v hlavě srovnané. Pokorný se této vizi nijak nevzpírá a v Salzburgu by mu navíc brzy měl hrát do karet také příchod Marsche, který napříč rokem 2018 v zámořské MLS do základu New Yorku Red Bulls zpravidla na štítovou pozici nominoval teprve osmnáctiletého Tylera Adamse. Je to vlastně skoro až příliš dokonalá paralela.

V čistě slovenském kontextu mezitím Peter Pokorný zažívá již vysloveně raketový nástup na scénu. Kalendářní rok 2018 ještě načal mezi svými, tedy osmnáctiletými, ovšem s jeho podzimním povýšením mezi opory Lieferingu se překrýval také jeho postup do slovenské dvacítky. Letos v březnu si ho potom Adrián Guľa rovnou od začátku prohlédl také v přátelském utkání výběru do 21 let proti Řecku. A Pokorný se mu velice konkrétně odvděčil doslova po pár sekundách, když na hraně šestnáctky důrazně zatlačil na řeckou rozehrávku a kroucenou ranou slabší levačkou ve druhé minutě pohotově otevřel skóre divokého zápasu (4:3). Pokud to takhle půjde dál, bude se snad ještě letos o své místo třást i 32letý Juraj Kucka.

Ba ne, Pokorného postup do áčkové reprezentace zatím ve vší vážnosti není na pořadu dne. A ani by neměl být. Právě s Pokorného nezměrným nadáním totiž nejprve bude stát a padat slovenský úspěch na mládežnických turnajích, který se od začátku milénia v hmatatelné podobě ne a ne dostavit. Pravda, bůhví, jak by se to vše vyvrbilo, kdyby Marek Hamšík jednadvacítku vesměs dočista nepřeskočil, což generační talenti zkrátka dělávají (a nelze to nakonec vyloučit ani u Pokorného, který má teoreticky nárok na dva celé cykly), ale poněkud frustrujícím faktem zůstává, že se Slovensko protlačilo na pouhé dva evropské šampionáty juniorů a jenom ročníky 1977-79 na samém startu tisíciletí se přitom účastnily i medailových bojů (ač skutečností je, že předloňská "21" dojela spíš na formát než vlastní výkony). Právě roku 2000 cenné mezinárodní zkušenosti sbírali a později v Bundeslize, Serii A či Premier League uplatňovali Vratislav Greško, Szilárd Németh a (tenkrát ještě prakticky nevyužitý) Marek Mintál, což jen dokládá přínos takových akcí.

Byť se to na seniorské turnajové úrovni zprvu nepromítlo, zapracovat potom takové úspěšné semifinalisty s Anglií do reprezentačního áčka nebyl problém. A příjemnou úlohou záhy bylo také doplnit tuhle kostru o mírně mladší generaci Marka Čecha, Igora Žofčáka, Filipa Šeba, Filipa Hološka či nečekaného hrdiny historického mistrovství světa 2010 Kamila Kopúnka, kteří se všichni podíleli na doposud jediné slovenské zkušenosti se světovým šampionátem do 20 let (2003), a z nichž první trojice jmenovaných nechyběla ani u "kvalifikačního" a dodnes rovněž bohužel nezopakovaného Eura devatenáctiletých o rok dříve (2002).

Prostý výčet účastí a úspěchů na mládežnických turnajích v širším kontextu znamená pramálo a ani Pokorného kariéra se od něj pochopitelně nebude odvíjet, ba na jeho základě soudit. Případy Stanislava Lobotky s Milanem Škriniarem v roce 2017 nicméně dokázaly, že speciálně cenné kovy z takových akcí nemají přílišnou váhu a spíše se přihlíží k rozdílovým individuálním výkonům, takže se na takto bedlivě skautovaných pažitech počítá věru každá minuta. Samotná účast na mládežnických šampionátech není garancí ničeho, ale vždy se bude rovnat užitečnému bonusu, protože mezinárodní soutěž prostě znamená mezinárodní soutěž nehledě na kategorii, a mnohdy zpříma vede k přestupům, které definují kariéry. V dobrém i zlém.

Nechat tedy Pokorného zabojovat s devatenáctkou o Euro pořádané napřesrok, jehož kvalifikace se odehrává v rozpětí pouhých čtyř až pěti měsíců, jinak ho pevně postavit do středu příštího kvalifikačního cyklu jednadvacetiletých, a o povýšení mezi dospělé začít uvažovat teprve v roce 2021 - to se v tuhle chvíli jeví jako plán s nejrozumnějším poměrem příležitosti a rizika. A pokud Pokorný nějak závratně nezakrní na klubové scéně, nelze se úplně ubránit dojmu, že si Slováci jaksi nemohou dovolit tenhle proces nezvládnout; představa středu pole ve složení Lobotka-Pokorný-Duda je totiž už teď tuze atraktivní. Fotbaloví fanoušci na Slovensku i po celém světě si ho zaslouží...

---

Článek částečně vychází z analýzy herního stylu Petera Pokorného od Jacka Brace, kterou si můžete v originále na jeho vlastním blogu přečíst zde.