Sladkých sedmnáct: Budoucí hvězdy fotbalu se představují v exotické Indonésii

Mládežnické šampionáty ve fotbale probíhají v České republice často zcela bez jakéhokoliv povšimnutí. Když se řekne "mládežnická reprezentace", většina z nás si pravděpodobně představí národní tým do 21 let, kde ovšem nastupují i téměř "hotoví" fotbalisté, dospělí muži ve věku 23 let. Mimo Evropu je vrcholem mládežnického fotbalu MS do 20 let, které se letos odehrálo v Argentině a opanovala jej sousední Uruguay. My si ale dnes představíme mistrovství světa ještě mladších hráčů, a to v kategorii do 17 let, které začíná v pátek 10. listopadu.

Hned na začátku se nám s ním trochu prolne zmíněné MS do 20 let, jelikož to se mělo původně konat v Indonésii. Té ovšem bylo na konci března pořádání mistrovství odebráno kvůli nechuti hostit na své půdě Izrael. O pár dní později přišla FIFA s nesmírně šalamounským řešením, kdy "po diskusi" s fotbalovou federací Peru doporučila Peruáncům vzdát se pořádání MS do 17 let kvůli infrastrukturním defektům. Už 3. dubna, tedy necelý týden po odebrání pořadatelství jedné světové akce kvůli směšování politiky a sportu, byla Indonésie představena jako nový pořadatel. Inu, "není Izrael, není problém", řekli si vysoce postavení pánové z FIFA. Což o to, stadiony mají v Indonésii krásné, otázkou ale bude návštěvnost turnaje. Na své si ale minimálně v Jakartě přijdou minimálně hoši z Nové Kaledonie, pro které půjde o celoživotní zážitek, zahrát si na stadionu s kapacitou 82 tisíc lidí, což odpovídá zhruba třetině populace celé ostrovní země. Ovšem pozor, rekordní návštěva na zápas do 17 let je těžko uvěřitelných 98 943 diváků, kteří přišli na finále v roce 2011 mezi Uruguayí a Mexikem.

Mistrovství světa do 17 let má už relativně dlouhou tradici. Poprvé se konalo roku 1985 v Číně, tehdy ještě jako kategorie do 16 let. Na současnou podobu si muselo počkat až do roku 1991. Poslední změna, která se odehrála, nastala v roce 2007 a bylo jí rozšíření na 24 účastníků. Ve stejném počtu se odehraje i letošní turnaj. Po celou dobu se však šampionát potýká se stejnými neduhy jako všechny ostatní, a to s absencí těch skutečně největších hvězd dané věkové kategorie. K tomu se ale dostaneme později.

Uhodli byste, který národní tým je v této věkové kategorii historicky nejúspěšnějším? Tak schválně, dám vám prostor si chvíli zapřemýšlet. Bude to Německo, Anglie, Španělsko nebo třeba Brazílie? Pokud jste tipovali poslední jmenovaný tým, byli jste jen těsně vedle. S pěti tituly ale vévodí historickým tabulkám překvapivě Nigérie. Ano, přechod do dospělého fotbalu je mnohdy velmi těžký, navíc u triumfů z let 1985 a 1993 by cyničtější čtenáři mohli právem namítat, že možná Afričané přivezli na turnaj mnohem starší hráče než tvrdili. Dodnes je tato praktika v Africe relativně běžná, a to zvlášť proto, že v mnoha chudých státech jednoduše ani nevíte, kdy jste se přesně narodili. V posledních letech ale na Africkém poháru národů do 17 let probíhá povinné testování věku pomocí magnetické rezonance. Jen letos díky tomu byly odhaleny podvodné praktiky Jižního Súdánu a Libérie...

Abyste si nemysleli, že se na turnaji představují jen hráči druhé a třetí kategorie, zde je výčet hvězdných fotbalistů, kteří si tímto turnajem prošli. Především je to ikonický Ronaldinho, který svým pojetím "Joga bonito" bavil diváky tak, jak to dnes vlastně téměř nikdo neumí, a to včetně superhvězd jako Mbappé nebo Haaland. Rovněž Ronaldinhův krajan Neymar, odjakživa v brazilském prostředí považovaný za fenomenální talent, nevynechal turnaj v roce 2009. Za Španělsko si zase na turnaji v různých dobách zahráli třeba Xavi, Fernando Torres nebo Cesc Fábregas. V italském dresu se proháněli mladí Francesco Totti nebo legendární Gigi Buffon. V posledních letech turnajem prošli třeba Victor Osimhen, Phil Foden, Aurélien Tchouaméni nebo Ferrán Torres. Zkrátka a dobře, je dost důvodů pro ambiciózní (i menší) kluby sledovat tento turnaj.

Přehled skupinové fáze s pravděpodobnými favority:

Skupina A: Indonésie, Panama, Ekvádor, Maroko

Skupina B: Španělsko, Kanada, Mali, Uzbekistán

Skupina C: Brazílie, Írán, Nová Kaledonie, Anglie

Skupina D: Japonsko, Polsko, Argentina, Senegal

Skupina E: Francie, Burkina Faso, Jižní Korea, USA

Skupina F: Mexiko, Německo, Venezuela, Nový Zéland

Fotbal v této kategorii je velmi nevyzpytatelný. Hráči ještě nejsou dospělí a psychická nepohoda například ve formě prvního obdrženého gólu dělá divy. Takto například domácí Indonésie v kvalifikaci vyhořela proti Malajsii 1:5, ačkoliv po vzájemných zápasech s Guamem mohli mít fanoušci dojem, že Indonésie musí být jasným favoritem (Guam přejela 14:0, zatímco Malajsie s ním remizovala 1:1). Obecně platí, že v této věkové kategorii jsou nejsilnější Latinoameričané a Afričané, doplněni o tradiční evropské fotbalové země. Naopak Asiaté zaznamenali historicky pouze minimum úspěchů (už hodně fousaté vítězství Saúdské Arábie a 4. místa Ománu, Kataru a Bahrajnu, která pamatují ještě mladá léta Josefa Jindřiška).

Předně je třeba říct, že ze skupin postupují přímo do osmifinále 2 nejlepší týmy z každé skupiny. Postupují ale také 4 nejlepší týmy ze 3. míst. V rámci skupin A a B jsou favorité poměrně jasní. Jde o kontinentální vicemistry Ekvádor a Maroko ve skupině A a o Španělsko a Mali ve skupině B. Troufnu si říct, že obě africké země a Španělsko budou patřit mezi černé koně na vítězství celého šampionátu. Ambice Ekvádoru musí být i kvůli absenci své největší hvězdy Páeze střízlivější. V případě Mali je tahounem vývoje mládeže klub s roztomilým názvem Yeelen Olympique, který na loňském "redbullovém" šampionátu Next Generation Trophy vypálil rybník všem velkoklubům jako Inter Milán, Bayern Mnichov nebo RB Lipsko. Jako druhý se na stejném turnaji umístil tým Independiente del Valle z Ekvádoru. Tato generace tvoří jádro mistrovství světa do 17 let. Maroko zase využívá kombinace rodáků ze západní Evropy, kteří hrají za mládežnické týmy evropských velkoklubů, a vlastní líhně talentů pojmenované po králi Muhammadovi VI. Nelze však podceňovat ani šance neustále se zlepšující Kanady a Panamy. Druhá jmenovaná země však před turnajem odehrála dva přátelské zápasy právě s pozdějším soupeřem z Ekvádoru a v obou podlehla (0:4 a 1:2). Uvidíme, nakolik konkurenceschopná bude domácí Indonésie posílená o 2 "zahraniční" hráče Welbera Jardima ze Sao Paula a Amara Brkiće z Hoffenheimu. Možná se pro Panamu rýsuje možnost postupu ze 3. místa.

U skupiny C se zastavíme jen krátce, jelikož zde se opravdu žádné překvapení nedá očekávat. Brazílie se i bez budoucí hvězdy Endricka stala kontinentálním šampionem a Anglie má tradičně velmi silnou mládež. V roce 2017 dokonce turnaj vyhrála. Írán ale bude mít díky přítomnosti Nové Kaledonie alespoň možnost doufat v postup ze 3. místa. Naopak skupina D bude zlatým hřebem první fáze turnaje. Jasným favoritem na postup je zejména africký mistr Senegal, který bude těžit z dřívější fyzické vyspělosti afrických mládenců. Uvidíme ale, jak si povedou Japonci v čele s ofenzivním talentem Gaku Nawatou proti Argentině s budoucí hvězdou Claudiem Echeverrim. Pokud bych měl doporučit nějaký zápas skupinové fáze, tak právě souboj Japonců a Argentinců. Čtvrtým týmem do party je zde Polsko, které rovněž může své soupeře nepříjemně zaskočit, zatím se ale mladí Poláci představili pouze ve špatném světle, když byla čtveřice hráčů vyloučena z týmu z disciplinárních důvodů. Polští novináři ovšem generaci roku 2006 hodně věří a přirovnávají ji k silnému ročníku 1988. Na evropském šampionátu předváděli hodně ofenzivní podívanou. Na druhou stranu, přehnaný optimismus je pro naše sousedy typický, tak se nechme překvapit, jak se budou na turnaji Poláci prezentovat.

Francouzi jsou vždy nevyzpytatelným týmem bez ohledu na věk. Můžou vypadnout po třech ostudných výkonech stejně jako vyhrát celý turnaj (oboje už se také několikrát stalo). Zatímco hráči do 20 let předvedli první variantu, kdy nebyli schopní postoupit ani ze skupiny s Gambií, Jižní Koreou a Hondurasem. Jejich mladší kolegové by si ale s Korejci poradit měli, zda budou mít ale i na rapidně se zlepšující Američany, si netroufám říct. Těžko říct, co čekat od nenápadné Burkiny Faso. Na africkém šampionátu dokázali porazit Nigérii a s pozdějším mistrem ze Senegalu prohráli až na penalty. Šanci poslat domů lehkovážné Francouze určitě mají.

Závěrečná skupina F patří opět mezi ty silnější. Mexičané jsou tradičně v kategorii do 17 let jedni z hlavních favoritů, Němci mají velmi dobrý tým v čele s Assanem Ouédraogem. Zároveň velkou výhodou Němců bude výšková převaha ve většině zápasů. Venezuela na první pohled sice může působit jako chudý příbuzný, bude je však táhnout David Martínez, jeden z nejlepších hráčů ročníku 2006 na světě. Velké naděje naopak nedávám Novému Zélandu, který ovšem minimálně proti Venezuele může zamíchat pořadím skupiny a doufat alespoň v postup ze 3. místa.

Shrnuto a podtrženo, mezi největší favority bude pravděpodobně patřit Senegal, Německo, Brazílie, Anglie a Španělsko. Nepřekvapilo by mě ale vůbec, kdyby zazářilo Maroko nebo Mali. Úspěch asijských týmů letos asi opět nepřijde, jelikož suverénně nejtalentovanějším Asiatům, tedy Japoncům, příliš nepřál los. Vítěznou trofej si podle mého názoru poprvé v historii odnesou Němci, jejichž tým působí velmi komplexně, technicky zdatně a zároveň své soupeře budou převyšovat i fyzicky.

Není překvapením, že ty největší hvězdy ročníků 2006 a 2007, o kterých už většina fotbalového světa slyšela, jako jsou Lamine Yamal, Kendry Páez, Endrick nebo Eli Junior Kroupi, budou na turnaji chybět. Yamal a Kroupi jsou už zavedenou součástí A-týmů svých klubů a Páez se dokonce pod novým trenérem Sánchezem vyprofiloval v klíčového ofenzivního tahouna A-týmu Ekvádoru. Do reprezentace se poprvé podívá i Endrick jakožto nejmladší hráč od dob Ronalda. Brazilcům na turnaji nepomůže ani ofenzivní záložník Luis Guilherme. Veliká škoda je pak absence gólmana Diega Kochena z USA (vybrat si může v budoucnu také Peru nebo Venezuelu), který patří mezi největší světové talenty na tomto postu. Například australská kometa tanzanského původu Nestory Irankunda zase bude chybět s celým svým národním týmem, jelikož Australané v kvalifikaci příliš brzy narazili na Japonce a kufry si balili už po čtvrtfinále kontinentálního šampionátu (z AFC postupují jen 4 týmy).

Málokdo je v 17 letech taková hvězda, aby byl nepostradatelným členem základní sestavy klubu či reprezentace, talentů ke sledování tedy bude stále mnoho. V rámci popularizace by všechny zápasy měly být zdarma ke zhlédnutí na stránkách FIFA+. Vřele doporučuji pustit si pro potěchu duše alespoň některé zápasy. Tento fotbal často není tolik svázaný taktikou a velký byznys do této kategorie ještě tolik nepromlouvá, tudíž budete mít možnost sledovat jednotlivé vývojové školy z celého světa. Jako reklama by mohl posloužit gólový průměr šampionátů, který činí 3,1 gólů na zápas, ačkoliv nutno podotknout, že se o vysoký gólový průměr na turnaji zaslouží nemalou měrou zejména Nová Kaledonie.

Nyní už ale alespoň k některým hráčům. Brankáři v 17 letech ještě nebývají potřebnou oporou svého týmu a velmi často chybují zejména při sbírání vysokých míčů. Z vlastního pozorování ovšem můžu říct, že minimálně ekvádorský gólman Cristhian Loor působí na svůj věk nesmírně vyspěle a na letošní Copě Libertadores do 20 let dle mého názoru i zastínil svého o 3 roky staršího kolegu Pinargoteho. Jihoameričtí gólmani to mají s prosazením v zahraničí zpravidla složitější, protože vykazují trochu jiný profil než požaduje evropský fotbal. Právě Loor by ale mohl být jedním z těch, kteří se kvůli svému klidu a schopnostem prosadí.

Mezi nejtalentovanější obránce na turnaji určitě patří Brazilec Vítor Reis z Palmeiras. Mladík obdivující (jak jinak) svého krajana Marquinhose vyniká rychlostí a také dobrou poziční hrou. Právě taktická nevyspělost obránců bývá nejčastější příčinou občasných gólových přestřelek na této úrovni. Reis by naopak měl svému týmu dodávat jistotu. K dalším nadějným stoperům patří například Španěl Jon Martín nebo velmi vysoký Maročan Abdelhamid Aït Boudlal. Mezi krajními obránci by pak měl excelovat Němec s libyjskými kořeny Almugera Kabar. Jde o velmi ofenzivního krajního beka Dortmundu vynikajícího rychlostí, přesnými centry a tahem na bránu.

Potenciál stát se opravdovou hvězdou má také Argentinec Claudio Echeverri. Na svém kontě už má i 4 starty za A-tým legendárního River Plate, ve kterých zaznamenal jednu asistenci. Jeho hlavními přednostmi je dokonalý driblink a cit pro přihrávku, zkrátka klasický tvůrce hry jihoamerického střihu. Dalším velmi zajímavým tvůrcem hry je opět Němec Noah Darvich, hájící barvy Barcelony. Abych představil i některého hráče nastupujícího v roli defenzivnějšího záložníka, vybral jsem si Ekvádorce Juana Rodrígueze. Jde o hráče jak silného na balonu, tak i velmi silného do defenzivy, kde navíc vyniká agresivitou a nechutí prohrát a vypustit jakýkoliv souboj. Naopak ačkoliv jeho rozehrávka je na velmi slušné úrovni, občas směrem dopředu paradoxně nehraje s takovou intenzitou jako směrem dozadu. Dokonalým univerzálem a jasným tahounem Němců pak bude záložník Schalke Assan Ouédraogo.

Mládežnický fotbal je často zaměřený především na ofenzivu, proto množství zajímavých ofenzivních hráčů výrazně převyšuje množství, které je zde možné zahrnout. Koho rozhodně nemohu vynechat, je Kauã Elias z Brazílie. Tento 181 cm vysoký útočník se stal nejlepším střelcem kontinentálního šampionátu díky své rychlosti, síle i schopnosti orientovat se v soupeřově vápně. Už v takto mladém věku jde o poměrně komplexního útočníka a nedivil bych se jeho rychlému přesunu do Evropy. Na turnaji bude hrát i nedávno zde na EuroFotbalu představený Marc Guiu. Na závěr bych ještě rád vyzdvihl křídelníka Venezuely Davida Martíneze, jelikož díky jeho schopnostem mají hráči ze severu Jižní Ameriky šanci potrápit jakéhokoliv soupeře. Jako jeden z mála hráčů do 17 let hraje již pravidelně za A-tým Monagas ve venezuelské lize, kde letos zaznamenal v 8 zápasech gól a asistenci. Další gól a asistenci pak přidal za Monagas v Copě Libertadores. Martínez sice bývá kritizován, že používá hlavně levou nohu, jinak ale má vlastně úplně vše, co má ofenzivní hráč mít. Má dokonalý driblink, skvěle vytváří šance a má dělovou a často nechytatelnou střelu levou nohou. Připomíná mi trochu svého vrstevníka Kendryho Páeze, jen ta pravá noha Martíneze trochu víc limituje... I tak by se ale měl údajně brzy z Monagas přesunout do slavného Ajaxu.

To je ode mě z představení MS do 17 let vše. Jak už jsem zmiňoval, turnaj bude možné sledovat na kanálu FIFA+ ve velmi dobré kvalitě a já doufám, že jsem Vás alespoň trochu nalákal pustit si tento taktikou nesvázaný a talentem naplněný turnaj.