Schranz na Euru dostál své přezdívce. Odchod ze Slavie? Přestup by musel dávat smysl, vysvětlil

Už pár dní je zpátky v Praze. A s vizitkou nejlepšího střelce nedávno skončeného mistrovství Evropy ve fotbale se slovenský útočník Slavie Ivan Schranz (30) chystá na novou ligovou sezonu. Bez pochyby bude jednou z jejích největších osobností. Hráčů s takovým úspěchem po domácích trávnících příliš neběhá. "Je to velké," přisvědčuje Schranz v exkluzivním rozhovoru, který před startem ligy poskytl slovenské redakci Livesport Zpráv.

Cody Gakpo. Harry Kane. Georges Mikautadze. Jamal Musiala. Dani Olmo. A Ivan Schranz. O cenu pro nejlepšího střelce turnaje se podělilo šest hráčů, včetně rodáka z Bratislavy. Všichni vstřelili tři góly. Schranz a Mikautadze na to potřebovali nejméně zápasů (čtyři). "Vnímám to celé velmi pozitivně. Ať už z hlediska Eura jako celku, že se mi tam podařilo dostat, což byl můj primární cíl. Poté jsem na něm chtěl odehrát nějaké minuty, protože mi nominace před třemi lety unikla. A s tím přišly i góly, což je skvělé. Být mezi nejlepšími střelci je určitá satisfakce," vykládá.

Na oficiální potvrzení si však Schranz musel počkat až do posledního hracího dne, protože Olmo i Kane měli ve finále šanci jej předstihnout. Ani jednomu z nich se však nepodařilo skórovat počtvrté. "Trochu jsem doufal, ale ne, že bych jim to nepřál. Fandil jsem i sobě, chtěl jsem zůstat mezi nejlepšími. Nakonec to vyšlo. Hlavně lidi v mém okolí mi připomínali, že zbývají dva dny, pak jeden a může to vyjít," pokračoval s úsměvem.

A měli pravdu... Co jste vlastně po osmifinálovém vyřazení od Anglie stihl?

"Dopřál jsem si pauzu, odjel s rodinou na dovolenou, abych si odpočinul a vypnul. Po finále, když se potvrdilo, že jsem mezi nejlepšími střelci, bylo rušno. Z mediálního hlediska toho bylo hodně, na což nejsem zvyklý. Na druhé straně to byly příjemné starosti..."

Už jste si stačil uvědomit, že jste se stal nejlepším střelcem mistrovství Evropy?

"Možná ještě ne. A asi na to nedokážu úplně odpovědět. Dal jsem tři góly, o pozici nejlepšího střelce se dělím s dalšími pěti hráči. Neberu to tak, že jsem jich dal osm. Jasně, v historických tabulkách to bude zářit celý život, takže jsem si toho vědom. Předpokládám, že později si plně uvědomím, co jsem dokázal."

Zníte až příliš skromně. Do dějin slovenského fotbalu jste se však nesmazatelně zapsal, neboť nikomu před vámi se podobný počin nepodařil. Vážíte si toho i na základě historického hlediska o to víc?

"Samozřejmě. Je to určitě skvělá reklama pro Slovensko, že mezi nejlepšími hráči je i Slovák. Skvělé, mám z toho radost. Možná to vypadá, že to převádím do skromné roviny, ale v podstatě si uvědomuji jednu věc. Hráči z velkých klubů, největších reprezentací nedali víc než tři góly. To určitě taky něco znamená. Snažím se to brát objektivně."

Fotbalisté by si měli klást ty nejvyšší cíle. Jel jste do Německa s tím, že budete nejlepším střelcem šampionátu?

"Ne! (směje se) Když jsem se před turnajem loučil se spoluhráči ze Slavie, žertoval jsem: 'Nikdy nevíte, třeba budu nejlepší střelec a už se nevrátím!' Ale musím zopakovat, že mým hlavním cílem bylo být v konečné nominaci a odehrát co nejvíc minut. Samozřejmě, když už jsem tam byl, chtěl jsem dát nějaký gól. Vyhrávat zápasy. Gólů přibývalo, což je pro mě přirozené. Člověk musí mít vždycky ambice."

Který z těch tří zásahů vám utkvěl v paměti nejvíc?

"Všechny tři mají obrovskou hodnotu. Z takového logického hlediska měl velkou hodnotu ten s Belgií. Bylo to za tři body a můj první. Ale nejvíc mi utkvěl v paměti ten proti Anglii. To už byla fáze play off, podařilo se mi skórovat pod tribunami s našimi skvělými fanoušky. Anglie je Anglie, kolébka fotbalu. Rozhodně na to budu vzpomínat hodně dlouho. Ne každému se podaří zahrát si proti nim a vstřelit gól na šampionátu. Je to skvělé. Škoda, že nepřinesl postup. Byli jsme velmi blízko."

Když se podíváme na cestu Slovenska, bylo osmifinále opravdu maximum?

"Určitě ne! Před začátkem turnaje bychom řekli, že chceme osmifinále. Hráli jsme ve skupině, ze které se dalo postoupit. Ve vyřazovací fázi pak můžete narazit na špičkové týmy a nikdy nevíte, kdo bude v jaké formě. Když jsme viděli, že Angličané nejsou tak dominantní nebo přesvědčiví, šli jsme do toho s tím, že chceme jít dál. Opravdu jsme věřili, že je to reálné, a na hřišti jsme to lidem a fanouškům ukázali. Kdo ví, kam bychom se dostali... Pavouk byl rozdělený tak, že jsme se mohli třeba do semifinále. Jeho druhá strana budila větší respekt."

Bude vás těch pár vteřin od čtvrtfinále a skalpu pozdějšího finalisty ještě dlouho pronásledovat nebo se s podobnými zklamáními vyrovnáváte rychle?

"Jsem v pohodě, je to fotbal, to se prostě stává. Občas mě to zasáhne, když mi to někdo připomene nebo si sám vybavím vzpomínky na Euro. Uvědomím si, jak jsme byli blízko a jaká je to velká škoda. Kde jsme mohli být... Většinou už ale řeším jiné povinnosti, mám plnou hlavu práce. Život rychle utíká, nedovolí mi zastavit se nebo se ztratit v myšlenkách. Přes to všechno jsme ukázali spoustu dobrých věcí, což je pozitivní. Všechno ostatní je tak, jak má být."

Přesto, byl to záblesk Bellinghamovy geniality?

"Nevnímám to tak. Byly to nůžky, ale bylo to na konci zápasu. Situace, kdy si asi řeknu, že jsme ji mohli zvládnout lépe. Fotbal bohužel přináší chyby. Hráli jsme proti Anglii. Je normální, že děláme nějaké chyby. Myslím si, že kdybychom stáli lépe nebo kdyby to nebylo v samotném závěru, ale v 60. minutě... Nebyli bychom tak unaveni a dokázali bychom se lépe koncentrovat, vyřešit to. Díval jsem se na to s odstupem času. Stano Lobotka skákal s protihráčem, který prodloužil dlouhý aut. Kdyby to bylo dřív, byl by tam někdo vyšší než my, jinak bychom je rozebrali. Odrazilo se to k němu a tam je těžké rychle reagovat. Nepřirovnával bych to k záblesku geniality. To spíš sedí na Ronalda nebo Balea. Bellingham byl ve správný čas na správném místě a zachránil to k tyči."

Už jste naznačil, že Slovensko předvedlo spoustu dobrých věcí. Nenechali jste se zastrašit žádným z favoritů a vždy jste hráli minimálně vyrovnanou partii. Jste tím pádem před kvalifikací na mistrovství světa 2026 optimista?

"Ano, proč ne? Máme svou tvář, která je zřejmá. Myslím, že je to velmi pozitivní a důležité, abychom si ji udrželi. Samozřejmě hodně záleží na výsledcích, jak se v kvalifikaci chytneme. Když se naladíme na vítěznou vlnu a uspějeme v prvních dvou nebo třech zápasech, je hned všechno jinak, než když se nedaří a jste pod tlakem. Je tu spousta faktorů. Už jen to, že všichni hráči v širším kádru, což je zhruba 50 fotbalistů, zhruba vědí, jaké jsou jejich role a co se od nich očekává, kde se s nimi počítá. Byli na soustředění nebo na kempu a když přijdou do národního týmu, není to pro ně nic nového. Velké plus, které nám usnadňuje se na hřišti prosadit. I díky tomu si můžeme myslet, že už se blýská na lepší časy. Máme skvělé hráče. Ti mladí se prosazují."

Vraťme se k vašim cílům. Před začátkem Eura visela ve vzduchu otázka, kdo převezme ve slovenské reprezentaci roli lídra střelců. Vaše jméno se na tomto seznamu neobjevilo, bral jste to jako dodatečnou motivaci?

"Možná jsem to nějak vnímal, ale neřešil jsem to tak zásadně. Spíš jsem se na to díval tak, jak to cítím uvnitř týmu. Většina zátěže je z pohledu veřejnosti vždycky na hrotovém hráči. Myslím, že to tak lidé vnímají, ale my jsme tam většinou v ofenzivě tři. Takovou sezonu nebo takové hluché období jsem v reprezentaci ještě neměl. Ale dokázal jsem lidem, že to nic neznamená. Je to o načasování formy, troše štěstí a být ve správný čas na správném místě. Zároveň jsem těžil z naší levé strany, která byla aktivní. Jsem jiný typ než Haraslín nebo Suslov. Právě na pravé straně byl důraz, takže jsem se často mohl pohybovat v prostorech na zadní tyči."

Narážím také na to, že jste mužem velkých gólů. Trefil jste se na jaře v play off Evropské ligy proti AC Milán, rok předtím jste rozhodl v prodloužení proti Rakówu o postupu Slavie do skupiny Konferenční ligy. Máte nějaký speciální recept na to, jak se prosadit, když je to nejvíc potřeba?

"Říká se to o mně. (usmívá se) Ve Slavii mám přezdívku - muž velkých zápasů. V Evropě dávám góly, i když žádný recept nemám. Je to asi jen ve mně, že dokážu najít ten správný moment. Někdy je to tak, že čím větší zápas, tím lépe pro mě a tím víc se mi daří."

Na gól v reprezentaci jste čekal víc než dva a půl roku, od 11. října 2021 proti Chorvatsku při remíze 2:2. Cítil jste v tomto směru nějaký tlak?

"Vůbec ne. Necítil jsem to tak po dlouhou dobu. Navíc jsem byl zraněný, nejezdil jsem na srazy. Do reprezentace jsem přišel znovu před rokem proti Islandu, na první akci pod trenérem Calzonou. Od té doby jsem připravoval šance pro spoluhráče, ale sám jsem se do nich nedostával. Věřil jsem si, nebral jsem to jako tragédii. Když říkáte, že to byly dva roky, jsem rád, že jsem je zlomil. Za celou kariéru jsem dal za Slovensko tři góly a teď jsem jich dal stejný počet za dva týdny..."

Dodal vám Francesco Calzona, pod nímž se hra Slovenska výrazně zvedla, potřebné sebevědomí a víru v sebe sama?

"Určitě. Podvědomě nám dodává sebevědomí i to, že přesně víme, co po nás na hřišti chce. Usnadňuje nám to rozhodování v daných momentech a situacích. V opačném případě děláte chyby, neděláte správná rozhodnutí. Teď už víme, kdy a jak reagovat. Od první chvíle mi dává najevo důvěru, což je pro hráče vždy klíčové. Typologicky jsem asi ten fotbalista, který mu v mozaice chyběl. Jsem mu za to vděčný. Díky němu se mi hraje lépe, dělám lepší rozhodnutí a dávám góly."

Jste z individuálního hlediska spokojen s minulou sezonou ve Slavii?

"Záleží na tom, jak se na to dívám. Jsem víceméně spokojený. Mrzí mě ovšem, že jsme se Slavií nevyhráli titul a že nám unikl postup proti Anglii. Prakticky 95 minut jsme měli Angličany na lopatkách. Chybělo nám trochu štěstí, pár vteřin. Celkově jsem ale spokojený. Nehrál jsem tolik jako v předchozích sezonách, protože mě přibrzdila zranění, ovšem v důležitých zápasech a momentech jsem se snažil být platný. V pohárech se mi dařilo a Euro bylo takovou třešničkou na dortu. Kdybych před Eurem přemýšlel, jestli byla sezona úspěšná, nebo neúspěšná, váhal bych. Teď mohu říct, že úspěšná byla."

I díky šampionátu se o vás mluví jako o žhavém kandidátovi na velký přestup. Přijal byste ho ve svých 30 letech, pokud by to mělo smysl pro vaši rodinu, vás i klub?

"Ve Slavii jsem velmi spokojený. Je to tým, který mi sedí. Získal jsem si přízeň fanoušků, lidi mě tu mají rádi, vybudoval jsem si tu vztahy. Cítím se tu ceněný. Je pravda, že se o tom hodně mluví, já se na to však vůbec nesoustředím. Nechci si takovými věcmi zahlcovat hlavu, od toho jsou tu agenti. Pokud se objeví něco zajímavého, co by dávalo smysl mně, rodině i klubu, myslím, že bychom to začali řešit. Teď po turnaji se v tomto směru roztočí kolotoč."

Jaké cíle máte pro příští rok?

"Budu se snažit zůstat zdravý a udržet si formu, ve které jsem hrál na Euru v Německu. Ostatní věci, které se stanou, úplně neovlivním. Je možné, že přijde nějaká nabídka a já to budu řešit. Ale jsou to příjemné starosti..."

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.