Šance přináší Spartě i jejím soupeřům. Preciado září v ofenzivě, v obraně ale kupí chyby

Během pár minut dokáže strhnout stadion a rozebrat obranu soupeře, stejně rychle ale umí nabídnout protivníkovi šanci. Ángelo Preciado (27) bezpochyby patří k nejrozporuplnějším hráčům současné Sparty. Ekvádorský svéráz rozděluje fanoušky i odborníky jako málokdo jiný. A proto se nabízí otázka - je ofenzivní zbraní, nebo přílišným rizikem?

Když Sparta nastupuje s Preciadem v základní sestavě, málokdy - zejména fanouškům - chybí emoce. Pro jedny je symbolem odvahy, rychlosti a ofenzivní přímočarosti, pro druhé hráčem, jehož chyby v defenzivě dokážou srazit celý tým. Před čtvrtečním duelem Konferenční ligy, jenž uzavře sparťanský podzim, se proto znovu nabízí otázka: Co vlastně Preciado Spartě dává - a co jí bere?

Ekvádorský reprezentant se od svého příchodu na Letnou profiluje jako typ krajního (až křídelního) hráče, kterého nelze přehlédnout. Neustálými náběhy do hloubky, rychlostí a ochotou zapojovat se do kombinace dává Spartě rozměr, který v kádru nemá mnoho alternativ. Právě v ofenzivní fázi patří Preciado k nejaktivnějším hráčům týmu, což potvrzují i čísla.

Podle dat společnosti Opta má Preciado mezi sparťany nejvíce progresivních vedení míče (75), v počtu vytvořených šancí ze hry je čtvrtý (22) a v driblinku ho předčí jen kapitán Lukáš Haraslín.

S plusy však neoddělitelně přichází i druhá strana mince. Přestože při pohledu na tvrdá data nepůsobí Preciado jako hráč, který by v defenzivních činnostech výrazně propadal (viz grafika), reálný dojem ze zápasů bývá často jiný. Nejde ani tolik o souboje či fyzickou připravenost, spíš jde o jeho přístup k jednotlivým situacím. Preciada sráží laxnost a podcenění - pocit, že daný moment zvládne i se "zařazenou dvojkou", aniž by musel jít naplno.

Tahle lehkovážnost, která je typická pro Jihoameričany, se opakuje v klíčových momentech. Ne proto, že by nestíhal, ale proto, že hraje s vědomím, že má čas navíc. V obranné fázi je to ale luxus, který si defenzivní hráč na této úrovni dovolit nemůže. A když se takové rozhodnutí potká s kvalitou soupeře, následuje trest.

Typickým příkladem je poslední ligová ztráta s Libercem. Preciadova chyba před první inkasovanou brankou nepramenila z obrovského tlaku soupeře, ale z jeho vlastního (laxního) rozhodnutí. Místo jednoduchého řešení - přihrávka slabší levou nohou dolů - Ekvádorec míč předržel, až o něj přišel a poskytl soupeři volný prostor.

"Umí být důležitý v ofenzivě, ale občas něco podcení či neudělá dobré rozhodnutí v defenzivě. Hráči dělají různá rozhodnutí a občas jsou správná, občas vedou k chybě jako proti Liberci," shrnul trefně ve středu na tiskové konferenci sparťanský trenér Brian Priske. 

Problémy se navíc neomezují jen na práci s míčem nebo souboje o něj. Preciado mohl být podepsaný i pod další inkasovaný gól, který by takřka jistě znamenal liberecké vítězství. Tentokrát svým pomalým vyběhnutím narušil ofsajdovou linii. Zatímco zbytek obrany reagoval včas, ekvádorský bek zaspal, čímž udržel ve hře Ermina Mahmiče. I to jsou momenty, které fanouškům zůstávají v paměti víc než jakýkoli (leč sebelepší) čísla.

"Pracuji s ním stejně jako s ostatními hráči z kádru. Na hřišti, u videa, máme meetingy... Bavíme se spolu, řešíme různé věci. Ale není to nic zvláštního. To samé je i u ostatních členů týmu," dodal dánský kouč na Preciadovu adresu.

Ekvádorec i přes Priskeho slova zůstává jedním z nejvýraznějších paradoxů současné Sparty. V jeho případě není na stole otázka kvality, ale míry rizika, kterou jsou Tomáš Rosický a spol. ochotní podstoupit. A čtvrteční zápas může nabídnout další odpověď na otázku, zda se tahle sázka vyplatí i po zimní pauze.