Ruští majitelé měli velké oči, ale nevěděli, jak to uchopit, tvrdí Čech s minulostí v Celje

Leden 2021. V Celje bylo pár měsíců od zisku titulu. Velké ambice. Ale realita byla jiná. Slovinský celek měl rozprášený mistrovský tým a trenér Jiří Jarošík (47) ho měl dostat zpátky nahoru. Na pomoc si vzal asistenta Panajotise Kucalase (33), někdejšího sparťanského odchovance. "Všechno jsme poznávali za pochodu. Také to podle toho dopadlo," povídá v rozhovoru pro Livesport Zprávy muž, který dnes pracuje jako kondiční kouč. Že to Celje, čtvrteční soupeř Baníku Ostrava, za pár let dotáhne do čtvrtfinále Konferenční ligy, by ho tehdy vůbec nenapadlo.

Jste překvapený?

"Vím, že tam byly obrovské plány. My jsme měli takovou smůlu a štěstí... Jak se to vezme. V té době přicházel přerod klubu. Přišli jsme tam poté, co vyhráli ligu a po něm prodali veškerý opory. Kluky, kteří byli ve středním věku a v podstatě táhli celý tým."

Stavěli jste všechno od začátku?

"Na přípravu jsme dostali asi 34 hráčů, všechno vesměs mladí kluci. Vedení chtělo změnu, okysličit kádr, hrát mladé. Samozřejmě jsme se v tom plácali a dopadlo to blbě. Měli jsme jednu výhru během 22 zápasů."

Tehdy by vás asi nenapadlo, že Celje bude hrát čtvrtfinále Konferenční ligy a ještě bude vyrovnaným soupeřem Fiorentině, že?

"Heleďte, upřímně jsem si to asi nedokázal představit. Nebo vůbec mě nenapadlo, že se dostanou takhle daleko. Na druhou stranu ambice tam byly už tehdy. Bylo znát, že finance jsou, zázemí bylo také dobré. Do toho měli lidé v klubu obrovský zápal a zaujetí."

Polovinu kádru dnes tvoří cizinci ze všech koutů světa. Jak to bylo za vás?

"Byli tam, ale zrovna Srby, Chorvaty či Bosňany jsme nebrali jako cizí hráče, protože oni se spolu domluvili a de facto jedinými cizinci jsme byli my s Jirkou. V kabině se mluvilo srbochorvatštinou a angličtina se v podstatě skoro nepoužívala. Anglicky jsme mluvili my, když jsme udíleli pokyny a další asistent byl ze Srbska, tak hráčům tlumočil."

Jak moc velkým klubem Celje je?

"Co si budeme povídat. Když jsme přišli po titulu, měli jsme smělé plány. Do té doby jsme byli ještě s Davidem Holoubkem v Liberci, v Ružomberku a pak už jen s Jirkou v Ústí nad Labem. Byl to pro nás velký skok. Najednou jsme byli na velkém stadionu pro 13 tisíc lidí. Osobně jsem vnímal Celje jako velkou šanci, ale zároveň jsme tušili, že Maribor a Olimpija jsou ještě dál."

Proč to tedy nevyšlo?

"Začali jsme všechno poznávat až v průběhu, na což nebyl moc prostor a dohnalo nás to. Ale vemte si, kolik dalších trenérů se v klubu protočilo, než přišel současný kouč Alberto Riera a situace se stabilizovala. Až dnes to pod ním má hlavu a patu a daří se jim."

Na co dodnes vzpomínáte?

"Výrazně to ovlivňoval covid. Opatření byla přísná. Člověk z toho neměl moc pozitivní náladu. Ale ještě před startem jara jsme byli na soustředění v Turecku, kde jsme hráli proti klubům z ruské ligy a sehráli jsme tam fantastický zápasy. Byli jsme s Jirkou překvapeni, jak dobře jsme vypadali a říkali si: Ty brďo, to bude jízda! Taková kvalita. Jenže jsme to nedokázali přenést do ligy. Začal na nás být tlak a bylo složité s tím něco provést."

Jaká je slovinská liga?

"Je to zajímavá soutěž, kde se hraje slušný fotbal. Nedosahuje však úrovně české ligy co se týká fyzické a taktické stránky. Baník má proti sobě hratelného soupeře, byť to třeba výsledky zkreslují a mohou působit jako varování."

Takže věříte, že Baník může postoupit?

"Určitě to bude mít složité. Celje má namixovaný tým z cizinců, do toho španělský trenér, který chce hrát fotbal. Budou vypadat dobře. Co je však může dohnat je taktická stránka. To je zase naše devíza. Hráči Celje budou skvěle technicky vybavení, jsou to individualisti jako blázen, ale to ještě neznamená, že postoupí."

Znáte ještě někoho v klubu?

"V kádru už není nikdo, koho jsme trénovali. Posledním mohykánem byl brankář Matjaz Rozman, který dělal dvojku či trojku v nároďaku Oblakovi, ale v létě odešel."

A co vazby na lidi z vedení?

"Zůstal Valerij Kolotilo, který je dnes ve funkci prezidenta. Je tam také sportovní ředitel Zoran Podkoritnik a pamatuji si kondičního trenéra Alana Jankoviče. To jsou tři lidi z vedení a realizačního týmu, kteří tam byli i za nás. Jinak proběhla velká obměna."

Majitelé klubu jsou Rusové. Jak se projevovaly jejich vize a plány do budoucna?

"Chtěli znovu jít po titulu. Atakovat přední příčky. Měli velké oči, ale tak trochu sami nevěděli, jak to uchopit. Nakonec rozprodali úspěšnou osu týmu a nějakou dobu trvalo, než se to znovu dalo dohromady."

Nicméně Celje je malé město. Má lehce pod 40 tisíc obyvatel. Je to jako by v Evropě měla řádit Karviná či Teplice.

"Je to malé město. O to víc nás mrzelo, že jsme tam působili v covidové době, protože stadion býval prázdný. Pro mě to byl zážitek, těšil jsem se, co venku poznám. Pro Jirku, který hrával v Chelsea, Celtiku a ve Španělsku už to asi takový wow efekt nemělo, ale trenérsky jsme to brali jako výzvu."

Žije Celje fotbalem?

"To byla jedna z věcí, která nás zajímala a ptali jsme se. Tehdy prý plný stadion nebýval. Fanoušků tam zase nebylo moc. Když poté přišly další úspěchy doma i v Evropě, tak už se stadion celkem zaplnil. Zajímalo mě to, tak jsem je trochu sledoval. Nedá se to s Českem moc srovnávat. Baník má oproti Celje fanoušky odskočené. Spíš si myslím, že Slovinci budou ještě vykulení, co je čeká, až přijedou do Ostravy."

Nebo už na odvetě. Je to dobrá destinace na výjezd?

"Jezdil jsem to autem šest sedm hodin, takže si myslím, že fanatici se tam určitě vydají. Baníku vytvoří skvělou kulisu. Nedivil bych se, kdyby byli hlasitější než domácí. To by asi v Celje koukali, co přijelo."

To baníkovci jistě rádi rádi uslyší.

"Je to hezký výjezd. Obzvlášť teď v létě. Já bych se na něj těšil."

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.