Rohy Arsenalu? Nuda, kterou je těžké vypilovat. Gabriel je místy až nebránitelný, chválí Morávek

V poslední době jsem zaznamenal, že lidem začíná vadit, jak se Arsenal prosazuje díky standardním situacím a čím dál víc se o nich říká, že nehrají zrovna hezký fotbal. Na Britských ostrovech do nich rýpou i bývalé hvězdy Premier League. Současně jsou ale Kanonýři častým vzorem pro jiné týmy, právě v tom, jak rozehrávat třeba rohové kopy. Máme tu proto celkem zajímavý kontrast. Více si povíme v novém Prostoru Jana Morávka.

Začnu asi tím, že o Arsenalu se mluví jako o potenciálním mistrovi, který ale nehraje hezký fotbal. A sám uznám, že u nejlepšího týmu Premier League bych si i já představoval koukatelnější a kreativnější hru.

Ať se to ale fanouškům líbí, nebo ne, fotbal je o výsledcích a úspěších. Když se na to člověk podívá později, bude to teoreticky rok, kdy Arsenal znovu vyhrál titul. Ne rok, kdy hrál ošklivý fotbal a k titulu mu pomohly rohové kopy. Možná to bude téma, ne hlavní vzpomínka. Arsenal čeká na titul od roku 2004 a dovedu si představit, že tomu leccos podřídí.

Chápu, že pro fanoušky, kteří viděli zápas s Chelsea, kde góly padaly právě jen z rohů, je to nuda. A je snadné úspěch Arsenalu shazovat tím, že bez svých standardek by za titulem nemířili. Jako bývalý hráč ale vidím, kolik práce a úsilí za podobnou taktikou vězí. Je to o drilu a ohromné přípravě v tréninku.

Pro někoho, kdo nikdy nic takového cíleně nenacvičoval, je možná až nepředstavitelné, kolik času něčím podobným hráči stráví. Sám jsem takovou přípravu nesnášel. Bylo to nezáživné. Hodiny a hodiny, kdy jste dokola řešili náběhy a centry do určených pozic. Stále dokola.

Myslím si, že se na to lze dívat z různých úhlů pohledu. Trenér Nicolas Jover, s kterým takhle trénují, má evidentně obrovskou kvalitu v tom, že dokáže týmu něco podobného do detailu vštípit. Jestli má opravdu ve smlouvě prémie za každou vstřelenou branku, má navíc extra motivaci.

Arsenal má navíc výborné exekutory. Hlavně Declan Rice je pro mě, pokud jde o rohy, asi nejlepší na světě. Kvalita jeho provedení je úžasná. S požadovanou razancí a přesností. Zdatně mu pak sekunduje také Bukayo Saka. 

A pak jsou zde hráči, které v pokutovém území zkrátka musíte umět využít. Ať už se bavíme o Gabrielovi, Williamu Salibovi, Victoru Gyokeresovi, Riccardu Calafiorim či Jurrienu Timberovi. Všechno kluci kolem metru devadesát. Neuvěřitelná vzdušná síla.

Nejvíce dominantní je samozřejmě Gabriel, který je místy až nebránitelný. Má ohromnou dynamiku, výskok a skvělé načasování. Nebál bych se ho označit za ideální prototyp stopera. Po podobných profilech bude v budoucnu velká sháňka. Je sice chlap jako hora, ale je neuvěřitelně pohyblivý. Líbí se mi, že umí pracovat s postavou, je kvalitní na míči. Lepšího stopera na světě momentálně nenajdete.

Proto je podle mě obdivuhodné, jak to mají v Arsenalu propracované. Někdo zvolí cestu pilování taktiky, aby vypadal dobře herně a byl silný na míči, Arsenal se vydal směrem precizní práce na standardkách a snaží se ze svého potenciálu vymáčknout maximum.

Svou roli hraje i situace brankářů. Dříve se jakýkoliv menší dotek brankáře v pokutovém území pískal jako faul. Dnes je metr jiný a brankáři jsou v obrovské nevýhodě. Složitě se dostávají na centry, protože přes hlouček jiných hráčů to ani nejde. V průměru má Arsenal při exekucích 3,3 hráčů jen v malém vápně. To pak ani takový Robert Sánchez, který není zrovna střízlík, nemá šanci reagovat...

Tím otevírám další téma - držení. I to začíná být v Anglii předmětem diskuzí. Je to za hranou, nebo je stále vše v souladu s pravidly? Aktivní práce rukou při blocích či bránění je naprosto jednoznačná. Závisí na rozhodčích, zda ji budou i nadále tolerovat.

Arsenal má nyní v jedné sezoně 16 vstřelených branek z rohů (27,6 % z celkové produkce), čímž vyrovnali rekord Oldhamu a West Bromwiche. Když se však podíváme do Evropy, najdou se i jiné týmy, které to umí nebo se dokonce jejich taktikou inspirují.

Druhý v počtu gólů je Inter, který jich má 15 (23,4 %). Třetí Tottenham má sice jen 13, ale podíl je 34,2 %. Mezi týmy, které v lize vstřelily minimálně deset branek z rohových kopů najdeme také Bayern, Dortmund, Barcelonu, Chelsea nebo i Spartu. U Pražanů dělá 10 gólů z rohů podíl 20,8 %.

Asi nikoho nepřekvapí, že i Sparta má svého specialistu na standardky, který v minulosti pracoval u klubů v Premier League. Známý tím byl například Midtjylland, kde se věnovali kromě rohů také autovým vhazováním. Spousta lidí z Dánska se následně vydala praktikovat své znalosti právě do Anglie.

Je zajímavé, jak se fotbal vyvíjí. Dříve byly signály a standardky doménou menších klubů, které tím chtěly zaskočit obry. Dnes je do detailu řeší i nejslavnější týmy. Existují speciální trenéři jen na standardní situace. Trochu mi to připomíná svět NFL, kde je běžné mít několik trenérů jen na speciální akce a různé manuály, jak co zahrávat.

Co mě však baví sledovat, je to, jak na taktiku Arsenalu reagují ostatní týmy. Například Crystal Palace vyloženě vytáhlo tři hráče mimo box a nechalo je stát na půlce jen proto, aby odlákali hráče Arsenalu a snížili tlak v malém vápně. 

Uvidíme, s jak kreativními nápady přijdou ostatní ve snaze Kanonýry eliminovat. Prozatím platí, že jejich taktika nemusí být pro diváka zrovna nejzábavnější, na hřišti ale funguje.