Reprezentace při Koubkově premiéře nepřesvědčila. Co se zkušenému kouči nepovedlo?

Euforie z úspěchu ve strhující bitvě v baráži o mistrovství světa s Iry pomalu doznívá, střídá ji racionální pohled na výkon českých fotbalistů. Ten ukazuje, že se jednalo spíš o vítězství vůle a štěstí než fotbalového umu. Hráči i trenér mluvili po zápase stejně - jsme na začátku nové etapy, na spoustu věcí je třeba si teprve zvyknout. Co si z premiéry pod koučem Miroslavem Koubkem (74) vzít?

Naprosté odhodlání. Chuť něco dokázat. Víra v úspěch. Nebyl v zápase jediný moment, který by přiměl fanoušky zapochybovat o tom, že národní tým misi proti Irsku nezvládne. Blesková odpověď na gól 1:2 je toho důkazem. Čechy nepoložil ani výsledkově příšerný úvod (0:2), ani nepříznivě se vyvíjející penalty. Byli připraveni pořád jít a jít za svým, než toho dosáhnou.

Pro tento tým je typické, že si v úzkých pomohl standardními situacemi. Vstřelil z nich obě branky, přičemž ta první (z penalty) vzešla z rohového kopu. Národní tým má v evropské části této kvalifikace na MS druhý nejvyšší počet gólů ze standardek (devět) ze všech, hodnotu xG dokonce úplně na vrcholu (4,89). Vzhledem k tomu, že vstřelil v boji o Ameriku dosud 20 branek, představují takové trefy téměř polovinu (45 %) veškeré produkce.

Darida? Krejčí? Nebo snad Šulc? Pásku po potrestaném Tomáši Součkovi navlékl Ladislav Krejčí a ukázal, že toho zvládne unést opravdu hodně. Lze říct, že jeho potenciál je tak velký, že čím obsáhlejší roli dostane, tím lepší bude jeho výkon, protože ji zkrátka zvládne vyplnit. Bránit? Ano! Podstoupil nejvíc soubojů z celé české sestavy, ve 20 z 29 uspěl (z toho 13 vítězných bylo ve vzduchu).

Útočit? Ano! Celkem vyslal tři střely, z toho dvě na branku a jedna skončila v síti. Pro kontext - Koubkův tým vypálil na branku třikrát, zbylý pokus si připsal Patrik Schick z penalty. A nejnebezpečnější Ir a vzývaný kanonýr Troy Parrott měl v utkání úplně stejnou bilanci jako stoper Krejčí (tři střely, dvě na branku, jeden gól). Vedle toho si nový reprezentační kapitán došel svou rvavostí pro penaltu. A měl i suverénně nejvíc dotyků s míčem (133) ze všech na hřišti.

Šestkrát sáhl hodinář Koubek do stroje, šestkrát vyměnil baterku a prakticky pokaždé to fungovalo lépe. Přitom to nebyly ve všech případech rutinní opravy. Michal Sadílek na kraji zálohy, v reprezentaci prakticky debutující Štěpán Chaloupek v ultra těžkém zápase, či pořád nepříliš rozehraný Jan Kliment jako žolík na penalty. Všechno trenérovi vyšlo.

Zvlášť Sadílkův přínos byl hmatatelný. Na rozdíl od spoluhráčů mu šly centry (tři ze čtyř byly přesné), jedním z nich našel i vyrovnávajícího Krejčího. Míč mu posadil na hlavu prakticky ze stejného místa v Edenu, z jakého nedávno pobídl ke gólu Vasila Kušeje proti Barceloně. Tři ze šesti střídajících hráčů navíc kouč poslal do buď, anebo rozstřelu (Souček a Kliment uspěli, Mojmír Chytil nikoliv).

Stereotypní. Neúčinné. Bláhové. Myslet si, že národní tým přeskáče v bitvě o vysoké míče v šestnáctce soupeře, jenž vytáhl do války se třemi stopery s průměrnou výškou 193 centimetrů... Navíc nefungovalo už to prvotní, centry totiž létaly úplně mimo. Z 33 pokusů jich 25 mířilo na soupeře. Lukáš Provod zkazil všech šest, David Jurásek pět z osmi (a to zahrával čtyři rohy).

Zarážející je, že se český tým nepokusil nic změnit a stále bušil na zamčené dveře. Markantní to bylo v sílící snaze o vyrovnání. Jen během poloviny 60. minuty letělo pět zkažených vysokých míčů... Navíc jen málokdy přicházely ze strany, spíš se jednalo o nákopy, které byly pro irskou obranu čitelnější. Češi si tím vyřadili ze hry zálohu a hodně tím soupeři ulehčili práci.

Ne, tihle dva prostě spolu hrát nemohou. Neumějí si vyhovět, aby také ano, když jsou typově velice podobní. Oba byli hodně málo nebezpeční pro branku soupeře, ze hry na ni ani jednou nevystřelili. Dohromady nasbírali pouhých osm doteků s míčem v irské šestnáctce (střídající Souček jich měl sám šest). Trenér Koubek jim podle svých slov svěřil "špinavou práci", rozbíjení obranného valu soupeře, což je vlastní spíš Tomáši Chorému.

Oba také měli nejvíc odpískaných faulů ze všech aktérů (Chorý pět, Schick čtyři). Kanonýr Leverkusenu, třebaže vstřelil klíčový gól na 1:2 a další přidal v rozhodující fázi penaltového rozstřelu, měl bídnou bilanci v osobních soubojích (vyhrál jen dva z deseti hlavičkových). Což odnesl v hodnocení Livesportu podprůměrnou známkou 6.1. Nejnižší v národním týmu od domácího debaklu 0:4 s Portugalskem v Lize národů v září 2022.

Byl to drásavý pohled. Jak David Jurásek nalevo, tak Vladimír Coufal napravo se ve svých rolích trápili, než je kouč vysvobodil střídáním. Žádný z nich se nedostal do typického sprintu podél lajny, většinu jejich práce představovalo posílání centrů ze stoje směrem do ohně irské šestnáctky. A to jim ani trochu nešlo.

Coufal v ničem nepřipomínal jednoho z nejlépe nahrávajících hráčů Bundesligy, oba působili dojmem, že jsou v sestavě tak nějak navíc. Když místo nich přišli záložníci Adam Karabec a Sadílek, hra dopředu dostala jinou dimenzi, přičemž defenziva naopak nijak zvlášť neutrpěla. V Plzni hráli pod Koubkem na krajích také záložníci. Je otázka, jestli tahle varianta není na pořadu dne i pro národní tým...