Prostor Jana Morávka: Může se fotbalista oprostit od přehnané kritiky na sociálních sítích?

Když jsem nedávno narazil na slova Colea Palmera (23) o tom, jak na něj lidé na sociálních sítích útočili, nedalo mi to a řekl jsem si, že toto téma otevřu v dalším Prostoru Jana Morávka.

Záložník Chelsea čekal od ledna do května na vstřelený gól a byl za to pranýřován. Lidé mu psali tak nenávistné zprávy, že mě překvapilo, jak se k tomu Palmer postavil a kritiku bez váhání odpálkoval.

Jeho upřímná reakce, když řekl, že "na sociálních sítích je dnes plno idiotů a trollů, že to s ním absolutně nic nedělá," mě potěšila. Je dobře, když se proti tomu profesionální fotbalista vymezí nahlas, protože má možnost a sílu být slyšet ve veřejném prostoru. Na druhou stranu si nedělám přehnané iluze, že si slovní agresoři sáhnou do svědomí a přehodnotí své chování.

Je pravda, že Anglie je v tomto ohledu možná ještě horší než ostatní země. Vzpomeňme si na téměř až šikanu Bukaya Saky, když ve finálovém rozstřelu na Euru 2021 neproměnil pokutový kop. Angličtí fanoušci jsou extrémně přísní a tamní společnost nemá s podobnými výlevy žádný problém.

Na rovinu říkám, že je pro mě nepochopitelné, že v dnešním světě se spoustou technických možností, nedokážeme tyto účty během vteřiny zablokovat, vymazat a identifikovat jejich totožnost.

Sluší se říct, že jsem nikdy nebyl fanouškem sociálních sítí. Vždy jsem je vnímal spíš jako negativní prvek a snažil se od nich držet dál. Dnes mám pouze účet na Facebooku a to navíc jen kvůli komunikaci se svými blízkými. Nikde jinde nejsem aktivní.

Stojím si totiž za tím, že na sítích je spousta lidí, kteří na nich působí jen z důvodu, aby někomu ublížili. Dali průchod vlastní frustraci. Investují svůj čas do toho, aby psali nenávistné zprávy a vyhrožovali lidem, kteří jsou úspěšní nebo se zkrátka jen mají z jejich pohledu lépe. Je spousta hráčů, kteří si podobné zprávy čtou a berou si je osobně. Díky bohu jsem brzy pochopil, že to nesmím dělat.

Jakmile člověk začne podobné vlivy vnímat a pouštět si je do hlavy, postupně ho to změní. Už se nesoustředíte na výkon, pochybujete o sobě, chodíte spát s pocitem, že děláte něco špatně. To se pak přenáší i na hřiště, kde máte strach udělat něco, o čem byste normálně ani nepřemýšleli.

U konce mého působení v Augsburgu jsme v klubu měli sportovní psycholožku, se kterou jsme mohli podobné věci interně řešit. A jejích služeb se využívalo hojně.

Pamatuji si na dva extrémní příběhy mých spoluhráčů, kteří se stali obětmi útoků na sociálních sítích. Jeden přišel za velké peníze a nenaplnil očekávání. Zašlo to tak daleko, že ho lidé denně bombardovali zprávami, že by měl skončit a posléze přešli na slovní útoky mířené proti jeho manželce. Dostávala zprávy, že se mají jako rodina sebrat a vypadnout z města. A to volím ještě poměrně slušnou formulaci oproti té skutečné.

Druhý příklad byl Florian Niederlechner, který u nás měl povedenou sezonu. A to až tak dobrou, že se dostal do výběru sezony ve hře FIFA 2020, kde si hráči vytváří své fantasy týmy.

Mám pocit, že tehdy byl nejlepší útočník Robert Lewandowski, a samozřejmě všichni chtěli, aby dostali právě jeho kartu. Balíčky šly do světa někdy kolem odpoledních hodin a Florian mi už hodinu po zveřejnění ukazoval, co mu byli lidé na sociálních sítích schopni napsat. Obdržel stovky zpráv, kde stálo, že si lidé přejí, aby si o víkendu zlámal nohy, protože si vytáhli jeho kartu a ne Lewandovského.

Měl jsem štěstí v tom smyslu, že u mě tak daleko útoky nikdy nedošly, i když jsem si také užil svoje kvůli svým zraněním. Lidé si mě rychle zaškatulkovali jako invalidu, který klubu nic nepřináší. Psalo se to na sociálních sítích, ale sem tam se to objevilo i v médiích.

I proto jsem služby psycholožky využil, abych měl vlastní zkušenost. Zpětně musím říct, že to byla pozitivní věc, která mi pomáhala řešit otázku sebevědomí a čisté hlavy v zápasech.

Moji situaci ale hodně usnadňovalo, že jsem sociální sítě neměl. I když jsem zažil i chvíle, kdy to tak pozitivně hodnoceno nebylo. Třeba když jsem obdržel nové kopačky a výrobce očekával, že mu udělám reklamu na Instagramu. Když jsem jim na to řekl, že ho nemám a neplánuji mít, koukali na mě, jako bych byl z jiné planety.

Dnešní doba vyloženě tlačí sportovce k tomu, aby byli na sociálních sítích aktivní. Ať už kvůli PR věcem s partnery či budování vlastní značky. Spousta kluků z menších klubů si tak navíc dovede přijít na velmi slušné peníze, které by si fotbalem nevydělali.

Na jednu stranu člověk chápe, že se nechtějí ochudit o případný příjem, ale také nikdy nevíte, kdy se to stejné otočí proti vám. Trochu mě proto děsí, jak brzy se dnes děti dostávají k sociálním sítím a konzumují je už v poměrně raném věku.

Kdybych měl budoucím fotbalistům předat nějakou cennou radu, která mi dělala kariéru příjemnější, bylo by to, aby se sociálním sítím vyhýbali obloukem, dokud to jen jde. Nic pozitivního na nich jako mladý kluk nezískáte.

Zkušenější hráč je už možná připravenější na to, jak se v takových chvílích chovat, nebere to tak osobně, zasměje se tomu, ale s mladým klukem mohou nenávistné útoky pořádně zamávat. A stejně tak porovnávání se s ostatním.

Koneckonců budete vaším největším kritikem vy sami. Nepomůže brát si do hlavy ještě větší tíhu od někoho, koho neznáte, kdo fotbalu třeba ani nerozumí, nezná okolnosti vašeho stavu a ve finále vám chce jen ublížit nebo dát průchod vlastním problémům.

Dokud budou ale podobné výlevy beztrestně tolerovány, bude platit, že si každý může svobodně útočit na koho chce. A dopad, který to na druhou osobu může mít, je pak mimo naši kontrolu.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.