Proč dánský střelec Elstrup nehrál finále Eura 1992? Bál jsem se neúspěchu, vypráví
Představte si, že jste klíčový hráč, který pomůže dotáhnout svůj tým do finále mistrovství Evropy. A pak nechcete hrát o titul. Ne proto, že byste byli zranění, ale protože se bojíte. Přesně takové byly pocity jednoho z dánských hrdinů při vítězném mistrovství Evropy v roce 1992. Lars Elstrup (61) si prošel těžkým životním obdobím, dnes už je ale zase plný optimismu a dokonce zavítal na místo, kde ho milovali.
Byl to jeden z nejméně pravděpodobných scénářů historie mistrovství Evropy - šampiony se stali hráči země, která na turnaji vůbec neměla startovat.
Dánové ve finále porazili Německo 2:0, ale Lars Elstrup strávil celý zápas na lavičce a doufal, že na ní zůstane. Přitom v závěrečném zápase skupiny proti Francii (2:1) vstřelil vítězný gól a bez této branky by jeho tým ani nehrál semifinále, ve kterém Dánsko na penalty vyřadilo Nizozemce. Zatímco hvězdný Marco van Basten selhal, on jeden z důležitých pokutových kopů proměnil...
"Začalo to možná dva dny před finále. Do té doby jsem opravdu chtěl hrát všechno. Pak se ale v mé mysli něco stalo a já v žádném případě nechtěl hrát finále," vypráví Elstrup v rozhovoru pro Tribal Football. Někdejší hvězda anglického Lutonu rozvinula další myšlenky ze své autobiografie Nešťastný hrdina:
"Bál jsem se neúspěchu. Co kdybych tuhle obrovskou šanci propásl a nevyhráli jsme, ptal jsem se sám sebe," vzpomíná na báječný dánský den, na který však dodnes nemá příjemné vzpomínky. Vlastně ani na večírek po senzačním triumfu. Alespoň gól proti Francii v něm vyvolá pocity radosti.
Excited to share that the book about Lars Elstrup, the controversial ex-Luton & Denmark player, I co-wrote some years ago, is published by @PitchPublishing on January 1st in a newly updated English language version.
— Carsten Fog Hansen (@cfoghansen) November 22, 2023
#Football #Biography #Elstrup #lutonhttps://t.co/QJ4leUKQR1 pic.twitter.com/KWgPBZrRHl
"Když vyhrajete fotbalový zápas, ať už je vám 12 nebo 29 let, a dáte rozhodující gól, je to úžasný pocit. Tenhle gól se nakonec ukázal jako důležitý a najednou jsme měli podporu celého národa," vypráví o svém posledním vystoupení na turnaji, na který se Dánsko dostalo jen proto, že v Jugoslávii vypukla válka.
Traduje se, že tým nebyl zrovna ideálně složený a spousta hráčů přijela na ME rovnou z dovolených. Bývalý záložník Arsenalu John Jensen tuhle historku označil za nesmysl, ale Elstrup nesouhlasí: "Fakt je ten, že jsme nebyli připraveni. Byli jsme svoláni na poslední chvíli a rozhodně jsme neměli fyzickou kondici, jakou bychom měli mít, a dodnes pochybuji i o mentálním nastavení."
Tlak jako nepřítel
A tak dánský vstup do turnaje nebral skoro nikdo vážně. Očekávání nebyla žádná, což ale Elstrupovi dokonale vyhovovalo. "Myslím, že to platí pro většinu lidí. Čím menší je na vás tlak, tím lepší výkony podáváte. Vaše mysl je uvolněná, hrajete bez zábran, intuitivně a máte větší šanci uspět," myslí si.
Den finále Eura 1992 mu připomněl jeden příběh z mládí, kdy se svým bratrem soutěžil o titul talentu roku v klubu Randers FC: "Já jsem opravdu doufal, že vyberou mého bratra, protože bych pak nemusel pronášet žádnou řeč."
Takže zatímco se Jensen, Brian Laudrup, Peter Schmeichel a zbytek týmu opíjeli radostí se zlatými medailemi na krku, on bojoval s vlastní psychikou.
A lovely Lars Elstrup double for Luton at Forest from this week in 1990.
— A Funny Old Game (@sid_lambert) December 5, 2023
First he skins Des Walker, then pings one into the stanchion for his second.
Danish Dynamite.
pic.twitter.com/LDY50jT1Ji
Víceméně podobně probíhala i jeho kariéra v Odense nebo Lutonu, kde strávil pohledem fanoušků dva báječné roky. Sám si to ale zrovna neužíval.
"Bylo naprosto vzrušující být na Kenilworth Road a vidět všechnu posedlost, kterou ta komunita v sobě měla. Jenže já si vždycky říkal: Co když mě poznají a promluví na mě? Co když budou nepřátelští, nebo co když ke mně budou milí, jak mám reagovat?" vzpomíná na dva roky, které strávil ve fotbalem posedlém anglickém městě. Jenže prý raději 15 minut cesty mezi svým domovem a stadionem jezdil autem a vyhýbal se lidem.
Přitom fanoušci Lutonu mají dodnes Elstrupa za hrdinu. Ve své druhé sezoně nastřílel 15 gólů, což je v Premier Lague stále nejvíc ze všech dánských hráčů. Pak přišla dokonce snaha mistrovského Leedsu získat jej do týmu. Jenže Elstrup, kterému v té době bylo 28 let, se výzvy zalekl, vrátil se zpět domů a po dvou sezonách v mateřském Odense ukončil v roce 1993 kariéru.
O jeho životě po fotbalu bylo hlavně v Dánsku napsáno mnoho. Vstoupil do duchovní komunity, změnil si jméno na Darando (což znamená Řeka, která teče do moře) a našel si indického guru. Také byl zatčen v Odense i na Trafalgarském náměstí, kde měli strážci pořádku pocit, že se svléká do naha. Nahý pak vyběhl na hřiště v roce 2016 i během zápasu dánské Superligy mezi Randers a Slikeborgem.
Také asi 15 let strávil v posteli, protože trpěl depresemi, kvůli kterým se nemohl ani vykoupat. "V jednu chvíli mi z odtoku ve sprše vyrostla tráva," kroutí dnes hlavou.
Od ledna 2022 se mu ale už daří dobře, ale zároveň si pečlivě hlídá svůj psychický stav, aby předešel jakémukoliv selhání. "Dnes jsem silný jako nikdy předtím. Svůj život dělím na etapy a ta poslední trvá už přes dva roky. Ohlížím se za minulostí a porovnávám, jak jsem za tu dobu psychicky vyrostl," vypráví.
Krásné přijetí v Lutonu
V posledním období, kdy se cítil v pořádku, využil k výletu do Lutonu, aby, jak sám říká, dělal všechny věci, které tehdy nedělal: "Bylo to naprosto dokonalé. Procházel jsem se po ulici, seděl v kavárně, mluvil se správcem stadionu, a dokonce jsem si povídal s Mickem Harfordem, svým bývalým spoluhráčem."
Setkal se také se současným ředitelem Lutonu Garym Sweetem. "Když jsem tam tehdy hrál, on byl mladý fanoušek. Dnes je šéf. Přišel jsem bez ohlášení, ale když mě viděl, přerušil schůzku, aby mě objal. Když se dozvěděl, kde mám v plánu bydlet, okamžitě mi sehnal fantastický hotel. Bylo to krásně emotivní," říká Elstrup. Nečekal prý, že by si ho fanoušci Lutonu tak dobře pamatovali.
Lars Elstrup on the pitch at half time. His first return to Kenilworth Rd since leaving the Hatters in 1991#COYH pic.twitter.com/ZB7ZrVLw0D
— James Cunliffe LTFC journo (@LutonJournoLTFC) April 24, 2023
"Ale to se stává, když se otevřete a přijmete vřelost, která přichází od cizích lidí. Bylo to velmi milé překvapení a asi to svědčí o tom, že jsem tam asi něco zanechal," usmívá se.
"Víte, můj tehdejší trenér Richard Møller Nielsen jednou řekl: Jediná věc, která je na Larsovi špatná, je ta, že neví, jak je dobrý. Asi měl pravdu," říká Elstrup o muži, který dovedl Dánsko k titulu mistrů Evropy.
Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.
Komentáře (34)
Přidat komentářjo, hlava je svině
Jo, mám to podobně, měl bych na to hrát LM, ale hlava řekla - žer mekáč ty svině - a tak jsem se místo toho stal expertem na Eurofotbalu.
Mekac je zlo. Kfc je lepší.
Obe sú zlo, ale Mc je chutnejší
Jedině Burger King
Když už, tak BK.
Nauçte se varit proboha
vaření je hrozně zbytečná věc, 2,3 hodiny se sereš s nějakým jídlem, sníš za pár minut a za pár hodin máš znovu hlad a čas v kundě...na vaření si musíš někoho najít, protože jíst venku za 2-3 kila každý den oběd to je jen pro boháče, levněji jíš hlavně sračky...mekáč je nejhorší, žereš předražené sračky, kterých se nenajíš, ale dobře to chutná (většině)
Jestli vaříš všechno 2-3 hodiny, tak je chyba asi jinde...
to je jen příklad, chápeš...jednou to trvá déle, jednou méně času...jednou navaříš na více dnů, někdy to nejde
Musí tě to bavit no a nesmíš si navařit sračky co pak jíš z ,,donucení" Když se tomu věnuješ, tak je to pak naprosto nejlepší způsob stravování bez konkurenčně.... a pokud seš jó línej, tak máš grill. Jediný co mě sere, je nádobí zasraný
Chápu Pablo, dá se to určitě dělat rychleji, chutněji a aby to nebyla taková otrava, jen pro mě to otrava je no.
Nemas umyvacku?
Nemám no... musím si nějákou ženskou najít no
Myslím, že si protiřečíš
Jinak třeba spaghetti carbonara si udělám za 10 min čistýho času a je to top jídlo.
Jedno z mojich najoblubenejsich jedál
V zivote som do Mekaca nevstupil a aj tak LM nehram
lebo na to na rozdiel od vceradneszitra nemáš.
Hrdina Eura 92 a na fotce takovej zachovalej devadesátník
Tyjo, hezký čtení Kim Vilfort je další kdo měl v 92 zajímavý a smutný osud
Hezky clanek. Diky.
Viditelně ho to zničilo, když v 60 vypadá tak na 85.
Tvl já nevím jak vypadá tvůj děda, praděda...Ale jestli takhle vypadá 85-letý člověk Tak Třeba pánové Krampol nebo Svěrák mají kolem kolem 85 a při vší úctě k těmto pánům, opravdu nevypadají jako tento Dán.
Hodně dělá ta čepice a absence vlasů. Kdybys mu dal kšiltovku, tak vypadá na 60.
Když se dívám na ty highlighty: Předvedl někdy nějaký gólman ve finále Eura takový výkon jako Schmeichel v roce 1992? Jinak škoda, že se takhle nepovedlo porazit Němce o 4 roky později, kdy byl náš nároďák taky jasným outsiderem. Tak blízko už asi nikdy nebudeme...
Neviem či to je medzi pamätníkmi nejaky známy fakt, ale niekde som čítal, že Dáni vyhrali vďaka malej domov. Akonáhle sa dostali do problémov, každá lopta šla na Schmeichela a ten to chytil do ruky. Po tom turnaji to vlastne aj zakázali. To len mi napadlo v súvislosti s tým Schmeichelom.
Vím o tom, že to hodně využívali. Každopádně podle těch highlightů dali Němcům lekci z produktivity a oba góly byly fakt pěkné.
Vravel som si, že ho aj celkom chápem, ale potom prišla táto pasáž:
“Nahý pak vyběhl na hřiště v roce 2016 i během zápasu dánské Superligy mezi Randers a Slikeborgem.
Také asi 15 let strávil v posteli, protože trpěl depresemi, kvůli kterým se nemohl ani vykoupat. "V jednu chvíli mi z odtoku ve sprše vyrostla tráva," kroutí dnes hlavou”
Fuh týpek bol fakt v solídnych sračkách… psychika urobí veľa. Každopádne som rád za článok, o tomto som vôbec nevedel.
Kdyby chlastal, tak by měl v hajzlu játra, ale jinak cajk.
Na ten turnaj odmietol ísť sam velký Michael Laudrup,asi si potom riadne buchal hlavu o stenu.A mam dojem že minimalne jeden gol vo finale dali po jasnej ruke. Pred finále bola v novinách karikatúra velkého Nemca(vtedy majstra sveta) ako drží malého Dána-"A nebojíš sa?"
Čím menší je na vás tlak, tím lepší výkony podáváte. Vaše mysl je uvolněná, hrajete bez zábran, intuitivně a máte větší šanci uspět," myslí si.
Spousta lidi to vazne nechape, ale toto je rozdil hrat za provincni klub, kde jsou dobre vysledky spis prijemnym prekvapenim a hrat za United/Barcelonu/Real atd. Pokud je struktura klubu na vyborne urovni, ten tlak z tebe zase spravni zamestnanci dokazou sebrat (Ancelotti, SAF, Zizou), pokud ne, dopadne to jak u United.
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele