Priske a Rosický musí učinit nepopulární kroky. Spartu doběhl letní sentiment

Ve chvíli, kdy Sparta dostane od předposledního týmu tabulky doma na Letné čtyři branky, jdou jakékoliv statistiky, data a výmluvy stranou. Je to ostudná vizitka celé značky. Organizace, která před sezonou vsadila vše na jednu kartu a naivně si myslela, že ji sentiment vrátí zpátky na vrchol. Dnes se to ukazuje jako zcela mylná představa.

Zcela upřímně říkám, že je vlastně obdivuhodné, kde dnes Sparta v tabulce Chance Ligy i v Konferenční lize je. Vzhledem k tomu, jak probíhalo hledání trenéra a stavba kádru, je to ještě dobrý výsledek. Za Slavií, kterou v derby nedokázala ani přes početní převahu porazit, je jen o pět bodů. Je to úspěch. Bez ironie.

Leckdo by si tak mohl myslet, že sezona není ani zdaleka ztracená. Realita je ovšem taková, že trend výkonnosti a herního projevu Sparty má sestupnou tendenci a když dopustila lapsus v podobě domácího zápasu s Pardubicemi, nabízí se položit si otázku, jak asi dopadne její konfrontace o víkendu v Olomouci, která je kvalitativně o několik tříd výš než svěřenci Jana Trousila?

Zkuste se schválně zamyslet a říct do pěti vteřin, které utkání Letenských vás za poslední měsíce zaujalo... Žádné. Naposledy, kdy fotbal Sparty působil opravdu dobrým dojmem, bylo na konci září proti Ostravě. Jenže šlo o Baník, který z následujících osmi zápasů vyhrál jen dva, odvolal trenéra a padl na samotné dno tabulky, ze kterého se snaží vyhrabat.

Jistou chvíli platilo, že rudí mají trable především ve venkovních duelech, zatímco doma následně vše zachraňují a dělají důležité body. V posledních dvou zápasech už ani to neplatí.

Po trápení s Teplicemi přišel (tradiční) výroční šok s Pardubicemi. Týmem, který týden předtím Liberec s osmi hráči do 23 let v základní sestavě rozstřílel 4:0, dovolil Východočechům dvě střely na branku a xG 0,25. Sparta naopak v prvním poločase ani jednou nevystřelila na branku a prohrála jej 0:2.

Tým působil na trávníku tak mdlým a nezúčastněným dojmem, že se Brian Priske rozhodl ještě před hvizdem vystřídat dva hráče a v poločase další dva. Výsledek už však zachránit nedokázal. Na to je současná Sparta až příliš čitelná a klíčovým postávám schází kvalita v provedení jednotlivých úkonů.

Právě to během zápasu budilo asi největší pozornost - rozháranost, nízké sebevědomí dát riskantnější přihrávku, odskakování balonu a vrcholem všeho byla nedůslednost v obraně. Být to jeden zápas, dalo by se říct, že se jedná o výpadek, na který umí Haraslín a spol. zareagovat.

Jenže Sparta nevypadá dobře už několik týdnů. A byť v některých zápasech vyhrála, ještě to neznamená, že byla lepší či neměla herní potíže. Jak bylo řečeno v úvodu - sparťané táhnou sérii utkání, kdy jejich body language vysílá varovné signály. Nevyužitá přesilovka v derby, mdlé představení na Slovácku, nervózní duel s Bohemians, prohra v Karviné, domácí remíza s Teplicemi, šťastné vítězství v Mladé Boleslavi a ostudná porážka s Pardubicemi.

V mezičase rudí, kteří mají ambice bojovat o Ligu mistrů a ideálně ji i hrát, nedokázali doma porazit Raków a přečkali nejtěžší chvíle na Legii, kde ze dvou střel hostů na branku jedna našla cíl.

Minimálně čeští trenéři ovšem působí dojmem, že už se na sparťanský fotbal naučili nachystat. Není zas až tak těžké pochopit, kudy vede proti Pražanům cesta k úspěchu. Pomalí stopeři absolutně nezvládají reagovat na brejkové situace, ke kterým se protivník umí dostat. Hra pod tlakem, důrazem a v rychlosti sparťanům nechutná.

Naopak tzv. rychlé tranzice, jak o nich sportovní úsek Letenských v minulosti mluvil, ze hry Sparty vymizely a místo toho dnes rudí pomalou kombinací zprava doleva, kdy se míč minimálně jednou dvakrát zastaví u brankáře, dostanou k velkému vápnu a snaží se proti vystavěnému bloku individuální kvalitou najít řešení...

Nefunguje to. Minimálně to nemá potenciál na dlouhodobý úspěch. Tedy alespoň pokud nemáte abnormálně rozdílové hráče, kteří se prosadí sami. Obávaný trojzubec vstřelil dohromady z otevřené hry osm branek, přičemž Veljko Birmančevič se tak prosadil naposledy v září proti Baníku, kapitán Lukáš Haraslín na začátku srpna v Pardubicích a Jan Kuchta do této neděle čekal od 24. srpna s Duklou. Celkem rudí vstřelili 17 branek z 32 z otevřené hry, což je zhruba polovina jejich produkce. Slávisté mají podíl 66 % (23 z 35).

Čeho se tedy obávat? Proč by měla Sparta pokračovat v tomto nastavení, když s ním není takřka vůbec efektivní? Proč Brian Priske po návratu dál lpí na něčem, co naposledy fungovalo v době, kdy z klubu odcházel do země tulipánů?

Loni v létě, když Kuchta opouštěl Spartu a mířil do Midtjyllandu, se rozhodl Birmančevič vyťukat na svém telefonu vzkaz pro sociální sítě: "Trojzubec je konec...," napsal a přidal fotku s Kuchtou a Haraslínem. Nejspíš nečekal, že se k němu na Letné ještě někdy vrátí a obsazení bude totožné.

Dnes už víme, že by se jednalo o správné řešení. Sparta měla být mnohem dál. Minimálně se o to v létě měla pokusit. Jenže jak sám Priske po Pardubicích přiznal, zvítězil sentiment. Stejně jako se i nadále v obraně na sílu drží Filip Panák, jehož přednosti ve výstavbě hry v posledních duelech silně překrývají rychlostní a obranné deficity.

To samé platí pro Patrika Vydru, jenž sice v průběhu podzimu vedl s pěti nahrávkami tabulku nejlepších asistentů ligy, ale dodnes má očekávané asistence 1,8 a v ligovém srovnání mu patří místo až ve třetí desítce. Přesto na něm kouč lpěl.

V neděli to však Priske už nevydržel a reagoval. Stáhl ze hry Panáka i Vydru, a vyslal do hry mnohem odvážnějšího Santiaga Enemeho a změnil obranu do čtyřčlenné formace. Přišlo zlepšení, nikoliv však celkové řešení.

O tom, jak dánský kouč během podzimu (ne)využíval posily z letního přestupového okna, už se také napsalo mnoho. U debaty mezi Tomášem Rosickým a trenérem o tom, zda souhlasí se všemi příchody, jsem nebyl, ale nejsem dnešní, abych vycítil, že trenér v nováčky moc důvěry neměl.

Minutáž pro vybrané hráče byla zvláštní. Částečné přehlížení Pavla Kadeřábka v minulých týdnech rovněž nepůsobilo zrovna dojmem, že bývalý reprezentant patří mezi jeho vyvolené. Útočník Kevin-Prince Milla nastoupil v posledních sedmi zápasech jen jednou. Naopak prostor najednou začal dostávat mladík Garang Kuol...

Dnes tyto tváře mohou být pro Priskeho řešením na vzniklé problémy. I proto trenér po utkání mluvil o tom, že Sparta má dobrý kádr. Moc dobře ví, že jeho šířka se mu v následujících týdnech bude hodit. Nezapomínejme, že bývalý kouč Feyenoordu je stále dobrým psychologem, který velmi dobře ví, kdy má co říct a jak s kolektivem pracovat. Je to přirozený lídr, za kterým hráči jdou.

Sparta ale potřebuje k tomu, aby znovu mohla snít o titulu a cestě do Ligy mistrů mnohem víc než jen hezká slova a proslovy v kruhu. Musí se oprostit od průměrných výkonů, lpění na jednotlivých jménech, vymanit se ze škatulky trojzubců a tří stoperů.

Priske a spol. musí ukázat, že stále umí hrát dobrý fotbal a je jedno, zda to bude na tři vzadu, vepředu či uprostřed. Pravděpodobně to bude chtít další změny. Nejspíš budou některé i bolet, ale je to daň za léto, kdy je Sparta neudělala, či některé úkoly podcenila.

Otázkou pro zbytek podzimu a zimní pauzu zůstává, jak moc je tomuto kroku letenský klub nakloněn.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.