Příběh čtyř bratrů Kaluluových: Ze stínů skládacích židlí na profesionální trávníky

Potvrzením první profesionální smlouvy v Pau, tedy v klubu, který figuruje ve druhé nejvyšší francouzské soutěži, se dvacetiletý krajní obránce Joseph Kalulu v létě minulého roku zařadil po bok svých bratrů Alda, Gédéona a Pierra. Stal se totiž dalším z rodinného klanu, který se živí fotbalem. Příběh je pozoruhodnou ságou i z pohledu rodičů čtyř zmíněných sourozenců.

Paměť otce Kalulua Kalulua Kyatengwy v rozhovoru pro francouzský sportovní list L'Équipe tak nějak bloudila v minulosti. Tu tvořily stovky zápasů a tisíce tréninků. Přesný počet se odhadnout nedá ani přibližně. "Když byli kluci malí, jezdili jsme s manželkou na tréninky a zápasy, ale nikdy jsme je nepočítali," říkal s úsměvem. "Cílem nebylo, aby to dotáhli daleko. Jen jsme chtěli, aby si venku kopali a zabavili se po škole," dodal.

Z volnočasové aktivity se postupně stal plnohodnotný životní směr. A nakonec z toho vzniklo jedno velké vyprávění o čtyřech bratrech, z nichž se všichni stali profesionálové. Do jednoho začínali v Lyonu, jejich cesty byly následně různorodé. Joseph byl například v 17 letech z lyonské akademie propuštěn. "Ten čtvrtý měl k nějaké kariéře daleko," prozradil Samir Ghemmazi, bývalý skaut Lyonu, který bratry fyzicky připravoval během prázdnin. "Bylo pro něj těžké vrátit se zpět mezi amatéry. Ale odehrál dvě sezony v Saint-Priest a dokázal se pak vrátit. Chtěl jít ve stopách svých bratrů."

Inspirací pro to udržet kurs a jít si za svým cílem měl nejmladší z nich dost. Pierre (24 let) nejprve zazářil v AC Milán, nyní je v Juventusu. Gédéon (27 let), krajní bek Lorientu, si vybojoval cestu také přes Saint-Priest poté, co ho Lyon vyřadil z kádru dokonce už v 15 letech. "Další rok mi ho rodiče znovu nabídli, protože všechny jejich děti tehdy hrály ve stejném klubu. Přijal jsem ho a Gédéon odehrál výbornou sezonu. Můj tým předtím, a to i s ním, vyhrál v roce 2013 francouzský titul v kategorii do 17 let," vzpomínal trenér Armand Garrido.

Tomu se při vzpomínání vybavili především rodiče. "Vždycky seděli stranou na skládacích židlích, ale nikdy s nimi nebyl problém, nikdy nezvýšili hlas. Vždy milí a usměvaví. Byla to ideální spolupráce," pochvaloval si. A potvrdil, že všichni bratři byli pod pozitivním vlivem svých rodičů. "Otec je velmi pokorný, nikdy žádného syna neupřednostnil. Když jsem trénoval Gédéona, Aldo (29 let) zářil v sedmnáctce Lyonu. Ale víc doprovázel právě mladšího bratra, přestože mohl být se slavnějším starším. Mají zdravý vztah, daný skvělou výchovou. Neustále si volají, povzbuzují se, radí si," chválil.

Do diskuze se zapojil i nejstarší Aldo, aktuálně hráč bělehradského Partizanu. A popsal, že je rodina neustále semknutá. "Je to přirozené, tak by to mělo být ve všech rodinách. Když nám to vyjde, koukáme se na své zápasy spolu. Spolu s naší sestrou jsme vždycky minimálně dva, tři před obrazovkou. Komentujeme si to v přímém přenosu, píšeme si. Anebo si pak zpětně čteme, co jsme si napsali, a odepisujeme si," prozradil. Ani rodiče si nenechají ujít jediné utkání. "Chodili na naše všechny mládežnické zápasy. Někdy si je museli rozdělit, už ani nevím, jak to zvládali. Ale byl to jejich koníček, jejich vášeň," vyprávěl Aldo.

Koníček, který se postupem času proměnil v ojedinělý úspěch. Nebyl to sen nikoho. Nikdo se nehnal za tím, aby se Kaluluovi bratři stali profíky a byli slavní, nikdo nic netlačil na sílu. Jen se to prostě stalo. "Jsou rodiny, kde je pět lékařů, jen o nich nikdo neví. Rozdíl mezi nimi a námi je v tom, že naši kluci dělají práci, která je vidět," vysvětloval se skromností vlastní Kalulu Kalulu Kyatengwa.