Preview play-off Championship: Žádné neotřelé kluby nečekejme. O Premier League si to rozdá čtveřice starých známých

Osmnáct účastníků příštího ročníku Premier League je už známých, na zbylé dvě pozice se však hlásí hned sedmička kandidátů. Zatímco Burnley a Luton se v rámci nejvyšší soutěže ještě pokusí zaskočit Nottingham, další čtveřice si to jako rovný s rovným rozdá v play-off League Championship. Po bleskovém návratu touží Leeds i Southampton, neznámými nejsou fanouškům ani West Brom s Norwichem.

Letošní sezona jako by naznačovala, že loňské složení Premier League bylo to nejsilnější možné. Loňští postupující aktuálně okupují tři spodní místa mezi anglickou elitou a nevypadá to, že by se na tom mělo něco změnit. V rámci Championship se mezi odpadlíky z předchozího ročníku nejvyšší soutěže dokázal vklínit jen Ipswich, jenž po historické sezoně doplnil Leicester jako přímý postupující.

Blízko nejlepší dvojici se držely Leeds a Southampton - Saints ze čtvrtého místa ztratili na Lišky jen deset bodů, ještě čtyři zápasy před koncem navíc bylo jejich manko dokonce čtyřbodové. Za nimi se naopak utvořila mezera, na jejímž konci řada týmů bojovala o zbylé dvě místenky do play-off. Ty nakonec urvaly West Bromwich a Norwich, minimálně další rok si tak na svou šanci musí počkat další mužstva včetně Hullu či letošních semifinalistů anglických pohárů Middlesbrough a Coventry.

Finální čtveřice nám tak vedle bohaté tradice na nejvyšší úrovni nabídne i geograficky pestré složení. Norwich může potvrdit vzepření východu Anglie a překonat Ipswich na pozici celku s nejdříve vycházejícím sluncem. Leeds se za předpokladu sestupu Burnley stane druhým nejsevernějším ligovým městem po Newcastlu, jih zastupuje Southampton a západ zase West Bromwich.

Na možné bitvy protipólů v podobě severu proti jihu či západu proti východu si musíme počkat až do případného finále. V neděli se totiž vše otevře v Norwichi, kam zavítá Leeds. Přestože žluto-zelení odehráli v rámci Premier League deset sezón a bílí dokonce patnáct, setkali se tam spolu pouze ve čtyřech ročnících. Svůj podíl viny na tom má jak dlouhá absence Whites v nejvyšší soutěži, tak i fakt, že Canaries se stali "jojo klubem". Při čtyřech z posledních pěti postupů mezi elitu se totiž okamžitě poroučeli zpět o patro níže.

Vedle tabulkového postavení a výhody domácí odvety staví Leeds do pozice favorita i bilance vzájemných zápasů. Poslední dva střety v první lize i oba letošní totiž zvládl vítězně, zejména říjnové utkání na Carrow Road si Norwich za rámeček nedá. O půli totiž vedl dvoubrankovým rozdílem, nicméně prapor hostí dotáhl za obratem Crysencio Summerville.

Druhou dvojici tvoří West Brom se Southamptonem, tedy mužstva, která byla i před nedávnem řadu let souputníky v Premier League. Zlomovým ročníkem se pro oba stala sezona 2017/2018, ve které Baggies po osmi letech sestoupili a vrátili se už jen na otočku. Southampton se sice horko těžko zachránil, namísto boje o poháry se nicméně od té doby stabilně pohyboval ve spodní polovině tabulky, což vyvrcholilo loňským sestupem.

I v tomto klání se papírový favorit ze Southamptonu může opírat pouze o fakt, že na soupeře v této sezoně pokaždé našel recept. A to přesto, že WBA se v obou zápasech nacházel v ideálním rozpoložení a před i po nich nasbíral dlouhé šňůry bez porážky.

Po nedělních úvodních utkáních na půdě hůře postaveného týmu dojde ve čtvrtek a pátek dalšího týdne na odvety, finále ve Wembley je na programu v neděli 26. května. A na co konkrétně se od zmíněné čtyřky můžeme těšit?

Program play-off League Championship 2024:

Neděle 12. května 13:00: Norwich - Leeds

Neděle 12. května 15:15: West Bromwich - Southampton

Čtvrtek 16. května 21:00: Leeds - Norwich

Pátek 17. května 11:00: Southampton - West Bromwich

Neděle 26. května 16:00: Finále ve Wembley

A na co konkrétně se od účastnící se čtveřice můžeme těšit?

Bilance v letošní sezoně

Pozice v tabulce: 3. místo

Počet bodů: 90 (27-9-10)

Nejvyšší vítězství: 4:0 (23. kolo proti Ipswichi, 32. kolo proti Swansea)

Nejvyšší porážka: 0:4 (45. kolo proti QPR)

FA Cup: 5. kolo

EFL Cup: 3. kolo

Leeds nezačal honbu za návratem nejlépe a po jediné výhře z prvních pěti zápasů se krčil na patnácté pozici v tabulce. Rychle se mu ale povedlo vyškrábat se do elitní šestky, ze které už nevypadl. Naopak série devíti vítězství s celkem pouze dvěma obdrženými góly jej katapultovala až na druhou příčku, šanci na přímý postup si ovšem LUFC pokazil v závěru soutěže. Posledních šest utkání mu totiž vyneslo pouhé čtyři body.

Historie v Premier League

Počet odehraných sezon: 15 (1992/1993-2003/2004, 2020/2021-2022/2023)

Nejlepší umístění: 3. místo (1999/2000)

Nejlepší střelec: Mark Viduka (59 gólů)

Hojné časy Leedsu přišly ještě v době, kdy nejvyšší soutěž nenesla současný název. Nejlepší období od vzniku Premier League prožili Whites na přelomu tisíciletí, kdy se na pět let usadili v nejlepší pětce. Přišlo však kruté vystřízlivění a pád až do League One, mezi elitu se dokázali vrátit až po dlouhých šestnácti letech.

V úvodní sezoně po postupu se pod vedením Marcela Bielsy Leeds prezentoval atraktivním stylem hry, který mu vynesl deváté místo s pouze tříbodovou ztrátou na evropské poháry. V nadcházejícím ročníku už to zdaleka tak slavné nebylo, nepomohl ani manažerův konec a pod vedením Jesseho Marsche se Whites odpoutali ze sestupových příček až v posledním kole. O rok později už klubu nepomohly ani velké rošády na lavičce.

Manažer: Daniel Farke

V sestupové sezoně se na lavičce Leedsu vystřídali hned čtyři manažeři, v League Championship už přišla na řadu stabilizace. Důvěru dostal Daniel Farke, pro něhož bude nadcházející dvojzápas obzvláště pikantní. Zkušenosti s anglickým fotbalem totiž nasbíral právě v Norwichi, kde během více než čtyřletého angažmá do Premier League dvakrát postoupil a jednou z ní sestoupil.

Následně si střihl krátkou anabázi v Krasnodaru, kde ovšem neodkoučoval jediný zápas a v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu po necelých dvou měsících skončil. Celou sezonu vydržel v Mönchengladbachu, který po skvostném začátku dovedl k desátému místu v lize.

Dlouhodobě se Farke vyznačuje pozitivním přístupem k mladým, talentovaným hráčům. O tom svědčí i fakt, že v probíhajícím ročníku Championship má Leeds druhou nejmladší soupisku. I s tou dokázal vybojovat třetí místo díky kombinačnímu fotbalu založenému na vysokém držení míče, poctivé poziční hře a držení se plánu, jak by se ostatně od přítele a někdejšího spolupracovníka Thomase Tuchela dalo očekávat.

Obvyklá sestava: Illan Meslier (24) - Archie Gray (18), Pascal Struijk (24), Joe Rodon (26), Junior Firpo (27) - Ethan Ampadu (23), Glen Kamara (28) - Daniel James (26), Georginio Rutter (22), Crysencio Summerville (22) - Joël Piroe (24).

V bráně Daniel Farke žádné změny nemusel provádět, a také že se do ničeho nepouštěl. Jasnou jedničkou je francouzský talent Illan Meslier, před ním se vyrýsovala obrana se dvěma novými tvářemi. První starty si připsal mladíček z akademie Archie Gray, na druhém kraji obrany Junior Firpo po uzdravení vystrnadil ze sestavy posilu z Norwiche Sama Byrama. Stoperskou dvojici tvořili host z Tottenhamu Joe Rodon spolu se stálicí Pascalem Struijkem.

Po Nizozemcově sezonu ukončujícím zranění se ovšem ze středu pole musel zatáhnout další nováček v kádru Ethan Ampadu. Vedle akvizice z Rangers Glena Kamary se tak uvolnil prostor pro Bulhara z Werderu Brémy Iliu Grueva. Na krajích operovala nejčastěji dvojice Daniel James a nejlepší střelec Crysencio Summerville, své minuty dostal i dvacetiletý Wilfried Gnonto. Na pozicích devět a deset alternovali Georginio Rutter s Joëlem Piroem, po uzdravení se častěji prosazoval rovněž Patrick Bamford.

Hvězda týmu: Crysencio Summerville

Šikovný nizozemský křídelník přišel na sever Anglie z Feyenoordu už v roce 2020. Během působení týmu v Premier League dostával výraznější šance až v průběhu minulé sezony, ta letošní pro něj nicméně byla opravdu průlomová. Devatenáct branek a devět asistencí z něj udělalo jednoznačného ofenzivního tahouna.

Dvaadvacetiletého mládežnického reprezentanta Oranjes zdobí zejména kombinace rychlosti, přímočarosti a odvahy v soubojích jeden na jednoho. Ačkoliv jeho primární kvality nejsou ve vápně soupeře, v zakončení si rovněž počíná chladnokrevně a těží tak ze spolupráce s Danielem Jamesem i Georginiem Rutterem.

Na koho se zaměřit: Georginio Rutter

Ofenzivní univerzál, který dorazil loni v zimě z Hoffenheimu. V tuhých záchranářských bojích nedostal mnoho příležitostí týmu přispět, avšak v letošní sezoně naplno ukazuje své schopnosti. Během zranění Patricka Bamforda začínal na pozici v útoku, kde se rozhodně neztratil a vedle svého poctivého napadání se podílel na několika gólech.

I přesto, že se s příchodem nového roku musel přesunout trochu níže a uplatňování svých driblérských schopností se stalo náročnějším, na jedničku podporoval Patricka Bamforda spolu s křídelníky a zakončil základní část s čísly ve stylu Kevina De Bruyneho. K šesti gólům přidal šestnáct asistencí, co do přihrávek jej v soutěži překonal pouze levý bek Ipswiche Leif Davis.

Bilance v letošní sezoně

Pozice v tabulce: 4. místo

Počet bodů: 87 (26-9-11)

Nejvyšší vítězství: 5:0 (24. kolo proti Swansea)

Nejvyšší porážka: 0:5 (5. kolo proti Sunderlandu, 38. kolo proti Leicesteru)

FA Cup: 5. kolo

EFL Cup: 1. kolo

Dá se směle říci, že Southampton o své účasti v play-off rozhodl od konce září do začátku února. V tomto období totiž udržel dvaadvacet zápasů dlouhou sérii bez porážky, která jej vyšvihla z patnáctého místa v tabulce dokonce až na druhé. Poslední tři měsíce ročníku už zdaleka tak vyvedené nebyly, Saints nasbírali stejně porážek jako výher. Ambice na přímý postup jim nicméně definitivně zhatil až nepovedený anglický týden na konci dubna orámovaný třemi nezdary.

Historie v Premier League

Počet odehraných sezon: 24 (1992/1993-2004/2005, 2012/2013-2022/2023)

Nejlepší umístění: 6. místo (2015/2016)

Nejlepší střelec: Matt Le Tissier (102 gólů)

Svatí v moderní historii strávili mezi elitou dvě dlouhá období. Od roku 1978 se udrželi přes pětadvacet sezon, dalších jedenáct přidali před loňským pádem. Při posledním výskytu musí fanoušci nejlépe vzpomínat zejména na léta uprostřed minulé dekády, kdy se Southampton stabilně držel v elitní desítce, dvakrát se podíval do evropských pohárů a dodal velkoklubům celou řadu špičkových hráčů.

Vydařené období vyneslo velké angažmá hráčům jako Virgil van Dijk, Sadio Mané nebo Luke Shaw. Takový Liverpool v jednu chvíli držel pět z osmi nejdražších prodejů Saints, když vedle zmíněné dvojice zakoupil ještě Adama Lallanu, Dejana Lovrena a Nathaniela Clynea. Na úspěších měli nemalý podíl i další, dnes již možná trochu pozapomenutí hráči, jako jsou Calum Chambers, Morgan Schneiderlin, Victor Wanyama nebo Graziano Pellé.

Manažer: Russell Martin

Rovněž Southampton po sestupu sáhl po mladém manažerovi, někdejším skotském reprezentantovi Russellu Martinovi. Ten přitom nebyl ověnčený žádnými viditelnými úspěchy - v Milton Keynes dvakrát udržel tamní klub v League One, se Swansea zaznamenal dvě průměrné sezony v Championship.

Spojení se Saints ovšem přineslo své ovoce, ačkoliv tato pozice není vůbec jednoduchá - vždyť z předcházejících šesti manažerů jen Ralph Hasenhüttl vydržel na lavičce déle než jeden rok. Kvalitnímu kádru ovšem zřejmě sedla hra založená na držení míče, u které se Martin dle svých slov inspiruje Pepem Guardiolou. Trpělivost a čekání na chyby v soupeřově napadání spolu s vlastním propracovaným presinkem vedly k tomu, že se zápasy Martinovy družiny staly v průměr nejgólovějšími v rámci celé soutěže.

Obvyklá sestava: Gavin Bazunu (22) - Kyle Walker-Peters (27), Jan Bednarek (28), Taylor Harwood-Bellis (22), Ryan Manning (27) - Will Smallbone (24), Flynn Downes (25), Stuart Armstrong (32) - David Brooks (26), Ché Adams (27), Adam Armstrong (27).

Martin během sezony pracoval s kádrem v nejlepším věku, kde se vyjímali jen zkušený Stuart Armstrong a mladíci Gavin Bazunu s Taylorem Harwood-Bellisem. Dvaadvacetiletý gólman, který chytal už i v Premier League, si však přetrhl achillovku a pro play-off se tak musí připravit veterán Alex McCarthy. Před ním operují spolu s hostem z Manchesteru City Harwood-Bellisem stálice Jan Bednarek a Kyle Walker-Peters, na levý kraj si manažer přivedl ze Swansea Ryana Manninga.

Ustáleného složení se v základní části dostalo rovněž záloze, kde měla důvěru trojice Will Smallbone, Flynn Downes a Stuart Armstrong. Poslední jmenovaný si ale koncem dubna poranil harmstring a v závěrečných bojích svému týmu nepomůže, příležitost tak dostanou další hráči. Jedním z nich může být i zimní posila na hostování v podobě Davida Brookse, který jinak operoval v útočné trojici s úderným duem Ché Adams, Adam Armstrong. V takovém případě by se vpředu mohl ukázat další zapůjčený muž Ryan Fraser.

Hvězda týmu: Adam Armstrong

Těžká volba mezi Armstrongem a spolehlivým bekem Kylem Walker-Petersem. Mladší ze dvojice jmenovců v kádru se po dvouleté přestávce vrátil do Championship a navázal na tehdejší výkony v barvách Blackburnu. S jednadvaceti zásahy a třinácti asistencemi se stal nejproduktivnějším hráčem celé soutěže a podílel na téměř čtyřiceti procentech ligových gólů týmu.

Oproti svému působení u Rovers však tentokráte rozvinul i svou další přednost. Svou rychlost a díky skvělým zakončovacím schopnostem vysokou pozornost obrany využil i k připravování šancí ostatním. Nevadilo mu přitom, kde nastupuje - primárně byl využíván na hrotu, pokud tam nastoupil Ché Adams, pak se přesunul napravo. V průběhu sezony byl několikrát zatažen do zálohy, v jejím závěru pak operoval na levém křídle.

Na koho se zaměřit: Taylor Harwood-Bellis

Host z Manchesteru City dostal díky úvodnímu výprasku příležitost hned od druhého kola a s výjimkou jednoho dalšího případu už pokaždé nastoupil v základní jedenáctce. Odchovanec Citizens, který však stále čeká na první start v jejich dresu, loni napomohl postupu Burnley a rád by si podobnou zkušenost zopakoval. I proto, že jeho šance na zabydlení se v mateřském týmu nejsou zrovna vysoké, by na jihu Anglie by mohl najít nový trvalý domov.

Se zkušenějším parťákem Bednarkem vytvořili v barvách Saints dvojici, která mužstvo jistila při častých ofenzivních choutkách a zároveň pomáhala i s trpělivou výstavbou hry. Právě tento styl hry Harwood-Bellisovi vyhovuje díky jeho velkému přehledu, schopnostem na balónu a kvalitnímu bránění v situacích jeden na jednoho.

Bilance v letošní sezoně

Pozice v tabulce: 5. místo

Počet bodů: 75 (21-12-13)

Nejvyšší vítězství: 4:0 (9. kolo proti Prestonu)

Nejvyšší porážka: 0:3 (45. kolo proti Sheffieldu Wednesday)

FA Cup: 4. kolo

EFL Cup: 1. kolo

Nelichotivá finanční situace ve spojitosti s odchodem opory Dary O’Shea nedávala příznivcům klubu z West Midlands velké naděje. Náladě nepomohl ani rozpačitý start, koncem září se nicméně Baggies rozjeli a brzy se propracovali do elitní šestky, ze které už po zbývajících třicet kol nevypadli. Poslední týdny základní části si sice za rámeček nedají, na druhou stranu při dvanáctibodové ztrátě na čtvrtý Southampton se z toho jen těžko dalo vytěžit něco víc.

Historie v Premier League

Počet odehraných sezon: 13 (2002/2003, 2004/2005-2005/2006, 2008/2009, 2010/2011-2017/2018, 2020/2021)

Nejlepší umístění: 8. místo (2012/2013)

Nejlepší střelec: Peter Odemwingie (30 gólů)

Jedno delší období mezi anglickou elitou spolu se čtyřmi epizodními vystoupeními. V éře Premier League West Bromwich ani zdaleka nenavazuje na dřívější slávu a několikanásobnou kvalifikaci do poháru UEFA. Pět z celkových třinácti sezon skončilo sestupem, další dvě zakončil tým na sedmnáctém místě a jen těsně se zachránil.

Od evropských pohárů byl sice WBA vždy na hony vzdálen, co do bodového zisku i umístění v tabulce přišel největší úspěch v podobě osmého místa v sezoně 2012/2013. Tehdy v jeho barvách zářil host z Chelsea Romelu Lukaku, jenž se sedmnácti góly patřil mezi nejlepší ligové střelce. Zajímavých postav v ofenzivě měli Baggies vícero, plodné roky u nich zažil Salomon Rondón, mezi žádané talenty se zase zařadil Saido Berahino. Na sklonku kariéry se divákům představil Nicolas Anelka, první starty v Premier League si naopak připsal Matěj Vydra.

Manažer: Carlos Corberán

Nepovedený začátek minulého ročníku pod vedením Steva Bruce měl za následek jeho odvolání, jako následovník zkušeného pardála byl zvolen nepříliš okoukaný Corberán. Někdejší španělský brankář za sebou měl dvě kyperská angažmá spolu s působením v juniorském týmu Leedsu, zviditelnil se přitom zejména v Huddersfieldu. Ten totiž dovedl ke třetímu místu v Championship a následně do Wembley, kde postupovým ambicím vystavil stopku Nottingham. Poté se nakrátko přesunul do Olympiakosu, tam byl odvolán po necelých třech měsících.

U Baggies jej určitě nečekal snadný úkol. Po šestnácti kolech, tedy v době Španělova nástupu, se tým nacházel na předposledním místě tabulky. Corberán hru i výsledky okamžitě zvedl a na čas dokonce dostal tým na pozice pro play-off, na které nakonec z deváté příčky ztratil pouhé tři body. Ofenzivní hra pod jeho velením přitom i vinou absence spolehlivého zakončovatele není tak úderná, přizpůsobivost a pragmatismus ovšem i v letošní sezoně napomáhaly k důležitým bodovým ziskům.

Obvyklá sestava: Alex Palmer (27) - Darnell Furlong (28), Cédric Kipré (27), Kyle Bartley (32), Conor Townsend (31) - Alex Mowatt (29), Okay Yokuslu (30) - Jed Wallace (30), Grady Diangana (26), Matt Phillips (33) - Brandon Thomas-Asante (25).

Sestavu West Bromwiche v tomto ročníku vystihují dvě slova - sehranost a zkušenosti. Mezi patnáctkou nejvytíženějších mužů se vyjímal pouze dvacetiletý Tom Fellows, a to jak svým věkem, tak tím, že se do kádru zařadil už v průběhu sezony. Jinak Corberán sázel na hráče v nejlepším věku, kteří klubu patřili už minimálně na konci minulého ročníku.

Brankář Alex Palmer je dokonce odchovancem Albionu, který dlouhá léta trávil na hostováních. V prvním mužstvu dostával příležitosti až od minulé sezony, letos však nezmeškal na hřišti ani minutu. Zkušenostmi a sehraností oplývala zejména defenzivní čtveřice, kterou West Brom kompletně pořídil již mezi roky 2018 a 2020. Darnell Furlong s Cédricem Kiprém tvořili spolu s gólmanem trojici suverénně nejvytíženějších hráčů, jasnou pozici měli i zkušenější Kyle Bartley s Conorem Townsendem.

Středopolaři Alex Mowatt s Okayem Yokusluem sice do klubu přišli v méně vzdálené historii, i za tuto sezonu ale měli mnoho možností se na hřišti dokonale poznat a sehrát. To už neplatí o ofenzivnější čtyřce hráčů, z nichž nejsilnější pozicí disponovali útočník a s jedenácti zásahy nejlepší střelec mužstva Brandon Thomas-Asante spolu s univerzálem Jedem Wallacem. Solidní porci minut jinak odehráli vedle zmíněného Fellowse také Grady Diangana, John Swift i Matt Phillips.

Hvězda týmu: Cédric Kipré

Rodák z Francie, v mládeži reprezentující Pobřeží slonoviny, si musel po svém příchodu počkat tři roky, než dostal důvěru jako startující stoper. Čekání se však vyplatilo a v letošní sezoně Kipré ukazuje, proč si jej v mládežnických letech vybralo PSG. V sedmadvaceti letech je nejmladším článkem zkušené obrany WBA (druhé nejlepší v lize), této pozice se přitom i zásluhou svého profilu zhostil na jedničku.

Ke svým kvalitám v defenzivní činnosti a díky výšce i ve vzduchu totiž přidává i variabilitu a podporu směrem dopředu. Je schopen pomoci středopolařům v trpělivé rozehrávce, stejně tak umí zrychlit hru vyvážením míče. Sžívat se musel se změnami po svém boku - zatímco sám chyběl jen v minimálním počtu případů, místo jeho standardního parťáka Kylea Bartleye odehrál významnou porci minut i veterán Erik Pieters.

Na koho se zaměřit: Brandon Thomas-Asante

West Brom si ani před touto sezonou nemohl dovolit pořízení hvězdného útočníka, jeho ofenziva tak závisela převážně na týmových výkonech. Pozice jedničky na hrotu byla svěřena kometě předchozí sezony Brandonu Thomas-Asantemu, který přitom ještě úvod minulé sezony absolvoval v barvách Salfordu v League Two.

Odchovanec MK Dons nakonec celkově zaznamenal solidních jedenáct branek, a to přesto, že ve finální fázi neoplývá instinktem zabijáka. Gólů přitom mohlo být víc, avšak na jaře zmeškal několik zápasů vinou zranění. Sotva se vrátil do plného zápasového tempa a vstřelil důležité góly, přišlo zbytečné vyloučení se Sunderlandem a další pauza. V jaké formě bude tento pětadvacetiletý Angličan, to může být v play-off klíčovým faktorem pro úspěch Albionu.

Bilance v letošní sezoně

Pozice v tabulce: 6. místo

Počet bodů: 73 (21-10-15)

Nejvyšší vítězství: 5:0 (37. kolo proti Rotherhamu)

Nejvyšší porážka: 2:6 (8. kolo proti Plymouthu)

FA Cup: 4. kolo

EFL Cup: 3. kolo

Ze všech účastníků play-off vstoupil do sezony Norwich nejlépe, nicméně od poloviny září do začátku listopadu vytěžil z devíti zápasů jen čtyři body, což srazilo akcie na jeho přímý postup a v tabulce tým poslalo dokonce až na sedmnáctou pozici. Ze situace ale dokázal vybruslit na jedničku a před Hullem si nakonec ustrážil šestou pozici znamenající šanci porvat se o Premier League.

Historie v Premier League

Počet odehraných sezon: 10 (1992/1993-1994/1995, 2004/2005, 2011/2012-2013/2014, 2015/2016, 2019/2020, 2021/2022)

Nejlepší umístění: 3. místo (1992/1993)

Nejlepší střelec: Chris Sutton (33 gólů)

Pokud by Norwich letos postoupil, půjde už o jedenáctou sezonu z posledních šestnácti, kdy se bude stěhovat z jedné ligové úrovně do jiné. Vše začalo před patnácti lety sestupem do League One, odkud se Canaries nejrychlejším možným způsobem prodrali zpět do Premier League. Ta zůstali tři roky a následně se ještě třikrát vrátili, ovšem pokaždé jen na jedinou sezonu.

Průšvihem skončily obzvláště poslední dvě anabáze, v nichž Norwich v součtu získal 43 bodů a v obou případech skončil na dně bez sebemenší naděje na záchranu. Děsivou statistikou je rovněž to, že jen po jediném z předchozích 69 zápasů mezi elitou nebyl na sestupových pozicích. Situaci nezachránil ani historicky nejlepší střelec klubu Teemu Pukki, jenž dvakrát vystřílel postup a i v Premier League se pokaždé dostal na dvouciferný počet branek.

Příznivci tak mohou jen vzpomínat na přelom osmdesátých a devadesátých let minulého století, kdy žluto-zelení třikrát skončili mezi pěti nejlepšími anglickými celky. I tehdy ovšem Kanárci vydrželi na nejvyšší úrovni "jen" devět sezon, nikdy se tak nestali stálicí mezi špičkou ostrovního fotbalu.

Manažer: David Wagner

Někdejší americký reprezentant na anglické scéně rozhodně není neznámým jménem. Trenérskou kariéru rozjel někdejší spolubydlící a svědek na svatbě Jürgena Kloppa v rezervě Borussie Dortmund, kde se mimochodem stal předchůdcem Daniela Farkeho. Po čtyřech letech se rozloučil se Schwarzgelben a zamířil do Huddersfieldu, který tehdy bojoval o záchranu v Championship. Po úvodní rozkoukávací sezoně v té druhé skrze play-off dostal klub poprvé do Premier League, kde se s ním v úvodním ročníku také zachránil. Vaz mu zlomila až nepovedená první půle další, nakonec sestupové sezony.

Za rámeček si určitě nedává návrat do Schalke, kde strávil i část své hráčské kariéry. Tým se pod jeho vedením sice tehdy ještě zachránil v Bundeslize, avšak zároveň překonal rekordy v počtu zápasů bez vítězství a po osmnáctém takovém se Wagner pakoval. Po necelém roce byl následně odvolán i z pozice hlavního kouče Young Boys, na někdejší úspěchy na lavičce Terriers tak opět navázal až v Anglii.

Wagner si zakládá na rychlém fotbalu, který nevyžaduje kontrolu nad hrou. Důkazem budiž i fakt, že Norwich měl i přes vysoké postavení v tabulce v sezoně méně než padesátiprocentní držení míče. Do šancí se dostává převážně díky vysokému a aktivnímu napadání po vzoru Kloppových týmů, při kterém má každý z hráčů jasně definovanou roli.

Obvyklá sestava: Angus Gunn (28) - Jack Stacey (28), Shane Duffy (32), Ben Gibson (31), Dimitrios Giannoulis (28) - Marcelino Núñez (24), Kenny McLean (32) - Gabriel Sara (24), Ashley Barnes (34), Borja Sainz (23) - Josh Sargent (24).

Norwich ve své druhé sezoně v League Championship oživil kádr o nové hráče a přivedl hned pětici posil s výraznou minutáží. V bráně zůstal neochvějnou jedničkou Angus Gunn, jenž si vedle svého současného zaměstnavatele zachytal Premier League i v barvách potenciálního konkurenta Southamptonu.

Defenzivu utvořily posily z vyššího patra v podobě Jacka Staceyho a ostříleného Shanea Duffyho, kteří doplnili v klubu již zajeté duo Ben Gibson, Dimitrios Giannoulis. Řeckého zadáka v závěru základní části trápily potíže se stehnem a po dvouměsíční pauze naskočil až v posledním kole z lavičky, příležitost tedy může dostat i jeho talentovaný záskok Sam McCallum.

Ve středu pole operovali klubová stálice Kenny McLean, jenž v průběhu sezony zaskakoval i na stoperu, s Marcelinem Núñezem. Před i mezi nimi se zpočátku pohyboval převážně šikovný Brazilec Gabriel Sara, k přeskupení ovšem došlo vlivem několika faktorů - postupné začlenění nováčka Borji Sainze na levé křídlo, uzdravení hroťáka Joshe Sargenta a s tím související zatažení veterána Ashleyho Barnese do zálohy. V kombinaci se zraněním Jonathana Roweho, jenž se vrátil teprve v průběhu dubna, to znamenalo Sarův posun na pravý kraj hřiště. Wagnerovy útočné možnosti ještě zpestřuje Christian Fassnacht, který po příchodu z Young Boys plní převážně roli žolíka.

Hvězda týmu: Gabriel Sara

Univerzální poklad Davida Wagnera. Ve své druhé sezoně po příchodu ze Sao Paula ani jednou nechyběl v základní sestavě a jen zřídka absolvoval střídání. Sestavou přitom putoval z pozice na pozici a zejména v první polovině ročníku odehrál celou řadu zápasů jako zatažený playmaker. Z této pozice se sice hůře sbírají góly a asistence, přesto je Sara s bilancí 13+12 nejproduktivnějším hráčem týmu.

Statistiky se mu totiž povedlo nahnat v situacích, kdy hrál na pozici desítky či v závěrečných týdnech sezony na pravém křídle. Právě tam se mu nakonec dařilo co do čísel nejvíce, vždyť z posledních jedenáct zápasů základní části nasbíral šest branek a další tři připravil. Nevyčíslitelnou přitom zůstává hodnota, kterou Sara týmů přináší ve výstavbě hry a rychlých přechodech do útoku.

Na koho se zaměřit: Josh Sargent

Americkému reprezentačnímu útočníkovi sice nepatří v tabulce kanonýrů Championship žádná z těch úplně nejvyšších pozic, přesto je jeho bilance vskutku působivá. Tři góly v úvodních čtyřech zápasech soutěže, poté zraněním vynucená téměř čtyřměsíční pauza a rychlý návrat na vrchol. Sargent nakonec během základní části zaznamenal 16 gólů, prosadil se tak v průměru každých 116 minut.

Výkony navázal na předcházející sezonu, kdy sice i přes pevné zdraví tolik gólů nenasázel, což se ale musí připsat jeho velké rotaci napříč sestavou. Aktuálně však na hrotu naplno využívá své hlavní přednosti - výšku, sílu, výbušnost i kvalitní zakončení. Stal se tak více než důstojným nástupcem klubové legendy Teemu Pukkiho.