Preview APN 2015 - skupina B

Nedělní večer na Africkém poháru národů nabídne první zápasy skupiny B, v níž se utkají Zambie, Demokratická republika Kongo, Tunisko a Kapverdy. Mohou Zambijci zopakovat tři roky starou jízdu? A podaří se Tunisanům konečně využít obrovský talent? EuroFotbal.cz přichází před výkopem s podrobným skupinovým preview..

Jedním z klasických témat Poháru národů jsou výkony brankářů. Přestože se na černém kontinentu v poslední době objevilo hned několik vyloženě kvalitních strážců mezi tyčemi - namátkou Itumeleng Khune, Kennedy Mweene či Vincent Enyeama - obecné klišé podsouvá africkým gólmanům náchylnost ke groteskním chybám. Skupina B by na podobná extempore mohla být poměrně bohatá; představí se v ní totiž Muteba Kidiaba a Aymen Mathlouthi, dva notoricky známí kiksaři s neotřesitelnou pozicí domácí jedničky.

Skuteční aspiranti na zlato přijdou na řadu až ve druhé polovině pavouka, už v "béčku" se ale objevuje minimálně jeden potenciální černý kůň - Tunisko vypadá letos opravdu dobře, určitě lépe než pod chaotickou vládou Samiho Trabelsiho, Nabila Maaloula a Ruuda Krola. Připomeňme, že na letošním turnaji chybí obhájce titulu z Nigérie, stejně jako (už potřetí za sebou) dlouhodobě se trápící Egypt; šance jsou tak nesmírně vyrovnané. Nedočkáme se sice žádného absolutního nováčka, ale poprvé za posledních 10 let nemá Pohár ani jasného favorita a je tak pravděpodobné, že se dočkáme minimálně jednoho velkého překvapení. Vše nasvědčuje tomu, že jeden z následujících čtyř týmů dojde minimálně do semifinále..





Od roku 2012, kdy Chipolopolo pod vedením Hervého Renarda slavně získali kontinentální zlato, uplynuly pouze tři roky, pozice týmu se ale výrazně proměnila. Nyní od Zambijců boj o medaile nikdo nečeká; maximálně se mohou řadit mezi potenciální černé koně turnaje, jako tomu bylo dříve. Pouze osm hráčů v současné nominaci zažilo tehdejší triumf. Na Rovníkovou Guineu mají ty nejlepší vzpomínky..

Kvalifikace & forma: Ačkoliv se to nezdá, patří Zambie k nejpravidelnějším účastníkům šampionátu; letos jedou na Pohár už potřinácté, lépe jsou na tom pouze Pobřeží slonoviny a Kamerun. Zpočátku to vypadalo, že sestupná výkonnostní tendence, která započala vypadnutím ze skupiny v roce 2013, bude pokračovat i nadále - z úvodních tří kvalifikačních duelů totiž Chipolopolo vydolovali pouze dva body za dvě bezbrankové remízy, doma s Mozambikem a v Nigeru.

Zambijský tým je však proslulý obrovskou mentální silou, a ukázalo se, že tuto přednost neztratil ani po Renardově odchodu. Tváří v tvář kritické situaci dokázali Sunzu a spol. vyhrát všechny tři zbývající zápasy, a to dokonce s čistým kontem - včetně závěrečného domácího vítězství nad Kapverdami. Klíčový byl zisk tří bodů na půdě nevyzpytatelného Mozambiku (1:0).

Oficiální generálku na šampionát pak Janzův tým absolvoval v Jihoafrické republice, kde prohrál těsně 0:1; větším problémem však bylo drobné zranění gólmanské jedničky Kennedy Mweeneho. Chvíli dokonce hrozilo, že penaltový talisman Renardova zlatého tažení vynechá turnaj úplně, nakonec se však dal dohromady a těsně před startem si i zachytal v přáteláku proti druholigovému jihoafrickému týmu Witbank Spurs (2:0).

Trenér & herní styl: Honour Janza nemá velké jméno, zkušenosti ani mezinárodní respekt, jeho angažmá však vysílá jasný signál - Zambijci nechtějí uhýbat z cesty, kterou nastoupili pod Renardem, a na rozdíl od jiných v poslední době úspěšných týmů netouží po strukturální revoluci. Původně je měl na šampionát vést Patrice Beaumelle, ten však pouhých pár týdnů před začátkem kvalifikace odešel dělat asistenta bývalému šéfovi k Pobřeží slonoviny; zambijská FA se tak obrátila k jinému Renardovu pomocníkovi. Janzův životopis skutečně není příliš impozantní - kromě asistování úspěšnému týmu dělal ještě jeho technického ředitele, jako hlavní kouč pak vedl pouze místní klub Zesco United (tehdy v druhé lize). Původně měl být pouze dočasnou volbou, po zajištění postupu však dostal plnohodnotnou smlouvu.

Je tedy jasné, že fanoušci pod Janzou neuvidí nic nového - mladý stratég koneckonců ani neměl možnost vyvinout si svoji vlastní filozofii, a je otázkou, jestli toto očividné lpění na Renardově odkazu Zambijcům v důsledku spíše pomůže či uškodí. Současný tým nicméně vypadá sebevědoměji než před dvěma lety. Janza zachoval klasické rozestavení 4-4-2; v kvalifikaci sice experimentoval i s jakýmsi 4-3-3 se třemi středními útočníky, na turnaji samotném se však žádné systémové vrtochy očekávat zřejmě nedají. Chipolopolo tak zůstávají nesmírně kompaktním, důsledně bránícím týmem, který sice nedisponuje velkou fyzickou silou (naopak, v porovnání s ostatními výběry platí za vyloženě "muší váhu"), ale vše dohání nesmírnou pracovitostí a vyspělou organizací hry.

Důležitým lakmusovým papírkem případného úspěchu bude forma obou středních záložníků - jak Nathan Sinkala, tak Chisamba Lungu jsou drobnými univerzály s vytříbenou technikou. Ani jednoho z nich nelze označit za typický defenzivní štít; místo hrubé síly a tvrdých zákroků spoléhají na versatilitu, herní inteligenci a dirigentské schopnosti. Na Afriku jde o hodně neobvyklý systém a je otázkou, jak se tento dvojblok popasuje s fyzicky mnohem vyspělejšími soupeři.

Přednosti & slabiny: Největší předností Zambie je bezesporu obrana. Pod dirigentskou taktovkou tria Mweene - Sunzu - Nkausu udrželi Chipolopolo pět čistých kont v šesti kvalifikačních duelech (inkasovali pouze v nejtěžším utkání na Kapverdách) a nadále tak platí, že překonat jejich chytře rozmístěný, předvídavý a pohyblivý defenzivní blok bude pro soupeře nesmírnou výzvou. Mweene je nezpochybnitelným pánem vlastního vápna, klíčová však bude forma Stophiry Sunzua - stále ještě mladý stoper, který byl po fenomenálním Poháru 2012 spojován i s Arsenalem (aby následně přes Sochaux zamířil do Číny), už nyní platí za zkušeného borce, na jehož vůdčí schopnosti spoléhá celý národ.

Sunzu má před sebou nelehký úkol stát se novou ikonou Chipolopolo poté, co z disciplinárních důvodů skončil v národním týmu veterán Christopher Katongo. Tím se zároveň dostáváme k největšímu problému současného týmu, kterým je impotence v útoku - jestliže před třemi lety řádili vepředu Katongo s mladým Emmanuelem Mayukou, v současnosti je někdejší kapitán pryč a Mayukova forma ani zdaleka nepřipomíná toho hbitého, nepolapitelného forvarda, jehož výkony upoutaly zájem celé Evropy.

Zambijci vstřelili v kvalifikaci pouze šest branek, z toho tři doma proti slabému Nigeru, a najít novou útočnou integritu bude Janzovým největším úkolem (sehranou defenzivu de facto zdědil bez nutnosti většího zásahu - odešel sice zkušený levý bek Joseph Musonda, jeho náhradu, Emmanuela Mbolu, však do týmu začal zapracovávat už Renard). Pokud bereme ofenzivní fázi jako celek, budou nejdůležitější výkony nového kapitána, osmadvacetiletého křídelníka Rainforda Kalaby; o ty se Janza bát nemusí, Kalaba je v národním dresu tradičně výborný a zápas co zápas patří k nejlepším hráčům (navíc na Pohár národů jede už pošesté a má tedy zkušeností na rozdávání). O góly se však musí starat dvojice hrotových hráčů, a tady už přichází problém.

Chipolopolo totiž sice mají oproti ostatním nepopiratelnou výhodu dlouhodobé sehranosti, jasně vytyčené herní filozofie a na Afriku fenomenální herní organizace, nicméně pokud chtějí v Rovníkové Guineji (opět) uspět, musí se probudit alespoň jeden z jejich ofenzivních talentů. Zvlášť pokud opět zklame poněkud vyčpelý Mayuka. Nárok stát se "novým Katongem" si dělají zejména dva mladíci - teprve osmnáctiletý Patrick Ngoma, nejlepší střelec vítězného týmu z loňského mistrovství Jižní Afriky do 20 let, a pouze o dva roky starší Ronald Kampamba, elitní kanonýr domácí soutěže (a autor vítězné branky proti Kapverdám, která posunula Zambii na šampionát).

Hráč ke sledování: Given Singuluma
Největším favoritem na základní sestavu je však ještě někdo jiný - dlouho opomíjený Given Singuluma. Osmadvacetiletý legionář z konžského Mazembe měl s národním týmem dlouho vyhrocené vztahy; Renard jej před vítězným turnajem na poslední chvíli vyškrtl ze soupisky, a zklamaný hráč pod ním od té doby odmítal nastoupit. Během těchto dvou let se však prostřílel do úžasné klubové formy, a po Francouzově odchodu je připraven konečně předvést svůj um i v národním dresu.

"Pokud Mazembe vítězí, je to díky Givenovi," prohlásil dokonce prezident konžského giganta Moise Katumbi. Singuluma není klasickým hrotovým forvardem, často hraje z větší hloubky a spoléhá na náběhy do vápna z druhé vlny, jeho energický, pracovitý styl však Zambii evidentně svědčí. O motivaci rozhodně nebude mít nouzi - s Mazembe už vyhrál čtyři domácí tituly a dvakrát africkou Ligy mistrů, na šampionátu by si tedy rád vystřílel nové angažmá.

Prognóza: Konec ve skupině. Zambie má tu nevýhodu, že pokud se nerozstřílí některý z nových útočníků, nemá prakticky čím překvapit; silní Konžané a Tunisané budou mít výraznou fyzickou převahu ve středu pole, a od Chipolopolo se tedy dají očekávat tři odbráněné zápasy se spoléháním na rychlé brejky. To je dost čitelná strategie, přičemž Janza zatím neukázal, že by měl v záloze nějaký alternativní plán. Oproti depresivnímu úpadku v roce 2013 by však Zambijci měli ukázat minimálně větší nadšení a entuziasmus.

Předpokládaná sestava: (4-4-2) Kennedy Mweene - Davies Nkausu, Christopher Munthali, Stophira Sunzu, Emmanuel Mbola - Lubambo Musonda, Chisamba Lungu, Nathan Sinkala, Rainford Kalaba - Given Singuluma, Emmanuel Mayuka





Demokratická republika Kongo platí historicky za jeden z nejsilnějších subsaharských týmů, a v posledních letech to vypadalo, že se dvojnásobný kontinentální šampion vrací zpět na výsluní. Před turnajem v roce 2013 byli Leopardi zhusta tipováni na medailové pozice, nakonec však zklamali a poroučeli se už po základních skupinách. Podobný "hype" se tentokrát nekoná, což by talentovanému, ale nevyzpytatelnému týmu mohlo svědčit..

Kvalifikace & forma: Konžský tým byl nalosován do extrémně těžké kvalifikační skupiny - za soupeře měl dva účastníky letního mistrovství světa, Pobřeží slonoviny a Kamerun, a jako bonus zrádnou Sierru Leone, která pod vedením kouče Johnnyho McKinstryho platí za jeden z nejzajímavějších "nových" týmů kontinentu. Leopardi rozhodně nebyli perfektní, střídali vynikající výkony s očividnou marností, nakonec se však na turnaj prostříleli coby nejlepší tým ze třetího místa.

Po úvodní domácí prohře s Kamerunem (0:2) to vypadalo na hodně rychlé vypadnutí, podobně jako v kvalifikaci na MS; následoval však důležitý triumf se Sierrou Leone (2:0), který Leopardy vrátil zpět do hry. Klíčové vítězství přišlo na půdě Pobřeží slonoviny - domácí padli 3:4, což byla jejich první prohra v Abidjanu po dlouhých devíti letech. Jistě, Kongu hodně pomohl fakt, že vzhledem k situaci ve Freetownu mohlo odehrát oba duely proti McKinstryho týmu před vlastními fanoušky, celkově se však nedá říct, že by si postup nezasloužilo; bylo to pouze hodně, hodně divoké. Tři výhry, tři prohry. V generálce na šampionát pak ambiciózní celek uhrál slibnou remízu 1:1 s Kamerunem, jeho forma však zůstává záhadou - mění se totiž zápas od zápasu. Někdy jsou Leopardi schopni obrátit o 180 stupňů i v průběhu jediného utkání. Nadále tak platí, že největší boj svádí zejména se svým vlastním potenciálem.

Trenér & herní styl: Konžané jsou dalším z řady západoafrických týmů, které se vzdaly služeb druhořadých evropských stratégů a místo toho sáhli do vlastních trenérských řad. Poté, co výběr Clauda Le Roye opustil dějiště Poháru 2013 s ostudou, převzal národní mužstvo coby dočasná "záplata" Jean-Santos Muntublia (v podobné pozici se ocitl už počtvrté v životě); pod jeho vedením sice Leopardi postoupili do čtvrtfinále Afrického mistrovství národů, do nové kvalifikaci však už vstupovali s novým koučem. Jeho jméno je Florent Ibengé a v Kongu platí za hrdinu.

Ačkoliv sám pochází ze sousedního Konga (Konga-Brazzaville), skutečný domov našel Ibengé až v Kinshase, kde převzal vládu nad lokálním gigantem AS Vita, vedle TP Mazembe nejsilnějším klubem v zemi. Loni u jeho kormidla došel až do finále africké Ligy mistrů, už v době, kdy pracoval i pro národní svaz; stejnou pozici zastává dodnes. Trénovat zároveň klub i národní tým není jednoduché, Ibengé má však alespoň výhodu v tom, že oba celky hrají své domácí zápasy na osmdesátitisícovém Stadionu mučedníků. Hráči AS Vita také patří v současné reprezentaci k nejlepším, nebo alespoň nejnadějnějším.

Ibengé je velkým advokátem ofenzivního fotbalu; jeho týmy hrají instinktivně, živelně a vždy na vítězství. Občas jako by vystoupily přímo z brožurky o stereotypech afrického fotbalu. Formální rozestavení 4-2-3-1 je na hřišti dodržováno jen velmi volně; Ibengé nesvazuje útočné kvarteto příliš striktními taktickými pokyny, využívá velkou fyzickou sílu svých záložníků a není velkým fanouškem trpělivosti, postupných útoků či strategického vyčkávání. Oproti Le Royovi, přísnému taktikovi ze staré školy, jde o velmi výraznou změnu. Konžané jsou nejsilnější v brejcích, což je dáno tím, že největší herní kvalitu mají na křídlech (a v Youssoufovi Mulumbuovi disponují i relativně schopným dispečerem).

Přednosti & slabiny: Pokud Kongo na turnaji uspěje, bude za to vděčit skvělému útoku. Ofenzivní fáze týmu je na kontinentální poměry skutečně nabitá; jediným otazníkem zůstává post "desítky" mezi oběma křídly, kde se může objevit buď Neeskens Kebano, nebo Mulumbu (jehož pozici ve zdvojeném štítu by v takovém případě zaujal Distel Zola - toto rozestavení je pravděpodobnější proti ofenzivně silným soupeřům, neboť pivot ve složení Zola - Makiadi je v první řadě destruktivní volbou).

Na zbývající tři ofenzivní pozice však má Ibengé k dispozici spoustu zajímavých voleb. Jasné místo v základu by měl mít Yannick Bolasie, největší hvězda týmu, které také budou soupeři věnovat nejvíce pozornosti; koneckonců hraje Premier League za Crystal Palace a všichni tak dobře vědí, čeho je schopný. Maličký technik Cédrick Mabwati z Betisu je první volbou na druhé křídlo, blízko do základu však má i Junior Kabananga, jeden z nejlepších střelců belgické ligy. Nový kouč dokonce přesvědčil k návratu i Dieumerci Mbokaniho (po dlouhých dvou letech), který tak může přispět svými zkušenostmi; o místo na hrotu se však bude muset poprat s Jeremy Bokilou, nejlepším střelcem kvalifikace, a také Ndombe Mubelem, teprve dvacetiletým hrdinou loňské Ligy mistrů, jehož Ibengé dobře zná z klubového působení. Mubele doposud v reprezentačním dresu nezářil tak výrazně jako za AS Vita, pozorovatelé se však shodují, že toto by mohl být jeho turnaj. Pokud tedy dostane šanci.

Co se slabin týče, opět je potřeba v první řadě zopakovat Ibengého chaotický herní plán. Svoboda, kterou dává na hřišti svým útočníkům, je dvojsečnou zbraní. Kongo je totiž stále kriticky závislé na individualitách, kterým když se nedaří, trpí tím celý tým - důkazem budiž vzpomínané kvalifikační utkání v Abidjanu, kde Leopardi prakticky celý první poločas působili naprosto neškodně, kazili i ty nejjednodušší přihrávky a na pauzu čekali jako na smilování. Potom se jim povedlo několik akcí a jejich sebevědomí rázem stouplo natolik, že nakonec zvítězili 4:3. Otrávit Kongu zápas by teoreticky nemuselo být těžké, a mohlo by to stačit k vítězství.

Další věcí je samozřejmě problém s propustnou obranou. Samotná defenzivní čtyřka možná nesnese nejpřísnější parametry, ale není vysloveně špatná - minimálně může spoléhat na sehranost, protože svalnatý stoper Cédric Mongongu i oba ofenzivně ladění beci (Mpeko a Kasusula) jsou stabilními členy základní sestavy už od Le Royovy éry. Jenže pak je tu strašidelně děravý osmatřicetiletý gólman Muteba Kidiaba, schopný vytasit se s parádním zákrokem a o pár vteřin později srazit do vlastní sítě ten nejjednodušší centr. A s tím už se nic moc dělat nedá - Kidiaba je fotbalový klaun, miláček publika a živoucí legenda konžského fotbalu, navíc po tomto šampionátu v reprezentaci končí, takže jeho pozice je naprosto nezpochybnitelná.

Hráč ke sledování: Chancel Mbemba
Na Chancelu Mbembovi bude ležet obrovská zodpovědnost - uprostřed konžské obrany má příležitost skutečně vyniknout, je to ale nevděčný úkol. Mbemba je v Evropě známým fotbalistou, v Anderlechtu podává skvělé výkony a dokonce dvěma brankami v Lize mistrů proti Galatasarayi posunul belgického mistra do jarní části EL. Nejde o typickou "skálu", jak by od afrického stopera mnozí očekávali, naopak - mladý obránce je relativně subtilní, má však úžasnou výdrž a také obdivuhodný výskok. Tyto atributy se mu budou na šampionátu hodit; bude se totiž mít hodně co ohánět.

Prognóza: Překvapivě největší šanci má Kongo nejspíš proti Kapverdám, které by mohly být nejzranitelnější vzadu; jinak platí, že eliminovat jejich sílu znamená prostě vymyslet stabilní defenzivní plán. Tedy přesně to, na čem Zambie i Tunisko svoji hru přímo staví. Teoreticky by mělo stačit ubránit útočné individuality - Leopardi mohou být smrtelně nebezpeční, soupeř jim to však nejprve musí dovolit.

"Se vší úctou k ostatním týmům jsme s losem spokojeni," uvedl obránce Gabriel Zakuani. "Mohlo to být mnohem horší, nejsme ve skupině smrti. Můžeme bez problémů uspět. Naším cílem je překonat loňské vystoupení, což znamená minimálně postup do play-off - a tam už se může stát vše," dodal. To je pro fanoušky dobrá zpráva - Kongo totiž postrádá jasnou herní metodiku, optimismus a nadšení tedy mohou být velkými zbraněmi. Na postup to ale zřejmě stačit nebude.

Předpokládaná sestava: (4-2-3-1) Muteba Kidiaba - Issama Mpeko, Chancel Mbemba, Cédric Mongongu, Kilitcho Kasusula - Youssouf Mulumbu, Cédric Makiadi - Cédrick Mabwati, Neeskens Kebano, Yannick Bolasie - Jeremy Bokila





Tradičně jeden z nejsilnějších (nebo alespoň dlouhodobě nejtalentovanějších) celků Afriky je na prahu nového období. Fiaskem v kvalifikaci na mistrovství světa totiž skončila éra, kterou bychom mohli nazvat jakýmsi nepovedeným pokusem o domácí revoluci - tuniští trenéři v ní spoléhali zejména na hráče z tamní soutěže, výsledkem ale byl neefektivní chaos. Nyní však Orlové z Kartága vypadají mnohem silněji než v uplynulých letech..

Kvalifikace & forma: Úvod kvalifikace nezastihl Tunisany v optimální formě, už tehdy se však objevila první velká zbraň, kterou týmu implantoval nový kouč Georges Leekens - schopnost vítězit i v utkáních, kdy se herně tolik nedaří (předtím to platilo spíše naopak). Doma proti Botswaně dokonce ještě čtvrt hodiny před koncem prohrávali, nakonec však dokázali otočit na 2:1 a symbolicky tak odstartovali nečekaně úspěšnou kampaň.

Klíčový byl zisk čtyř bodů a čisté konto ve dvojutkání s favoritem ze Senegalu; nakonec Orlové neprohráli jediný duel a inkasovali pouze dvě branky. V generálce proti Alžírsku, podle mnohých největšímu favoritovi celého turnaje, pak uhráli remízu 1:1. Vypadá to, že jsou po letech opět připraveni k úspěchu.

Trenér & herní styl: Leekensovo angažmá v létě 2014 znamenalo okamžité odvrácení od individualistického "hračičkovství" a výrazný příklon k pragmatickému, defenzivnímu stylu. Pětašedesátiletý belgický stratég je nesmírně zkušeným matadorem, který v kariéře (trvající od roku 1984) dvakrát vedl belgický národní tým a (severo-)africké prostředí dobře zná z období své krátké vlády u alžírské reprezentace v roce 2003. Cílem jeho tuniské mise je jednoduše vyhrávat - nezáleží na kráse, důležité jsou body. To je pro fanoušky Orlů nezvyklá novinka.

Bylo to vidět už v prvních dvou přátelských zápasech proti Jižní Koreji a rodné Belgii, kde vyslal do hry rozestavení 5-3-2 (morfující v 5-4-1); tento systém následně použil i v kvalifikaci proti Senegalu a zdá se, že ho bude i nadále preferovat v těžších zápasech. Jindy zase experimentoval s klasickým 4-4-2 a 4-2-3-1, tak, aby vybraná jedenáctka co nejlépe eliminovala soupeřovy silné stránky. Ať už však Tunisko nastoupí v jakémkoliv systému, vždy se spoléhá na pevný středový defenzivní blok, útočné výlety krajních obránců a kreativní schopnosti skvělých ofenzivních záložníků Chikhaouiho, Khazriho a Msakniho.

Odvážný cíl naučit Tunisany disciplíně se Leekensovi zatím daří, přestože po svých předchůdcích zdědil prakticky totožný tým, postavený kolem hráčů z domácí soutěže. Stejně jako skupinoví soupeři ze Zambie a Konga jsou i Orlové nejsilnější v rychlých protiútocích; gólové hody se v jejich zápasech očekávat příliš nedají.

Přednosti & slabiny: Tuniský tým funguje od vápna k vápnu. Obranu má pod palcem v národních barvách tradičně skvělý Aymen Abdennour (kterého na stoperu doplňuje Syam Ben Youssef, Bilel Mohsni, nebo případně oba), celou defenzivu navíc stráží spolehlivý a nekompromisní Hocine Ragued. Hamza Mathlouthi a zejména vynikající Ali Maaloul fungují jako prototypické příklady moderních krajních beků; Maaloul disponuje i skvělým centrem a je ideální do brejkového fotbalu. Staženého tvůrce hry uprostřed pole hraje šikovný Ferjani Sassi, a variabilních "desítek" mají Orlové hned několik.

Potud vše v pořádku. Leekens ale musí vyřešit dvě podstatné věci - zaprvé pozici brankáře (Aymen Mathlouthi je ikona, ale vzhledem k jeho výkonům a notoricky známé náchylnosti ke kiksům by Tunisku možná více pomohl Moez Ben Cherifia), zadruhé hrotového útočníka. Kvalitní klasická devítka totiž v Tunisku zkrátka není. V kvalifikaci se na tomto postu vystřídali celkem tři borci - Fakhreddine Ben Youssef, Amine Chermiti a Younes Hamza, který by mohl mít do základu nejblíže.

Leekens by dost možná typického hrota rád vypustil úplně; jeho oblíbené rozestavení (5-3-2) totiž neumožňuje naplno využít největší sílu týmu, variabilní trojlístek ofenzivních techniků pod vedením kapitána Chikhaouiho. Orlové tak mají v podstatě dva základní herní módy - jeden je ofenzivnější, s lajnou Khazri, Chikhaoui, Msakni jasně zářící v klasickém 4-2-3-1, druhý defenzivní s Khazrim coby staženým útočníkem a Chikhaouim uprostřed zálohy v 5-3-2. Ve druhém případě tak chybí Msakni na úkor jednoho stopera (proti Senegalu to byl Yaakoubi, na turnaji by ale přednost dostal nejspíš Mohsni).

Obě tyto možnosti vypadají velmi slibně, základní problém - totiž fakt, že Tunisko má spoustu kreativních mozků schopných vytvářet šanci za šancí, ale nikoho, kdo by tyto šance spolehlivě proměňoval - však ani jedna z nich neřeší. Pokud k tomu připočteme fakt, že Tunisané jsou notoricky známí svojí prchlivou povahou a tendencí hroutit se ve vypjatých momentech, můžeme se také dostat k závěru, že i přes veškerou herní kvalitu a Leekensovu snahu zůstávají Orlové z Kartága stále mimo skutečný okruh favoritů.

Hráč ke sledování: Yassine Chikhaoui
Chikhaoui prožívá skvělou sezonu. Nový kapitán národního týmu září jak na klubové, tak na reprezentační úrovni; v kvalifikaci byl dost možná nejlepším hráčem celého kontinentu. Tuniská média dokonce začala legionáře z Curychu přirovnávat k lokálnímu Zinedinu Zidanovi.

Faktem je, že Chikhaoui není žádný mladík - má už 28 let, celý život se potýká s chatrným zdravím, a tento turnaj tedy může být jeho poslední šancí na opravdu velký přestup. Jeho největší předností je vytříbená technika a výtečná kontrola míče, věci, které v jeho podání vypadají jako ta nejsamozřejmější věc na světě. Tunisané nikdy neměli problém z nedostatkem talentovaných ofenzivních záložníků, Chikhaoui je však zodpovědnější než jeho předchůdci Msakni s Dhaouadim; koneckonců v Belgičanově přísně metodickém stylu hry místo pro geniální anarchii zkrátka nezbývá. Od kapitána se chce, aby vždy přesně věděl, co má v daný okamžik udělat, a Chikhaoui tento úkol plní.

To, že se navíc svojí figurou může směle rovnat silovým záložníkům zpod Sahelu, je v afrických kontinentálních bojích už jen vítaný bonus.

Prognóza: Tunisané mají pod Leekensem rozhodně větší šanci na úspěch než v minulosti, kdy se prakticky pouze čekalo, až někdo zase v důležitém zápase něco vyvede (ať už děravý Mathlouthi, některý z defenzivně naprosto zoufalých beků, nebo třeba přemotivovaný Abdennour). Ve skupině B jsou jasným favoritem. Žádný z jejich soupeřů se jim nemůže rovnat hráčskou kvalitou, a koneckonců ani taktickou připraveností. Cesta do semifinále vypadá vydlážděná docela pohodlně. Čtvrté místo.

Předpokládaná sestava: (4-2-3-1 / 5-3-2) Aymen Mathlouthi - Hamza Mathlouthi, Aymen Abdnenour, Syam Ben Youssef, Nabil Maaloul - Hocine Ragued, Ferjani Sassi - Wahbi Khazri, Yassine Chikhaoui, Youssuf Msakni (Bilel Mohsni) - Younes Hamza





Lusofonní fotbalová škola je pro nezaujatého pozorovatele africké kopané hotovou spásou. Zatímco ostatní subsaharské týmy se často potýkají s nedostatkem kreativity a taktické odvahy, Kapverdy - stejně jako před pár lety Angola - hrají fotbal přesně tak, jak to mají rádi jejich bývalí kolonizátoři, tedy technicky, po zemi a útočně. Kapverďané donedávna platili na světové fotbalové mapě za obskurního trpaslíka, premiérový postup na Pohár národů v roce 2013 však ukázal, čeho jsou vlastně schopni - a následný průnik do čtvrtfinále (a těsné, křiklavě nezasloužené vypadnutí s vysoce favorizovanou Ghanou) to jen potvrdil. Nyní tak "Modří žraloci" platí za regulérního černého koně turnaje, možná i s medailovými ambicemi..

Kvalifikace & forma: Po úspěchu na Poháru 2013 přišla těžká kocovina v podobě zpackané kvalifikace na mistrovství světa, což trochu zkrotilo nadšení malého ostrovního národa a zároveň vytyčilo nový cíl - za každou cenu postoupit na druhý kontinentální šampionát v řadě. Los svedl Kapverďany do hratelné skupiny s Nigerem, Mozambikem a Zambií; to jejich ambice ještě posílilo.

Žraloci začali neatraktivní, ale přísně efektivní výhrou 3:1 v Niamey, načež následně v klíčovém zápase doma udolali největšího soka Zambii. Na půdě Mozambiku sice překvapivě padli, dokázali však zareagovat dalšími dvěma výhrami a nakonec postoupili se čtyřmi triumfy a skóre 9:6. V generálce potom přestříleli Kongo 3:2, čímž se potvrdily dva základní fakty - Kapverdy mají formu, a v jejich zápasech často padá hodně gólů.

Trenér & herní styl: Po odchodu strůjce dva roky starého úspěšného tažení, Lúcia Antúnese, přišel ke kormidlo Rui Águas - muž s bohatými zkušenostmi z portugalské ligy, kde působil například v Braze či Vitórii Setúbal. Águasova herní filozofie se s dlouhodobým profilem týmu plně slučuje a přechod pod jeho vedení tak proběhl velmi hladce.

I tentokrát se tedy od Kapverd dá v první řadě očekávat ofenzivní, přímočarý fotbal. V preferovaném rozestavení 4-2-3-1 dokážou Žraloci držet míč a rozebírat soupeřovu obranu postupnými útoky; pokud však mají "přepnout" do defenzivního stylu a spoléhat čistě na protiútoky, necítí se na hřišti ani zdaleka tak pohodlně. Největší síla týmu se koncentruje v záloze a na křídlech; právě tam totiž operují hráči jako Héldon, Odaïr Fortes či Ryan Mendes, talentovaní evropští legionáři, díky nimž je současný výběr považován za první "zlatou generaci" ve fotbalové historii národa. Águas má vepředu na výběr z celé řady šikovných, nepředvídatelných fotbalistů, kteří jsou prakticky bez výjimky skvělí v práci s balonem a dokážou společnými silami zaměstnat jakoukoliv obranu (což se proti přísně pragmatickým soupeřům jako Zambie a Tunisko bude jistě hodit).

Přednosti & slabiny: Vzhledem k tomu, že Kapverďané jsou velmi úzce spjatí s portugalskou školou, můžeme z jejich strany očekávat atraktivní technický fotbal. Alfou a omegou jejich úspěchu bude efektivita - většina ofenzivních hráčů jsou totiž primárně křídla, což znamená, že v Águasově 4-2-3-1 chybí typický kreativní středový záložník. Důležitou otázkou bude postavení Ryana Mendese.

Pětadvacetiletý univerzál z Lille je pravděpodobně nejlepším hráčem kapverdského týmu. O jeho schopnostech nemá cenu diskutovat, zřejmě i on sám však počítal, že v tuto chvíli už bude jeho kariéra trochu dále - v minulosti jej brzdily četné problémy s kotníkem a kolenem, a pokud se chce zbavit nálepky věčného (a nenaplněného) talentu, má letos zřejmě poslední možnost. Mendes je skvělým driblérem s čichem na důležité góly, který může nastoupit prakticky kdekoliv v útočné čtveřici; pokud se objeví na AM, otevře to dveře do základu Djaninymu, jediné klasické devítce v Águasově kádru (přítomnost mohutného forvarda, schopného podržet míč zády k brance, sice do celkové herní filozofie týmu příliš nezapadá, v důsledku by však mohla jedině prospět). Pravděpodobněji se nicméně jeví varianta s jeho umístěním na hrot útoku.

Řešením přebytku křídel by mohlo být "přepnutí" na klasické 4-3-3 se třemi staženými středními záložníky, tento systém však Águas nikdy nehrál; zatím v každém utkání pod jeho taktovkou se na hřišti objevili čtyři borci, jejichž úkolem je starat se čistě o ofenzivu. Žralokům nechybí ryzí talent, většina jejich nejlepších hráčů nicméně působí jako variace na totéž téma. Pokud nový trenér přijde na to, jak z široké palety možností do útoku vybrat tu nejlepší, mohou Kapverdy dojít daleko; zatím to však vypadá, že stále experimentuje, sestava se mění zápas od zápasu a výsledkem jsou nepříjemné výkonnostní "skoky".

Bylo to vidět i v kvalifikaci - v Mozambiku Águasovi chyběli Héldon i Ryan Mendes, což vyústilo ve vyloženě bezzubé, jalové vystoupení (a hladkou prohru 0:2). Nekonzistentní výkony koneckonců trápí Kapverdy i dlouhodobě, stačí se podívat na kvalifikaci na mistrovství světa. Dokáže Águas, stejně jako Antunes, načasovat formu tak, aby kulminovala na závěrečném turnaji? Současný tým Žraloků vypadá silněji než před dvěma lety - minimálně je mnohem zkušenější, fanoušci od něj ale také mnohem více očekávají.

Vlastně jedinou oporou, která letos chybí, je veterán středu obrany Nando Neves; jeho místo vedle zkušeného Varely zaujal v kvalifikaci Gégé. Defenziva může na rozdíl od útočné fáze těžit ze solidní sehranosti, potopit by ji však mohly neuvážené výlety impulzivního gólmana Vózinhy.

Hráč ke sledování: Babanco
Jednou z největších zbraní kapverdského týmu jsou skvělé standardky - a dá se předpokládat, že pokud letos Žraloci dojdou daleko, bude to z velké části i díky nim. Proto Águas potřebuje v sestavě Babanca, univerzála schopného zaskočit na levém kraji obrany i zálohy, který však nejčastěji likviduje soupeřovy útoky coby defenzivní záložník. Právě na jeho centry z přímých a rohových kopů totiž budou ostrované hodně spoléhat.

Babanco není žádným typickým "čističem", spíše funguje jako rozehrávač a potřebuje tudíž nastupovat ve dvojici s někým, kdo jej bude jistit; nejvíce se pro tento úkol hodí Toni Varela, prakticky celou kvalifikaci však odehrál po boku Calúa. Ať už však Águas svého klíčového muže postaví kamkoliv, jedna věc je jistá - v okamžiku, kdy budou Kapverdy rozehrávat za přerušené hry, upřou se zraky všech fanoušků právě na něj.

Prognóza: Čtvrtfinále. Águas má k dispozici dostatek kvality k tomu, aby Kapverdy přešly přes Zambii i Kongo, nějaký další progres však vypadá o poznání méně pravděpodobně. Kolísavá efektivita si opět vybere svou daň - pokud tedy nový kouč nepřijde na způsob, jak získat ze svého arzenálu naprosté maximum. Potom by, za příznivých okolností, mohli Žraloci zaútočit na vysněnou medaili.

Předpokládaná sestava: (4-2-3-1) Vózinha - Carlitos, Gégé, Fernando Varela, Nivaldo - Babanco, Calú - Fortes, Héldon, Rodrigues - Mendes



(Zdroje: sandalsforgoalposts.com, supersport.com, cafonline.com, transfermarkt.com, independent.co.uk, Equatorial Guinea's Press and Information Office, lusakatimes.com, soccerway.com, goal.com, alarabiya.net, standardmedia.ke, starafrica.com, bbc.co.uk)