Přehledný průvodce největšími talenty letošního Sudamericana U20 (2/2)

V první polovině našeho přehledu největších talentů jihoamerického kontinentu jsme se zaměřili na skupinu A. Nyní nás čeká nahlédnutí do skupiny smrti, kde minimálně jeden z favoritů ukončí svou pouť.

Hlavním favoritem na zisk titulu je Brazílie, která sice logicky nepovolala své největší hvězdy Endricka a Estevãa a původní kádr byl ještě výrazně přestavěn kvůli zraněním, líheň tamních talentů je ale obrovská. Spolufavority jsou Argentina a Ekvádor. Tyto týmy mohou těžit z množství hráčů se zkušenostmi z dospělého fotbalu. Kolumbie sice působí možná méně nápadně, porazit ale dokáže kohokoliv. No a posledním členem je otloukánek z Bolívie. Ta se pokusí především předvést dobré výkony a ukázat, že tamní fotbal se konečně zvedá ze dna.

Brazílie má talentem kádr doslova nabitý. Bohužel ale vychovává své nejlepší hráče na stále stejné pozice - má vynikající křídla, defenzivní záložníky a stopery. Ani střední útočník Deivid Washington patřící Chelsea není rozhodně hráč k zahození, ale záložníky diktující hru ne a ne vyprodukovat.

Nechci, aby to vyznělo příliš negativně, protože Pedro (také Pedrinho) je skvělý hráč. Zároveň ale působí "genericky". Jde o levé křídlo silné na míči s dobrou rychlostí a driblinkem. Takových hráčů ale už Brazílie několik má a potřebovala by posílit do budoucna jiný typ hráčů. Zároveň přestupem do Zenitu Petrohrad si pomohl tak možná finančně, ale fotbalově si jednoznačně uškodil. Přesto Pedro na turnaji skauty určitě zaujme.

Potenciálně rozdílovým záložníkem by snad mohl být Gabriel Moscardo, který momentálně hostuje z PSG v Remeši. Ten má jak defenzivní kvality a skvělou techniku, tak i schopnost rozesílat spoluhráčům dlouhé pasy a dirigovat hru. Ostatně... u Brazilců nemá smysl srovnávat kvality hráčů třeba s Peruánci nebo Venezuelany, nýbrž nastínit, zda mají potenciál stát se těmi nejlepšími na světě. Pedro by pro to potřeboval odejít z ruské ligy, Moscardo ten potenciál má. U Brazilců ale platí, že ti skutečně nejlepší už na juniorské šampionáty nejezdí.

Po fiasku z roku 2023, kdy Argentina nepostoupila ani ze skupiny, bere Albiceleste tento turnaj skutečně vážně a přivezla své největší mladé hvězdy. V rámci týmu najdete jen málo hráčů, kteří by neměli zkušenosti s dospělým fotbalem. Julio Soler si dokonce už zahrál i Premier League.

Nejzářivějším diamantem, ve kterém většina Argentinců vidí nástupce Messiho na pozici hlavního reprezentačního tvůrce hry, je Claudio Echeverri. Ten už patří Manchesteru City, momentálně ale hostuje doma v River Plate, protože na Premier League ještě potřebuje pořádně zesílit. Každopádně na Echeverriho hru je radost koukat - kombinuje famózní elegantní driblink s přehledem na hřišti. Tak výjimečný jako Messi určitě nebude, ale při tvorbě hry jej opravdu jednou možná vyrovnat může.

Uvidíme, zda trenér Diego Placente zkusí najít pozici v základní sestavě druhému playmakerovi hrajícímu z pozice "desítky" - Francu Mastantuonovi. Teprve 17letý záložník je podobně talentovaným hráčem jako Echeverri, který je ale díky věku momentálně vyspělejším hráčem. Zatímco Argentinci každého podobného hráče hned přirovnávají k Messimu, ve skutečnosti je Mastantuono herním stylem podobný spíš Philu Fodenovi. Uvidíme, jestli tedy trenér vyzkouší mladého Argentince spíš na pozici křídla stahujícího se do středu hřiště.

O ekvádorském fotbale na EuroFotbalu vyšlo v posledních letech tolik článků, že s trochou nadsázky převyšují i počet informací o této jinak nesmírně zajímavé zemi ve zbylém tuzemském mediálním prostoru.

Dosud se prosazovali především defenzivně ladění hráči, tento výběr ale dodává více ofenzivní kvality, než bývalo zvykem. Suverénně největší hvězdou výběru a jednou z největších hvězd celého turnaje bude 17letý Kendry Páez, u nějž je popravdě účast na juniorském mistrovství trochu překvapující. Dáno je to pravděpodobně hlavně klubovou pauzou, i tak ale Independiente del Valle možná trochu zbytečně riskuje zranění svého playmakera.

Kromě Páeze se ve výběru objevují ještě dva hráči, kteří už za sebou mají i seniorské reprezentační starty. Jsou jimi útočník Allen Obando a křídelník Keny Arroyo. Prvně jmenovaný není při práci s míčem možná tak talentovaný jako jeho spoluhráči, jde ale o velmi dobře rychlostně a silově vybaveného útočníka. To Arroyo je zcela jiný typ hráče. Nízké těžiště, skvělá práce s míčem a dobré zakončení z něj dělají těžko bránitelného hráče. Pro trenéra Javiera Gandolfiho byl v týmu Independiente del Valle dokonce důležitějším hráčem než o rok mladší Páez, všeobecně považovaný za jeden z největších světových talentů.

Původně měl Ekvádor disponovat i velmi kvalitními stopery, Diogo Bagüí se však zranil a Jaira Collahuaza si na poslední chvíli stáhl jeho klub New York Red Bulls. Trenér Miguel Bravo tak vytáhl z rukávu velmi překvapivé jméno - teprve 15letého Deinnera Ordoñeze. Není jisté, jestli se takto mladý hráč dostane na hřiště s mnohdy skoro o 5 let staršími protihráči, jeho jméno ovšem nezmiňuju nadarmo. V rámci juniorských kategorií jde o zcela výjimečný komplexní talent. Doufejme, že jej rozvine v budoucnu naplno a nezničí jej zranění či špatná kariérní a životní rozhodnutí.

Donedávna vysmívaná, ale pomalu se zlepšující Bolívie doplatila letos na nesmírně těžký los. V těžké konkurenci tak Bolívijcům půjde spíš o důstojné představení svých talentů než o reálný boj o postup ze skupiny. Přesto ale letos nabídne Bolívie minimálně jednoho hráče, který má potenciál být hvězdou v některé z kvalitních amerických lig.

Tím hráčem je 170 cm vysoký a postavou drobný Moisés Paniagua z týmu Always Ready. Už dlouho v Bolívii nerostl tak přirozeně talentovaný fotbalista. Paniagua je nesmírně mrštný a šikovný hráč. Z ofenzivních vlastností má prakticky vše, co špičkový fotbalista má mít. Problémem je zatím poměrně slabá tělesná konstituce, což je ostatně pro Bolívijce s vysokým podílem kečuánského a ajmarského genofondu poměrně typické. Zároveň občas zatím řeší ofenzivní situace příliš chaoticky a je třeba, aby se při jejich řešení více zklidnil. Uvidíme, nakolik zvládne souboje s kvalitními obranami těžkých soupeřů. Dobré výkony Bolívijců na mezinárodní scéně přece jen dávají tamním hráčům více možností odcházet do zahraničí. Donedávna ještě tato možnost prakticky neexistovala kvůli nízkému zájmu o tamní fotbal.

Los Cafeteros dlouhodobě patří mezi širší špičku na kontinentu, v kontextu populace a obliby fotbalu v zemi ale zůstávají dlouhodobě spíš za očekáváním. S Kolumbijci se vždycky musí počítat s potenciálně vysokým umístěním, zároveň ale také můžou vypadnout už ve skupině a vysloveně překvapivé by to nebylo.

Jihoameričtí novináři se vesměs shodují, že velký talent ulovila do svého týmu Kolumbie teprve nedávno. Je jím brankář Alexei Rojas. Ten se narodil v Anglii kolumbijskému otci a ruské matce a celý život působí v anglických týmech, a to včetně těch špičkových - momentálně působí v juniorce Arsenalu. Brankáři v mládežnických kategoriích ještě nebývají těmi správnými "držáky" svých týmů, ale potenciálně Kolumbii při stárnutí dvojice Ospina, Vargas roste kvalitní mladý gólman. Rojas pravděpodobně dostane přednost před rovněž talentovaným Andrésem Tovarem.

Největší hvězdou v poli by měl být nejspíš levý křídelník Óscar Perea, kterého vlastní Štrasburk. Někteří novináři ho dřív přirovnávali k mladému Neymarovi, nicméně takových kvalit rozhodně nedosahuje. I tak jde ale o velmi schopného dribléra se smutným dětstvím poznamenaným ztrátou otce a s tím spojenou chudobou. Přejme proto Pereovi, aby se ve Štrasburku prosadil. Schopnosti na to jednoznačně má.