Představujeme týmy Eura 2008 - skupina D

Jako poslední se nám představí účastníci skupiny D. Ta bude hodně vyrovnaná a reálné šance na postup mají všechny čtyři týmy. Účast ve čtvrtfinále se očekává od Španělska, uspět chtějí i Rusko, Švédsko a Řecko...
HISTORIE

Silná liga, ale hrozná reprezentace. Tak by měl začínat životopis fotbalu ve Španělsku. Ale vezmeme to pěkně od začátku. Federace vznikla v roce 1913 a o 7 let později se národní celek představil na OH 1920 v Antverpách. A hned jako stříbrný. Nebyl to jediný úspěch této doby. Rok po vzniku ligy (1928) se Španělsko stalo prvním a jediným týmem, který dokázal porazit celek z Britských ostrovů. Anglie prohrála v Madridu 3:4! První start na MS 1934 začal výhrou nad Brazílií a skončil prohrou s Itálií. Jinak nic víc. Padesátá léta minulého století znamenala nástup klubových týmů. Prvních pět let existence Poháru Mistrů patřilo Realu Madrid. Argentinec Alfredo di Stéfano, Maďar Ferenc Puskas.

Připomíná vám to něco? Ano, již tenkrát kralovali ve Španělsku cizinci. A na MS 1962 vedl národní celek Ital, Helenio Herrero, to aby se to nepletlo. V roce 1963, tak jako v Itálii, zakázalo i Španělsko start zahraničních fotbalistů v lize. Trvalo to deset let, ale v roce 1964 dosáhl národní tým nejvýše. Mistrovství Evropy se hrálo doma a to se muselo využít. Po semifinálovém vítězství nad Maďarskem (2:1), ve finále, před 120 tisíci diváky, Španělsko porazilo SSSR 2:1 a stalo se Mistrem Evropy. Marcelino Martínez se stal národním hrdinou, dal rozhodující gól šest minut před koncem.

Až v roce 1982 se hrálo opět ve Španělsku, tentokráte mistrovství světa. Postup ze skupiny byl očekávaný, ale s parádní ostudou. Nerozhodně s Hondurasem a prohra se Severním Irskem... Co dodat. Dál to ale nešlo. Lépe dopadlo Španělsko o 2 roky později na ME 1984. Antonio Maceda hlavičkou v poslední minutě zajistil postup do semifinále, tam na penalty výhra nad Dánskem, ale finále bylo nad jejich síly a domácí Francie získala titul. "El Buitre" se objevil na MS 1986 v Mexiku a nezklamal. Španělsko sice prohrálo ve čtvrtfinále s Belgií na penalty, ale Emilio Butragueño dal 4 branky Dánsku a zapsal se do historie fotbalu.

Nová generace přišla s novou dekádou. Enrique Martínez a Josep Guardiola, zlato z OH 1992, nešťastné vyřazení od Italů na MS 1994 a další smůla na ME 1996, vyřazení na penalty od Anglie. MS 1998 a odchod hned v prvním kole, za vzpomínku stojí snad jen rozloučení s Andonim Zubizarretou, který ve španělské brance odchytal 126 zápasů. A konec ve čtvrtfinále jak na Euru 2000, tak na MS 2002. Před čtyřmi lety v Portugalsku tým dokonce nepostoupil ze základní skupiny, na světovém šampionátu v Německu z toho bylo jenom osmifinále. Na fotbalovou velmoc opravdu hodně slabé vysvědčení...

HVĚZDA TÝMU - Fernando Torres

Rychlost, jakou si podmanil anglickou Premier League, bere dech. Kdo by byl čekal, že populární "El Niňo" nasází hned v první sezoně v Liverpoolu 24 ligových branek. K tomu, aby toho nebylo málo, přidal ještě šest přesných zásahů v Champions League a překvapení je na světě.

Rychlost, solidní technika, perfektní orientace ve vápně a smrtící zakončení, to vše se snoubí v osobě Fernanda Torrese. A těmito ctnostmi oplýval Fernando i jako teenager. Vždyť se stal v roce 2001 nejlepším střelcem a také hráčem evropského šampionátu šestnáctiletých, aby příští rok stejné ceny ukořistil i mezi juniory – na turnaji U19. Po dalších pár letech můžeme bez nadsázky říct, že snad žádného hráče neměli jeho fanoušci tak moc v oblibě. Torres se během chvíle stal miláčkem publika na madridském stadionu Vicenteho Calderona, patřícímu Atléticu Madrid. Střílel jeden gól za druhým, Atlético vytáhl v roce 2002 do první ligy, odkud už nikdy nespadlo. Klubu z hlavního města Španělska kapitánoval již jako devatenáctiletý, i to potvrzuje jeho velké charisma a přes nesmělé cíle Atlética zvládl ve 214 utkáních nasázet 84 gólů.

Svou klubovou formu zvládal potvrzovat i v národním mužstvu Španělska. Na předloňském mistrovství světa skóroval třikrát (jednou se trefil do sítě Ukrajiny, dvakrát do branky Tuniska) a v předešlé kvalifikaci navíc udeřil ještě sedmkrát. Jediné, co mu výrazně chybělo, byla účast v nějakém evropském klubovém poháru. S Atléticem si zahrál akorát Pohár Intertoto, a také proto v létě roku 2007 zamířil do Anglie, konkrétně do města Beatles, za 30 milionů eur. Jak už bylo řečeno, i v Liverpoolu mu to klapalo náramně, na spolupráci s Gerrardem byla radost pohledět. A tak se stalo, že se Torres v anketě o nejlepšího hráče roku anglické Premier League umístil hned na druhém místě za suverénním Ronaldem, a kdyby se novináři rozhodli udělovat i jakousi obdobu Calder Trophy v NHL, pro nejlepšího nováčka ligy, o tom, kdo ji získá, by nebylo nejmenších pochyb.

IDEÁLNÍ SESTAVA: Casillas - Sergio Ramos, Puyol, Marchena, Capdevila - Iniesta, Xabi Alonso, Fabregas, Xavi - Torres, Villa.

TRENÉR - Luis Aragones

Bohatou trenérskou kariéru za sebou má Luis Aragones a po letošním šampionátu se rozloučí se španělskou reprezentací, přesto ani ve svých 69 letech nehodlá končit a rád by pokračoval na klubové úrovni.

Rodák z Hortalezy jako hráč hájil barvy Betisu, Ovieda a Huelvy, velké jméno si pak udělal v Atletiku Madrid. Do hlavního města se přestěhoval v roce 1964 a díky svému umění při zakončování sivysloužil přezdívku Zapatones. O deset let později se vrhl na trenérské řemeslo a nikdy to neměl jednoduché. Často měnil zaměstnavatele, v roce 1986 pak kvůli nemoci málem musel skončit. Zdravotní problémy nakonec překonal a v roce 1992 dovedl Atletiko k triufu v Copa del Rey.

O čtyři roky později zaznamenal s madridským klubem ještě větší úspěch, k poháru přidal i triumf v Primera Division a Atletiko tak slavilo double. Následovaly roky plné stěhování a angažmá v Barceloně, Seville, Valencii, Espanyolu, Betisu, Oviedu a Mallorce, než se před čtyřmi lety stal nástupcem Inakiho Saeze u kormidla španělské reprezentace. Tu dovedl na světový šampionát do Německa, kde Španělé skončili již v osmifinále na francouzských kopačkách.

Aragones dává hodně příležitostí mladým hráčům, na což doplácejí zkušení harcovníci. Stačí jenom uvést kapitána Realu Raúla, jehož zkušený kouč přehlíží a ke změně názoru nepomohly ani přímluvy španělské veřejnosti a několika fotbalistů.

KVALIFIKACE

Hodně mizerně začalo Španělsko kvaliikační cyklus o postup do Rakouska a Švýcarska, po povinné výhře nad Lichtenštejnskem totiž následovaly dvě porážky. Ta ze Švédska by ještě žádnou tragédii neznamenala, nulový bodový zisk ze Severního Irska ovšem znamenal senzaci. Špatný úvod týmem otřásl a nepředváděl nějaké oslnivé výkony, přesto vítězil a ze zbývajících deseti zápasů jich devět vyhrál. Jediná ztráta přišla na Islandu a hráči z Pyrenejského poloostrova nakonec vyhráli skupinu s osmibodovým náskokem před Dánskem a Severním Irskem.

PŘÍPRAVNÉ ZÁPASY

6.2.	Španělsko - Francie	1:0
26.3.	Španělsko - Itálie	1:0
31.5.	Španělsko - Peru	2:1
4.6.	Španělsko - USA	1:0

HISTORIE

Kdo jiný, než angličtí dělníci, mohl Rusům ukázat, jak se fotbal hraje. Stalo se to na konci XIX. století, 12. října 1897. 6. ledna 1912 pak byla založena Ruská fotbalová federace, 17. června se stala členem FIFA a hned hrálo Rusko také na OH. A první zápas? S Finskem a 1:2. To ještě šlo. Ten druhý byl mnohem horší. Německo jim jich nasázelo 16! Jeden hezčí druhého. Dlouho nám ta federace ale nevydržela. Přišel rok 1917, v něm měsíc říjen, den sedmý, pár střel, ne na branku, ale na Zimní palác, ne z kopaček hráčů, ale z kanonů Aurory, a bylo po parádě. A na dlouho. Až v roce 1935, již ne jako Rusko, ale jako Sovětský svaz, se fotbal této největší země naší planety vrátil na scénu.

V roce 1936 vyhrál Spartak Moskva první mistrovství a spolu s Dynamem a CSKA, oba rovněž z hlavního města, se stal protagonistou fotbalu v SSSR. 27.9.1946 se pak federace SSSR stala členem FIFA a na OH 1952 sehráli reprezentanti svůj historicky první oficiální zápas s Bulharskem (2:1). Zlaté medaile z OH 1956 a 1988, titul Mistra Evropy z roku 1960 (2:1 nad Jugoslávií), čtvrtá místa z MS 1958 a 1962, stříbro z ME 1964, semifinálová účast na MS 1966 a jména Lev Jašin, Renat Dasajev, Oleg Blochin a Igor Bělanov, to jsou zlaté stránky fotbalu SSSR. Nechme politiku politikou a uznejme sílu fotbalu v této bývalé socialistické velmoci. Dnes se Rusko, jako následník trůnu, marně snaží navázat na tuto tradici.

HVĚZDA TÝMU - Andrej Aršavin

Pro Rusko je obrovská škoda, že Andrej Aršavin vynechá dva úvodní duely v základní skupině. Aršavin doplatil na červenou kartu v závěrečném utkání kvalifikace na hřišti Andorry. O Euro však nepřišel, Guus Hiddink si je dobře vědom, že o postupu do vyřazovacích bojů může Rusko bojovat i v závěrečném utkání ve skupině a tam se budou schopnosti rtuťovitého útočníka jistě hodit, Aršavin prožívá nejsvětlejší období kariéry.

Andrej Aršavin se narodil 29. května v Petrohradu, zde také strávil celou svou dosavadní kariéru. V prvním týmu Zenitu debutoval v roce 2000, od té doby nastřádal přes 250 zápasů. S petrohradským klubem se radoval z vítězství v ruské Premier Lize, Superkubok Rossiji a naposledy z triumfu v Poháru UEFA. Ve finálovém duelu proti Rangers sehrál klíčovou roli, při vítězství 2:0 totiž měl lví podíl na obou brankách. V roce 2006 byl vyhlášen nejlepším hráčem ruské Premier Ligy. Je dost možné, že Zenit po Euru o svůj klenot přijde. Aršavin totiž po letech strávených v Rusku touží po zahraničním angažmá. V Evropě je o něj velký zájem, touží po něm například Arsenal.

V národním týmu debutoval v roce 2002 proti Bělorusku, nicméně na mistrovství světa v Koreji a Japonsku (2002) ani na evropském šampionátu v Portugalsku (2004) si nezahrál. Na Euru 2008 je považován za největšího tahouna a hvězdu ruského výběru. Jak je pro Rusko důležitý potvrzuje i fakt, že v mužstvu dělá kapitána.

Aršavin nejčastěji nastupuje na postu útočníka nebo těsně za útočníky. Pro obranu soupeře představuje neustále nebezpečí, pro obránce je skutečně těžké na něj vyzrát, Aršavin je experty považován za komplexního fotbalistu - je obdařen neskutečným zrychlením, míčovou technikou, fotbalovým myšlením a výběrem místa v pokutovém území. V klubu i reprezentaci má hlavní slovo při zahrávání standardních situací.

IDEÁLNÍ SESTAVA: Akinfejev – Anjukov, A.Berezuckij, Širokov, Žirkov – Bystrov, Zyrjanov, Semak, Biljaletdinov – Aršavin, Pogrebnjak.

TRENÉR - Guus Hiddink

Snad nikdo si dnes nedovolí pochybovat o kvalitách Guuse Hiddinka. 61letý trenér sbírá úspěchy a uznání jak na klubové, tak i na reprezentační úrovni a pro další si přijede do Rakouska a Švýcarska. Silný ruský tým má ambice minimálně na postup ze základní skupiny.

Dlouho to tak nevypadalo, nakonec to Rusům vyšlo a na úkor Anglie si zajistili postup na Euro 2008. Hiddinkovi se již dříve říkávalo čaroděj a důvodu tohoto názvu se přesvědčili i na východě Evropy. "Jak jinak můžete říkat trenérovi, který dovedl tolik týmů na evropské i světové šampionáty?" říká s úsměvem současný Hiddinkův svěřenec Jurij Žirkov.

Jako hráč toho nikdy moc nedokázal, jako trenér se ale nesmazatelně zapsal do dějin fotbalu. Jeho první štací byl PSV Eindhoven, nejprve jako asistent, v roce 1987 se pak stal hlavním koučem a s týmem získal tři mistrovské titulu a nad hlavu zvedl i trofej určenou pro vítěze PMEZ. Vyzkoušel si působení ve Fenerbahce, Valencii, Realu Madrid, Betisu, angažmá u nizozemské reprezentace bylo samozřejmostí. V rocě 2001 pak zamířil do Asie, když přijal výzvu trénovat Jižní Koreu.

Asijská země pořádala světový šampionát v roce 2002 a patřila k outsiderům. Nebýt Hiddinka, tak by možná ani nepostoupila ze skupiny, jenomže nizozemský kouč jí provedl i nástrahami čtvrtfinále, Korejci porazili Itálii a Španělsko a nakonec obsadili čtvrté místo. Hiddink tak zopakoval čtyři roky staré umístění s Nizozemskem a vrátil se do Evropy. Úspěchy pod ním opět slavil PSV Eindhoven a nechybělo mnoho, aby si tento klub znovu zahrál finále, tentokráte již Ligy mistrů. O svých kvalitách Hiddink přesvědčil i při působení u australské reprezentace a daří se mu i v Rusku. Jeho fanoušci nyní mohou slavit, Hiddink totiž v březnu podepsal novou dvouletou smlouvu.

KVALIFIKACE

O postup na mistrovství Evropy svedli Rusové boj s Chorvatskem, Anglií, Izraelem, Makedonií, Estonskem a Andorrou. V těžké skupině nakonec skončili na druhém postupovém místě před favorizovanou Anglií. Přitom před posledním kvalifikačním kolem byla blíže postupu právě Anglie, ale prohra s Chorvatskem pro ní znamenala vyřazení, Rusové totiž díky těsnému vítězství na hřišti Andorry předskočili kolébku fotbalu o bod.

PŘÍPRAVNÉ ZÁPASY

26.3.	Rumunsko - Rusko	3:0
23.5.	Rusko - Kazachstán	6:0
28.5.	Rusko - Srbsko	2:1
4.6.	Litva - Rusko	1:4

HISTORIE

Věřte tomu nebo ne, ale je to tak. Fotbal se hrál ve Švédsku poprvé v roce 1870. Ale až v roce 1896 se hrál první ligový turnaj. Samozřejmé je, že se Švédsko stalo spoluzakladatelem FIFA a v roce 1908 sehrálo první mezistátní zápas. Liga se pak poprvé dostala do přízně diváků v roce 1925. Roku 1938, na MS ve Francii, se dočkali prvního úspěchu v podobě 4. místa. Deset let nato, na OH 1948 v Londýně, už dosáhli Švédové na madaile. A hned na ty zlaté. Po vítězství nad Jugoslávií 3:1 olympijský fotbalový turnaj vyhráli. George Raynor, trenér z Anglie, se mohl spolehnout na trojici útočníků Gunnar Gren, Gunnar Nordahl a Niels Liedholm. Jejich přezdívka byla Grenoli a v dresu AC Milán nastříleli 329 branek. Nehráli ovšem za svou zemi na MS 1950 a 1954, pro svůj profesionalismus, ale i tak si Švédsko z Brazílie přivezlo bronzové medaile po vítězství nad Španělskem 3:1.

V roce 1958 se hrálo MS ve Švédsku. Tam se již nikdo nebavil o tom, zda je profesionál nebo amatér, za domácí nastoupili opravdu ti nejlepší. A stálo to za podívanou. Ve čtvrtfinále poslali domů reprezentanty Sovětského svazu a v semifinále si poradili se Spolkovou republikou Německo. Finále proti Brazílii však bylo nad jejich síly. Nikdy předtím nepřišlo na zápasy MS tolik diváků jako ve Švédsku. Stříbro domácích, po porážce 2:5, jim bylo tou nejlepší odměnou.

I přes účast na MS v letech 1974 a 1978 se nepodařilo na slavná padesátá léta navázat. Až v roce 1990 se začalo blýskat na lepší časy. Sice tomu dost trapně vypadající porážka od Kostariky nenapovídala, ale v dresu Švédska se objevila nová generace hvězd. Tomas Brolin dirigoval, Kenet Andersson dával góly a Thomas Ravelli je naopak nedovolil vsítit soupeřům. Železnou rukou tomu vládl z trenérské lavičky Tommy Svensson. Porážka od Německa v semifinále doma pořádaného ME byla prvním krůčkem. Od dva roky později, v roce 1994 na MS v USA, to již byl pořádný a parádní krok. Ve čtvrtfinále remizovalo Švédsko s Rumunskem 2:2, ale na penalty (5:4) vyhrálo. Semifinálová porážka od Brazílie (0:1) byla jen intermezzem k vysokému vítězství nad Bulharskem (4:0) v boji o bronzové medaile. Nová generace hráčů se objevila, po neúspěších v letech 1995 až 2000, na MS 2002. O dva roky později dosáhla v Portugalsku na čtvrtfinále, s MS v Německu se Švédové loučili v osmifinále.

HVĚZDA TÝMU - Zlatan Ibrahimovič

Stále to ještě není žádný sympaťák ani osobnost, co se týče chování na hrací ploše. Pro hru Interu Milán a reprezentace je však už teď životně důležitý. Se švédským realizačním týmem nikdy nebyl ukázkově za dobře, jeho extravagantní talent však nelze ignorovat.

Nezměrná arogance k němu patří stejně jako schopnost hladce obejít protihráče. Legendárním se stalo hlavně jeho sólo ještě v dresu Ajaxu. Pro svou nemalou výšku (194 cm) je však Zlatan Ibrahimovič výtečný též v krytí míče a zakončení hlavou. Čemu se ovšem stále dokonale neubrání, je sobectví. I to ale není na škodu, neboť jeho driblerské schopnosti a následné chladnokrevné zakončení ho také skvěle vystihují a předurčují k tomu být jednou z hvězd nadcházejícího ME.

Už teď 26letý forvard okouzluje víkend co víkend italskou Serii A, když letos opět neomylně táhl Inter Milán. Berme to ale pěkně po pořádku. Ibrahimovič začínal v rodném Švédsku, v Malmö. Ano, opravdu v rodném a to i přesto, že jeho rodiče pochází z Bosny a Hercegoviny, odtud také to na Seveřana zvláštní jméno. Už v 18 letech vystřílel Malmö v roce 2000 postup mezi švédskou elitu, když se trefil 12krát a vysloužil si tak transfer, mimochodem nejdražší v historii švédské kopané, do Ajaxu Amsterdam. Tam vydržel tři roky, během níž nasázel 32 branek, a stěhoval se do prestižní Serie A – vykoupil ho Juventus. Italskému publiku okamžitě Ibrahimovičův um učaroval, Bianconeri si ho hýčkali, jenže pak přišel korupční skandál, pád Staré dámy do druhé ligy a odchod Ibrahimoviče. Sáhl po něm Inter Milán, kde švédský mág působí dodnes a doposud v jeho dresu nasázel populární Ibra stejně branek, jako onehdy v dresu Ajaxu, jenže s tím rozdílem, že teď mu na takový střelecký počin stačilo odehrát o 20 utkání méně.

Nenechte se ale mýlit, v reprezentaci to není ten suverénní Ibrahimovič jako v Itálii. Za skandinávskou zemi se netrefil již od října 2005, což je věru smutná statistika. Dokáže teď konečně přenést klubovou formu i do reprezentačního dresu? Nebo zase pohoří a všechna odpovědnost bude padat na veterána Larssona?

IDEÁLNÍ SESTAVA: Isaksson - Alexandersson, Nilsson, Mellberg, Hansson - Wilhelmsson, Linderoth, Kallstrom, Sebastian Larsson - Ibrahimovič, Henrik Larsson.

TRENÉR - Lars Lagerbäck

Larsi Lagerbäckovi bude příští měsíc šedesát let, přesto příliš zkušeností zatím nemá. Jako hráč nikdy neprorazil, jako trenér vedl neznámé kluby. Když ale dostal šanci, chytil jí za pačesy.

Po působeních v neznámých klubech se Lagerbäck začal protloukat mládežnickými švédskými výběry. Tak tomu bylo až do roku 1998, tehdy se stal pravou rukou trenéra tamního áčka Tommyho Söderberga a o svých kvalitách přesvědčil natolik, že o dva roky později již měli oba stejné pravomoci.

Od nástupu Lagerbäcka se Švédsko kvalifikovalo na všechny závěrečné turnaje. Na Euru 2000 se Seveřanům nedařilo, o dva roky později dokázali na světovém šampionátu v základní skupině vyzrát na Argentinu, aby následně prohráli se Senegalem. Švédové se pravidelně dostávají ze skupiny, ale nedokáží udělat další krok. Bylo tomu tak na ME 2004, po němž skončil Söderberg, i na MS 2006. Nyní by to rádi změnili a následně prorazili na světovém šampionátu 2010. Lagerbäck bude u toho, není to tak dávno, co prodloužil smlouvu.

KVALIFIKACE

Švédsko si zahrálo v kvalifikační skupině společně se Španělskem a narozdíl od svého soupeře se mu start do kvalifikace vydařil. Nepřibrzdila ho ani porážka v Severním Irsku, naopak hodně mu pomohla kontumační výhra v Dánsku. Seveřané směřovali k prvnímu místu, to ale nakonec připadlo Španělsku poté, co ve vzájemném utkání jasně vyhrálo 3:0. Švédové i tak postoupili s přehledem, na Dánsko a Severní Irsko měli k dobru šest bodů.

PŘÍPRAVNÉ ZÁPASY

13.1.	Kostarika - Švédsko	0:1
19.1.	USA - Švédsko	2:0
6.2.	Turecko - Švédsko	0:0
26.3.	Švédsko - Brazílie	0:1
26.5.	Švédsko - Slovinsko	1:0
1.6.	Švédsko - Ukrajina	0:1

HISTORIE

Jen v letech 1930 a 1950 se Řecko nezúčastnilo kvalifikace o postup na MS. Na OH startoval výběr již v roce 1920, ale federace vznikla až o 6 let později. 24. března 1934 se hrálo v Miláně utkání kvalifikace o postup na MS. Italové, ač pořadatelé, neměli postup zajištěn. Vyhráli 4:0 a Řekové se rozhodli, že k odvetě raději nenastoupí. Italové to přijali a darovali soupeři peníze na nákup domu, který se stal sídlem fotbalové federace (EPO)...

O čtyři roky později vyhrálo Řecko první souboj o postup na MS (Palestina 4:1), ale pak zažilo nejvyšší prohru své historie, a to 1:11 s Maďarskem. Nedařilo se mu ani v boji o postup na mistrovství Evropy. V roce 1958 podlehli Francii (1:7 a 1:1) a v roce 1964 se raději ani nepřihlásilo. Rok 1970 mohl přinést první účast na MS, ale chyběl jeden bod na Rumunsko. A ME 1976, tak slavné pro Československo, uteklo o vlásek. Remizovalo ve skupině dvakrát s Německem, tehdy se mu u nás říkalo "západní", a to ve finále podlehlo na penalty právě našim.

Konečně v roce 1980 se Řekové dočkali. Vyřadili postupně Maďarsko, Finsko a Sovětský svaz a postoupili do závěrečné fáze ME. Tam jim ale pšenka nekvetla a jediný bod získali v souboji s Němci, kteří se později stali mistry Evropy. Trenérem byl Alketas Panagoulias a tomu se o 14 let později povedlo dostat Řecko i na první MS, pořádané v USA. Ale vlastně se ani neohřáli a jeli domů. Prohráli s Argentinou, Nigérií a Bulharskem, dostali jich deset a nedali ani jeden.

Otto Rehhagel, trenér současné reprezentace Řecka, před startem ME v Portugalsku říkal: "Do Portugalska jedeme hrát, ne na výlet. Chceme udělat něco velice důležitého pro reprezentaci země!" A podařilo se. S Řeckem nikdo nepočítal a ono vypálilo rybník všem favoritům. V základní skupině vyzrálo na Španělsko, ve čtvrtfinále poslalo domů Francii, v semifinále rozesmutnělo všechny české fanoušky a ve finále ukončilo zlatý sen Portugalska. Řecko se díky vynikající defenzivě dostalo až na fotbalový Olymp a pozicí trenéra Rehhagela neotřásl ani krach v kvalifikaci o postup na MS 2006.

HVĚZDA TÝMU - Antonios Nikopolidis

Šediny ho zdobí už léta, taky mu je už 37 let, na důležitosti pro národní mužstvo mu to však neubralo. V kvalifikaci místo něj sice po prohře 1:4 s Tureckem často chytal Chalkias, veterán mezi gólmany přesto na Euro jede jako jednička.

Právě jeho lze považovat za strůjce řeckého triumfu zpřed čtyř let. Vždyť kompletně ve vyřazovacích bojích neinkasoval a to ho prověřila i taková jména jako Zinedine Zidane, Thierry Henry, Jan Koller či Pedro Pauleta. To se pochopitelně žádnému jinému řeckému golmanovi nepovedlo. Nikopolidis drží i jiný rekord – odehrál ze všech Řeků nejvíce zápasů na mezinárodní klubové úrovni (79).

Pokud se chceme dostat na úplný začátek jeho předlouhé kariéry, musíme se přenést až do roku, kdy u nás padla totalita. Roku 1989 totiž konečně vystoupil Nikopolidis ze stínu Wandzika a stal se na dlouhá léta jedničkou Panathinaikosu. Zajímavé však je, že do reprezentace prvně nakoukl až o celých deset let později. Vrchol jeho kariéry nadešel však až za dalších pět let. A to nejen v reprezentačním dresu, s Panathinaikosem Atény totiž vybojoval double. Přesto po úspěšném Euru vyměnil zelený dres Panathinaikosu za pruhovaný červenobílý Olympiakosu, velkého rivala, čímž fandy "Prasinoi" dosti zaskočil, když byl považován za takového klubistu. Nicméně vůbec si nepohoršil. Double se dočkal i v dresu "Thrylos" a letos coby nejstarší brankář ligy ukázal svou velkou přednost, když zlikvidoval tři penalty soupeřů z celkových šesti.

IDEÁLNÍ SESTAVA: Nikopolidis - Seitaridis, Kyrgiakos, Dellas, Torosidis - Basinas, Katsouranis, Karagounis, Charisteas - Samaras, Amanatidis.

TRENÉR - Otto Rehhagel

Otto Rehhagel se jako hráč uplatnil především v rodném Německu. Hertha Berlín a 1.FC Kaiserlautern jsou týmy, jejichž dres oblékal v letech 1962 až 1974, kdy začal dráhu trenéra v Kickers Offenbach. Hned první rok s ním skončil na osmém místě. Ale v prosinci 1975 vzal nohy na ramena a utekl před hrozbou sestupu. Následovaly týmy Werder Brémy, Borussia Dortmund, Armenia Bielefeld a Fortuna Düsseldorf, se kterou vyhrál domácí pohár v roce 1980. Pak návrat do Brém, tehdy druholigových, kde vydržel celých 14 let. "Král Otto", jak se mu přezdívá, dosáhl s Werderem celé řady úspěchů. 3x druhé místo bylo předehrou k titulu v roce 1987, pohár SRN v roce 1991, Pohár vítězů o rok později, znovu titul mistra Bundesligy a pohár v roce 1994.

Rok v Bayernu Mnichov, kde sice dovedl tým do finále Poháru UEFA, ale nezavděčil se vedení. A tak se vrátil do míst, kde jako hráč začínal, do Kaiserslauternu. Ihned s ním postoupil do 1.ligy a později se pomstil Bayernu, když ho vystřídal na trůnu krále Bundesligy. On, Král Otto. V roce 2001 odešel poprvé do zahraničí a stal se trenérem Řecka, v té době již bez šance na postup na MS 2002. Porážka 1:5 od Finska nebyla právě startem příjemným, ale následující remíza 2:2 s Anglií dávala naději na změnu. A pak již kvalifikace a postup na Euro 2004. A v Řecku mu k titulu "Král Otto" přidali další: velký. A po šampionátu v Portugalsku následovaly další stovky titulů.

KVALIFIKACE

Obhájce titulu již nemá jistou účast na dalším šampionátu a Řekové se tak museli potýkat s nástrahami kvalifikace. A vypořádali se s nimi skvěle. Z dvanácti zápasů deset vyhráli a body ztratili jenom za remízu v Norsku a domácí debakl 1:4 s Tureckem. To nakonec urvalo druhé místo, na první Řeky ovšem ztratilo hned sedm bodů.

PŘÍPRAVNÉ ZÁPASY

6.2.	Řecko - Finsko	2:1
26.3.	Portugalsko - Řecko	1:2
19.5.	Řecko - Kypr	2:0
24.5.	Maďarsko - Řecko	3:2
1.6.	Arménie - Řecko	0:0